Počkám... (NaruHina)

Vanul jemný vánek, který si pohrával s větvemi stromů, jež se mírně pohupovaly. Slunce zářilo ze všech sil, občas jeho snahu však narušil bělostný mrak, který je na krátkou chvíli zakryl. V ulicích Konohy panoval na páteční odpoledne až překvapivý klid. Zpoza rohu se vynořil mladý chlapec. Zpoza čelenky se znakem Listové se mu draly blonďaté vlasy, jeho obličej zdobily rýhy, na každé tváři tři. Díval se na nebe, stejně blankytně modré jako jeho oči. Přes oranžovočernou bundu si spokojeně hladil bříško. Právě se vracel z Ichiraku, kde si dal svou obvyklou porci rámenu. Lehce se usmíval a užíval si slunečný den, když se náhle v ulici před ním objevila růžovovlasá dívka. Byla s ním v týmu a minulý týden se vrátili z mise.
„Ahoj, Naruto, víš co je nového?!“ zamávala mu. Zářivě se na ni usmál.
„Ahoj, Sakuro, ne, nevím. Nechtěla bys jít příští sobotu se mnou na rande? Třeba do Ichiraku na rámen?!“
Sakura se zakabonila, to by nebyl Naruto, kdyby si svou obvyklou otázku neodpustil. Povzdechla si. Chlapec zavřel oči a připravoval se na bolestivý úder do hlavy. Ten však nepřišel. Dívka měla očividně příliš dobrou náladu na to, aby ho mlátila.
„Promiň, Naruto, ale nechci jít. Ani nemůžu, kvůli tomu, co se bude dít. Představ si,“ odmlčela se. „Neji a TenTen se budou brát!“
Naruto údivem vykulil oči. O tom, že během svého volného času Neji Hyuuga a TenTen jenom netrénují, věděla snad celá vesnice. Ohromil ho ale fakt, že chystají svatbu. Jestlipak nemají nějaký důvod se brát, problesklo mu hlavou. Zaměřil se opět na Sakuru, která před ním stála a nepřestávala se usmívat. Jeho pozvání na rande okázale ignorovala.
„Dnes jsem našla v poště pozvánku. Koná se to celkem narychlo, už příští týden. V sobotu.“
„Mě žádná nepřišla,“ zněl zklamaně Naruto. „Hm, dneska jsem ještě nekontroloval poštu, možná je to tím. Zatím půjdu domů, měj se, dattebayo!“
Svižnou chůzí došel až ke svému domu. Odemkl a ihned spěchal k dopisové schránce. Obvykle ji vybíral tak jednou za tři dny, protože mu málokdy někdo napsal. Vlastně považoval za menší zázrak, když našel něco jiného, než jen reklamy a účty. Vyndal ze schránky pár letáků, až konečně v ruce držel fialovou obálku, na níž se skvělo zlatým písmem se samými kudrlinkami jeho písmo. Pomyslel si, že TenTen má opravdu zvláštní vkus. Celý zvědavý roztrhl obálku a vyndal zdobený papír. Do nosu ho uhodila vůně květin. List papíru byl podobně jako obálka zařízený do fialovozlaté. Přelétl očima ozdobné řádky. Koutky jeho úst se zvedly v úsměvu. Dlouho nebyl na žádné společenské události, svatby se neúčastnil vlastně nikdy. Složil pozvánku a uložil ji do nočního stolku. Myšlenkami se začal zaobírat přípravami na následující sobotu. Ve skříni měl opravdu pěkný smoking, který mu kdosi věnoval již před pár lety. Bylo načase zjistit, jestli z něho nevyrostl.
*
Ukázalo se, že se, že svatba Nejiho a TenTen nebyla žádná tajná událost. Brzy se o tom rozlehlo po celé Konoze. Pozvánka přišla všem jejich přátelům a téměř každému členu rodiny Hyuuga. Naruto párkrát na TenTen narazil, vždy měla zamyšlený výraz a pro sebe si mumlala věci, které ještě bylo třeba zařídit. Byl také u toho, když se budoucí nevěsta setkala s Ino.
„Jak se těšíš na svůj den?“ zašveholila. TenTen jenom něco zabručela, na tyto otázky musela odpovídat už tolikrát, že již ji to zkrátka nebavilo.
„Kdo budou družičky? A kdo je vlastně svědek?“ pokračovala ve vyptávání.
„Družičky jsou z Nejiho rodiny, Hinata a Hababi Hyuuga. Nejiho svědek je třetí člen našeho týmu, Rock Lee.“
„A tvůj?“
TenTen se tajuplně usmála. „To teprve uvidíš.“
Smoking Narutovi padl lépe, než by si byl pomyslel. Potřeboval sice pár drobných úprav, ale s tím mu ochotně pomohla Hinata, když ji o to požádal. Samozřejmě byla celá červená, ale na to u ní byl blonďáček už zvyklý. Zatímco klidně stál, aby ho náhodou nepíchla špendlíkem, vyprávěl jí, co celý den dělal. Dívka mu se zájmem naslouchala, mezi rty svírala špendlíky a občas zamumlala nějakou odpověď. Naruto si musel přiznat, že tyhle chvilky se mu líbily.
„Tak, a je to hotové,“ oddechla si Hinata a odstoupila od Naruta, aby si ho mohla prohlédnout. „Velmi ti to sluší, Naruto-kun.“
Naruto předstoupil před zrcadlo, aby se mohl prohlédnout. Přejel po svém odrazu očima a spokojeně pokýval hlavou. Obrátil se k Hinatě, která nervózně přešlapovala a uhýbala pohledem. Jako vždy se červenala.
„Je to moc pěkné, děkuji ti, Hinato,“ usmál se. „A jak budou vypadat tvoje družičkovské šaty?“ Zajímal se.
„Nech se překvapit,“ zahihňala se. Poté se s ním rozloučila, chlapci se zdálo, že měla trochu posmutnělé oči, když odcházela. Zavrtěl hlavou a zahnal to z mysli.
*
Přípravy byly v plném proudu a všichni se na svatbu opravdu těšili, hodně lidí hlavně na hostinu, která následovala po obřadu. Než se stihl Naruto nadát, byl pátek večer. Řekl si, že ten den půjde spát o něco dříve, aby byl druhý den čerstvý a náhodou neusnul s hlavou v talíři. Už se chystal zhasínat, když někdo zabušil na jeho dveře. V duchu zaklel, ale došel ke dveřím a otevřel. Za nimi stál nějaký muž.
„Uzumaki Naruto?“
„Ano?“
„Volá si vás k sobě Hokage-sama. Máš neprodleně přijít.“
Naruto si cosi nespokojeně bručel, ale znovu se oblékl, opustil svůj dům a vydal se do kanceláře za vůdcem vesnice, Hokage. Tsunade-Sama. Za několik minut došel před dveře. Zaklepal a po vyzvání vešel dovnitř. Za stolem seděla blonďatá žena, která vypadala o dost mladší, než ve skutečnosti byla.
„Volala jste mě, bábi Tsunade?“ ušklíbl se. Ženě přeběhla přes tvář nelibost, ale nijak se k jeho oslovení nevyjadřovala.
„Ano, Naruto. Mám pro tebe a tvůj tým misi. Sasuke i Sakura již o všem vědí. Potřebuji něco doručit a cestou zničit nepřátele. Není to nic zvláště nebezpečného, spíše dlouhodobého. Než se dostanete k cíli, zabere vám to nejméně dva týdny.“
Vytáhla ze stolu mapu, rozložila ji, ukázala na příslušné místo a poté řekla několik dalších podrobností. Naruto pouze přikyvoval.
„Kdy vyrážíme?“
„Pozítří, přesně v pravé poledne se sejdete před branou Konohy. Balíček vám bude doručen.“
„Ještě něco?“ zeptal se blonďáček a zívnul, už byl opravdu unavený.
„Nepřežeň to zítra na té svatbě, ať jsi schopný druhý den fungovat,“ zakřenila se Tsunade a s tím ho propustila. Narutova cesta vedla domů, kde se převlékl do pyžama a ihned ulehl. Nemusel ani počítat moc misek rámenu, než usnul. Poslední pohled věnoval smokingu, který bez jediné chybičky čekal na zítřek.
*
Obřad začínal ve tři hodiny odpoledne a konal se na louce u lesa, která byla dost velká, aby se tam vměstnalo velké množství pozvaných hostů. Již od rána nosili členové rodiny Hyuuga na prostranství židle, aby se všichni měli kam posadit. Mezi židlemi nezapomněli ponechat uličku pro ženicha, nevěstu a jejich doprovod. Bylo domluveno, že po obřadu se přesunou do jedné velké restaurace v Listové, již měli zarezervovanou celou pro sebe. Tam se bude pořádat zbytek oslav, svatební hostina, tradiční tanec nevěsty s ženichem.
Když Naruto krátce před třetí hodinou dorazil, došlo mu, že je pozvaná snad celá Konoha. Dostal přidělené místo vedle Choujiho a Kiby. Inuzuka se k němu naklonil.
„Jsem zvědavý, co bude mít Hinata za šaty, dělá okolo toho velké tajnosti,“ zazubil se. Místo židle po jeho pravici seděl jeho pes, Akamaru. Za uchem měl květinu. Naruto povytáhl obočí. Kiba pokrčil rameny.
„Trval na tom.“
Chvilku po tom, co se poslední pozvaní usadili na židle, započnula svatba. Začala hrát hudba, kterou obstarávala živá kapela. Svatební pochod. Do uličky vešel Neji, oblečený v tmavém slavnostním obleku, po jeho boku šel Hiashi Hyuuga, bratr mladíkova mrtvého otce. Zastavil se kousek před oddávajícím. Za Nejim následovala TenTen, zahalená v bílých šatech a se složitým účesem, vedla ji její matka. A za TenTen kráčely družičky. Naruto vykulil oči, když je uviděl – především jednu z nich.
Obě sestry z hlavní rodiny Hauuga na sobě měly světle fialové šaty. Obě byly velmi krásné, přesto Hinata Hanabi předčila, alespoň v Narutových očích. Šaty na ramínka splývaly po jejím těle až ke kotníkům, díky barvě tak ještě více vynikla Hinatina světlá pleť. Černé vlasy jí jako vodopád spadaly po zádech, měla v nich zapletené bílé květy, křehké a něžné jako ona sama. Její levandulové oči byly jako vždy tajuplné, jemně se usmívala. Naruto si teprve teď uvědomil, že zatajuje dech. Nikdy mu nedošlo, jak je Hinata nádherná!
Všimnul si, že u Kiby vedle něj probíhá podobná reakce. Pocítil ostré bodnutí pod klíční kostí. Žárlil?
Oddávající se pustil do proslovu, Naruto ho poslouchal jen napůl ucha a nespouštěl z Hinaty pohled. To, že Neji a TenTen jsou manželé, si uvědomil, až když zazněla slova: „Polibte nevěstu.“ Odpoutal se od Hinaty a sledoval, jak se Neji sklání k TenTen. Odhrnul jí pramínek vlasů z tváře a lehce ji políbil. Dav lidí se roztleskal, několik žen si kapesníky otřelo oči zastřené slzami dojetí. Zástup se přesunul do restaurace, do rozlehlého sálu, ozdobeného květinami. Živá kapela nechyběla ani tady, započala pomalou skladbu, ke které se přidal hlas mladé ženy.
První tanec patřil novomanželům, Neji držel svou ženu kolem pasu a z obličeje mu vyzařovalo štěstí. K nim se postupně přidávaly další páry. Naruto očima vyhledat Hinatu. Stála stranou a bavila se se Sakurou, svědkyní TenTen. Zhluboka se nadechl a vykročil k ní, s úmyslem ji požádat o tanec. Jenže nebyl jediný, koho to napadlo v tu samou chvíli. Několik vteřin na sebe s Kibou němě zírali, než vyrazili k Hinatě, která o ničem nevěděla. Naruto to k ní měl trochu blíž, zato mu ale v cestě stálo více překážek. Hodil za hlavu ostatní lidi, a zatímco se Kiba proplétal mezi hosty, rozeběhl se ke svému cíli. Přeskočil dvě lavičky, podlezl stůl ozdobený barevnými květy a dostal se k Hinatě o dvě vteřiny před Kibou.
„Hinato, smím prosit o tanec?!“ vyhrkl a ignoroval rozzuřeného Kibu i fakt, že musí být rozcuchanější, než obvykle býval. Dívka vypadala ohromeně, avšak oči se jí rozzářily.
„Hai, Naruto-kun,“ usmála se.
Naruto na Kibu omluvně pohlédl, potom od něj svou pozornost odtrhl a obrátil se k Hinatě. Chytil ji za ruku a odvedl ji na parket mezi tančící páry. Přitáhl si ji k sobě blíž a jednu ruku jí dal kolem pasu. Hinata se trochu začervenala a chlapec se usmál. Přišlo mu to… roztomilé.
„Ehm, Hinato, umíš tančit?“ promluvil k ní šeptem. Zvedla k němu oči.
„Nikdy jsem se to neučila, Naruto-kun,“ přiznala.
„Hm, já taky ne… Ale snad to nějak půjde, zkrátka zkusíme napodobit ostatní. Spolu to zvládneme,“ povzbudil ji. Věnovala mu úsměv a jemu se málem podlomila kolena. Kývli na sebe a dali se do tance. Naruto ji vedl, tančili podobně jako ostatní páry a vypadalo to dobře. Naruto s ní ale nebyl kvůli tomu, aby vypadali při tanci dobře, byl s ní kvůli ní samotné. Celou dobu se jí díval do očí a cítil se šťastný, jak už dlouho ne. Hinata mu pohled oplácela. Když skladba skončila, přišla další a další. I během nich neopustili taneční parket.
Čas rychle ubíhal a oba je překvapilo, když hudba umlkla.
„Pojďme do síně, kde na nás čeká hostina,“ vybídl všechny Neji. Poslechli ho a opustili sál.
Stolovací pořádek byl už předem určený. Do čela stolu se posadili teď již pan a paní Hyuuga, družičky po jejich boku. Naruto si přál, aby mohl sedět vedle Hinaty, ale velké naděje si nedělal. O to víc by překvapený, když mu Neji oznámil, že vedle jeho sestřenice skutečně sedí. Mrknul na něj a šel na své místo vedle TenTen. Kiba těžko skrýval slzy.
Konečně započnula pravá svatební hostina, což ocenil především Chouji, jehož žaludek se opravdu vehementně dožadoval jídla. Naruto si užíval možnost sedět vedle Hinaty a nedbal Kibových žárlivých pohledů. Tiše jedli a povídali si. Uvědomil si, že ona ho zná velmi dobře, věděla toho o něm mnoho, zatímco on ji skoro neznal. Přitom to byla ona, kdo ho po mnoho let podporoval a obdivoval. Zastyděl se za to a slíbil si, že se to pokusí odčinit. Poslouchal ji a vyptával se jí na všechno možné, na její přání, touhy, sny, strach, minulost i přítomnost. Zajímalo ho úplně všechno. Udiveně zamrkal, když mu došlo, že jenom naslouchá jejímu jemnému hlasu a utápí se v jejích očích.
Po ceremoniálu se svatebním dortem a přípitku se zábava uvolnila a každý si mohl dělat, jak se mu zachtělo. Mladší šli znovu do sálu a dali se do tance, tentokrát byla hudba svižnější a méně vážná. Starší se usadili kolem stolu, pustili se do toho, co zbylo po Choujiho řádění, a povídali si. Naruto šel s Hinatou znovu tančit, později, když už byli unavení, došli na balkon a dívali se na nebe poseté hvězdami. V rukou drželi sklenky a občas se napili, dala se tu najít voda, ale i něco silnějšího. Oba dva si dali červené víno, ani jeden z nich netoužil být opilý.
Mohlo být tak kolem půl jedenácté, mládež se pořádně bavila a někteří z nich už byli notně pod obraz. O velké pozdvižení se postaral Kiba, který vletěl do místnosti se stoly se zbytky jídel. Hlasitě si prozpěvoval nějakou písničku a oči měl nepřítomné, jistě to způsobilo množství vypitého pití. Vyskočil na nejbližší stůl, šlápl do mísy s pozůstatky koláče, to mu však bylo očividně jedno. Dal se do ještě hlasitějšího zpěvu a vlnil se do rytmu. Kdosi zesílil hudbu, takže dolehla až tam.
„Tancuj, tancuj!“ dali se do povzbuzování kolemstojící, kteří se jeho představení hlasitě smáli. Kiba se nedal pobízet a začal tančit ještě divočeji. Křepčil a občas poskočil. Najednou se mu oči rozsvítily a pro sebe se zazubil, až se ve světle zableskly jeho ostré špičáky. Svezl se na kolena a k ohromení všech, a k radosti některých dívek, ze sebe jediným tahem stáhl sako a o vteřinu později i košili. Diváci ocenili jeho kousek potleskem a výskáním. Hinata se zahihňala a Naruto se dal do smíchu. Čas strávený s dívkou opravdu rychle a příjemně ubíhal. Než se stihl nadát, blížila se půlnoc. Povzdechl si.
„Děje se něco, Naruto-kun?“ starostlivě se na něj koukla Hinata.
„Moc rád bych tu ještě zůstal, ale zítra mám misi a musím se přichystat a moc rád bych se ještě stihl vyspat,“ vysvětlil sklesle. Rád bych tu zůstal s tebou, pomyslel si, avšak neměl v sobě odvahu to vyslovit nahlas.
„Aha,“ hlesla zklamaně. Zamyslela se. „A mohla bych tě doprovodit? Um, pokud tedy chceš.“
„To by mě potěšilo, Hinato,“ přikývl.
„Dobře, jen to půjdu říct Nejimu, aby se o mě nestrachoval, hned jsem zpátky,“ řekla a odběhla. Zatím se opřel o stěnu a pozoroval dění kolem sebe. Zahlédl Ino zuřivě se hádat se Shikamaru a Sakuru, která se nechala držet za ruku od Leeho, celá červená. Pro sebe se usmál. Tahle událost nepřinesla poznání jenom jemu.
Hinata se vrátila za několik minut, výraz v její tváři mu prozradil, že Neji nic nenamítal. Nejspíš svou sestřenici ani pořádně nevnímal, zabýval se ten večer pouze a jen TenTen. Opustili tedy restauraci a vydali se opuštěnými ulicemi Konohy k Narutovu domu.
Ačkoli bylo léto, noc byla chladná a vanul studený vánek. Hinata se brzy roztřásla zimou. Naruto si stáhl sako a přehodil jí ho přes ramena. Vděčně se pousmála, ale moc to nepomohlo. Nakonec si dodal odvahy a objal ji kolem ramen, doufal, že jeho červené tváře nejsou v měsíčním světle příliš vidět. Zase si povídali, chlapec opět většinou naslouchal a nevadilo mu to. Přitom on byl ten typ, který skoro pořád něco vypráví!
Než se stihl nadát, stáli před jeho domem. Jejich chvíle pomalu plynula ke konci. Naruto se podrbal ve vlasech a přemýšlel, jak uvažovat ticho. Hinata očividně nad něčím uvažovala.
„Víš, čeho se docela bojím?“ promluvila.
„Ne, nevím. Čeho?“
„Toho, že, když je teď po svatbě, už se se mnou nebudeš tolik bavit, stejně jako dříve, když nebudeš potřebovat pomoc s oblekem. Já jsem si ty chvíle s tebou užívala a nerada bych o ně přišla, Naruto-kun,“ kníkla, hlas měla tichý a tváře jí přímo hořely. Pro sebe se usmál.
„Hinato, neboj se. Zjistil jsem, jak skvělá jsi dívka. A moc rád bych s tebou šel někdy na rámen. Půjdeš?“
„Moc ráda,“ usmála se.
„Dobře, ten večer s tebou byl úžasný, Hinato,“ udělal několik kroků, které ho od ní dělily. Necouvla. „Musím zítra na tu misi, bude na delší dobu, ale až se vrátím…“
Sklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Zachvěla se, avšak neodtáhla se od něj. Pohladil ji po tváři a ruku jí zapletl do vlasů. Srdce jí splašeně bušilo, když mu polibek oplácela, dala mu ruce kolem krku.
Když se od sebe konečně odtáhli, několik vteřin si navzájem hleděli do očí.
„Takže jsme domluvení, až se vrátím, půjdeme na rámen. Je to rande?“ uchechtl se.
„Um, asi ano, Naruto-kun,“ sklopila pohled.
„Super, už se moc těším. Odpověz mi jen na jednu otázku. Počkáš na mě, než se vrátím?“
„Naruto-kun,“ pousmála se a pohladila ho po vlasech. „Počkám.“