Písečná bouře 28

Suki ležela ve své posteli a měla za sebou probdělou noc.
Trochu unaveně se posadila. Necítila se vůbec odpočatá a i když ji v noci trápily tisíce myšlenek, právě teď měla v hlavě dokonale prázdno.
Trochu uvolněněji si zase lehla a převalila se na druhou stranu, ale usnout se jí stejně nepodařilo. Chtěla pokus zopakovat na druhé straně, ale vyrušilo ji zaklepání na dveře a tak se znovu neochotně posadila a houkla: „Dále!“
Do pokoje jí váhavě nakoukla Temari a lehce se na ni usmála.
„O co jde?“ zeptala se Suki a protřela si oči.
„Jen jsem se chtěla zeptat, jak ses včera měla.“ odpověděla Temari váhavě, jako by se bála, že ji urazí.
‚Ptáš se, jako bys neměla vlastní starosti.‘ napadlo Suki, ale hostitelce odvětila pouze: „Dobře, Kankurou byl moc milý.“
„To jsem ráda.“ řekla Temari s širokým úsměvem a čekala jestli bude Suki pokračovat.
Ta se ovšem k ničemu neměla, protože mluvit o klukovi, kvůli kterému celou noc nespala a jen vymýšlela citlivý způsob, jak mu dát košem, zrovna nechtěla.
„Jen doufám, že neřekl nějakou blbinu, jinak si to odskáče…“ pokusila se Temari navázat rozhovor, ale bylo na ní vidět, že se cítí trapně.
Suki se donutila k lehkému úsměvu a potom Temari ujistila: „Nic takového neudělal, neboj se.“
„Tak to jsem opravdu ráda.“ řekla Temari a znovu se na ni váhavě usmála.
„A co ty a Shikamaru?“ zeptala se Suki na oplátku, i když si uvědomovala, že Temari na otázku nebude reagovat pozitivně.
„Myslím, že jsme to probrali a urovnali.“ odpověděla rozpačitě.
‚Možná, že mě tím nechceš zatěžovat, Temari, ale vy jste to neurovnali a ty to víš!‘ podotkla dívka v duchu při vzpomínce na svůj poslední rozhovor s Shikamarem a nahlas namítla: „Ale ty přece odjíždíš.“
„Já vím.“ řekla Temari smutně a nepřítomně se podívala z okna.
„Tak neodjížděj.“ navrhla Suki to nejjednodušší řešení.
Temari na ni upřela pohled, který jí připomněl, že mluví se silnou kunoichi, jejíž rozkazy plní i ostřílení veteráni, a ne se sentimentální zamilovanou holkou.
„Je mojí povinností odjet!“ připomněla jí Temari hlasem velitelky.
Suki chvíli mlčela, protože si nebyla jistá, jestli jí vůbec může odporovat, ale nakonec na ni upřela neohrožený pohled a řekla: „Tohle není otázka života a smrti, je to jen hloupý výlet. Jsem si jistá, že Kazekage-sama to pochopí!“
Temari se na ni pozorně podívala a chvíli zkoumala na její tváři vnitřní pohnutky, než konečně podotkla: „To by ale musel odjet Kankurou.“
Suki se nakonec podařilo udržet kamennou tvář, když odpovídala: „To nevadí, my neplánujeme společný život, ale vy ano nebo ne?“
„Ty ho nechceš.“ řekla Temari chladně a nepříjemně rychle.
„Nemiluju ho a ani nikdy nebudu, ale mám ho dost ráda na to, abych se mu snažila neublížit.“ odpověděla po menším zaváháním.
„Promluvím si s Gaarou.“ řekla Temari trochu rezignovaně a zamířila pryč.
„Ale nezmiňuj mě!“ zavolala za ní ještě Suki a unaveně se opřela o zeď.
Ani netušila, jestli ji Temari vůbec slyšela.

„Ahoj, bráško.“ pozdravil Kankurou vesele a zavřel za sebou dveře.
„Ty vážně neumíš klepat.“ konstatoval Gaara trochu nepřítomně a dál se věnoval papírům na svém stole.
„A ty nás zase pořád ignoruješ.“ podotkl Kankurou trochu rozzlobeně.
„Já mám práci, pokud sis nevšiml, ale i tak tě poslouchám.“ namítl Gaara, ale oči k bratrovi nezvednul.
Proto taky nemohl vidět, jak se na něj loutkář zamračil.
Hned na to se ale znovu rozzářil a řekl: „Byl jsem na rande se Suki a bylo to moc dobré.“
Když to řekl, tak sebou Gaara škubnul a zvedl k němu oči.
„Vidíš?! Takhle to vypadá, když s někým mluvíš!“ prohlásil Kankurou spokojeně.
Gaara na něj chvilku mlčky zíral, než se nadechl k odpovědi…
„Musím s tebou mluvit!“ přerušila ho Temari a zabouchla za sebou.
„O čem?“ vysoukal ze sebe zmatený Kazekage a podíval se na sestru.
„Nechci jet do Kamenné.“ vysypala ze sebe Temari a zmoženě se zhroutila do křesla.
„Aha“ odpověděl Gaara, který byl lehce vyvedený z míry oběma sourozenci.
„Proč?“ zeptal se nechápavě Kankurou.
„Protože ho miluju a nemůžu od něj odjet!“ řekla trochu zasněně.
„To snad ne! Už zase ten tvůj b*b* vztah na dálku!“ řekl Kankurou naštvaně.
„Říká ten, kdo měl rande s velvyslancem!“ šťouchla si na oplátku.
„Ale ona teď bydlí tady!“ bránil se bratr podrážděně.
„Ale nebude!“ zakřičela na něj Temari.
„Dost!!!“ okřikl je Gaara a postavil se a oba jeho starší sourozenci ztichli a čekali, co řekne.
„Jeden z vás tam pojede! Nemůžu teď hledat náhradu.“ prohlásil už o něco klidněji a zase se posadil.
Oba dva tam chvíli jen tak stáli, než se Temari odhodlala říct: „Rozsuď nás.“
Gaara jí na to nic neřekl a jen se podíval na bratra.
„Má pravdu, my se neshodneme.“ souhlasil loutkář.
„Fajn.“ řekl Gaara a oba si je krátce prohlédl.
„Tak jaký je verdikt?“ zeptal se jeho netrpělivý bratr.
„Vyřešila jsi to s Shikamarem?“ zeptal se Kazekage trochu unaveně a podíval se na sestru.
„Ano.“ odpověděla bez zaváhání.
„A řekneš mi prosím, jak jste to vyřešili?“ ptal se dál, i když opatrněji. Tohle bylo soukromé, nemusela mu odpovídat.
„Chce tu bydlet.“ řekla trochu váhavě. „Ale s tím, že by jsme potom nějaký čas žili zase v Konoze, aby mohl učit dítě svého mrtvého senseie.“
„Jede Kankurou, promiň.“ řekl mladík k bratrovi a už se připravil na jeho nesouhlas.
„Tohle není fér!“ bránil se loutkář dle očekávání.
Kazekage si povzdechl a znuděně řekl: „Souhlasil jsi s tím, že vás rozsoudím.“
„Jo, ale ptal jsi se jen jí.“ namítl Kankurou.
„Měli jste jen jedno rande.“ oponoval Gaara. „Vím, že je to pro tebe důležité, ale musíš uznat, že se situací Temari to srovnávat nemůžeš.“
Kankurou vypadal pořád nazlobeně, ale očividně to už vzdal, což Temari vyhovovalo, protože jen s těží potlačovala šťastný úsměv.
„Jestli jsme to vyřešili, tak můžete jít.“ řekl Gaara po chvíli ticha.
„Ještě bys měl vyřešit, kde bude Suki bydlet, když se bude Temari doma bavit se svým klukem.“ namítl dotčený loutkář a odešel z Gaarovi kanceláře.
„V tom má pravdu.“ řekl váhavě Kazekage a podíval se na sestru.
Temari se nad tím na chvíli zamyslela a potom řekla: „Shikamaru pojede domů, aby všechno zařídil, tak bych mohla jet s ním.“
Gaara to zvážil a odpověděl: „Dobře, ale řekneš Hokage, že ji pozdravuju a slušně ji požádáš, aby tu mohl Shikamaru bydlet, jasné?“
„Jistě.“ ujistila ho Temari s širokým úsměvem a potom se s lehkým zamračením zeptala: „A tebe poprosit nemám?“
„Měla bys, ale já nejsem proti.“ odpověděl Gaara a lehce se na ni usmál
„Jsi skvělý!“ řekla dívka nadšeně a obešla stůl, aby ho mohla políbit na tvář.
„Tak si běž zabalit.“ řekl Gaara a tentokrát se na ni usmál už pořádně.
Temari mu úsměv vrátila a odešla z jeho kanceláře.