Hokage všech kagů 07-Malý bojovníci

Bylo něco po deváté hodině ranní. Sasuke praštil Naruta po hlavě.
„Debi*e! Alespoň se nauč počítat!“ okřikl ho a vstoupil do třídy.
„Dobrý den,“ pozdravil slušně Nauto se Sasukem.
„Čus,“ pozdravila fialovlasá dívka a s milým úsměvem šla odhodlaně za nimi.
„Můžete mi to vysvětlit?!“ začal na ně křičet Iruka. S nikým to ani nepohnulo.
„Záleží na to co,“ namítl Sasuke klidně.
„Kde jste celou tu dobu byli?“ položil Iruka první otázku a nedočkavě čekal na odpověď.
„No tak přesně to jsem myslel tím něčím, co vám říct nemůžeme,“ odpověděl mu Naruto a při tom nesouhlasně vrtěl hlavou.
„Dobrá,“ povzdychl si Iruka a pak se podíval směrem ke zvědavé dívce, která se rozhlížela po třídě a broukala si nějakou písničku.
„Kdo je to?“ zeptal se Iruka.
„To je…“ Naruto se zadrhl, když si vzpomněl, že ještě ani neznají její jméno. „Pobrali jsme ji cestou,“ odpověděl Naruto tou nejmíň čekanou větou a nasadil bezmyšlenkový široký úsměv. Sasuke si položil dlaň na čelo. Všichni se na ně dívali hypnotickým pohledem a nejvíce holky, nevěděly, jestli litovat Sasukeho, protože si stály na tom, že nebýt Naruta, tak že by to nikdy neudělal a nebo jestli té ubohé dívky, které zřejmě ublížili na zdraví, protože byla jediná, která to vše ignorovala a dále si broukala.
„Nedá se nic děla…,“ ukončil debatu Iruka.
Po třech hodinách zkoušení se konečně všichni dočkali svého. Několik žáků se sešlo před Akademií a prohlíželi si svoje čelenky.
„Gratuluji Naruto, je z tebe oficiální Gennin,“ zavtipkovala Sakura s vážným tonem a dala mu pusu na tvář, pak se šibalsky usmála, vyplázla na něj jazyk a odběhla pryč.
„Chová se takhle normálně?“ zeptal se zcela vážně Naruto a zmateně se díval za Sakurou.
„Ne, normálně dolézá za mnou,“ řekl trochu dotčeně Sasuke a uvázal si čelenku na čelo.
„Narrrrrrůůůů,“ řekla dlouze ještě stále jim neznámá dívka. „Použiješ tu svoji úžasnou techniku a teleportuješ nás nazpět?“
„Jop, ale, musím si odpočinout, nejdřív tak zítra budu schopen vyrazit a taky, musím si jít něco domluvit s bábi-Tsunade,“ odpověděl jí naprosto vyčerpán.
„Neboj se, vyjmutí Byuu jim bude trvat takový čtyři dny ne? Sama jsi nám to říkala,“ snažil se ji povzbudit Sasuke. Dívka svraštila obočí a zamračeně se na Saukeho podívala.
„Neříkala!“ odsekla a běžela napřed.
„Ta holka je ale tvrdohlavá,“ namítl Sasuke a pak se všichni vydali k budově hokage.

„V žádném případě!“ zakřičela Tsunade a bouchla pěstí do stolu, až se všechny věci co na něm leželi, otřásly.
„Ale…“ namítl Naruto v rychlosti, když ho Tsunade umlčela dalšími slovy.
„To nedovolím! Je vám dvanáct a navíc ty jsi Jinchuriki, nemůžu vás pustit na něco tak nebezpečného!“ konstatovala Tsunade a při tom horlivě rozhazovala rukama.
„Já sem nepřišel pro povolení. Já sem přišel proto, že jsem chtěl, abyste to věděla,“ vysvětlil Naruto a tvrdohlavě si stál na svém.
„Ne! Jsou to Akatsuki… nemůžu vás pustit, je vám jen dvanáct, co zmůžete proti několika nepředstavitelně silnejm zrádcům,“ omývala Tsunade pořád to samé do kola.
„Proto tu jsem taky,“ řekl zvesela Naruto. Tsunade čekala na to, co z něj vypadne.
„Chci, abyste ještě dnes mě a Sasukeho dala do týmů.“
„Dnes?“ zeptala se Tsunade a pak na stůl vytáhla čerstvý seznam nových Geninů.
„Máte být v týmu sedm,“ začala Tsunade a vážně se podívala na Naruta. „Váš mistr bude Kakashi-san a jeho tým tvoříš: Ty, Sasuke a Haruno Sakura,“ řekla zpříma a posadila se na svoji židli.
„Takže jen o jednoho člena na víc jo?“ Naruto si povzdychl. „Dobře, chci, jen abyste ve mně věřila, slibuji, že se vrátíme všichni zpět a navíc nikdo z nás neříkal, že budeme bojovat, jen jdeme zachránit… Ehm… jejího brášku,“ řekl Naruto a mírně se pousmál.
„Mimochodem… Naruto, co jsi myslel tím jen o jednoho člena víc?“ zeptala se podezíravě Tsunade a napila se z drobného hrníčku s “čajem“.
„Em, no… Myslel jsem, že by šla jen Sakura-chan?“ řekl pomalinku Naruto a trošku couvnul. Tsunade dostala další tik. Nepřipadalo vůbec v úvahu, že by Naruto-kluk, který se objevil od někudy, šel mimo vesnici a ještě k tomu s dvěmi zcela normálními sotva vyšlými studenty Akademie. No, a aby toho nebylo málo, někde neznámo kde nabrali podivnou dívku se stálým úsměvem, která po nich chce, aby šli do sídla Akatsuki a tam zachránili jejího bratra. Tsunade vrhla opovržlivý pohled na dívku, která se nedočkavě houpala na patách. Tsunade si založila ruce na prsa a zavřela oči. Chvíli bylo ticho.
„Ne, Kakashi-san půjde s vámi!“ rozhodla se definitivně Tsunade a otevřela oči, aby si vychutnala Narutův protest. Naruto se tvářil opět tvrdohlavě. Ostatně jako vždy, ale pak z ničeho nic povolil.
„Asi nemám na výběr,“ řekl až příliš podezřele smířeně a s rukama za hlavou se otočil a i se zbytkem své party odkráčel ven z Tsunadiné kanceláře. Tsunade vzdychla.
„Tak jo, měli bychom to říct Sakuře, nemyslíš Naruto?“ zeptal se Sasuke, jakmile už byli tak v půlce cesty do Narutova bytu. Dívka vytáhla z kapsy lízátko a s radostí se do něj pustila.
„Jop, já vím,“ odpověděl mu jednoduše Naruto a i když mu Sasuke neviděl do obličeje, protože šel Naruto pár metrů před nimi, věděl, že se usmívá. Sám se musel usmát.
„Hm, nevidí se jen tak jednou za den, aby někdo přesvědčil Hokage,“ řekla zničeho nic a rozkousla lízátko, které se rozlomilo na několik částí. Zastavili se u menšího dvoupatrového rodinného domu. Sasuke zaklepal na dveře. Všichni kromě jejich stále dobře naladěné kamarádky čekali, kdo otevře dveře. Nikdy by si nepomysleli, že čekání u dveří bude takové drama.
„Á, ty budeš Sasuke, že?“ zeptal se muž s širokým úsměvem.
„Já věděl, že to byl špatný nápad…“ namítl Sasuke a v zápětí už se obracel zády ke dveřím připraven k odchodu.
„Sakura o tobě hodně mluví, a když říkám hoodně, myslím tím opravdu hodně!“ pokračoval dále. Naruto chytil Sasukeho za ramena a otočil ho zpět.
„J-jo,“ vydal ze sebe Sasuke trhaně jedno slovo a prosebně se díval na Naruta, nechtěl mít ze Sakurou nic společného… Nic!
„Sasuke-kun, můžu se zeptat… máš děvče?“ zeptal se s vážným hlasem muž a na to bylo chvíli ticho. Naruto pustil Sasukeho a ten se na místě nervově zhroutil. Pak se muž začal smát, jako obvykle.
„To byl vtip, jen vtip,“ řekl a dále se smál. „Jste tu zřejmě pro Sakuru, že?“ zeptal se. Přikývli, kromě Sasukeho, ten se snažil zatím vzpamatovat z náhlého šoku, že by měl mít něco se Sakurou.
„Zavolám ji, zatím pojďte dovnitř,“ přikázal jim a odběhl pryč. Počkali tedy v hale. Za chvíli k nim ze schodů doběhla Sakura.
„Ahoj Sasuke-kun, Naruto-kun á…“ Sakura se odmlčela a povytáhla jedno obočí. „To je jedno,“ řekla nakonec a obrátila svůj pohled k trošku nervóznímu Narutovi a Sasukemu, který měl téměř kamennou tvář.
„Víš Sakuro, přišli jsme ti vlastně něco říct,“ vysoukal ze sebe Naruto velmi, velmi pomalu.
„Ah, dobře, co?“ zeptala se naprosto v klidu Sakura a dále upírala své zelené oči na Naruta.
„Jsi s námi v týmu,“ řekl Sasuke klidným hlasem a při tom se díval kamkoliv jinam, než na Sakuru.
„Vážně? Tak to je hustý!“ zavýskala Sakura a rozzářila se štěstím. Sasuke se donutil na ni podívat. Vypadla teď naprosto normálně, měla modré džínové kraťase po kolena a světle žluté tričko na ramínka. Dokonce vypadla i statečněji a tak nějak, jakoby se změnila. Stála před nimi naprosto jiná osoba. Tu kterou neznali. Naprosto odlišná od té Sakury ze školy.
„A jakože to víte, měli jsme se to dozvědět až zítra ne?“ zpanikařila Sakura.
„Hm, jo, měli,“ odpověděl jí Naruto.
„A taky, máme první misi,“ pronesl Sasuke s vážným výrazem.
„M-misi,“ vykoktala Sakura a pak nasadila svůj obvyklý milý úsměv. „Super!“ řekla a znovu se rozzářila. „Ale neměli bychom napřed poznat svého mistra?“ ptala se dále.
„Jop, měli… a v tom je celý ten příběh. Vyrážíme zítra a jdeme docela daleko, cesta nám ale nepotrvá ani den a tak bychom se měli v průběhu dvou dní vrátit domů. Jdeme do sídla Akatsuki a jdeme zachránit jejího bráchu,“ řekl Naruto a při slově „jejího“ ukázal na dívku chroumající další lízátko. „Takže ty!“ Naruto dal Sakuře do ruky laciný náramek s necinkající malou rolničkou a pak se otočil k Sasukemu. „On!“ taky dal Sasukemu jeden náramek. „A já!“ vytáhl z kapsy poslední náramek a uvázal si ho na zápěstí. „Jo a ještě ona, ale ta nepatří do našeho týmu.“ Sasuke si prohlížel náramek s nepříčetným výrazem.
„Odmítám! Tohle si na ruku nedám,“ zaprotestoval Sasuke a vrátil Narutovi náramek.
„Tak já si ho vezmu za něj,“ řekla radostně fialovláska a už si uvazovala náramek na ruku. Naruto si povzdechl. Sasuke se poslední dobou choval dost divně, jakoby nad něčím přemýšlel, od té doby, co potkali „Ji“ se znovu uzavřel. Sasuke si dal ruky do kapes a díval se do blba. Ano, přemýšlel…
„Takže zítra před bránou?“ zeptal se Naruto na ujištěnou.
„Jo, zítra,“ přitakala Sakura a při tom si prohlížela svůj nový náramek.

Naruto, Sasuke a fialovlasá dívka stáli před branou Konohy a čekali na Sakuru. Přišli o něco dříve. Naruto se psychicky připravoval na jeho velmi vysilující techniku, podle kruhů pod očima šlo poznat, že se opravdu hodně připravoval. Celý večer nespal a tak nebylo ani moc nutné čekat na další den aby si odpočal a nabral sil. Věděl, že tato mise nemá ani nejmenší smysl, protože kdyby na ni měl někdo jít, byli by to Jouninové a nebo Anbu, nikoliv Genninové. Ale…
„Jsme totální magoři,“ řekl dlouze Sasuke, čímž prolomil stálé ticho. Naruto se na něj bezduše podíval
„Jo… měl bych přestat slibovat,“ řekl nakonec a dál hloubal ve své mysli.
„Hm, hm,“ řekl nadšeně dívka, která si právě hrála s tyčinkami od lízátek. „Já mám sliby ráda, podle mě jsou úžasný… Stejně jako kouzla, buď se podaří a nebo ne a nastane katastrofa.“ Dívka se dál usmívala a vesele si broukala. Naruto se na ni zoufale podíval.
„Ahoj!“ pozdravila je Sakura. „Vypadáte dost mizerně, co se stalo?“
„Nic,“ odpověděl jí Naruto a po jeho tváři se rozlil veliký úsměv.
„Tak jsme všichni, můžeme vyrazit,“ řekl a pak už vše proběhlo tak jako minule. Zmizeli a objevili se na neznámém místě.