過去の運命二 - 5. díl 闇

過去の運命二

過去の運命二 -闇
Uběhly měsíce od toho střetu a obě skupiny zatím jen se připravovaly, každá svou cestou. Raito, Kenzo a Keiji vytvářely strategii, zatímco Kurai a Manzo tvrdě trénovali a zlepšovali své dovednosti na maximum.
Obě skupiny taktéž mapovaly pohyby té druhé z nich. Naschvál se nestřetávaly, aby měly možnost udeřit v plné síle a bez obtíží vyhrát.
Bělovlasý velitel plánoval tvrdě strategii, která měla obstát proti Kuraiovi, ale nebyl si jist inteligencí toho jeho nového společníka, s čímž mu ani Kenzo, ani Keiji nedokázali pomoci. Byli totiž stále šokováni tím, jak se jejich kamarád zachoval a co udělal.
Černovlasý vůdce dřel ze svého poskoka, kterého si z Manza vytvořil, kůži. Dělal otřesné cvičení, mezi něž patřilo i vyvražďování vesnic a zabíjení dětí, avšak Manzo se před ničím nezastavil. Viděl v Kuraiovi velkou moc a tu chtěl sám získat.
Našel ten den, onen den, kdy se skupiny již měly setkat, protože to cítily ve vzduchu. Pach budoucího krveprolití.
Zatímco Raito s těmi dvěma vyrazil, jelikož vycítil Kuraiovu přítomnost, díky jeho vnitřní temnotě, zatímco Kurai šel naslepo a jen hledal, i když měl nějaká data o poloze protivníků od Manza, který se osvědčil i jako dobrý stopař a lovec.
Boj byl cítit vzduchem na kilometry, jak se obě skupiny přibližovaly. Mraky zastínily Slunce a na krajinu padl temný stín. Vzduch byl nedýchatelný, jako moc bylo dusno.
Konečně se skupiny ocitly proti sobě. Dobrých sto metrů od sebe již začaly s taktikou. Keiji se chopil nových zbraní, Manzo zmizel ve stínech, Kenzo začal připravovat techniky a vůdci šli přímo proti sobě.
Ze strany Raitovy náhle vyjela obří vodní vlna, kterou vytvořil Keiji a vyslal proti Kuraiovi. Ten se odrazil svou rychlostí, skočil do strany, odrazil se od stromu a letěl vzduchem nad těmi třemi.
Z úst vyslal na ně obří ohnivou střelu ve tvaru draka. Trojice se rozdělila.
Manzo vyrazil ze skrytu stínů přímo na Keijiho, který již útok očekával a vykryl ho meči. Ti dva se střetli v plné rychlosti, takže útočící srazil bránícího se a oba dva zmizeli v houštinách.
Rudovlasý mladík vypustil z úst proud vzduchu, kterým rozvířil prach v místě dopadu Kuraie. Hned po tom vypálil z úst na Kuraie několik projektilů stlačeného vzduchu.
Jakmile se oblak prachu rozplynul, byl vidět černovlasý, ze kterého silně kapala krev. Měl na sobě znatelné rány. Ty se mu však hojily jim před očima a tak on sám, vlastník temnoty, se začal smát.
Sňal svůj obří meč ze zad a vyrazil proti bělovlasému veliteli, kterýžto na obranu chytil katanu. Meče se srazily, až to zajiskřilo. V síle měl však výhodu Raito, který začal Kuraie přetlačoval.
V ten okamžik však jejich spojení mečů bylo přerušeno, protože ze strany byl odhozen Keiji, který dopadl přesně na toto místo a odrazil meče, svými zády, od sebe. To mu však nechalo znatelné rány na zádech.
Kenzo se vydal na pomoc svému druhovi, ale byl sražen Manzem do hlíny. Rudovlasý se těžce zvedal, čehož využil ten druhý a probleskl svou neuvěřitelnou rychlostí k již zraněnému Keijimu.
Ti dva navzájem nastavili si své meče a oba se probodli v oblasti srdce.
„Seč jsi rychlejší, tomuhle jsi neunikl...“ vychrchlal umírající Keiji, jehož bradu a hrudník zalívala jeho vlastní krev.
„Omyl...“ odvětil mu suše druhý mladík a rozplynul se na dým. Byl to jen klon a Keiji tak umřel nadarmo.
Pravý Manzo se nyní vyřítil z jiné strany a Kenzo byl nucen se mu vehementně bránit.
Raito a Kurai se opět střetli meči, ale tentokrát byl meč černovlasého žhavý a prorazil katanu. Bělovlasý se tomu obratně vyhnul a udeřil svého oponenta vší silou do obličeje.
Černovlasý nechtěně upustil svůj velký meč a odletěl několik metrů. Následoval těžký a tupý dopad.
Manzo byl nějakou Fuutonovou technikou odražen a dopadl ke svému veliteli, který se s úsměvem na tváři zvedal ze země.
Tělo Kuraiova pomocníka se obalilo Raiton Chakrou a ten záhy užil plné rychlosti a namířil jednou rukou bělovlasému veliteli na srdce.
Pro Raita to už vypadalo na konec, protože jeho oponent byl až moc rychlý, když rudovlasý udělal ze svého těla štít a zablokoval útok na svého velitele. Tím si však nechal prorazit hrudník, avšak, tentokrát užil stejné finty, jako jeho mrtvý kamarád a skrz tělo Manza vedla katana přímo v místě srdce.
Oba dva vyprskli krev. „Sbohem, příteli...“ řekli si navzájem a padli na zem. Raitonové brnění zmizelo.
Raito nečekal ani minutu, udeřil do země a vyrval z ní obrovskou masu hlíny, kterou z bezprostřední blízkosti vrhnul po Kuraiovi. Ten vyfouknul z hrdla plameny tak mocné, že s nimi část té hlíny roztavil a další odhodil pryč.
Poté si akorát utřel ústa. Raitovi se obalily pěsti zeminou a poté začal zblízka útočit na svého protivníka, který byl však daleko rychlejší a tak se útokům snadno vyhýbal. Vytasil svou vlastní zbraň a mrštně zraňoval bělovlasého.
Ten nemohl nic dělat, nedokázal se mu v rychlosti nijak vyrovnat. Proto mocně dupnul, až rozlámal zem. Kurai zakopl a toho Raito využil. Nakoncentroval veškerou svou fyzickou sílu do jednoho úderu. Rozmáchnul se a zamířil svému oponentovi přímo na hruď.
Byl to zlomek vteřiny, když se ozvala děsivá rána. Půda se rozpadla na prach a v kráteru zůstaly dvě postavy. Z úst té ležící vylétla krev a dopadla na tvář druhé osoby.
Bělovlasý se ještě rozpřáhl druhou rukou a dopadl stejně drtivý úder, jako ten předchozí. Bylo slyšet lámání žeber a trhání orgánů.
Krev však tekla z obou. Jednomu následkem úderů popraskala na některých místech kůže, či byla proražena kostí, zatímco druhý měl na sobě rány od krátkého meče.
Tělo ležícího se najednou začalo samo od sebe opravovat, přesněji v ranách byla vidět jakási temnota, či černá tekutina, která je zacelovala. Kurai se začal smát. Jeho pěst vyrazila nahoru a zasáhla Raita přímo do brady. Nečekajíc tento prudký a rychlý pohyb, skončil zasažený na zemi po tom, co poodletěl dva metry.
„Není možné, aby ti temnota dávala až takovouto moc...“ poznamenal bělovlasý a pomalu se zvedl. V tom byl u něj rázem jeho soupeř a bělovlasý utržil silný kop do žeber. Sám však loktem stačil zasáhnout útočníka, který byl odražen až k lesu, kde zůstal viset na jednom stromě, proto mu jedna z větví, díky té síle, probodla hrudník.
Visel tam a pohupoval nohama. Poté uchopil větev a zlomil ji, načež dopadl na zem. Raito k němu v ten moment probleskl a udeřil ho vší silou seshora dolů, takže se tělo černovlasého tvrdě zabořilo do země.
Vzduchem zasvištělo ostří katany, které probodlo tělo ležícího přímo na srdci. Tomuto ani temnota nedokázala čelit a opravit tento orgán, zvláště, když v něm zbraň byla zanechána. Kurai zemřel.
Raito si oddechl, protože tento souboj byl pro něj velice vyčerpávající, ale neodhadl situaci. V zápalu boje, aby zvítězil nad tou strašnou silou, kterou temnota představovala, si neuvědomil,že ztráta Chakry, energie a krve najednou, ho může natolik oslabit.
Sjel do kolen a jeho obvykle kamenný výraz se měnil. Jakoby v předzvěsti smrti cosi pochopil. Začal v rychlosti s procedurou, kterou si připravil pro extrakci a implantaci temnota, času bylo však málo. Nestihl to. Podařilo se mu ještě temnotu, nebo spíše její část, vyjmout, ale nesvedl ji v tom spěchu dát do sebe.
Upustil nabranou temnou látku a celým tělem dopadl na zem. Nebylo však stále jasné, zda je pouze vyčerpaný, nebo ho doopravdy čeká smrt.
Temná látka, ta kapalina, se po upuštění dostala z nádobky a začala se rozlévat po okolí, jakoby se kupila, či množila. Postupně obalovala těla pěti padlých shinobi.
Mělo to cosi znamenat? Je snad temnota živým tvorem? Co je jejím záměrem?