Dívám se na tebe, ale vidíš ty mě? 04

„Hej ty! Jo, na tebe mluvím!“ z vedlejší uličky se ozýval rozzuřený hlas. Tenten zrovna odcházela od Hokage s podklady pro novou misi, když ten křik uslyšela. Hm, ten hlas znám… Co se to tam asi děje?

Nakoukla za roh domu a uviděla hlouček lidí shromážděných do neprostupné stěny, jak zaujatě a vyděšeně zírají na scénu před sebou. Znovu se ozvaly výkřiky.

„Pojď sem, ty idiote! Co jsi to udělal? Já vím, žes to byl ty! Jak si-“ v tu chvíli se hlas zlomil a přešel do jakéhosi výkřiku, „Tak pusť! Pusť mě, zabiju ho!“ Tenten se rychle prodrala davem, protože si uvědomila, čí ten hlas je. Normálně by neměla problém ho poznat, ale takhle rozrušený ho ještě nikdy neslyšela.

Uprostřed davu se v Leeho pažích zmítal Neji a zatínaje zuby, snažil se dostat z jeho sevření. Naproti němu stál Naruto a zamračeně se na něj díval.

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš. Možná by sis to měl srovnat v hlavě,“ řekl celkem výsměšně a otočil se na patě, že odejde. Jenže v tu chvíli se Nejimu podařilo vyklouznout a hned po něm skočil. Povalil ho na zem. Přetočil ho na záda a zůstal jen zírat, protože Naruto se hlasitě smál. Nejimu se zkřivil obličej vztekem a uhodil ho pěstí do zubů. Lee se k nim vrhl a snažil se Nejiho od Naruta odtrhnout, ale chlapec zasazoval další a další rány. A Naruto se pořád smál.

„Biješ se jako holka! Ani bránit se nemusím, seš prostě ubožák! Nevím, co se stalo, žes tak vylít, ale za to pobavení to stojí!“ vykřikoval a nepřestával se smát, ani když mu z nosu a rozbité pusy začala téct krev. A možná právě ta rudá krev Tenten vytrhla z šoku a nějaká definitivnost v ní ji donutila vrhnout se k chlapcům.

Neji vyvalil oči a zastavil pěst těsně před Tenteniným obličejem. Dívka totiž přiskočila a zakryla Naruta vlastním tělem.

„Tenten, tohle není nutný-“ začal blonďatý chlapec, ale ona ho rázně utnula.

„Mlč! Neudělala jsem to kvůli tobě. Já…“ celou dobu hleděla Nejimu do očí, slova se jí nějak zamotala a ona nemohla pokračovat. Neji stále držel napjatou pěst. Začal potichu šeptat.

„Tenten… Prosím, Tenten… Nech mě si to s ním vyřídit… Ty tomu nerozumíš, nevíš, co udělal-“

„Tak mi to řekni!“ vykřikla. „Vždycky si všechno necháváš pro sebe, pokaždé když má nějaké problémy! Buďto ti tvá stupidní hrdost nedovoluje podělit se s námi o své trápení… nebo, nejsme ti dost dobří?! Tak co mám sakra udělat, abys konečně pochopil, co pro mě znamenáš!“ jakmile to dořekla, chytila se za ústa. To jsem neměla říkat. Po tváři jí stékalo pár osamělých slz. Nevěřícně si je utřela.

Nechtěla se znovu podívat Nejimu do tváře, a ani nemusela, protože něčí ruka v oranžové kombinéze ji odstrčila a povalila na zem.

„Tak jo, to stačilo. Bylo to skvělý dráma, ale už jsem se dneska nechal zmlátit, tak mě tohohle ušetřete,“ Naruto si nevšímal Nejiho zaraženého, vzteklého pohledu, zvedl se a jakoby nic s hvízdáním odešel pryč. Lee rychle rozehnal zbytek z davu lidí, který se rozhodl nevypařit ještě před první ránou. Tenten se taky začala zvedat, když chlapce zaslechla mluvit.

„Píská si…“ Neji opět zatnul ruku v pěst, „Dostal přes hubu a ještě si píská… Zabiju ho…“ dívka poslouchala jeho napjatý hlas. On pořád ještě klečel na zemi, a tak přišla k němu a chtěla mu pomoct vstát.

„Nech mě být! Nesahej na mě!“ vyjel Neji po jejích rukou. Tenten se zarazila, ale pak se poslušně stáhla a sledovala, jak se staví na nohy sám. Když si to tak přeješ…

„Neji, nemusíš být na Tenten takový! Chtěla ti jen pomoct. Co se to vlastně stalo mezi tebou a Narutem?“ zamrkal škádlivě Lee, div že se neusmíval. Jak malý děcko, naprosto nic ho netrápí, pomyslela si Tenten, ale ve skutečnosti chlapci nevěnovala pozornost. Místo toho si pozorně prohlížela Nejiho a snažila se zachytit jeho pohled. On se ale beze slova otočil a odešel pryč.

„Hm, co se s ním děje? Tenten?“ ptal se udiveně Lee, když si všiml dívčina utrápeného pohledu. Vzhlédla k němu a zavrtěla hlavou.

„Nevím…“ zamumlala dívka, chvilku jen strnule stála a pak se dala do běhu.

-

Tak co mám sakra udělat, abys konečně pochopil, co pro mě znamenáš!

Neji se rozzuřeně chytil za hlavu a posadil se do vysoké trávy. Hned po tom výstupu na ulici musel odejít, nebyl si jistý, co by udělal, kdyby zůstal. A tak vyklouzl z vesnice a shodou okolností došel až k místu, kde tak často v noci sedávala Tenten. Věděl o tom, jednou ho sem vzala sebou…

Hm, chováš se jak malý dítě. Mohl si jim alespoň říct, o co šlo. Mohli ti pomoct, oba dva. Stejně se to brzy dozví, no ne? Tenten by-

„Hej, Neji!“ ten hlas ho vytrhl ze zamyšlení. Zvedl tvář z dlaní, a když uviděl, kdo to přichází, rychle si otřel rukávem oči. Ona je ten poslední člověk, který by ho měl vidět plakat.

-

Tenten doběhla až k Nejimu, zapřela se rukama o kolena a začala ten sprint vydýchávat.

„Co tady chceš?“ ozval se on chladně. Dívka se zamračila, založila paže v bok a upřela na něj přísný pohled. Když zjistila, že ji pozoruje, zahleděla se rychle kamsi do mraků a pokusila se o co nejlhostejnější tón. Vyjadřovat svoje city dvakrát denně, to není nic lehkého.

„Co asi? Šla jsem se sem projít a najednou vidím, že tu sedíš. Tohle je moje místo a sednu si, ať chceš nebo ne,“ prohlásila a zkřížila paže na prsou, aby svým slovům dodala váhu. Když Neji nereagoval, posadila se vedle něho a stále se snažil tvářit, jakože nic.

Neji jen zavrtěl hlavou a začal se zvedat. Tenten otevřela ústa, ale nakonec nic neřekla, místo toho chlapce chytila za ruku a prudce ho zas posadila na zem.

„Tak poslouchej. Kdo si myslíš, že jsi, že si chceš jen tak odejít? Dlužíš mi vysvětlení,“ vyjela zostra. K jejímu překvapení se Neji zasmál.

„Nebuď naivka, nic ti nedlužím. Teď mě pusť, sedla sis, ať jsem chtěl nebo ne. A já nechtěl. Tak mě nech odejít,“ vyškubl se jí, zvedl se a tentokrát vážně odcházel. Tenten jeho slova na chvíli zmrazila na místě, ale brzo na to už zase celá hořela vztekem.

„Ty pitomče! Chováš se jak naprostej idiot!“ zařvala nejdřív. Chlapec ani nezpomalil, to ji dopálilo ještě víc. „Nesnáším tě! Jsi ten nejvíc nejhorší… Prostě jsi nejhorší! Kéž bych tě už nikdy nemusela vidět!“

Skvělý, jediný co zvládneš je házet mu na záda lži. A to jsi mu chtěla pomoct… Když on je tak dětinský!

-

„Mělas pravdu, už se probouzí. Dík, žes mě zavolala.“

Hinata otevřela oči. Nic neviděla, kolem byla tma. Přes oči měla pásku. Ruce se chtěly automaticky zvednout k obličeji, ale byli svázané. Zkusmo pohnula nohama. I ty byly svázané.

„P-proč jsi mi zavázal oči?“ zeptala se bezděčně. Věděla přece, kdo ji unesl. Už ho přece viděla.

„Hm, možná jsi jí spíš měl zacpat pusu.“ prohlásil dívčí hlas. Aha, to asi proto.

„Hinato, víš, proč jsi tady?“ zeptal se únosce přísně. Dívka se naštvala. Chtělo se jí plakat a křičet, ale i ona věděla, že tím nic nevyřeší. Navíc, kdyby ji tu mohl někdo slyšet, tak by jí tu pusu určitě zacpal. Sebrala veškerou odvahu a odpověděla, co nejdrzeji to šlo.

„Jak to mám jako vědět? Jsi cvok, nevím, co se honí hlavou cvokům.“ Už když to říkala, věděla, že přestřelila. Tohle nebyla ona, neuměla takhle mluvit.

Zprava přilétla pěst. Udeřila Hinatu do tváře a roztrhla jí spodní ret. Dívka cítila, jak jí do pusy teče horká krev.

„Přestaň! Nemlať ji!“ chlapecký hlas zdrsněl a ozval se dívčí výkřik.

„Ale-! Podívej se, co ti ten pitomec udělal! Máš rozbitý celý obličej a může za to jenom ona! Nesnáším ji!“ zdálo se, že dívka nemá daleko k slzám.

„Do toho ti nic není. Hlídej ji dál, já už musím jít,“ zavrzali dveře a únosce byl pryč.

To je snad zlý sen. Zatřepu hlavou a probudím se, určitě… Co myslela tím: „… za všechno může ona!“? Co se asi-

Přilétla další rána a tvrdě ji praštila do nosu. A třetí. Čtvrtá. Dívce se z nosu řinula krev a stékala jí do pusy. S každou další pěstí jí teklo víc a víc. Hinata brzo přestala počítat, kolik ran už dostala. Nemohla se bránit, nemohla předvídat, odkud přijde další úder. Po jednom zvlášť silném sprška ran ustala a dívka zaslechla, jak vedle ní někdo zhluboka oddechuje.

„Ještě… ještě jsem tu já. On je na tebe… moc hodnej, ale s tím… s tím u mě nepočítej. Teď odcházím, nic nám tu nevyváděj,“ zasmál se sladce dívčí hlas. Otevřely se dveře a ona ještě dodala: „Víš, myslela jsem, že si chytrá, ale asi jsem se spletla. Jsi vážně hloupá, když tě ani nenapadlo použít svou největší přednost. Byakugan, ty trubko!“ znovu se zasmála a zabouchla za sebou dveře. A bylo ticho.