Miluju tě, Hinato 2

Naruto ležel u sebe na posteli a přemýšlel o včerejšku. Sám tomu pořád nemohl uvěřit. Strávili na tom místě skoro celý den. Povídali si, líbali se, nebo prostě jen leželi v trávě v objetí a užívali si přítomnost toho druhého. Vůbec se mu od ní nechtělo, když se s ní musel večer, před sídlem klanu Hyuuga, rozloučit.
Hinata na tom byla podobně jako on. Bylo sice brzo ráno, ale ani ona nemohla spát. Se zavřenýma očima vzpomínala na předchozí den a zároveň se moc těšila na ten dnešní. Nemůžu se dočkat, až tě znovu obejmu. Až tě znovu políbím. Usmála se. Miluju tě, Naruto.

7:34. Už bych se moh zvednout a jít něco dělat, řekl si Naruto. Vstal, naházel do sebe snídani a šel. Nevěděl kam. A bylo mu to jedno. Myšlenkami byl stále u Hinaty. Chyběla mu. Její blízkost, její rty, její vůně. Zvedl hlavu a všiml si, že míjí obchod, kde pracuje Ino. Květiny? Jaké má asi ráda? pomyslel si. Vešel dovnitř.
„Ahoj Naruto,“ pozdravila jej Ino s úsměvem, „co to bude?“
„Díky já.. jen se koukám. Máte tu moc hezké květiny,“ odpověděl Naruto a opětoval úsměv.
„Dobře, kdybys něco potřeboval tak-“ dál to nedořekla, protože někdo prudce rozrazil dveře a vehnal se dovnitř.
„Ohó! Vidím snad mladého muže kupovat květiny?! To může znamenat jen jednu věc!“ zařvala ona temperamentní osoba. Naruto s Inou jen nechápavě zírali.
„Mistře Gai?“ řekli oba naráz. Gai se jen „frajersky“ zasmál se, až mu zasvítily zuby a už se hnal k Narutovi a chytil jej okolo ramen.
„Tak co? Která to je? Která ti ukradla srdce a donutila tě, abys o ní přemýšlel dny a noci?!“ hulákal Gai a cloumal Narutem. „Když přijde řeč na květiny, je zbytečné nějaké dlouhé rozhodování, prostě vyber ty, které se ti nejvíc líbí! Já třeba vždycky bral narcisy a řeknu ti, KAŽDÁ PO MNĚ JELA! Protože narcisy jen podtrhují tvoji sílu mládí!“ řval Gai nadšeně na celý obchod, vzal pugét narcisů a vrazil ho do Narutovi do ruky.
„A že jsi to ty Naruto, rád za tebe tyhle kytky zaplatím!“ Vytáhl peněženku a otočil se k Ině.
„Tady je 100 yenů!“ zahulákal.
„Ď-děkuju,“ řekla Ino překvapeně, „ale ty květiny nejsou tak-“
„Nestačí? Nuže nevadí, zde je 200 yenů!“ přerušil ji rychle Gai. Ino radši už nic neříkala a vzala si peníze.
„A teď můj milý Naruto, běž! Běž a vyznej jí svou lásku, jak nejlépe dokážeš!“
Naruto usoudil, že nejlepší bude, když se rychle ztratí. Poděkoval a vystřelil pryč. Ten chlap je naprostý magor!

Zajímalo by mě, co zrovna Naruto dělá, pomyslela si Hinata. Tak ráda by šla někam ven. Za ním. Ale musela zůstat a postarat se o domácnost, zatímco její rodiče byli pryč. Smutně se podívala z okna ze svého pokoje. Chybím mu také? Z rozjímání ji vyrušilo zaklepání. Šla otevřít.
„Naruto,“ vydechla překvapeně. Naruto chtěl něco říct. Ale jakmile ji spatřil, všechno zapomněl. Byla tak nádherná. Nervózně pozvedl kytici narcisů.
„Ty jsou pro tebe,“ řekl tiše. Hinata jej chvíli nevěřícně pozorovala. Stydlivě se usmála a tváře jí zčervenaly.
„Děkuju,“ odpověděla, „nechceš jít dál?“ Naruto se usmál a přikývl.
Zavedla jej k sobě do pokoje. Byl hezký a útulný. Naruto si sedl na postel.
„Jak-jak jsi věděl, že mám ráda narcisy?“ zeptala se Hinata. Naruto se musel zasmát, když si vzpomněl na onu příhodu s mistrem Gaiem.
„Někdo mi poradil,“ odpověděl pobaveně. Hinata dala květiny do vázy, přisedla si k němu a Naruto jí podrobně popsal, jak k narcisům přišel. Chvíli na něj koukala, ale pak se rozesmála. Nebylo to ale žádné stydlivé pousmátí. Smála se od srdce. Vypadala moc roztomile. Všimla si, že ji pozoruje a zarazila se.
„Moc hezky se usmíváš,“ řekl Naruto. Hinata zčervenala. „Pojď blíž.“
Pomalu se k sobě přibližovali. Hinata zavřela oči. Byla nervózní, ale tolik se na tuhle chvíli těšila. Jejich rty se znovu spojily v polibek. Naruto Hinatu objal a přivinul k sobě. Tak moc mu chyběla. Slovy by nedokázal popsat pocity, které zrovna prožíval. Bylo to stejně tak intenzivní jako včera. Dával do těch polibků co nejvíc citů.
„Miluju tě, Hinato,“ zašeptal a pohladil ji po vlasech.
„Já tebe taky, Naruto,“ vydechla Hinata a znovu jej políbila. V tuhle chvíli pro něj byla středem Vesmíru.

Byla již noc. V jindy tak rušných ulicích nebyl nyní nikdo. Celá vesnice spala. Tmavými ulicemi se v záři měsíce potuloval pouze jeden pár. Ruku v ruce, procházeli se spolu noční Konohou. I přes problémy které ji mohly čekat, Hinata porušila příkaz rodičů a vydala se s Narutem ven. Prvotní obavy, jenž ji chvíli sužovaly, se ale okamžitě rozplynuly v momentě kdy ji vzal do náruče a vtiskl jí ten nejněžnější polibek. Míjeli spolu Inino květinářství, knihovnu, nemocnici. Došli až na jedno osamělé místo s jezírkem. Na jeho břehu se zastavili a v objetí pozorovali hvězdy. Hinata vypadala ve svitu měsíce nádherně. Narutovi divoce bušilo srdce. Udělal malý krok dozadu, ale přitom šlápl na kámen. Ujela mu noha a on se svalil do jezírka. Naštěstí stačil Hinatu pustit, takže nespadla s ním.
„Naruto! Jsi v pořádku?“ vyjekla Hinata. Narutovi byla voda sotva po prsa, ale začal máchat rukama a dělat, že se topí.
„Pomoc! Pomozte mi někdo!“ volal s předstíraným zoufalstvím v hlase. Hinata pochopila, oč mu jde. Usmála se a skočila za ním. Rychle k němu doplavala a objala jej. Naruto jí políbil.
„Zachránila jsi mě,“ řekl tiše.
„Ale jdi ty,“ odpověděla a oba se rozesmáli. Společně potom v jezírku nějakou chvíli dováděli. Naruto se dokonce pokusil vydržet pod vodou přes dvě minuty. Hinata mu to od začátku rozmlouvala, ale on se nedal. Když se po dvou a půl minutách stále nevynořoval, dostala Hinata strach a vytáhla jej z vody. Byl v bezvědomí. V panice s ním zatřásla a zakřičela jeho jméno. Otevřel oči prudce se posadil a začal kašlat. Podíval se na Hinatu.
„No.. teď už jsi mě doopravdy zachránila,“ řekl a provinile se usmál. Hinata se mu vrhla kolem krku.
„Měla jsem strach!“ vyhrkla roztřeseně skoro s pláčem.
„Omlouvám se,“ zašeptal Naruto a políbil ji. Chvíli tam spolu ještě zůstali, ale potom už jim začala být zima, jelikož byli promáčení. Vydali se směrem k Hinatině domu. Naruto si smutně uvědomil, že za chvíli už se s ní bude zase muset rozloučit. Věděl sice, že následující den spolu zase budou, ale čekat na to celou noc mu připadalo jako věčnost. Nejraději by u ní zůstal.
Přede dveřmi se zastavili. Naruto Hinatu objal.
„Nechci, abys odešla“ řekl tiše. Mírně se začervenala a pohladila jej po vlasech.
„Musím,“ zašeptala. Pohlédl jí do očí a vášnivě ji políbil. Hinata nechtěla odejít. Z celého srdce si přála s ním zůstat alespoň o něco déle. Spolu jim čas utíkal tak rychle. Kéž by den byl dvakrát tak delší, pomyslela si smutně. Za chvíli pravděpodobně bude muset čelit hněvu jejích rodičů. Ale nevadilo jí to. Vůbec nelitovala, že je neposlechla. Protože dnes prožila jeden z těch nejkrásnějších dní ve svém životě.
„Miluju tě, Hinato,“ zašeptal Naruto.
„Já tebe taky, Naruto,“ vydechla. Zavřela oči a opřela svou hlavu o jeho hruď. V tu chvíli se rozletěly dveře.
„Co to má znamenat?!“ zařval kdosi. Oba se lekli a odskočili od sebe.
„T-tati?“ vypískla Hinata.

KONEC 2. ČÁSTI