Láska ze Země Vody 04

Mei klečela u Naruta a slzy se jí draly ven, zatímco se ho snažila zachránit pomocí lékařského justu. Už zastavila krvácení z rány na krku a menší poranění na břiše, ale hluboká rána poblíž srdce se ne a ne zacelit. Taren pozoroval svou žačku a poznal, že už nemá skoro žádnou čakru.
„Musíme ho donést do nemocnice, protože ty máš málo čakry a on bez pomoci našich lékařů nepřežije.“
Taren na nic nečekal popadl Naruta a vydal se s ním do nemocnice. V patách mu hned byla mizukage s Yumiko, které podepíraly zesláblou Mei.
Do nemocnice se dostali po deseti minutách. Taren rozkopl dveře a začal řvát na personál, neboť i on, i když si to nechtěl přiznat, měl o Naruta strach. Tím jak se postavil do rány před Mei si zasloužil jeho respekt. Nyní už věděl, že pokud přežije tak z nich bude výborný tým.
„Co se mu stalo?“
Taren vše vysvětlil a potom ji pozoroval jak Naruta odvážejí na sál. Potom se posadil k dívkám a mizukage, které vypadaly jako hromádka neštěstí.
Po třech hodinách čekání se otevřely dveře a v nich se objevila sestřička s nic neříkajícím výrazem.
„Jak je na tom, přežil to. Nevím totiž jak bych to vysvětlovala Tsunade.“
Mizukage nasadila prosebný výraz a čekala na verdikt.
„Nebojte se přežil to, ale měl štěstí. Ta jehla minula srdce jen o fous. Zachránila jste ho.“
„Ne to on zachránil mě. Postavil se do rány určené mě. Můžu ho vidět.“
Mei udělala na sestru psí oči a ta jim nakonec podlehla.
„Je na pokoji 121.“
Nikdo z nich nečekal a šli k němu na pokoj. Když vešli uviděli Naruta ležícího na posteli jak se lehce ze spánku usmívá. Všichni si tedy posedali okolo něj a jen ho pozorovali. Po několika hodinách postupně odešel Taren, Yumiko a mizukage. Mei tam stále seděla a přemýšlela nad tím co Naruto udělal. Ve skrytu srdce doufala, že i ona mu není lhostejná. I když, co si to namlouvá. On je slavný, silný a velmi krásný ninja. O něj se musí dívky přímo prát a on již nějakou dívku má. Opatrně ho vzala za ruku a doufala,že se brzo proudí.
Utekli už dva dny od toho incidentu. Mei byla stále u Naruta. Seděla u něj od rána do večera, jenom na noc chodila domů. Znovu šla za ním. Pomalu vešla do nemocnice, když ji zastavila sestřička.
„ Váš týmový kolega se již probudil.“
Mei tomu nemohla uvěřit. On je konečně vzhůru. Ani nenechala sestru domluvit a už otevírala dveře. Naruto tam však nebyl. Na jeho posteli však ležela rudá růže s cedulkou. Na cedulce bylo jediné slovo a to děkuji. Pro Mei to však znamenalo hodně. To slovo ji divně hřálo u srdce, stejně jako růže v její ruce. Pomalu se vydala domů. Stále svírala růži od Naruta a čas od času. Voněla nádherně.
Byla skoro už doma když se na obzoru začal zvedat prach a objevovali se obrysy postav. Postavy postupně získávaly tvar. Ve předu utíkal Naruto a v odstupu za ním snad všechny dívky z vesnice. Naruto rychle doběhl k Mei.
„Potřebuji s tebou mluvit. Setkáme se na louce, tam kde jste mě potkaly. Teď mě prosím omluv, blíží se problémy.“
Mei s otevřenou pusou sledovala prchajícího Naruta a skupinu dívek, které ho pronásledovaly. Po chvíli si začala hrát se slovy, které jí Naruto řekl. A co ten zvláštní úsměv. Věděla, že tuhle šanci nesmí promarnit. Musí mu říct o svých citech. Nevěděla jak zareaguje. Aspoň jí nebude tížit, že mu o svých citech k němu neřekla. Otočila se a pomalým krokem se vydala za Narutem.