DeiSaku - Je možné být spolu? 1

Konečně. Po tak dlouhé době se nám povedlo najít hlavní úkryt Akatsuki. Ty výkony, těžká dřina a minimum spánku se nám konečně nějakým způsobem vrátilo. Už stačí jenom vylákat je z té jejich jeskyně a jednoho po druhém zabít. Náš deseti členný tým stojí v lese naproti mostu, který od nás odděluje zmiňovanou jeskyni. Pod mostem se rozprostírá děsivě hluboká rokle. Všichni jsme dobře maskovaní. Mělo by to vyjít.
Neslyšně si navlékám tmavě hnědé rukavice. Nesnáším když se mi ruce umažou od krve, opakuji si. Zbývá pár minut do samotného útoku a dosud si nás nikdo nevšiml. Myslí si snad že nepotřebují hlídku? Ušklíbnu se.
Čas se pro mě ale vleče moc pomalu. Samou nedočkavostí si prohlížím zbytek našeho týmu. Kakashi a Yamato nevydávají žádné známky hlubších emocí. Soustředí se jenom na misi. Neji, Shikamaru a Gai-sensei jsou značně nervozní. Vím že je to během boje přejde. Krátce stočím oči k nebi. Je časné ráno. Zaslechnu lehké šumění ptačích křídel. To je Sai. Všechno kontroluje z výšky. Jasně pochybuji že je nesvůj. Pravděpodobně si ještě načrtává černobílé kresby.
Hinata a Ino se drží v záloze. Jejich hlavní úkol je ošetřit raněné, nebo v případě selhání mise doručit zprávy do Listové. V případě nouze mohou taky pomoci v boji, bude-li třeba. A kromě mě, zbývá už jen jediný. A ten stojí v čele. Naruto Uzumaki. Na malou chviličku mě zaplaví vlna vzpomínek. Rychle je ale zaženu zase zpátky do samoty zapomnění. Naruto se změnil. Už to není ten idealistický kluk. Stal se z něho nemluvný ninja, který touží jenom po jednom. Jeho sen stát se hokagem už ale dávno vyprchal. Podle jeho slov nakonec post hokage není určen pro něj a s klidem předal břemeno Kibovi. Jak by se jím mohl také stát když nedokázal ochránit přítele? Opakoval pořád. Ne. Teď touží jenom po pomstě. A to pomstě proti Akatsuki. Už je to nějaká doba, co se udála ta bolestivá událost.

Zničeho nic zafoukal vítr. Nahrnul mi mé růžové vlasy do očí s zeleným nádechem. Jemným pohybem ruky jsem je okamžitě narovnala zpět.

Sasuke se tehdy plně oddal Akatsuki. Už mu bylo jedno jestli zabije obyčejného rybáře, nebo ninju. Ze smrti a těžkého osudu Itachiho vinil každého. Dá se říct, že z toho vinil celý svět. Proto také toužil se celému světu pomstít. A to velmi krutě. Už to nebyl ani z poloviny ten Sasuke u kterého jsem naivně doufala v jeho návrat.
Stala se z něj obyčejná loutka pomsty, ponořená do nicotné temnoty a lačnící po krvi. A bylo úplně jedno komu patřila. Na tehdy ještě starém dobrém Narutovi bylo Sasukeho zabít. Nechtěla jsem to tak. Probrečela jsem nespočet nocí, než mi konečně došlo, že je jeho smrt nezbytná. Pořád jsem ho ale milovala.
Jednou to Naruto skutečně udělal. Nikdo neví jak a kde. Jeden večer prostě zmizel z vesnice. A když se ráno vrátil, nesl sebou zlomenou Sasukeho katanu. Naruto byl celý pokrytý krví, která mu nepatřila. Od té doby se zaměřil pouze na Akatsuki a mě. Akatsuki viní z toho, co se ze Sasukeho stalo. Viní je ze Sasukeho skutků a následně toho, že ho musel zabít. Netvrdím že na tom nemá Akatsuki podíl. Má a dokonce hodně velký. Ale ne za všechno může tahle organizace. I když to je banda zločinců.
Něco si náš přítel nosil v srdci již od mala.
Naruto se od té doby stále drží u mě. Pořád mi říká, že jsem to poslední důležité v jeho životě a nedovolí, aby mi kdokoliv ublížil. Když by mi tohle řekl starý Naruto, cítila by jsem se naprosto v bezpečí. Ten nový se mi ale čím dál více odcizuje. Stává se chladnějším a posedlejším pomstou. Nechci si to moc připouštět, ale tak nějak cítím, že se blíží k tomu jaký byl Sasuke. Sice ještě tak nezešílel, ale stejně. Bojím se o něho. Strašně bych si přála mít zpět toho starého...

Z mého přemýšlení o Narutovi a mém osudu, mě vytrhla jeho zvednutá ruka. Potichu se připravuji. Zajímá mě jenom jediná věc. Chci, aby se tahle akce povedla. Třeba se mi potom starý Naruto vrátí a vše bude alespoň trochu stejné jako dřív.
Až jsme všichni připravení, Naruto kývne. Potom už jenom vnímám švih jeho ruky. Bez dalšího váhání vyběhnu směrem k jeskyni. Já, Haruno Sakura se dokážu postavit Akatsuki.
Tohle je za tebe příteli.
Jako první se objeví Zetsu. Přece jen měli hlídku, napadne mě. Zetsu na nic nečeká a přivolává zbytek své organizace. Za chvíli se už vynořují ze tmy jeskyně. Jako první si všimnu rudé kosy a ďábelského výrazu. To musí být Hidan.
"Že by to přece jenom nebyli takový debi***é, jak ste si mysleli? Tss, konečně nějaká zábava!" zařehtá se téměř nelidským smíchem a jako svojí první oběť si vybírá Nejiho. Ten se ale včas ubrání jeho výpadu a odvádí ho dál od jeskyně. Snad se mu ho podaří zabít.
Když obracím pohled od Hidana, všimnu si že Zetsu někam zmizel. Nevadí, dostaneme ho jindy. To už se ale vyřítí zbytek Akatsuki a vší silou se na nás vrhají. Všímám si že chybí Tobi Do háje!. Itachi tu být také nemůže, protože ho Sasuke zabil. Zbytek je tu. Najednou zpozoruji mého prvního protivníka. Sasori na mě skoro neslyšně zaútočil zezadu svojí první loutkou. Kdybych si jí všimla o vteřinu déle, nedokázala bych odskočit před ostrým bodákem včas. Naštěstí to ale stíhám a rychle se chytám nejbližší větve. Bez problému se na ní vyhoupnu. Najednou se kdoví odkud objeví Naruto a přebírá boj s loutkařem. Alespoň mám čas prohlédnout si vývoj boje. Všichni jsou zaneprázdnění, ale zatím nevidím žádné ranění které je nutné ošetřit. Začínám opět hledat Naruta. Všimnu si, že bojuje s Kisamem a Sasorim naráz. Nevypadá že by měl nějaký problém, ale i tak mu jdu na pomoct. Všechnu chakru a zlost přesouvám do své sevřené pěsti.
"Chcípni!" zařvu, když seskočím z větve která mi byla dobrým útočištěm. Vší silou udeřím do těla Sasoriho který to patrně vůbec nečekal. Kácí se na zem, ale nezabila jsem ho. Vyměnil si své tělo s loutkou, napadne mě. Kde se asi schovává ten pravý?
"Já ho dorazím Sakuro! Běž se schovat, spotřebovala si spoustu chakry." zaslechnu vzdáleně Kakashiho, který už objevil pravého loutkaře.
"Hai!" zakřičím a za chvíli se už krčím nedaleko zuřící bitvy chráněná mohutným stromem. Musím přiznat že mě ten úder docela dost vysílil.
Jsem vážně na nic. Teď tady musím načerpat síly které jsem ztratila při JEDNOM útoku. Chtěla jsem si být stoprocentně jistá že Sasori zemře a proto jsem do té pěsti dala skoro veškerou chakru. A zrovna jsem musela trefit jenom loutku. Sakra!
Než se plně vydýchám sleduju průběh boje. Neji má s Hidanem problémy a proto mu pomáhají Hinata i Ino. Asi jim půjdu na pomoct i já. Ostatní se nějak potácí mezi zbylými Akatsuki a Peinem, který se nemá v úmyslu jen tak vzdát a utéct. Nic nevypadá až moc strašně, tak proč mi tu něco nesedí? Snažím se najít co. Výrazně zelenýma očima prozkoumávám terén a snažím se přijít na to, co se tu děje. Dochází mi to ale až moc pozdě.
"Naruto! Není tu Dei-!" snažím se blonďáka včas varovat proti možnému útoku chybějícího člena. Když za mnou slyším dopadnout cosi na zem. To něco je Saiovo tělo. Zděšeně k němu přiběhnu. Je však moc pozdě. Sai je mrtvý a já nedokážu zadržet slzy. To je to poslední co potřebuju. Jak mohl Deidara vědět že Sai bude připravený na útok ze vzduchu? Při bližším zkoumáním těla ale zjistím něco znepokojivějšího. Sai je už alespoň půl hodiny mrtvý. Zabili ho asi těsně potom co jsem na něho myslela.
Nečekali nás tu náhodou...? Nikdo neslyšel sebemenší rámus boje a Sai je po smrti.
"Sakuro jdi odtamtud!" slyším jen jak Yamato křičí.
Ale zase. Až moc pozdě mi všechno dochází. Vedle mě se téměř okamžitě začne snášet několik malých pavoučků. Pavoučků z jílu.

Exploze, která chvíli na to vypukne je obrovská. Vyhodí dívčino tělo vysoko do vzduchu a uvede do okamžitého stavu bezvědomí.
"SAKURO!" stačí mučivě vykřiknou Naruto, když vidí jak růžovlásku odhodil výbuch rovnou do bezedné rokle pod mostem. Ihned nechal polomrtvého Kisameho být. O kus dál se k zemi sesunul už mrtvý Kakuzu. Blonďatý ninja se připravoval že za svou milovanou skočí, ať se má zabít nebo ne, když se to stalo.
Záblesk velkého bílého ptáka a blonďatých vlasů které okamžitě zalétávají do propasti. Za pár vteřin už jílový pták, spolu se svým stvořitelem s raněnou dívkou v náručí odlétá. Deidara se jenom potutelně usmívá nad svým úlovkem.
Nikdo nemůže nic dělat. Nikdo nechce riskovat Sakuřinu smrt, i když nevědí jestli ještě vůbec žije.
"Poslouchej mě jinchuuriki!" vykřikne Deidara výsměšně.
"Už dlouho přemýšlím, jak moc by bylo skvělé zabít toho světoznámého ninju co zachránil Skrytou Listovou a připravil mě o možnost zabít Sasukeho Uchihu! Zničím tě svým uměním!" pronesl Deidara a provokativně mrkl.
"Jestli chceš tuhle holku ještě někdy v tvém krátkém životě vidět, najdi si mě!"
Následně velké bílé stvoření mávne několikrát křídly a vyletí vysoko mimo dohled všech dole. Odlétá stále dál a dál na jih.
Naruto nemá čas ani cokoliv odpovědět. Zaplaví ho pouze zoufalství, strach a zlost. Soustředí se jen na potlačení Kyuubiho mysli. Vědom si toho, že teď na Deidaru zkrátka nemůže, vrhl se plnou silou proti Peinovi. Ten by mohl vědět kam ten blázen do umění letí.

"Sakra co to děláš!?" naštve se Deidara sám na sebe. Vítr mu lehce hází s blonďatými vlasy, které má pevně stažené do culíku. Vždycky když letí na jednom ze svých výtvorů, má pocit jako by vládl všemu pod ním. Teď jsou ale jeho pocity jiné.
"Měl si jí nechat zemřít." mumlá si dál.
Popravdě, neměl nejmenší zájem bojovat s Narutem. Věděl ale, že pokud by tam tuhle krásnou růžovlasou dívku nechal, zemřela by. Deidara nějak nemohl dovolit aby se Sakuře cokoli stalo. Ale proč? Nezná ani její jméno, natož něco o ní samotné. Měl jenom nějaké základní informace a také to, že je to ta holka co tak bláznivě milovala Sasukeho.
Ale ta podoba mu nedala. Vlasy, oči, postava... je strašně moc podobná jí.
Nad touto bolestnou myšlenkou zavře radši mladý ninja oči. Tak proto ji nemohl nechat zemřít.
"Alespoň ten výbuch se mi povedl," usměje se a pronese svojí obvyklou hlášku.
"Umění je výbuch! Že ano Sasori?" Deidarovi rty opět skřivý potutelný úsměv.
Potom se docela rozpačitě zadívá na zavřené oči dívky kterou drží v náručí.
"Kam se poletíme schovat?" položí otázku, i když ví že mu nikdo kromě jeho samotného neodpoví.