Letní večer 24

„Měla pravdu?“ vyrušila ho otázka, kterou právě teď nečekal.
„Kdo?“ zeptal se na oplátku trochu nezaujatě a dál studoval mapy.
Saja se zamračila a odpověděla: „Tenten přece, kdo jiný?“
Hoshi její rozzlobený tón ignoroval a řekl: „Ano měla. Upřímně jsem myslel, že ti ninjové budou naprosto k ničemu, ale zdá se, že jsou celkem zkušení.“
„Ale nic neumí.“ namítla Saja otráveně a posadila se vedle něj.
Bratr se na ni podíval a s lehkým úsměvem podotkl: „Nebyla jsi to ty, kdo se vždy zastával ninjů?“
„Byla.“ přiznala neochotně.
„Abych byl upřímný, tak pochybuju, že máš pravdu s tím, že jsou slabí.“ řekl a zase se vrátil k mapám.
„Proč?“ zeptala se neodbytně a zastínila mu mapy.
„Slabý ninja je i nezkušený ninja, protože aby se z ninji stal ninja zkušený, musí nejdřív přežít několik misí, aby ty zkušenosti nabral. Slaboch by se toho nedožil.“ konstatoval Hoshi trochu otráveně, ale bylo poznat, že podle něj to neplatí jen pro shinobie, ale pro všechny bojovníky. Pro zbytek lidstva pak zřejmě platilo, že úspěšný člověk je chytrý člověk, ale Hoshi raději upřednostňoval kombinaci obojího, což podle něj Gai ani Lee nesplňovali.
Velitel karavany se ještě krátce podíval na oba zvláštní shinobi a potom se opět obrátil k sestře.
Ta vypadal, že se jí jeho odůvodnění nelíbí, ale očividně měla pouze jeden argument: „Ale oni řekli, že nic neumí!“
Bratr se na ni pochybovačně podíval a potom namítl: „Myslím, že takhle to nepodali.“
„Ne, řekli, že bojují jako my.“ odvětila trochu neochotně.
„Tak vidíš a myslím, že to budou umět velmi dobře a hlavně tamhleti dva.“ řekl s úsměvem a hlavou nenápadně kývl na Leeho s Gaiem.
„Proč?“ zeptala se zaraženě a prohlédla si je. Žádné jizvy ani zlé pohledy však nenašla.
„Takoví b*bc* jsou buď silní nebo mrtví.“ prohlásil a vrátil se k práci.
Saja se tomu jen mírně pousmála a nechala ho o samotě.

Lee se trochu váhavě díval na svého sensei, který se zrovna procvičoval. Ani v nejmenším ho nenapadlo myslet si něco, jako že se zbláznil, když dělá rozcvičku večer, ale i tak to nakonec vzdal a zeptal se: „Sensei? Proč teď děláte rozcvičku?“
Gai se na něj zářivě usmál, ale s protahováním nepřestal, ani když odpovídal: „Šli jsme tak dlouho, že už se vážně potřebuju trochu protáhnout. Nechceš se ke mně přidat při obíhání karavany?“
Lee se při jeho slovech opět usmál a radostně odpověděl: „Samozřejmě, sensei!“
Jeho nadšení se ovšem opět vytratilo, když podotkl: „Ale kdo bude karavanu hlídat, když ji budeme obíhat?“
Jeho sensei se nad tím krátce zamyslel, ale i on musel přiznat, že při sprintu toho člověk moc nepostřehne.
V zápětí se ovšem jeho tvář zase vyjasnila a on se zablýsknutím odpověděl: „Tak ji obejdeme po rukou a nic nám tak neunikne!“
Lee se v odpověď na to celý rozzářil a se slzami vykřikl: „To je úžasný nápad, sensei!!!“

„Takže park jo?“ zeptala se Tenten s lehkým pousmáním.
„Přesně a myslím, že je to o dost lepší než postranní ulička.“ řekl mladík na svou obhajobu a přivedl ji k jedné lavičce.
Hnědovlasá kunoichi si na ni sedla a přitáhla si ho k sobě.
Neji se na ni jen usmál a jemně ji objal kolem ramen.
„A co pusa? Tu nedostanu?“ zeptala se s lehkým pousmáním a spokojeně sledovala jak jeho tváře pomalu rudnou.
Neji se k ní opatrně naklonil, jako by čekal, že si to rozmyslí, a jen krátce přitiskl svoje rty na ty její. Tenten mu polibek vrátila, a když se odtáhl, opřela se o něj a položila mu hlavu na rameno.
„Jak to jen bude, až se vrátíme domů?“ zaskočil ji otázkou, ale byla mířená spíše jen tak do větru.
„Nevím, jak to myslíš.“ podotkla zaraženě a odtáhla se od něj, aby mu viděla do tváře.
„Ty mě schováváš před matkou a moje rodina je poněkud zvláštní.“ řekl trochu váhavě. Už teď nejspíš litoval, že s tím začínal.
„Myslela jsem, že toho vím o Hyuuga klanu celkem dost, ale teď trochu tápu.“ podotkla dívka zaraženě.
„Myslím, že to by bylo na dlouho a zkazilo by nám to večer.“ řekl opatrně, protože ji nechtěl naštvat, ale vykroutit se z toho už nejspíš nešlo.
Jeho obavy byly docela oprávněné, protože jeho milovaná se zamračila a nevědomky se odtáhla ještě dál, když říkala: „Tak proč o tom začínáš?“
„Vlastně jsem byl trochu zvědavý, proč mě schováváš před matkou.“ odpověděl a předchozí váhání se vytratilo. Bylo pozdě to zastavit a být v defenzívě nikdy neprospívá těm, kteří se chtějí něco dozvědět.
Tenten tím ovšem nerozzlobil, jak očekával, protože dívka pouze zrudla, ale docela dost.
„Co takhle na to zapomenout? Já zapomenu na to s tvou rodinou a ty na mou mámu.“ navrhla dívka.
Nejimu se její návrh ovšem příliš nezamlouval. Nakonec jí bude muset o své rodině říct, zatímco ji čas do vysvětlování netlačil.
Mladý Hyuuga už ovšem nedostal možnost, její nabídku zavrhnout, protože ho políbila. Mladík zaváhal jen na okamžik, než se rozhovor propadl někam k jeho vzpomínkám a on ji sevřel v náručí. Na ničem jiném teď nezáleželo.