Taneční v Konoze 01

Tokime si prožívala svůj obyčejný den v Konoze. Procházela se ulicemi a sledovala ruch okolo.
„Toookime-chaaaan!“ zběsile na ni mávala jakási dívka s hnědými vlasy a usmívala se od ucha k uchu. Doběhla k ní a chytala se za břicho.
„Tak daleko to zas nebylo Hitomi,“ poznamenala. Hitomi k ní vražedně pohlédla.
„Jenže ty jsi neběhala po celý Konoze proto, abys našla svou kamarádku kvůli nějaký podělaný misi, navíc sis při tom málem nezlomila nohu, ruku a vaz,“
„Docela mě děsíš,“ usmála se. „Navíc to bylo všechno jenom málem, takže nemá cenu se o tom nadále zabývat,“ pokrčila rameny a mířila pryč od své nejlepší kamarádky.
„Tokime,“ vražedně temný hlas se jí ozval za zády. Naježily se jí chlupy na zádech a s připitomělým úsměvem se otočila. „Jdeme,“ Hitomi ji chytla za triko a táhla k Tsunade. Tokime se jen marně snažila volat o pomoc...
U Tsunade v kanceláři.....
„Tak jsem ji našla Tsunade-sama,“ ohlásila se hrdě Hitomi. Tokime přišla až chvilku po ni. Oblečení měla špinavé a sem tam nějaký šrám.
„Proboha, jak to vypadáš?“ zeptala se tmavovláska uvnitř při pohledu na blondýnku. Tokime po ni jen hodila vražedný pohled a zavrčela.
„Zkus hádat Ayano, pokud se trefíš hned na po prvý, nevypíchnu ti oči,“ podala slušný návrh.
„Tak dost už!“ okřikla je Tsunade. Shizune přinesla kafe a dále jen poslouchala.
„Potřebuju, aby jste připravily taneční,“ propletla si mezi sebou prsty a sledovala papíry před sebou. Holky se na ni jen dívaly a po chvíli tupého hledění se začaly smát.
„Taneční a tady, ten byl dobrej,“ Tokime se držela za břicho se slzami na krajíčku. Hitomi na tom byla podobně a Ayano se znažila udržet na uzdě, přesto měla velké potíže nezačít se nahlas řezat.
„Myslím to vážně,“ řekla. Tokime se zarazila. Obličej se jí ztemněl a hlas ztmavl.
„Chceš mi říct, že mě sem ta bestie vláčela zbytečně a že budem mít na starost blbost, která tady ještě nikdy dřív nebyla?“
„Přesně tak a účast je povinná. Shizune pár lidí obejde a koho napíše, ten bude muset přijít,“ zlomyslně se usmála. „Teď už jděte a zařizujte, chci to co nejdřív, ať to máme z krku,“
„Tak proč o to vůbec stojíš,“ brblala si pro sebe Toki. Holky vyšly z budovy a sedly si na nejbližší lavičku.
„To je pruda. Stejně bude mít plno lidí mise,“ postěžovala si Hitomi.
„No jo, jenže když to řekne Tsunade, tak to platí,“ vložila se do rozhovoru Ayano. Chvíli se mlčelo a nakonec Hitomi vstala.
„Tak já si beru na starost místo a čas na první kurz, vy stanovíte částku, kterou zaplatí a učitele na kurzy, pak to domyslíme,“
„Ok, ok, držíme ti palce,“ usmála se Ay. Už si jen zamávaly a Tokime s Ayano byly sami.
„Kam půjdem nejdřív ségra?“ zeptala se Tokime. Ve skutečnosti to vlastně ani tak sestry nebyly. Když byly malinké, sami spolu vyrůstaly a až později v Konoze se jich ujaly, ale každé někdo jiný. Ayano šla k Anko a Tokime se ujala Kurenai, přesto se pořád braly za sestry, za rodinu.
„Asi se poptáme po učitely tance, ale nechtělo by to dva? Když už, tak už,“
„Dobře, každá najdeme jednoho, a pak se sejdem u nás v boudě – místo mladých Konožáků-“ kývly na sebe a každá mířila jiným směrem.
Hitomi mezitím chodila po veřejných placech a ptala se na někoho, kdo by byl natolik dementní a propůjčoval jim místo k tanečním kurzům. Nakonec našla starou vilu, ve které už ani nikdo nebydlel, takže povolení ke kurzům si udělila sama. A jelikož se tam mohlo kdy chtělo i čas si stanovila tak, aby jí vycházel mezi odpoledním a večerním šlofíkem. Jelikož věděla, že už má po práci, vydala se do boudy... Čekala, že všechny nemile zaskočí, ale téměř polovina z přítomných se zhrouceně dívala na pozvánku od Shizune a druhá polovina se tu právě před onou nebezpečnou osobou schovávala... vlastně až na jednoho.
„Hitomi, slyšelas to? Prý budou v Konoze taneční, no není to paráda, dám do toho celé své mládí,“ zvolal vítězně Lee.
„Aby ti nějaký zbylo,“ zabrblala znuděně. „No asi bychom tu měli počkat na Tokime s Ayano, šly sehnat „lektora“,“
„Klidně tady zůstanu, hlavně aby nás tu nenašla Shizune,“ klepal se Naruto.

Tokime si tak opět chodila ulicemi, ale pro tentokrát přemýšlela o někom, kdo by byl schopný a nemálo ujetý na to, aby je učil tanec. Když v tom za sebou cosi uslyšela.
„Ať žije síla mládí!“ prořítil se okolo ní Gai a strhnul jí přitom na zem. Ve spomaleném záběru bylo vidět, jak se usmívá od ucha k uchu, a když zjišťuje, že srazil Tokime, úsměv mu okamžitě vadne a mění se ve vyděšeného a starostlivého šílence. Kakashi, který běžel hned za ním byl natolik zručný, že ji při běhu popadl a do cílové rovinky doběhl i s ní, což jí nejspíše také neprospělo. Jakmile si ujasnili, že Kakashi pro tentokrát prohrál a je to šedesát ku šedesáti, začali se jí věnovat. Kakashi ji i nadále držel v náruči a oba pozorovali, zda je zraněna. Jelikož neotvírala oči a z hlavy jí tekl pramínek krve, došli k závěru, že nejspíš zraněná je. Tak tedy Tokime odnesli do nemocnice, kde se po Sakuřině facce probrala jedna dvě a menší tržnou ránu vzadu na hlavě ji zašila. Poté co zmatená vyšla z nemocnice Gaie seřvala.
„Moc se omlouvám, ale v zápalu boje..“
„V zápalu boje?! Já asi budu taky brzo v zápalu boje!“ začala vyhrožovat.
„Uklidni se Tokime, nejspíš jsi měla menší otřes mozku a právě ti zaši..“
„Ty pomlč Kakáči!“ taky na něj vyštěkla. Nastalo minutové ticho. Tokime si věci urovnávala v hlavě a nakonec prohlásila.
„Gaii, už vím, jak to odčiníš,“
„Příjmu jakýkoliv trest, tak do toho,“
„Budeš učitel v tanečních,“ poplácala ho po rameni a vydala se do boudy.
Jelikož to Tokime trvalo, tak už byla Ayano dávno v boudě i s ostatními, ale vraťme se do doby, kdy přibližně Tokime ležela hlavou v hlíně a prachu.
….
Ayano doufala, že nebude muset hledat dlouho a to se jí také vyplnilo. Jelikož měla přesnou představu, koho by jako učitele do tanečních chtěla. Ne kvůli sobě, ale kvůli Hitomi. Zamířila k branám Konohy, kde seděl Izumo s Kotetsuem a hráli karty.
„Konečně tě porazím v prší,“ jásal Kotetsu, když si nalízl dobré karty.
„Jásáš předčasně,“ vrátil mu Izuma a krásně před ním zavřel. Kotetsu zůstal s otevřenou pusou hledět na hromátku karet. Izuma se k němu naklonil.
„A ještě si lízni dvě,“ pošeptal. Při pohledu na přítelovu tvář se musel začít smát. „Myslím, že ten dluh tří tisíc radši vymažu,“ zasmál se.
„Izumoo, proč vždycky vyhráváš?“
„Proč? Jsem přirozenej talent,“
„Ahoj kluci,“ pozdravila Ayano.
„Čau Ay, jdeš se přidat?“ mile se na ní Kotetsu usmál.
„To snad není pravdu, tak když nemůžeš porazit mě, chceš alespoň porazit chudáka Ayano? No to je teda úroveň,“ stěžoval si Izuma.
„Ne kdepak, nepřišla jsem si zahrát a navíc mi prší jde moc dobře, naposled jsem tě přeci obrala o stovku, pamatuješ?“ na tváři Kotetsua se udělal zostuzený úšklebek. Izuma se musel zasmát.
„Sakra, já zapomněl, no nic a co teda potřebuješ?“
„Chtěla jsem se zeptat, jestli bys nedělal učitele v tanečních,“ tvářila se nejmileji jak to uměla.
„Jenom blázen by..“
„Když to uděláš,“ objevila se mu u ucha a vražedně začala šeptat. „Tak mi nemusíš splácet tu druhou stovku ze žolíků,“ pomalu se odtáhla a opět se jí vrátil ten vysmátý obličej.
„Myslím, že to nebude špatný, taková zábavička, alespoň se tady nebudu nudit s tímhle pakem,“ nervózně se drbal na hlavě.
„Skvělý,“ zajásala a odhupkala si to ke kamarádům.
…..
Když už konečně dorazila i zmrzačená Tokime, domluvili se na částce a jelikož druhou půlku Shizune v boudě vystopovala, zájemců bylo více než dost.
„No skvělý, taneční můžou začít,“ prohlásil naštvaně Naruto.