Jen normální holka - 21.Po všem

Gaara seděl už celý den v kanceláři a bez přestávky papíroval. Nenašel si čas ani na jídlo a už vůbec ne na Antishu. Sice mu to šíleně vadilo, ale nemohl nic dělat. Jen to dokončit co nejdřív.
Chvilku měl pohov a podíval se z okna.
„Ach, Ant, co teď asi děláš,“ povzdechl si a otočil se zpět ke svému stolu. To, co na něm uviděl mu vyrazilo dech. Na stole seděla věc, po které teď nejvíce toužil – Antisha.
„Sedím tady a čekám, až si mě všimneš. A taky by ses měl prospat. Jinak se brzy skácíš a to nesmím dovolit,“ usmála se na něj Ant. Stáhl ji k sobě na klín a nedočkavě políbil. Ona mu polibek blaženě opětovala.
„Musím to všechno hned vyřídit,“ namítl Gaara, když se od sebe odtrhli. Ani nevěděli po jaké době.
„Hned?!“ podívala se na něj psíma očima Ant a laškovně se usmála. Z Gaary najednou spadla veškerá únava.
„No, možná by to mohlo pár minut počkat,“ svolil Gaara. Ant ho políbila.
„Dobře pár hodin,“ zvýšil svou nabídku. Opět byl políben.
„Tak dlouho, dokud budeš chtít,“ usmál se a shodil ji za svého klína. Pak ji popadl za ruku a vydali se do jeho domu.

„Ty jsi mě přinutila si odpočinout!“ To byla první věta Gaary následující den ráno, když se probudil a naštvaně vyletěl z postele.
„Že jsem mrcha?!“ usmála se Ant a hodila mu oblečení. Pobíhal tam nahý a ani si to neuvědomil. A pak zrudl.
„Potvoro! To ti nezapomenu,“ přísahal Gaara a uklidil se do koupelny. Antisha už byla oblečená, když se probral, ale stejně se divil, že zmizela.
Tak šel zklamaně do jídelny.
„Kde se couráš, Kazekage! Sám jsi nadával na to, že jsem tě odtáhla od povinností a teď se takhle flákáš,“ zasmála se Ant, když se smutným výrazem ve tváři přišel do jídelny. Hned, jak ji uviděl, tak se usmál, ale když si uvědomil význam její věty, tak se urazil.
„Já nechtěl mít tolik povinností. To oni mě zvolili,“ namítl dotčeně Gaara a ukázal na Temari a Kankura, kteří byli u stolu. Stejně jako Sasuke a Shikamaru.
„Ty náš chudáčku malej. Ty nemáš rád tu moc Kazekageho, viď?“ utahovala si z něj Temari.
„Ne! Raději bych dělal jiné věci,“ ušklíbl se Gaara.
„Hele, pořád je to moje ségra!“ prohlásil výhružně Sasuke, když Gaara vyzývavě mrkl na Ant.
„V pohodě. Však ty jsi na tom se Sakurou stejně,“ odsekla Antisha a uvolnila Gaarovi místo vedle sebe.
„No dovol!“ ohradil se Sasuke, ale zasmál se. I ostatní.
Pak se nasnídali.
„Já musím do práce,“ prohlásil Gaara, když už si myslel, že ho Ant nebude zastavovat.
„A já odvedu Temari zpátky do vesnice,“ řekl Shikamaru.
„Neměla jsi odcházet, Tem,“ pokárala kamarádku Antisha.
„Kdo našel dopis?“ zajímalo Temari.
„Já,“ odvětila Antisha.
„Au,“ stáhla se Temari a kajícně se na ni podívala.
„Přesně tak! Ještě někdy přede mnou budeš něco tajit, uškrtím tě!“ křikla na ni Ant, ale pak se uklidnila a pokračovala: „I když to, že čekáš dítě, jsi mi mohla zatajit.“
„Ty čekáš dítě?!“ podivili se všichni. Nejvíc Shikamaru. Temari se zarazila. Nevěděla o tom.
„Cože?!“ podivila se Temari a zvídavě se podívala na Ant. Stejně jako ostatní.
„Jsi těhotná, kamarádko. Jsem ráda, že jsem ti to mohla říct právě já. Blahopřeju ti,“ usmála se Ant a objala ji. Stejně jako všichni ostatní.
„To je úžasné,“ nadšeně prohlásil Shikamaru, popadl ji do náruče a vrazil pusu do vlasů.
„Teď už to nebudeme odkládat. Za měsíc se vezmeme,“ prohlásil Shikamaru a Temari ho nadšeně objala. Všichni se usmívali a byli šťastní.
„Ale teď už fakt musím pracovat!“ prohlásil Gaara a chystal se k odchodu.
„Tak ahoj. Někdy se za tebou stavím. Musím jít pomáhat Tsunade,“ dala mu pusu na tvář Antisha.
„Kdy?“ zajímalo Gaaru.
„Tak za dva, tři týdny,“ usmála se Ant.
„Manipulátorko! Zůstanu tady,“ svolil Gaara a opět se posadil. Pak všichni mluvili a mluvili. Museli si toho hodně říct. Byli jedna rodina a nic před sebou netajili. Nakonec si nechali Antiiny oči.
„A teď nám pověz něco o tvých očích,“ vyzval svou sestru Sasuke. Ostatní se na ni zvídavě podívali. Zajímala je její odpověď.
Věděla, že to přijde. Jednou. Brzy. Ale stejně nebyla připravena.
„V souboji s Hidanem jsem přišla o oči. Zasáhl mi zadní část hlavy a poškodil mozek. Hrozilo, že už nikdy nic neuvidím. Ale pak přišla Tsunade s nápadem, že by na mě mohla použít své jutsu. Nepůsobilo to, i když jistá změna tam byla. Viděla jsem jemné obrysy svého okolí. Ale zatím jsem nikomu nechtěla dávat plané naděje. Navrhla jsem, jestli by Tsunade nemohla použít své jutsu zároveň s mým regeneračním. A fungovalo to. Jenže oči mi nikdo nemohl navrátit. Vlastně jsem až nedávno zjistila, jak je možné, že takto mám podobné vidění jako Byakugan a když otevřu oči, mám v nich svůj vlastní Mangekyou Sharingan. Je to pradávná vlastnost a nejvzácnější kekkei genkai, která se dědí přes několik desítek generací, jenom se u mě do té doby neprojevila. Právě z ní se vyvinul Sharingan i Byakugan. Byakringan (srry, ale nic jinýho mě nenapadlo),“ prozradila Ant. Bylo to snadnější než čekala.
„Ob kolik generací?“ zajímalo Sasukeho. Ostatní nenacházeli slova a jen se na ni vyjeveně dívali.
„33. Magické číslo,“ usmála se Ant.
„Takže já to mám taky?“ nechápal Sasuke.
„Nevím. Ale myslím si, že ne. Má to něco společného s Itachiho osudem a s tím, že jsem prostřední dítě. Jsem starší než ty. Rodiče to tajili, ale nevím proč,“ odvětila Ant.
„Možná o tom věděli… došla jsi do podzemí toho domu, viď?“ opáčil Sasuke.
„Ano… ale bolelo to. Za ně za všechny,“ povzdechla si smutně, ale pak zase nadšeně zvedla hlavu a usmála se.
„Myslím si, že už jsme si řekli všechno. Je načase se vrátit do normálního života. Orochimaru je mrtvý a ostatní taky,“ prohlásil vesele Antisha.
„Přesně! Tak ahoj!“ odvětili všichni a zároveň zmizeli. Zůstali tam jen Gaara s Antishou.
„Odejdeš do Konohy?“ zeptal se Gaara smutně své milé.
„Asi ano,“ řekla, ale do očí se mu nepodívala. Nedokázala si přiznat své city. I když oba věděli, že je mezi nimi velice silné pouto.
„A nechtěla by ses stát vyslankyní Konohy tady v Suně? Jako Temari?“ zajímalo Gaaru.
„A ty bys chtěl?“ otočila se k němu se slzami štěstí v očích.
„Hrozně moc,“ usmál se na ni a přitáhl ji k sobě.
„Kde bych byla častěji?“ zeptala se ho, když se k sobě přibližovali obličeji.
„U mě,“ odpověděl a políbil ji. Užívali si polibek, než ho Antisha přerušila.
„Musím se na tom domluvit s Tsunade. Brzy se vrátím,“ řekla a pohladila ho po tváři.
„Vem si sebou polovinu věcí,“ doporučil jí.
„Ale kde budu bydlet?“
„Tady. U mě. Jako má opravdová přítelkyně.“
„Opravdová?!“
„Skutečná,“ slíbil Gaara a objal ji.
„Vrátím se co nejdřív. Pečuj o Sunu,“ doporučila mu Ant a poodstoupila od něj.
„Buď na cestě opatrná. Určitě tě bude chtít spousta lidí zabít,“ nabádal ji k opatrnosti Gaara.
„Brzy se ti vrátím. Ahoj,“ políbila ho na tvář a zmizela. Rozběhla se co nejrychleji za konvojem do Konohy. Musela jim o všem poreferovat. Hlavně svému bratrovi a kamarádkám.
Jakmile byli všichni v Konoze (o dva dny později), tak Tsunade informovala o svém plánu a ta s ní souhlasila. Byla ráda, že jí už nemusí přidělovat žádné mise, když bude pendlovat mezi Konohou a Sunou. Byla si totiž jistá, že na žádnou těžkou misi by ji nepustila.
„Stěhuješ se za Gaarou?“ zeptal se Sasuke zvláštním hlasem své sestry, když k ní přišel a viděl, jak si balí věci.
„Jako Shinobi se u vás občas zastavím. Budete mě tu mít až moc často,“ usmála se na něj Ant a dál si házela své zbraně do velké tašky.
„Chtěl jsem si promluvit,“ řekl Sasuke a posadil se na její postel.
„O čem?“ zajímalo Antishu. Stále se na něj ale nepodívala a balila se.
„O Byakringanu,“ odpověděl Sasuke. Ant se zasekla uprostřed pohybu, ale pak se narovnala a šla si sednout vedle něj a podívala se mu do očí, v nichž se zračily protichůdné pocity.
„Není těžké, nic nevidět?“ řekl Sasuke a probodl ji svým černýma očima.
„Je. Ani nevíš jak. Ale vidět… někdy je to horší…“ povzdechla si jeho sestra.
„Proč?“
„To bojiště… viděl jsi ho?! Bylo to strašné. A ještě ke všemu, když jsem to viděla s Byakringanem. Spousta lidí tam umírala a já viděla, jak z jejich těla mizí chakra… byl to hrůzný pohled. A ta krev…“
„V čem to vlastně spočívá?“
„U normálního člověka by to bylo tak, že by normálně viděl jako s Byakuganem a kdyby zapnul Sharingan, byl by okamžitě chopen použít MS.“
„Jak jsi to vlastně zjistila?“
„Víš… já… tuhle vlastnost jsem měla odjakživa. Můj Byakringan spočívá v tom, že pokud zapnu obojí, tak jsem schopna působit na lidskou psychiku. Orochimarovi, Peinovi a Konan jsem ukázala, jak jsou zlí. Orochimaru nevydržel to zjištění a raději se sám zabil. Ti dva přežili.“
„Odbočila jsi.“
„Chceš tedy slyšet něco z mé minulosti?“
„Rád.“
„Jednou… vlastně už ani nevím, kdy to bylo, jsem se vracela z tréninku a po cestě uslyšela sténání. Šla jsem za zvukem a na mýtině našla Gaaru, jehož osobnost požíral Shukaku. Já jsem se mu jen podívala do očí, oddělila jejich vědomí a zachránila mu život. To jsem poprvé použila tuto vlastnost. Podruhé to bylo tehdy, když jsi byl skoro pod vlivem Orochimarovy pečetě. Pomohla jsem ti to překonat. Všechno jsem to dělala neúmyslně a vlastně netušila, že mám takovou schopnost. Dokud jsem si nepřečetla svitky v naší svatyni.“
„Jak jsi vlastně myslela, že tě to bolelo?“
„Cítila jsem krev… byla všude… má krev… bylo to strašné. Jako kdyby ty duše nenalezly klid. A pak někdo ke mně mluvil… byl to nejotřesnější zážitek mého života. Nikdy na to nezapomenu…“ vzlykla Ant.
„Bude to dobré…“ objal ji Sasuke a hladil ji po vlasech.
„Díky, že jsi mě vyslechl. Jenom ty to můžeš pochopit,“ řekla Antisha a uvelebila se na jeho rameni.
„Kdybyste nebyli sourozenci, tak je už Sasuke mrtvej,“ ozvalo se najednou z okenního parapetu a ti dva se od sebe odtrhli.
„Ahoj, Gaaro. Přijel jsi mě zkontrolovat?“ optala se ho Ant mírně naštvaně. Nesnášela žárlivost.
„Ne. Musel jsem zajet za Tsunade,“ odvětil Gaara a Ant se napýřila ještě víc.
„Ale chtěl jsem se podívat, jak jsi daleko s balením,“ dodal s úsměvem Gaara a objal ji. Každému se po tom druhém stýskalo, a tak se vášnivě políbili.
„Neokusuj mi ségru na veřejnosti,“ sykl na Gaaru Sasuke naštvaně, když se od sebe ti dva odtrhli.
„Stejně seš tady jenom ty. Ale jestli ti to vadí, tak můžeš odejít,“ usmála se na něj sladce Ant. Sasuke jen něco zabručel a odešel pryč.
„A co budeme dělat my?“ mrkl Gaara na svou milou.
„Já nevím… asi si dobalím a vydáme se zpátky do tvé vesnice. Ty ji pak budeš řídit a já budu spokojeně plnit důležité mise,“ usmála se na něj nevinně Antisha a poodstoupila od něj, aby se mohla vrátit zpátky k balení.
„Znám lepší program,“ namítl Gaara a strhl ji pod sebe na postel.

„Lorde Kazekage, nikdy jsem si nemyslela, že máte takovou výdrž,“ laškovala Ant s Gaarou večer, když se chystali do Ichiraku ramen na večeři. Byli totiž domluveni se svými přáteli.
„Slečno Uchiha, já si zase nikdy nemyslel, že potkám takovou nymfomanku jako jste vy,“ odsekl se smíchem Gaara a Antisha ho laškovně praštila do ramene.
„Jsi praštěnej!“ zasmála se. Pak vyšli z domu.
„Antisha-chan!“ křikl na Ant na ulici Kiba a nadšeně si to k nim namířil. Jeho pes, Akamaru se právě nechával drbat od Antishi za ušima.
„Ahoj, Kibo. Akamaru už pěkně vyrostl,“ usmála se na kamaráda Antisha a spokojeně si hrála s obrovským bílým psem. Kiba se na ně díval s úsměvem, ale Gaara netrpělivě jezdil očima mezi Kibou a Ant a snažil se mezi nimi najít nějaký náznak vztahu, ale uviděl jenom přátelství. V očích obou. A tak se uklidnil.
„Už jsi ho taky dlouho neviděla. Někdy si dáme souboj. Oba jsme se zlepšili,“ usmál se na ni Kiba.
„S radostí. Ale raději bez Akamara. Nerada bych mu něco udělala,“ odvětila Ant.
„O něj se neboj. Spíš se bojím o tebe,“ pochyboval Kiba.
„Tak to jsi mě ještě fakt neviděl bojovat,“ zasmála se Ant, „Viď, Gaaro?“ otočila se na svého přítele, který zůstával mimo.
„Neviděl,“ souhlasil s ní Gaara.
„Vy jste lord Kazekage?“ vyvalil oči Kiba. Už dlouho ho neviděl.
„Pro staré přátele Gaara,“ nabídl mu ruku Kazekage a Kiba ji stiskl.
„Tak pojď, Akamaru, spěcháme domů,“ pobídl svého psa Kiba a oba odešli. Akamaru se ještě nechal pohladit od Gaary a zmizeli jim z dohledu.
„Pořád žárlíš,“ konstatovala Antisha, když ji objal kolem ramen a pokračovali v cestě na večeři.
„Co jiného se dá taky dělat po boku, tak krásné holky, jako jsi ty,“ políbil ji Gaara do vlasů a spokojeně došli do restaurace. K jejich údivu tam bylo plno.
U jednoho obrovského stolu tam seděli všichni jejich přátelé se svými protějšky. Temari a Shikamaru, Tenten a Lee, Hinata a Naruto, Sasuke a Sakura a Neji a Ino.
„No konečně! Říkali jsme si, kdy doplníte naši partu,“ uvítal je halasně Naruto a ukázal na dvě volná místa mezi sebou a Sasukem, která tam na ty dva čekala.
„A my zase, jestli na nás počkáte,“ odvětila s úsměvem Ant a sedla si vedle svého bratra. Po její pravici se usadil Gaara a spokojeně si ji k sobě přivinul.
„Tak a můžeme začít oslavovat!“ vykřikl nadšeně Shikamaru, když se všichni přivítali s nově příchozími.
„Co?!“ nechápala Antisha.
„Přece Temarino těhotenství, a pak zasnoubení Sasukeho se Sakurou, Naruta s Hinatou, Nejiho s Ino a moje s Temari,“ vysvětlil jí to Shikamaru.
„Tak na nejnovější rodiny v Konoze!“ pronesl přípitek Neji. Všichni se napili skvělého saké, a pak se pustili do ramenu. A u toho se dost pobavili a nasmáli.
„Už půjdu domů, jsem unavená,“ omluvila se jako první Temari a se Shikamarem odešli pryč s přáním dobré noci. Po nich odešli Neji a Lee se svými partnerkami. Už tam zbyli jen Gaara, Ant, Sasuke, Sakura, Naruto a Hinata.
„Tak, co podnikneme?“ zajímalo Antishu. Ostatní už měli celkem dost upito, ale ona nepila. Byla odjakživa abstinent.
„Vloupeme se do Tsunadiny kanceláře a uděláme jí tam pořádek! Z toho se zblázní!“ rozchechtala se Hinata (ta měla upito nejvíc).
„To raději ne. Ještě by nás vyhmátla a co potom!“ odvětil Sasuke a všichni se rozesmáli.
Tak se tam o takových kravinách dohadovali ještě hodně dlouho, než Hinata se Sakurou usnuly na ramenech svých snoubenců. Už bylo hodně po půlnoci a Ant se rozhodla to bláznění zastavit. A nenápadně je všechny odvelela domů. Poslušně odešli. I Ant s Gaarou se vydali domů. Ale chvilku po nich. Museli všechno zaplatit a Gaara z opilosti slušně vystřízlivěl. Bylo jich tam totiž hodně.
„Já je zabiju!“ lamentoval Gaara, když šli domů.
„Klídek… měl bys být rád, že už mají důvod oslavovat,“ klidnila ho Ant. On ji chytil kolem pasu a pokračovali v cestě domů.
„Chceš spát v obýváku nebo se mnou?“ zeptala se Antisha Gaary, když vylezla ze sprchy. V kraťoučké noční košilce.
„Myslím si, že odpověď je jasná,“ ušklíbl se rošťácky Gaara.
„Nic nebude! Chce se mi spát…“ zívla Ant a políbila ho. Pak šli do postele a skvěle se vyspali. Ráno se probudili až kolem desáté a Gaaru pěkně bolela hlava.
„Copak, drahoušku, hodně jsi pil?“ optala se ho hraně starostlivým hlasem Ant škodolibě. Celkem mu to přála. Říkala, aby nepil to saké.
„Měla jsi pravdu… už se nikdy neopiju,“ slíbil Gaara a neohrabaně se doplazil do sprchy.
„To doufám. I když ses celkem držel. Naruto musel domů táhnout Hin… trošku se uslavila. A Sasuke byl na tom stejně. Chudák Sakura,“ křikla za ním do koupelny Ant a šla do kuchyně, kde mu připravila snídani.
Byla jenom v županu a najednou za sebe hodila kunai.
„Vylez, Jirayo,“ křikla k oknu a skutečně se za ní ozval zvuk nohou dopadajících na podlahu.
„Dobré ráno, Antisha-chan,“ usmál se na ni a posadil se ke stolu.
„Dobré. Nasnídáš se tady?“ odvětila Ant a posadila se proti němu. Už nyní měla přes oči svou Hitai Ate. Připadalo jí to lepší vůči okolí.
„Klidně. Jak to, že jsi o mě věděla?“ opáčil Jiraya.
„Tvé šmírovaní techniky už nejsou to, co bývaly,“ zasmála se Antisha a podala mu talíř se snídaní.
„Asi máš pravdu. I Naruto je lepší než já,“ povzdechl si Jiraya.
„Koho by měl Naruto sledovat, když má snoubenku?“ nechápala Ant.
„Teď už nikoho. Předtím špehoval ji.“
„Máš špatný vliv na mládež.“
„To není pravda. Ukazoval ti někdy svoje sexy jutsu?“
„Nikdy. Co je to za techniku?“
„Sám ji vymyslel.“
„To toho vím.“
„Díky ní se přeměňuje na nějakou hrozně sexy ženskou. Na to jutsu mě nalákal, abych ho začal trénovat.“
„Fakt?! To až povím Hinatě…“
„Té se o tom raději nezmiňuj. I když si myslím, že o tom jeho jutsu něco málo ví.“
„Možná. Ale já o něm neměla ani páru.“
„Ty nemáš páru o tolika věcech…“
„Nedovoluj si, starouši!“ křikla na něj Ant přísně, ale stejně se smála. I Jiraya se smál. Tehdy do kuchyně vletěl Gaara.
„Co se tady děje?“ zeptal se jich udiveně a valil oči na Jirayu. No, naštěstí nebyl nahý. To by pak byl mnohem větší trapas.
„Dobrý den, Kazekage-sama,“ pozdravil slušně Jiraya a Ant se rozesmála ještě víc.
„Dobrý, Jirayo. Co ty tady?“ odvětil Gaara uklidněně a sednul si ke stolu vedle Antishi, která k němu přistrčila snídani.
„Zase mě šmíroval,“ žalovala Ant a opřela se o svého milovaného, který zrudl vztekem. Zatímco Jiraya zbledl.
„Ty jsi šmíroval mou přítelkyni?!“ vyjel na sannina Gaara. Legendární ninja se postupně zmenšoval a zmenšoval…
„Já… ano… ale…“ koktal Jiraya. Ant to rozesmálo, zatímco Gaaru pobouřilo.
„Snad ti to pořád nevadí, lásko. Je to jeho zvyk,“ usmála se na něj krásně Ant a políbila ho. Pak se od něj nečekaně odtrhla. Chtěl ji políbit ještě jednou, ale už mu to nedovolila.
„Je tu host,“ kývla směrem k Jirayovi.
„Já už odcházím… čeká mě Tsunade. Ahoj,“ rozloučil se Jiraya a poslušně odešel. Gaara se na něj totiž přísně podíval, když se Ant dívala jinam.
„Já to viděla,“ usmála se Ant, ale pak ho umlčela polibkem. Líbali se několik minut, než do Antiina bytu vletěl Chouji.
„Kazekage-sama! Musíte se ihned vrátit do své vesnice. Několik ninjů, co padli, plánuje vás shodit z vašeho úřadu… jé ahoj, Antisho,“ prohlásil Chouji a zrudl.
„Ahoj, Chouji,“ usmála se na něj Ant.
„Shození?! Nikam nejdu,“ řekl Gaara a znuděně se opřel o stůl.
„Tak to ať tě ani nenapadne! Já tě tam dotáhnu i násilím. Jednou jsi byl zvolen Kazekage a musíš se podle toho chovat. Odcházíme!“ seřvala ho jako malé dítě Antisha a odtáhla za sebou do pokoje, kde se oblékl. Znuděně.
„Já nechci být Kazekage,“ bručel Gaara, když ho táhla k Hokage, aby jí mohla říct, že odchází.
„Tak to máš smůlu! Musíš jím být. Kdyby byl Kazekage někdo jiný, tak by se najednou změnilo až moc věcí. Po té bitvě potřebuje Suna silného vůdce. Ne tahanice o tvůj post!“ odsekla Ant.
„Tak fajn, máš pravdu. Jdeme,“ projevil iniciativu i Gaara a sám to odešel říct Tsunade. Pak se rozeběhli do vesnice.