Víš, co je cestou válečníka... ? 3. kapitola

„Pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá.“
Lao-c´

„Mó, v téhle mlze nic nevidím! Je to tak nepříjemné až mě to píchá do nosu!“ stěžoval si klučina na hřbetě krásného, bílého psa.
„Dávej radši pozor na okolí!“ zakřičel na něj velitel jejich týmu. Pravda byla, že jeden na druhého už neviděli, jen slyšeli a to nebylo dobře. Bolo to otravné!
Tým nevěděl, že se k nim blíží pohroma. Jak by taky mohl, když byl zabrán do rozhovoru o velmi strašidelné mlze.
Jako vítr, se k nim blížil stín nebezpečnější, než si všichni dokázali představit. Kami, pevně třímajíc katanu v ruce, rychle běžela za jediným cílem. Ostří katany rozráželo hustý mrak na dvě půlky, a tak tvořilo cestu k její oběti. Pohybovala se nehlučně a bez odporu větru díky své kataně.
Tam, ten velký černý flek, to je ono! Usmála se ještě víc a přidala na rychlosti. Zaregistroval ji! Kami se rozmáchla, z jeho strany už bylo pozdě na nějaký odpor nebo pokus o odražení. Ostří katany jisto jistě přeřízne kůži, hrtan a vyjde druhou stranou jen s minimálním odporem. Její oběť se udusí ve vlastní krvi, což vyvolalo další jiskřičky v Kamiiných očích.
Ostří se zahučením proťalo hustý vzduch a mířilo k Nejiho krku. Ten jen vyčkával na moment, kdy se to stane, na moment smrti. Říká se, že před smrtí si zrekapituluješ celý svůj život. Že se ti promítne před očima, jako film v kině, ale kdo to může dokázat? Kdo může podat přímý důkaz? Nikdo a ani Neji ne. Žádný film se nekonal. Chlapec cítil jen strach. Strach z ostří. Strach z bolesti a strach z toho co bude po tom. Nedokázal se ani pohnout, nezmohl se na odpor, protože věděl, že teď to přijde. Ani nezavřel oči, bezmocně sledoval blížící se kov a toho, kdo ukončí jeho mladý život. Vyhledal oči svého vraha. Ty krásné, černé, hluboké studánky, plné malých jiskřiček zábavy, krutosti, moci a touhy po smrti.
Poslední vteřiny volného dýchání. Už cítil hlad ostří po jeho krvi. Už jen… Ostří! …
Po delší chvíli začal z Nejiho krku stékat malý pramínek teplé, husté krve. Ani si ho nevšímal. Oči vytřeštěné na dívku s katanou v ruce, plné strachu a nechápavosti.
„Sakra! Já nic nevidím!“ postěžoval si nahlas Kiba.
Najednou zavál silný vítr. Foukal tak silně, že odvál všechnu mlhu pryč. Proti Kibovi vyšla dívka. Její dlouhé stříbrné vlasy se pohupovaly ze strany na stranu. Růžové oči dokořán otevřené, upírající do těch jeho. Páni, je to kočka. Byla jeho jediná myšlenka, jinak se nezmohl na nic. Jen seděl a kochal se. Přejížděl jí pohledem její perfektní proporce. Vydrželo mu to do té doby, než ho do nosu praštil pach rzi, pach krve. Prudce otočil hlavu a vyděšeně vytřeštil na Nejiho oči. I Shikamaru si toho všiml a nemohl uvěřit. Ničeho si nevšimli, nic neviděli, necítili, neslyšeli. Mohli být mrtví a ani by neřekli: mrtvola. Jejich poslední únikovou cestu jim zatarasil vysoký kluk, který měl stejně obezřetný pohled jako zbylé dvě dívky. Kibu začali v očích pálit slzy. Nechtěl o Nejiho přijít, přijít o dalšího kamaráda. Copak nestačí Sasuke. Sice byl připraven na smrt, ale ne teď, teď je ještě brzo!!!
Dívka je všechny překvapila. Lehce odtrhla katanu od Nejiho krku a ladně vrátila do pochvy na svých zádech. Vesele se zazubila, a pak na Nejiho ukázala prsty zformulované písmeno V.
„Vííítěz!“ protáhla a vesele se zasmála na celý les.
Trojice se na veselou dívku nevěřícně podívala a Tori na ni namířil zlobný pohled.
Dívka si povzdechla, „No jo pořád!“ řekla otráveně k Torimu a otočila se zpět na kluky. „Ahoj! Já jsem Kami. Jsme spojenci z mlžné. A za to škrábnutí se omlouvám, trochu jsem to nevychytala.“ A přidala roztomilý, omluvný úsměv.
Neji se hned chytnul za krk a prohmatával ho. Vážně krev tekla jen z malého škrábanečku, který byl zanedbatelně malý. Stejně ho to neuklidnilo. Ta holka! Mohl jsem být mrtvý! Děsivé.
„Eh-Ehm. Já jsem Shikamaru, velitel týmu. To je Kiba a Neji!“ řekl roztřeseným hlasem. „Kdo je váš velitel?“ zeptal se a podíval se na tým před sebou.
Tori se ujal mluvení. „Já jsem Tori, velitel. Sayu a Kami už znáte. Omlouvám se za ní, je zbrklá a ráda si hraje, což znamená, že ráda děsí, provokuje a testuje limity druhých. Ale že jste ji nevycítili, myslel jsem, že tým z listové by měl být lepší a opatrnější.“ Zbytek si Tori zamumlal pod nosem, aby to neslyšeli, ale takový štěstí neměl. Kiba sebou trhl, ale nic na to neřekl. „Jak to bude dál? Máte nějaký plán?“ pokračoval Tori zvědavě.
Shikamaru se vzpamatoval docela rychle. „No když jsme se konečně setkali, nebylo by na škodu se zase rozdělit, budeme mít větší šanci najít Sasukeho. Máte speciální přání, s kým chcete být?“
„Eh…“ Tori byl hrubě přerušen
„Já budu se strašpytlem, Tori bude se psím čumákem a Sayu s chytrohlavem!“ zavelela Kami nadřazeným hlasem.
„Komu říkáš psí čumák? Víš vůbec, co to znamená? Ccc…“ zlobil se Kiba
„No ačkoli jsem byl přerušen, myslím, že je to nejlepší rozdělení.“ Podržel Tori Kamiin nápad.
Shikamaru po delší pauze přikývl. „Ale budeme muset znát vaše schopnosti a jutsu.“
„Jo, ale protože máme časový skluz. Řekneme si to cestou.“
„Tak jo! Sayu ty půjdeš směrem na listovou vesnici, Já na mračnou a Kami mezi mlžnou a listovou, souhlasíte?“ zeptal se Tori.
„Jásně!“ zakřičela nadšeně Kami a Sayu nezúčastněně pokývala na souhlas.
Dali se na cestu. Tori běžel za Kibou. Běželi rychle, nemluvili spolu, ale Tori se potřeboval dozvědět, kdo jsou ninjové z listové.
„Ehm, mohl bych znát vaše schopnosti?“ zeptal se nedočkavě, ale váhavě.
„No, popravdě jsem se tě chtěl taky zeptat, jenže jsem nevěděl jak to zformulovat.“ Zazubil se na Toriho Kiba. „Myslím, že začnu. Nejiho byakugan znáte. Shikamaru má své tajné Kagemane no Jutsu, což jsou stínové techniky a já vynikám v Juujin Bunshin, což jsou přeměny na zvíře. S Akamarem jsme skvělý tým.“ A pohladil bílého psa, na kterém se vozil jako na poníkovi.
„Eh, působivé. To jsem nečekal.“
„Jo taky si myslím, rozhodně jsme dost silní. A co vy?“ zeptal se s mírným úšklebkem klučina na psovi.
Tori se záhadně usmál. „No já ovládám element vody, můj klan se specializuje hlavně na zdravotnictví, takže jsem pokračovatel klanu a umím tajné uzdravovací techniky. Kami je hodně zbrklá. Její elementy jsou oheň a blesk. Element ohně má vrozený, takže ho umí perfektně ovládat a z bleskových technik používá Chidori. Sayu umí výborně manipulovat s vodou a větrem. Je v tom nejlepší a nejtalentovanější, dokonce měla učitele, který ji učil nějaké tajné techniky, ale ještě žádnou nepoužila.“ Povzdechl si Tori.
Kiba se rozchechtal. „Chlape necítíš k ní něco?“ když Tori zčervenal, Kiba se mohl smíchy potrhat. Málem spadl ze hřbetu svého věrného psa. „Je to kočka, to se musí nechat. Úplně mě okouzlila, když tam přede mnou vyšla, ale to její lhostejné chování mě dosti mate.“ Podotkl Kiba zamyšleně.
„Prosím jen jí to neříkej ani na nic nenarážej!“ vykřikl vyděšeně Tori.
„Chlape, neříkej mi, že ses ji nevyznal! Dnes musíš být muž činu! Než bude pozdě!“ radil vážně Kiba.
„Ty radile, ty by ses ji vyznal? Jí?“ zeptal se vykuleně.
„No možná bych měl vítr z jejího postoje, ale tak ňák bych to zmáknul, ale je jasný, že odmítnutí by mě porazilo.“ Možná bych se o ní měl taky zajímat, hahaha. Dodal v duchu.
Pak už běželi jen v tichosti.
Představení proběhlo hladce i u ostatních párů. Sayu nevzrušeně přikyvovala, ale největší pozdvižení bylo u Kami.
„ Hahaha!“ smála se Kami jako zblázněná. „Už-přes-taň-bolí-mě-bři-cho!“ vykuckala mezi výbuchy. Neji na ní vykuleně zíral. Kami se opírala o strom a chtěla svůj hlas utlumit o kůru.
„Nechápu co je na tom vtipného.“ Řekl trochu uraženě Neji. „Proč bychom i my nemohli mít silné techniky!“
„Vy? Psí čumák, co slintá jen uvidí hezčí ženskou? Ty strašpytel, co se mu rozklepou kolena, jen se ukáže, že na něj někdo útočí? No dobře, možná u chytrohlava bych to pochopila. I když můj vstup na scénu nikdo nečekal!“ řekla vítězným tónem.
„Máš s námi nějaký problém! Copak ty se nebojíš smrti?“ řekl Neji rozzuřeně. Tohle bylo po dlouhé době, kdy ho někdo dokázal pořádně vytočit.
„Ne! Na smrt, v tuhle dobu, musíš být připraven každý den!“ osočila se na něj.
„A co smrt tvých nejbližších? Taky jsi na to připravená? Copak ty bys nikomu nechyběla? Třeba mně bys chyběla!“ vykřikl trochu zahanbeně ze svého přiznání. Sám sebe překvapil.
„Na smrt svých blízkých se připravuji každý den a každý den je to pro mě těžší a těžší!“ řekla zlomeně Kami. I Neji ztratil svůj bojovný výraz. Teď mu to připadalo, jako by mu Kami odkryla kousek ze své podstaty. „Víš, co je cestou válečníka, Neji?“ zeptala se Kami a vážně hleděla Nejimu do očí. Neji chvíli přemýšlel, a když chtěl odpovědět, Kami zvedla ruku, aby ho přerušila. „Přemýšlej o tom… ale cesty nás válečníků jsou všechny stejné.“ Její oči mluvily naprosto vážně. Cítil tu tíhu jejích slov, tu pravdu a váhu každého slova, co vypustila. Měl pocit, že ho to zadupe do země.
„Pojď běloočko! Mám takový špatný pocit, že jdeme špatně. Mám ho už od rozdělení. Měli bychom se vrátit a najít Sayu. Měla bych informovat Toriho.“ Řekla Kami bez jakékoliv emoce. To, co řekla před chvílí neměla vůbec vypustit z pusy. Sice to byla pravda a tak to i cítila, ale otevřít se někomu neznámému. Vždyť s tímhle se nesvěřila ani Sayu, která pro ni byla jako sestra. Tak proč to sakra řekla tomuhle klukovi! Byla sama ze sebe zmatená.