Namikaze kuran no shinjitsu 12

Bylinky
Sakura se ráno probudila a protáhla se. I když prospala celou noc, tak se cítila unavená. Najednou ucítila, že se jí dělá špatně. Rychle se rozeběhla do koupelny a jako každé ráno zvracela.

„Bože.“ Povzdechla si Sakura. Cítila se mizerně, sedla si vedle záchodu, a čekala, jestli bude ještě zvracet. Po deseti minutách se zvedla a šla si udělat snídani. Neměla sice hlad, ale věděla, že musí něco sníst. Pak si sedla na gauč a začala si číst o léčení zvířat. Po dvou hodinách ji to přestalo bavit.

-Co budu dělat?- přemýšlela Sakura. Chtěla jít ven, ale bála se, že ublíží děťátku. Chvíli o tom přemýšlela, a pak si vzpomněla na jedno rande s Narutem, zavedl jí do aleje klanu Namikaze. Tradovalo se, že ten kdo není Namikaze, nebo to nemá dovolené, tak tam nesmí, jinak se mu něco zlého stane.

-Jsem s Narutem těhotná, takže jsem součást klanu, asi.- dumala Sakura.

-Uvidíme.- řekla si nakonec, přestrojila se, a chtěla použít henge, ale nic se nestalo.

-Co to?- divila se Sakura, zkusila to ještě několikrát, ale nic. Vrtalo jí to hlavou.

-Musím se na to zeptat Tsunade-sensei.- Řekla si Sakura. Pak se vydala do aleje, cestou se na ni ostatní vrhaly pohledy plné opovržení, nebo soucitu. Pohledy plné opovržení, převládaly, někteří před ní dokonce plivly. Sakura je ignorovala, a se vztyčenou hlavou pokračovala dál. Když dorazila k aleji, nikdo tam nebyl, udělala několik kroků dovnitř a pak se ozval hlas, Sakura se otočila ke zdroji hlasu. Byl to starý pán, který seděl u vchodu do aleje.

„Co jste to říkal?“ zeptala se Sakura mile.

„Tam se nesmí, kdo tam vejde, tak už se nevrátí. Je to alej jednoho starého a mocného klanu.“ Řekl děda.

„Já vím, je to alej klanu Namikaze, alej která patří mému příteli, který je otcem mého dítěte.“ Odpověděla Sakura.

„Vy jste Sakura–sama?“ optal se překvapeně.

„Ano.“ Souhlasila Sakura.

„Omlouvám se vám, Sakuro-sama. Nepoznal jsem vás. Jsem, Rendo, stráže této aleje. Když klan odešel z Konohy, tak jsem dostal za úkol hlídat ji, aby ti co nemají povolen vstup byli informování o tom, že se už nevrátí. Já jsem jediný kdo má povolen vstup a po mně ho zdědí moje dcera.“ Vysvětlil Rendo.

„Vy jste se znal se čtvrtým Hokagem?“ divila se Sakura.

„Ano.“ Souhlasil, Rendo.

„Klidně můžete jít dovnitř, vy jste Namikaze, Sakuro-sama.“ Oznámil Rendo s úsměvem.

„Vy tady sedíte každý den?“ optala se Sakura.

„Ano, je to pěkná práce, a když prší nebo je velká zima, tak se koukám z domu. Už jsem tu dlouho nikoho neviděl, naposledy vás a Naruta-sama.“ Odpověděl.

„Vy jste nás viděl?“ divila se Sakura a lehce zčervenala.

„Jenom vcházet.“ uklidnil ji, Rendo.

„Už vás nebudu rušit, na shledanou.“ Rozloučila se Sakura s úsměvem.

„Na shledanou Sakuro-sama.“ Odpověděl, Rendo a taky se usmál.
Sakura se šla alejí až k jejímu středu, tam stála stará Sakura, u které si minule sedly.

-Kdy se vrátíš Naruto-kun? - zeptala se sama sebe. Sedla si pod ni, dala si kolena k sobě a vzpomínala na Naruta. Byla tam až do oběda. Přemýšlela jestli má jít domů, nebo jestli má jít někam na jídlo. Nakonec se rozhodla pro Ichirak.

„Dobré odpoledne.“ Pozdravila Sakura a sedla si do rohu.

„Ahoj, jak je?“ odpověděla Ayme s úsměvem.

„Jde to.“ Oznámila Sakura.

„Neukázal se co?“ optala se Ayme. Sakura jen smutně přikývla.

„To je mi líto, a neboj se, určitě se ukáže.“ Konejšila ji.

„Hmm.“ Odpověděla Sakura.

„A co děláš venku? Ne že by mi to vadilo, ale obvykle jsi někde zalezlá.“ Zeptala se zvědavě.

„Už mně to doma nebavilo, tak jsem šla do parku.“ Řekla Sakura.

„Do parku? Jakého?“ divila se Ayme, věděla, že se Sakura ostatních bojí, a proto zůstávala doma.

„Do aleje klanu Namikaze“ odpověděla Sakura.

„Tam je ale vstup zakázán, každý kdo tam šel, tak se buď nevrátil, nebo se mu něco zlého stalo.“ Řekla vyděšeně Ayme.

„Ano, ale její strážce mi řekl, že jsem Namikaze, protože jsem Narutova přítelkyně a matka jeho dítěte.“ Oznámila Sakura hrdě, dala si ruku na bříško a usmála se.

„Takže Namikaze? Hmm, to je dobře, tam tě nikdo rušit nebude.“ Řekla nakonec Ayme s úsměvem.

„A co si dáš?“ dodala ještě.

„Miso-rámen prosím.“ Objednala si Sakura.

„Kde je stařík?“ optala se.

„Na masáži, na chvíli ho to přestalo bolet, ale zase to začala.“ Odpověděla Ayme.

„Zkusím připravit nějakou mast, ale bude to chvíli trvat, musím jít nasbírat bylinky.“ Oznámila Sakura.

„Mohla bych jít s tebou? Vždy jsem chtěla vědět něco o léčivých bylinkách. Prosím.“ Poprosila Ayme.

„Budu jen ráda, když budu mít společnost.“ Odpověděla Sakura s úsměvem. Ayme se taky usmála a podala Sakuře rámen.

„Dobrou chuť.“ Popřála a odešla plnit další objednávky.

„Děkuju, bylo to výborné.“ Poděkovala Sakura.

„Až půjdu pro bylinky tak se pro tebe stavím ano?“ optala se.

„Dobře.“ Zavolala Ayme z kuchyně.

„Zatím.“ Rozloučila se Sakura a položila peníze na pult a odešla. Cestou ji zase potkalo to samé co ráno. Když došla domů tak si šla zjistit co by to mohlo být a co na ty masti potřebuje. Když měla vše připraveno tak si vydala do Ichiraku.

„Ahoj.“ Řekla Sakura a položila si košík na pult.

„Ahoj ,hned půjdeme jen minutku.“ Odpověděla Ayme.

„Kam se chystáte?“ optal se Stařík a podíval se do košíku, ale nic tam nebylo.

„Na bylinky abych udělala mast na ty vaše záda.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Mám si sebou něco vzít?“ optala se Ayme.

„Vem si nějaký košík, jestli budeš chtít si natrhat nějaké bylinky.“ Odpověděla Sakura. Ayme přikývla a zmizela do skladu.

„Nemusíš si kvůli mně dělat starosti.“ Oznámil Stařík.

„To je v pořádku. Dlouho jsem nikoho neléčila a celkem mi to chybí. Takže to dělám ráda.“ Odvětila Sakura a usmála se.

„Tak můžem.“ Řekla Ayme s úsměvem.

„Tak zatím nashle.“ Rozloučila se Sakura, Stařík jim zamával a usmál se.

„A kam jdeme?“ optala se Ayme.

„Mimo Konohu, na louku za vesnicí, a pak možná do lesa vedle skály kde jsou vytesány tváře Hokagů.“ Odpověděla Sakura.

„To je celkem daleko.“ Poznamenala Ayme.

„Ano, ale díky tomu je tam hodně bylinek, řekla mi o tom Tsunade-sensei.“ Oznámila Sakura.

„Dobře, věd mně.“ Řekla Ayme a usmála se. Sakura se taky usmála a vydala se na cestu. U brány neměli problém, byl tak Kotetsu s Izumou, a ti je pustili.