Dívka ze Zvučné (4) Slzy (ne)štěstí

Sakura i Tsunade vytřeštily oči. Airi se chytila za hlavu a spadla na zem. Opravdu hlasitě oddechovala a byla celá červená. V duchu se Airi musela pochválit, že je tak dobrá herečka.
Sakura k ní přiskočila a pomohla jí posadit se. Airi byla v obličeji celá rudá, což bylo způsobené tím, že na zemi na chvíli zadržela dech a jen vydechovala, takže potřebovala kyslík. Tsunade už se nadechovala k dalším otázkám, ale přerušil ji výbuch.
Tsunade tiše zaklela. „Tři… dva… jedna…“ říkala tiše a ještě ani nestihla doříct „teď“ a ozvalo se bouchání na dveře.
Dovnitř se vyřítil Kotetsu, který celý udýchaný a přetažený zakopl o Airi a spadl přímo na nos. Airi se na něj nemile dívala a držela se za bolavou nohu, do které ji nakopl. Chvíli bylo naprosté ticho, při kterém Kotetsu měl tiky ve všech končetinách.
„Au,“ přerušila Airi ticho.
To už ale Kotetsu byl na nohou a hluboce se omlouval. Ari se trochu rozpačitě zvedla a řekla, že se nic nestalo, i když ve skutečnosti trochu soptila.
Po chvíli se Kotetsu obrátil k Hokage. „Hokage-sama, on -.“
„Gai už zase trénuje, mám pravdu?“ přerušila ho Tsunade a Kotetsu jen zničeně přikývl. Tsunade se obrátila k Airi. „Jaké máš zaměření?“ zeptala se.
To už ale u ní byla Sakura. „Tsunade-sama, jediný jounin ve vesnici je Gai!“ špitla.
„Kuš, Sakuro!“ sykla Tsunade.
Airi slyšela všechno a byla trochu vyvedená z míry, že se jí na to zeptali tak brzy. „Em, taijutsu a ovládání chakry,“ odpověděla.
A ihned si všimla jiskřiček v Tsunadiných očích. „V tom případě se zítra dostav na třetí cvičiště.“ Pak už jí jen dala klíče od jejího bytu a vystrčila ji ven.

Airi se nechala vést svým instinktem. Nevěděla, kam má mířit, ale moc jí to nevadilo. Alespoň měla čas přemýšlet, což poslední dobou dělala dost často. Ale ještě předtím zkontrolovala skryté chakry v okolí. Objevila čtyři.
Jedna byla v koruně nejbližšího stromu, další se schovávala na střeše a ta další byla schovaná pod mostem, který právě Airi přecházela. Ta poslední se neustále přemisťovala, že bylo dost těžké ji zaměřit. Airi se o to ani moc nepokoušela, protože věděla, že by někdo poznal, že se hrabe v jejich chakrách.

V kanceláři Tsunade byla napjatá atmosféra. Sakura stála před Tsunade, která se zamyšleně dívala skrz ni.
„Myslíte, že lže?“ zeptala se Sakura.
Tsunade zamyšleně vzhlédla sakuře do očí. „Kdo ví. Ale nemyslím si to. Její osobnost je dost složitá a četla jsem, že byla dříve zaměřená jen na ovládání chakry… Je to zvláštní a musíme se před ní mít na pozoru.“
„Em, Tsunade-sama, Airi tu má -.“
„Já vím,“ přerušila ji Tsunade. „Její rodina by mohla být problém. Nevíme, co všechno si pamatuje z doby, kdy byla ještě v Konoze, ale rozhodně tu nebude jen tak…“ Tsunade se toužebně podívala kamsi do na stůl pod hromadu papírů. „É, Sakuro, jdi za ní,“ přikázala rozpačitě.
Sakura si ji dost podezřívavě prohlédla, ale odešla. Neodešla ovšem tak úplně, zůstala na chodbě a přitiskla ucho ke dveřím.
„Á, moje saké! Moje krásné saké!“ ozývalo se zevnitř. Sakura rudla vzteky a drtila kliku od dveří, která praskla a zůstala jí v ruce. Tu odhodila na zem a s nadávkami šla pryč.

Sakura našla Airi na mostě, odkud se zamyšleně dívala do vody opřená o zábradlí.
„Ahoj,“ pozdravila a stoupla si vedle ní. Předstírala úsměv, o což se Airi ani nepokoušela.
„Jsem zmatená,“ řekla Airi místo pozdravu.
„Proč jsi zmatená?“ zeptala se opatrně Sakura.
Airi stekla po tváři slza, která dopadla přímo na klidnou vodní hladinu. „Já nevím… Nevím proč, ale bojím se… moc se bojím…“ vzlykala tiše.
Proč já? Nechci zradit svojí vesnici! Co mám dělat? Co?
Sakura ji vzala okolo ramen. „Myslím, že se bojíš, že tě tu nikdo nepřijme, ale pleteš se.“
Airi mlčela. Jen se dívala na klidnou vodní hladinu. Navíc, co za informace jim mám asi tak dávat? Kdybych tak zmizela, bylo by to všechno jednoduší! Kdybych zůstala u Orochimara, nikdy bych nebyla v téhle situaci! Co jsem si myslela?! Že uteču a všechno se vyřeší?!
Jsem blázen.
„Nemusíš mít strach,“ chlácholila ji Sakura, i když ji Airi skoro neposlouchala, „protože jsem tady já! Je tu Neji a Tenten a Lee…, a uvidíš, že tě všichni rádi uvidí! A až se vrátí Naruto, můžete spolu dělat lumpárny jako dřív.“
Airi se musela v duchu trochu zasmát při vzpomínce na poslední rok na Akademii…

Dívka s dlouhými blonďatými vlasy z posledního ročníku na Akademii usnula na střeše. A jakožto správná rebelka spala pěkně dlouho. Tak dlouho, že skončilo vyučování a na Akademii cvičila už jen jedna třída.
Airi unaveně zamrkala a protáhla se. Zívla a posadila se. Pak si prohrábla rozčepýřené vlasy a postavila se. Sledovala předposlední ročník při tréninkových zápasech.

Mladý blonďák stál naproti Sasukemu a v něm se zmítal neklid. Věděl, že ho neporazí, ale stejně to chtěl zkusit. Rád pozoroval nebe, ale nikdy u toho nevydržel dlouho. Ale teď se alespoň na chvíli podíval.
Ale to, co uviděl, ho překvapilo. Viděl dívku, která stála na střeše, a světlé vlasy se jí leskly a vítr si s nimi pohrával. Byla drobná a měla na sobě oblečené modré tričko, které bylo na břiše síťované a černé kraťasy. Ale co ho zaujalo nejvíc, byly její zářivě zelené oči, které přímo svítily. Zdálo se mu, že vidí anděla, a že se dívka dívá přímo na něj.
Podíval se na Sasukeho, který se díval stejným směrem, ale když si všiml Narutova pohledu, ušklíbl se na něj. Když se podíval zpátky, dívka už tam nebyla.

Airi si všimla, že se na ni blonďáček dívá a trochu se pousmála. Ale pak uslyšela něčí hlas.
„Airi! No tak, Airi, slez už!“ Byl to Neji, který jí slíbil, že spolu trochu potrénují. Airi seskočila dolů přímo před Nejiho.
„Promiň, Neji…, usnula jsem,“ řekla trochu rozpačitě.
Neji si trochu povzdechl a společně zamířili na cvičiště. Trénovali v ovládání chakry a trénovali dost dlouho, dokud oba úplně stejně neprohlásili, že už to nemá cenu. Neji zamířil domů, ale Airi se ještě vrátila na akademii. Už když přicházela na dvůr, viděla Naruta, který seděl na houpačce a tvářil se víc než utrápeně.
Airi přišla k němu a sedla si vedle houpačky.
Naruto se na ni prudce otočil. Poznal ji hlavně podle očí a podle jejího podivného výrazu, který byl něco mezi sněním a přemýšlením.
„Naruto,“ řekla mile Airi, „řeknu ti malé tajemství…“
Naruto poslouchal se zaujetím a ani jednou ji nepřerušil.
„… musíme se tam vplížit tiše, chápeš?“ dopověděla to nakonec. Naruto netrpělivě přikyvoval. „Takže za tři hodiny tady.“ Airi se na něj usmála a odešla pryč. Byla celá natěšená. Tohle měla být její první lumpárna.

Když dívka dorazila na místo, Naruto už tam byl. Spolu si ještě v rychlosti zopakovali plán a vyměnili si pár zbraní, když se začali vkrádat dovnitř. Airi nechala ve třídě, když odcházela, otevřené okno, kterým vlezli dovnitř.
Airi vykoukla na chodbu a zaposlouchala se do zvuků. Jediné, co slyšela, bylo tikání hodin a Narutovo otravné přešlapování.
„Nikdo tu není,“ špitla a otevřela dveře úplně.
Obrátila se na Naruta. „Za deset minut tady.“ Naruto přikývl a každý z nich se rozeběhl na jinou stranu. Airi věděla, že nemá cenu prohledávat učebny, tak zamířila do prvního učitelského kabinetu. Neprohledávala složky, protože ji nezajímaly odpovědi na testy. Místo toho prohledávala stoly a šuplíky.
Když prohledávala už poslední stůl, zdálo se jí, že slyšela nějaké zvuky. Rychle zavřela šuplík a rozhlížela se po úkrytu. Jediný možný úkryt byla neveliká stará skříň v rohu místnosti. Airi se ihned schovala uvnitř a k jejímu štěstí ani nezavrzaly dvířka. Téměř nedýchala.
Dveře do kabinetu se otevřely. Airi nakukovala škvírkou ven. Viděla Iruku, senseie předposledního ročníku, ve kterém byl Naruto.
Sedl si k jednomu ze stolů a vytáhl něčí složky. Asi přepisoval údaje o naučených základních technikách, protože mu to trvalo nejméně půl hodiny. Pak uklidil složky, rozhlédl se po místnosti a odešel.
Airi ještě několik minut vyčkávala, dokud si nebyla na sto procent jistá, že odešel. Ztratila dost času a Naruto na ni už jistě čekal, ale ona stejně pokračovala v prohledávání posledního stolu. A taky našla, co hledala. Zabalila to do látky a ukryla to do zadní kapsy na zbraně.
Potom srovnala věci a opatrně vykoukla na chodbu. Opět několik okamžiků vyčkávala, dokud neslyšně nevyběhla po chodbě pryč. Přiběhla na místo setkání, ale Naruto tak ještě nebyl. Uslyšela kroky.
Zase?! problesklo jí hlavou a rychle vešla do místnosti s přivřela dveře. Uslyšela Iruku, který se s někým bavil o maturitě posledního ročníku.
Airi slyšela stále se přibližující kroky, které se zastavily u dveří. Ale ne!
Rychle vběhla za předposlední lavici. Poslední lavice ji kryla zezadu a předposlední lavice zase zpředu. Vmáčkla se mezi židle, takže byla krytá i ze stran. Zatajila dech a přikrčila se, co nejvíc mohla.
Dovnitř vešel Iruka i ještě s někým. Nerušeně prošli kolem místa, kde se ukrývala Airi a zastavili se až u učitelského stolu. Iruka něco vytáhl ze stolu. Byli k ní otočení zády, takže Airi trochu vykoukla. Konečně poznala Touji Mizukiho, který učil hlavně její třídu.
„Iruko, blíží se maturita a já nevím skoro nic o svých studentech, co se týče jejich výcviku jutsu a výdrže,“ přerušil Mizuki ticho.
Iruka ještě chvíli hrabal, než vytáhl několik složek a promluvil: „Nejlepší z tvého ročníku je Neji Hyuuga. Jeho ovládání chakry je na mistrovské úrovni a byakugan ovládl taky velmi brzy. Jeho taijutsu je nadprůměrné, ale není nejlepší v boji se zbraněmi. Nejlepší v boji se zbraněmi je Tenten, zato nejhorší je Lee, který je naprosto levý na ninjutsu i na genjutsu. Ale zato je mistrem na taijutsu. Ostatní nejsou ničím moc výjimeční, tedy kromě Airi. Je o trochu lepší v ovládání chakry než Neji, ale vázne jí taijutsu a z genjutsu je úplně nejhorší. Možná časem překoná Nejiho.“ Trochu se pousmál.
Airi žasla. Iruka ji takhle chválil i potom, co zaspala trénink. Podíval se jejím směrem. Rychle zalezla a snažila se skrýt svou chakru. I když byla jen student Akademie, něco málo uměla.
Iruka odvrátil zrak.
„No, myslím, že už vím všechno,“ řekl Mizuki. „Jenom mi dej jejich složky, ať vím, co od nich mám čekat.“
Iruka mu je bez ptaní podal. Airi měla chvíli čas, aby ještě víc zalezla pod předposlední lavici, takže byla chráněná i z vrchu.
Když odcházeli, Iruka se podíval jejím směrem, ale neviděl ji. Airi děkovala bohu. Ještě několik desítek minut musela počkat, protože pořád někoho slyšela na chodbě, ale nakonec vylezla a pootevřela dveře. Ale ty se rozrazily a do nich vletěl Naruto.
Airi opatrně zavřela dveře a naznačila Narutovi, aby šel za ní. Byl o něco nižší než ona. Možná proto, že byla o rok starší, ale i tak byla drobná a ne moc vysoká.
Vyskočili ven oknem a vyskočili na střechu, kde se oba natáhli, aby si odpočinuli.
„Páni, Iruka-sensei na mě skoro přišel!“ zvolal Naruto. Airi mu zacpala pusu.
„Zkus mluvit trochu tišeji, jinak bylo tohle všechno zbytečný!“ okřikla ho tiše, ale usmála se. „Navíc, na mě málem přišel dvakrát a jednou i s Mizukim-senseiem.“
„Hé, vážně? Já musel bejt zkroucenej skoro půl hodiny pod stolem, aby mě nenašel.“
„Jo, to já taky!“ Pak se pousmála. „Máš to?“
„Jasně!“ Naruto vytáhl nějakou věc zabalenou v látce, Airi nezahálela a také to vytáhla.
Rozbalili látky… a v rukou měli lahve se saké.
„Tak, na zdraví!“ řekla tiše Airi, odšroubovala víčko a napila se. Spolkla několik loků a rozkašlala se. „Blé, pálí to!“ řekla trochu přiopile.
Naruto se také napil a Airi nezahálela a pila dál. Po několika minutách už byly obě lahve prázdné… a Airi a Naruto už byli pěkně opilí.
Seděli na střeše a dost nápadně přepadávali každý na jinou stranu, dokud neleželi.
„Nauto, poďme tlhat taššškkky ze tléééchy!“ zvolala Airi. No, a Naruto přikývl. Leželi tam a trhali tašky ze střechy, dokud tam nebyla pěkná díra.
Ale zábava jim moc dlouho nevydržela, protože tašky trhali přímo nad Irukovou hlavou, takže na ně přišel.

Oba je chytl za límec a odvlekl je domů, dokud oba nevystřízlivěli. Airi raději doma nic neřekla a nikdo se raději ani neptal, ale když druhý den přišla do Akademie, Iruka ji hned chytil za límec a táhl ji pryč. A Naruta stejně tak.
Ani jeden z nich netušil, co bude dál, tak se nechali vést. Ale bylo dost nemilé překvapení, když je Iruka dovedl před Lorda Hokageho.
„A sakra,“ špitla Airi.
Iruka je tam nechal samotné s Hokagem. Oba byli dost nesví, a nikdo nic neříkal. Třetí vyfoukl kouř z pusy, načež se Airi rozkašlala. Ucítila sladkou chuť už skoro strávené snídaně na jazyku. A už to bylo venku.
Třetí pochopil, že to asi neměl dělat a Airi se jen dost rozpačitě omluvila. Co jiného taky měla dělat.
Hokage se trochu pousmál a spustil: „Viděl jsem celou vaši akci. Bylo nezodpovědné si myslet, že vás nikdo nenachytá a ještě hloupější byl nápad s těmi taškami…“ odmlčel se a podíval se na Airi, která byla rudá jako rajče. Byl to její první průšvich, ale protože byl první, alespoň byl pořádný! A to pořádně!
„… a myslím, že to jediné, co vám můžu říct je to, že vás dva chválím!“
Airi i Naruto chvíli honili své kutálející se oči po místnosti.
„Pochválit?!“ vyhrkli oba naráz.
„Ano, jste zatím jediní studenti Akademie, kteří se úspěšně schovali před svými učiteli a tajně vyslechli jejich rozhovor.“ Podíval se na Airi.
„Ale ty tašky musíte opravit! Trénujte, děti, a jednou z vás budou skvělí ninjové!“
„Hai!“ zvolali oba naráz a vyběhli ven.
Samozřejmě, že tu střechu opravit museli, tak si alespoň dali záležet na tom, aby dovnitř zatékalo, protože přeci jen, byl to Irukův trest za to, že je nachytal a alespoň mu bude kapat na hlavu…

Airi objala sakuru. „Arigato,“ špitla. Už nebrečela, utřela si slzy a usmála se. Nemusím jim podávat správné informace, došlo jí. „Mimochodem, zatéká do akademie pořád?“ zeptala se, když se od sebe odtáhly.
Sakura se trochu zamyslela. Uvědomila jsem si to až teď. Nemůžu zradit své přátelé! A nikdy je nezradím! „Em, no, myslím, že ano. Ale Iruka už změnil kabinet, takže tím nešťastlivcem je teď někdo jiný.“
„To je jedno, hlavně, že je to učitel!“ Děkuju, Naruto. Děkuju, Sakuro. Jednou vám to všechno vrátím, uvidíte!