Láska ze Země Vody 02

Naruto a jeho společnice šli pomalým krokem ke svému cíli a dívky stále po očku sledovaly Naruta, který už byl oblečený, ale přesto stále úchvatný.
Jeho černé tričko a kalhoty dokonale ladily s jeho blonďatými vlasy a jeho bílým pláštěm s rudými plamínky na okraji.
Naruta docela bavily pohledy, které na něj vrhaly jak jeho společnice, tak všechny dívky okolo kterých procházely. Bylo vidět, že o některé se pokoušejí mdloby. Naruto jenom doufal, že se tu nestane něco podobného jako v Suně, kde se do něho zamilovala Gaarova přítelkyně a Naruto mu musel hodinu vysvětlovat, že s ní nic nemá. Potom se dokonce i Gaara omluvil za ukázku využití písku při mučení. Naruto se při vzpomínce mírně zachvěl, ale to už stáli před restaurací. Vešli dovnitř a čekali na číšníka. Ten, jakmile si všiml Naruta a jeho doprovodu, se k nim přiřítil a začal je vítat. Dívky nechápavě pozorovaly jeho chování a nechaly se jím dovést ke stolu, kde jim pomohl se posadit. Obě si objednaly a Naruto pouze kývl hlavou a číšník odběhl do kuchyně.
„Co to mělo znamenat?“
„Co myslíš Mei?“
„Myslím to, že jakmile tě ten číšník uviděl tak byl nervózní jak sáňky v létě. To myslím Naruto.“
„No to bude asi tím, že už dlouho neviděl majitele.“
Naruto nasadil neutrální výraz a čekal, které to dojde dřív. Byla to Yumiko.
„Majitele restaurace? To chceš říct, že ji vlastníš?“
„No, už to tak je. A nevlastním jenom ji, ale také veškerý majetek klanu Namikaze. Jsem totiž poslední žijící člen.“
Mei se málem udusila, jelikož právě upíjela ze skleničky vody a Yumiko málem odpadla. Naruto se velmi bavil, načež ho jeho společnice probodávaly pohledy bohyně pomsty. Jejich pohledy však přerušil číšník s objednávkou. Mei měla rybu, Yumiko rýžové knedlíčky s dušeným masem a Naruto měl jeho typický rámen. Po celou dobu co jedli byli potichu. Dívky přemýšlely o jeho slovech a Naruto o tom, že Mei vypadá božsky. Byli tam už docela dlouho a vypadalo to, že ani jeden z nich čas nevnímá. Najednou však Yumiko ztuhla a podívala se na hodinky.
„To nebude dobrý. Už před deseti minutami jsme se měli setkat se senseiem.“
„V tom případě jdu s vámi. Rád poznám nového senseie.“
„Tak dobře, ale musíme si chvátnout do budovy mizukage a je to celkem daleko.“
Najednou je Naruto chytil za ruce a přenesl před kancelář. Dívky na něj zíraly jako na boha.
„Jak jsi to udělal?“
„Tajemství.“
Najednou je přerušila hádka z kanceláře.
„Nikoho učit nebudu! To mu můžu rovnou utírat nos.“
„Nepodceňuj ho je to schopný shinobi.“
„Ale jděte mizukage. Co by mi mohl dvacetiletý genin udělat?“
Najednou se rozlétly dveře a v nich stála naše trojice. Pohledy obou mužů se setkaly.
Muž proti Narutovi byl prošedivělý padesátník s vypracovanou postavou. Nejvíce ho zaujal jeho obličej. Přes pravou tvář se táhnula dlouhá a hluboká jizva, která končila až na krku. Nejzvláštnější byly jeho temné oči, které vyzařovaly zkušeností i prožité strasti a bolesti.
V Narutovi to vřelo, protože nesnášel jak všichni hledí na hodnost.
„Slyšel jsem váš rozhovor a mám návrh. Dáme si souboj. Když vás porazím budete mě učit a přidám se k vašemu týmu a pokud prohraji tak odejdu.“
Muž proti Narutovi se ušklíbl.
„Souhlasím, ale pod podmínkou, že bude mizukage u toho.“
Ta pouze přikývla a vydala se na cvičiště.
Po celou cestu nikdo nepromluvil, jenom muž pozoroval Naruta, protože mu byl velmi povědomý. Když došli na místo tak mizukage i dívky vyklidily pole.
Na plácku ohraničeném stromy stál pouze muž a Naruto.
„Moje jméno je Taren. Jak se jmenuješ ty? Smím-li to vědět?“
„Naruto“
„Dobře prozkouším si tě postupně z taijutsu, ninjutsu a genjutsu, ale stejně počítám s tvojí prohrou.“
Po této větě zaujali oba obraný postoj.
Mizukage se na ně podívala. Oba byli lační po boji.
„Dobře, ale nezabijte se. Start!“