Realita 00 (Prolog)

Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. Mladý muž v bílém laboratorním plášti se rozhlédl na všechny strany a nenápadně vklouzl do malého domku v centru Konohy. Uvnitř si posunul brýle až na kořen nosu a vydal se k překvapivě velké knihovně. Odklopil jednu knihu a otevřely se mu skryté dveře v podlaze.
Vydal se po schodech dolů. Došel až do matně osvětlené laboratoře, kde na něj čekali další dva lidé. První byl o něco starší, mohlo mu být kolem třiceti let. Druhým člověkem byla mladá žena. Oba přivítali nově příchozího.
„Co tě tak zdrželo?“ zeptal se onen starší muž. Na první pohled bylo zřejmé, že šlo o nadřízeného.
„Omlouvám se. Musel jsem ještě jednou zkontrolovat, na co se Madara právě soustředí.“
„Shodovalo se to s naším výsledkem?“ zeptal se pro jistotu.
„Ano. Momentálně se soustředí na oblast Kiri. Podle množství chakry to potrvá ještě tak týden.“
„To je o něco méně času než jsme doufali. Snad to bude stačit.“
„Je to krajní limit, ale mělo by to vyjít.“
„Tak tedy začněme. Kdo je další cíl?“
„Uchiha Sasuke. Měl by to být perfektní subjekt. Ve Světě má nejvyšší stupeň Sharinganu, obrovské zásoby chakry, silnou vůli a navíc už několikrát byl chycen do Tsukuyomi.“
„Má tedy všechny předpoklady na zvládnutí úkolu. Snad překoná fázi tři. Kdo ho objevil?“
„Tady naše Sakura.“ ukázal na jedinou přítomnou ženu.
„Skvělá práce. Kdo je tady a kde se nachází?“
„Takanose Hebimaru. Dělá sokolníka, touto dobou bude pravděpodobně na cvičišti dvanáct.“
„Přiveďte ho sem. Sakuro, je to tvůj objev, dostaň ho sem za každou cenu.“
„Rozumím.“

…

Mladá výzkumnice se velmi rychlým krokem blížila ke cvičišti, kde by měl být Hebimaru. Nebo by mu měla říkat Sasuke? Sakra, je to hrozný nezvyk. Hlavou jí procházely různé myšlenky. Zvládne to? Nebo umře jako dalších šest subjektů před ním? Ne, Sasuke to určitě zvládne.
Konečně se dostala ke cvičišti. Stihla to jen tak tak, Sasuke právě zavíral své drahocenné ptáky zpátky do klecí. Přišla k němu a promluvila na něj naléhavým hlasem:
„Ty jsi Hebimaru? Takanose Hebimaru?“
„Ano, to jsem já. Jak vám mohu pomoci?“
„Poslal mě za vámi Starosta. Potřebuji pomoc a vy jste prý jediný, kdo to dokáže.“
„O co se jedná?“
„Všechno vám vysvětlím na místě. Hlavně už pojďte.“
„A co moji ptáci? Někdo je musí odnést zpět do domu.“
„Starosta pošle někoho, kdo se o ně postará. Pospěšte si.“
Neměl už co dalšího říct, tak rychle vykročil a téměř běžel za touto neznámou paní. Nebo slečnou? A jak se vůbec jmenuje? Ale poslal ji Starosta osobně, takže jí může naprosto věřit. Náhle ho na ní něco upoutalo.
„Promiňte, ale neznáme se?“
Neslyšela ho, tak ještě trochu přidal, dostal se těsně vedle ní a udýchaným hlasem zopakoval svou otázku.
„Známe. Před necelým měsícem jste byl v nemocnici. Jeden z vašich sokolů vám udělal na předloktí levé ruky hluboký šrám. Vzali jsme vám krev a udělali pár testů kvůli možné infekci. Naštěstí bylo vše v pořádku. Jednou jsem byla ve vašem pokoji na vizitě. Pracuji v nemocnici jako doktorka.“
„No ovšem, ta hezká doktorka.“
Lehce se začervenal a zakopl. Sakura si toho ani nevšimla. Sasuke zaklel, zvedl se a snažil se ji dohnat.
„Je to ještě daleko?“
„Tak dvě, možná tři minuty.“
Konečně dorazili na místo. Sasuke se svalil u zdi a mumlal něco o kouření. Sakura už otvírala dveře, tak se Sasuke zhluboka nadechl a stejně hluboce vydechl, aby si srovnal tep. Šel za ní. Došli až ke knihovně, Sakura odhalila tajný vstup a Sasuke se na ni pochybně podíval.
„Je taková tajnost skutečně nutná?“
Odpovědí mu bylo prosté a jediné slovo.
„Ano.“
Dál se už nevyptával a následoval ji ze schodů. Když vešel do laboratoře, nemohl uvěřit svým očím. Police lemovaly stěny kolem celé místnosti. Na nich byly vyskládány různé baňky, odměrné válce, destilační kolony, centrifugy a hromada dalších přístrojů, které Sasuke neznal. Kapalný obsah baněk, který měl většinou překvapivě sytou barvu, vydával zápach srovnatelný snad pouze s hnijícím tělem. Nechápal, jak někdo může v takovém puchu vůbec pracovat a otočil se na Sakuru. Ta odér vůbec nevnímala, očividně byla zvyklá.
„Tak to je on?“ ozval se hlas na protější straně místnosti.
„Ano.“ Ozvala se znovu Sakura. Nemohla skrýt jistou hrdost v hlase.
„Takanose Hebimaru. Skutečně mě velmi těší. Mé jméno je Kabuto. Yakushi Kabuto. Jsem hlavní laborant. Jistě vás zajímá, proč jste tady.“
„To tedy ano. S čím bych vám já, pouhý sokolník, mohl pomoci?“
„Slyšel jste někdy o Juubim a Mugen Tsukuyomi?“