Rokudaime Hokage a znovushledání

Konoha. Půl desáté ráno.
Nejmenovaný žlutovlasý ninja právě zaspal svůj nejdůležitější okamžik v životě. A to jen proto, že se teprve v půl jedné vrátil z obtížné mise. Ono když jste všemi vážený, respektovaný a ke všemu nejsilnější ze všech, je přece jasné, že vás budou posílat na ty nejtěžší mise. Naruto se převalil na druhý bok, jen aby vzápětí otevřel oči. Jeho zrak padl na hodiny visící na zdi.
"U všech ocasejch démonů, já zaspal!" Naruto, kdysi slabý a všemi zavrhovaný ninja se dnes měl oficiálně stát šestým Hokagem Konohy. Bleskově na sebe hodil své tříčtvrteční oranžovočerné kalhoty, tričko bez rukávů v té samé barvě, obul si typické sandály a během třech minut stál před shromážděním všech učitelů, Jouninů a nejvyšších zástupců Listové.

"Narutooo, jdeš pozdě!" Naruto se otočil po zvuku dívčího hlasu a spatřil Sakuru společně se Sasukem a Hinatou, jak na něj mává.
"Yo!"
"Naruto, můžeš prosím přistoupit?" pokynula mu Tsunade.
Naruto poslušně došel až před ni. Tsunade zastávala post Hokage už 20 let, ale jak sama řekla, ikdyž nato nevypadá, přeci jen už je stará, a vesnice potřebuje mladou krev.
"Jen bych se vám chtěl omluvit, proč jsem zaspal, hehe. Z mise jsem se vrátil teprv v jednu ráno a -"
"Já vím." usmívala se Tsunade. Naruto nejdříve znejistěl, ale pak se taky usmál. Už to dávno nebyl tak zbrklý ninja, jak býval. Bral věci vážněji a opravdu naněj byl spoleh. Všichni na něj pěli jen chválu, už ho dávno neměli jen za nádobu na Kyuubiho. Teď to pro ně byl jejich nejlepší elitní Jounin a možná nejlepší, jaký kdy byl.
"Abych přeskočila formálnosti, na to mě už moc neužije a všichni to vědí. My už jsme všichni hlasovali, ale myslím si, že by sis to rád poslechl také." řekla Tsunade k Narutovi.
"Oh!" vykřikl Naruto a otočil se ke všem přítomným.
"Milí obyvatelé Konohy. Sdělte nyní naše rozhodnutí zde přítomnému Uzumaki/Namikaze Narutovi."
Naruto chvíli koukal jako by do něj někdo střelil všechny Bijuu najednou, protože nečekal, že mu ke jménu připojí i příjmení jeho otce. Nicméně všichni v sále, včetně obyčejných obyvatelů Konohy, zvedli ruce, někteří se snažili zvednout dokonce i nohy. Narutovi se po tváři skutálela slza.
"Naruto." Naruto se otočil zpátky na Tsunade, která už držela klobouk Hokage a plášť podobný tomu, jaký kdysi nosil Minato. Jen ten Narutův byl oranžový s černými plameny naspodu. Na zádech měl napsáno "Rokudaime Hokage".
"Nyní bych tě poprosila, abys přistoupil blíže." Bez váhání poslechl. Tsunade pokynula dvoum Jouninům, z nichž jeden byl i Hatake Kakashi, Narutův učitel, aby mu pomohli si nasadit plášť a klobouk, který si ale vzápětí shodil na záda.
"Dnes se zrodila další legenda Listové. Uzumaki/Namikaze Naruto, vždy jsi nám všem říkal, že se staneš Hokagem a že překonáš všechny předchozí. Dnes ti mohu s úsměvem říci, že tvůj sen se stal skutečností. Nejen že si je předčil, ale osobně pochybuji, že ještě někdy bude někdo lepší než ty. Tvoji rodiče by na tebe byli hrdí. Tímto bych ti chtěla za všechny poděkovat, žes dokázal skoro sám vyhrát Čtvrtou válku Shinobi, znovu porazit Uchiha Madaru a přivézt zpět pár našich ztracených přátel včetně Sasukeho. Dokázal si nám všem, že dokud budeme věřit jeden druhému a navzájem si pomáhat, nic není nemožné. Tuhle poctu si právem zasloužíš. Nyní se oficiálně stáváš Šestým Hokagem Listové vesnice!!"
Všichni spustili hlasitý potlesk. Naruto nenacházel slova. V okamžení se k němu přiřítila Sakura s Hinatou v patách a objímali ho. Naruto se podíval na Sasukeho za jejich zády a ten mu ukázal zdvihnutý palec.
"Gratuluju, nakonec si to dokázal." řekl Kakashi.
"Sám bych to nezvládl." opáčil Naruto.
"Sláva! Sláva našemu Hokage!" volali všichni.
Naruto se nezmohl na nic jiného než na úsměv. Po chvíli ale přešel k Tsunade.
"Lady Tsunade, rád bych něco řekl."
"Jistě, máš slovo. Nakonec, ty jsi vůdce vesnice." usmála se Tsunade.
"Takže to udělám po svém." zazubil se Naruto. Během chvíle se všichni ztišili, protože Naruto použil Kyuubiho řev.
"Moc dlouho vás nezdržím. Jen jsem vám chtěl všem poděkovat. Dokázal jsem to jen díky svým učitelům a přátelům, kteří mi věřili a stáli při mě hned od začátku. Hele, vás mám taky rád, jo? Nebojte, udělám vše proto, aby jste se tu měli co nejlépe a vypořádám se se vším nebezpečím, co by na Konohu mělo padnout! To vám přísahám já, Rokudaime Hokage, Uzumaki/Namikaze Naruto!!"
V sále se spustil obrovský jásot. Naruto po celou dobu oslavy zaujímal místo u stolu s nejvyššími představiteli Konohy, jen párkrát se připojil mezi ostatní. Tento den měli všichni volno, ale Naruto oslavu stejně rozpustil po desáté večer.
"Tak zítra, Rokudaime!" mávali naněj jeho kamarádi. Naruto se mohl jen usmívat. Téhož večera oficiálně přijal příjmení Namikaze.

Střecha domu Naruta, půlnoc
Naruto seděl na střeše svého nového domu a díval se na památník Hokagů Listové. Živě si pamatoval, jak ho vždy pokreslil. Nyní tam je i jeho podobizna. Byl šťastný, ale přesto věděl, že mu něco chybí. Scházelo mu podělit se o svou radost i s rodiči.
"Achjo, kéžbych měl i sílu, abych vás mohl oživit nadobro a nezůstali jste jen v mé mysli." povzdechl si. Plášť zaním vlál v mírném vánku.
"Hej, Naruto."
"Co?"
"A se mnou se podělit nechceš? Mám natom taky trochu zásluhy."
"To ti neberu, Kuramo, jen.."
"Geh, lidi." zasmál se devítiocasý démon a zase zmlkl.
Ti dva spolu ze začátku moc dobře nevycházeli, ale nakonec se stali přáteli. Naruto najednou pocítil něčí přítomnost. Najednou měl ten samý pocit, jako když porazil Nagata a ten oživil všechny zavražděné ninje z Konohy. Nyní ale cítil přítomnost jen dvou osob. Prudce vstal.
"Kdo jste a kde jste?!" V ruce už připravený Rasenshuriken, v druhé kunai Vládce Hromu. Ano, Naruto se dokázal naučit i tuhle techniku svého otce.
"Myslím, žes nás chtěl vidět." ozval se ženský hlas a ze stínu stromů vystoupila na dvůr jedna osoba. Narutovi trvalo jen jednu sekundu, aby si uvědomil, kdo to je a už ji objímal.
"Jakto.. jak..proč.."
"Nebreč, jsi teď přeci Hokage, ne?" zasmála se Kushina.
"To teda jsem- ttebayo!"
"Aale, starým zvykům se neodnaučíš."
"Jakto že jsi tu? Co se stalo? Vždycky jsem tě viděl jen ve své hlavě! Jak.."
"Kdybys chvíli držel jazyk zazuby, tak bych ti to řekla- ttebane!"
Naruto se zasmál, pak mu ale brada klesla až na zem.
"Co-ože??"
"Ano, Lady Tsunade. Sbírala na to sílu hodně dlouho a až včera ji mohla použít. Je to taky jeden z důvodů, proč se vzdala titulu Hokage. A jediný důvod, proč jsme nebyli na tvém jmenování byl ten, že jsme nechtěli hned vzbudit rozruch."
"Nechtěli?"
"Ano, nechtěli."
Naruto se v mžiku otočil, jen aby viděl, jak mu něčí ruka přistála na hlavě.
"Vedl sis dobře, Naruto." usmíval se Žlutý Blesk.
"T..tati.."
"Hm?" Minato naklonil hlavu ke straně a přitom se usmíval.
Naruto se neudržel a svého otce objal. Konečně měl svoji rodinu usebe, v reálném životě, ne jen ze zapečetí chakry do něj samotného.
"Já.. jsem tak rád! Jsem tak rád že jste tady!"
"Yeah."
Ti tři si toho měli tolik co říct. Naruto jako Hokage byl opravdu k nezaplacení. Sice semtam něco vyvede, ale Konohu vede spravedlivě a čestně. Minata a Kushinu všichni následující den všichni radostně uvítali zpátky. Minato teď plní mise se svým novým týmem, a leckdy se přidává i k Narutovi. Kushina se stala ženou v domácnosti, která ale často vypomáhá i na akademii. Sakura se projevila jako zdatná léčitelka, takže šla po stopách Tsunade a v mžiku si vybojovala pozici vedoucí místní nemocnice. Ale neznamenalo to, že na mise chodit přestane, často pomáhá i na bojištích. A Sasuke? Ten je nyní v týmu zpátky s Kakashim, pořád mu ještě vesnice moc nevěří a Naruto s tím nic už dělat nemohl, ikdyž by zaněj ručil vlastním životem.

Epilog
"Naruto?"
"Jo?"
"Myslel sis, že někdy tady spolu budeme takhle sedět a povídat si?"
"Co tě žere, táto? Ještě si napůl mrtvej?" Za tuhle hlášku vyfasoval od Yondaimeho pěst do hlavy.
"Zaco?!"
"Jen tak."
"Tche. Ale ne, nemyslel. Ani jsem nedoufal, že se vy dva vrátíte mezi živé. Jen škoda, že Lady Tsunade odešla tak brzy."
"Škoda. Ale takovéhle věci se dějí."
"No jo." Naruto si přehrával v mysli slova svého otce v době, kdy mu pomohl obnovit Kyuubiho pečeť.
"Naruto."
"Hm?"
"Víš že tento mír nepotrvá na dlouho."
"Vím. Ale od toho tady jsem já, Rokudaime Hokage, abych ho pak zase nastolil!"
"Ty tady taky nebudeš věčně." uchechtl se Minato.
"Aargh,urusai- ttebayo!"
"Nezměnil ses od té doby, co jsem tě viděl naposledy."
"Taky jsem váš syn." zachechtal se Naruto.
"Zacož jsem upřímně rád." Naruto si se svým otcem plácl, aby vzápětí oba nevyskočili do vzduchu a následně dohnali svůj tým, který šel bez nich napřed.
"Hokage- sama, můžete nám říct, co vám tak dlouho trvalo?"
"Osobní věci, nic ve zlým. Víte žw tahle mise je těžká?"
"Ano!!"
"Tak se snažte, nechci o žádného z vás přijít, byla by vás všech škoda!"
"Yeah!" Naruto se už chtěl rozběhnout za nimi, ale Minato ho ještě zadržel.
"Naruto.. stal se z tebe výborný ninja a skvělý vůdce. Naplnil si všechna moje očekávání."
"Však mám být ve výdrži a v odhodlání po kom!" ukázal mu Naruto zdvižený palec.
"Máš pravdu." zasmál se Minato.
"Tak jdeme!" Naruto společně s Minatem se v mžiku dostali do čela svého týmu. Namikaze Minato, Namikaze Naruto, oba elitní špičky Konohy. Opět se mohli setkat a teď plní mise spolu. A právě teď míří vstříc novým společným zítřkům.