Já jsem … Epizoda 12: Hledání

„Jenom chvilku počkej.“ Naruto vstal a s námahou prohledával pokoj, jestli zde nemá své věci, byly tu akorát katany a kusy zbroje. Naruto si vše vzal a přenesl se do svého sídla. Okamžitě spadl na podlahu.
„Sakra to je bolest.“ Nadával blonďák. Jako první věc co dělal, bylo, že se šel obléct. Vzal si bílé kalhoty s černým tílkem a černou mikinu s kapucí, se zlatým znakem klanu na zádech.
„No nejdřív se asi zajdu na oběd.“

Já jsem … Epizoda 12: Hledání

Blonďatý vůdce klanu seděl v Ichiraku ramen a pochutnával si na svém obědě. Zrovna dojídal svou třetí misku rámenu.
„Hmm. Ten rámen je celkem dobrý.“ Řekl si pro sebe Naruto. Zaplatil a odešel z restaurace.
„Tak co půjdeme už trénovat.“
„Ještě chvilku počkej, musím se za někým stavit.“

Naruto zmizel v závanu větru. Objevil se před sídlem klanu Uchihů. Volal na Itachiho, Konan nebo Sasukeho, jenže odpověď se mu nedostávala.

„Hm. Kde by mohli být?“ Řekl si pro sebe a znovu zmizel. Tentokrát se objevil před nějakým domem. Přešel ke dveřím a zaklepal. Otevřela mu milá postarší paní.
„Dobrý den. Je tu Sakura?“
„Promiň, ale zrovna teď tu není.“
„A nevíte, kde by mohla být?“
„No říkala něco o tom, že za vesnicí je menší turnaj, joninů a chininů.“
„Děkuji.“ Řekl blonďáček a zmizel v závanu větru. Paní Haruno se podivila. Připadal ji strašně povědomí, ale odkud. Chvilku nad tím přemýšlela, ale pak šla připravit oběd.

„Ty, Kotesu koho bys tipoval na vítěze.“
„Podle toho co jsem zatím viděl, to asi vyhraje Itachi.“
„No, je fakt dobrý, navíc ten jeho sharingan, vůbec nepřijdeš na to, jestli jsi v genjutsu.“

„No je jeden způsob jak to zjistit.“ Vyrušil je z rozhovoru Naruto.
„Naruto!“ Zakřičela Sakura a vrhla se blonďákovi kolem krku.
„Rád tě vidím, Sakuro.“ Řekl blonďák a pevně objal Sakuru.
„Já tebe taky.“ Odpověděla mu skoro plačící růžovláska.
„Ty Sakuro, snad se o něj podělíš.“ Poznamenala vtipně Konan.
Pár se od sebe odtrhnul a Sakura trochu zčervenala.
„Konan.“ Řekla Naruto a objal svou kamarádku.

„Namikaze Naruto.“ Ozvalo se z davu. Blonďák okamžitě přišel na to, čí to byl hlas.
„Uchiha Itachi.“ Odpověděl Naruto. Chvíli stáli naproti sobě a dívali si do očí. Pochvíli se na obou objevil úsměv. Oba dva se objali a poplácali po zádech.
„Dlouho jsi spal.“
„To víš, měl jsem dlouhý sen.“
„O čem?“
„O minulosti.“ Řekl Naruto a oba chvíli vzpomínali na to, jak se potkali.

„Naruto, jsem ráda, že jsi se, probudil, ale příště by bylo lepší, kdybys dal vědět, že odcházíš z nemocnice.“ Vyrušila je Tsunade. Odpovědí, ji byl blonďákův úsměv.
„A jak jsi na tom.“
„Celkem dobře. Proč?“
„Za týden je schůze kágů. Ty a Itachi budete můj doprovod. A navíc mě trápí, že máme jen spojenectví se Sunou.“

„Dobrá, do té dobu budu určitě v plné kondici. A taky budeme mít spojenectví se Skrytou Mlžnou. Mizukage na mě dá.“ Odpověděl Naruto a na tváři se mu vyrýsoval šibalský úsměv, zato Konan se zatvářila naštvaně.
„A mimochodem, dnes je schůze rady, kvůli tobě jsme ji odložily.“
„Jo, díky. Jestli mě omluvíte, musím jít zařídit pár věcí.“
„Samozřejmě.“
„Jo a Itachi, hodně štěstí.“ Odpovědí mu byl Itachiho usměv a blonďák zmizel ve zlatém záblesku. Mladý vůdce klanu se objevil ve svém sídle.

Opět se pustil do hledání jisté Karin. Prohlížel záznamy svého otce, které našel v klanové knihovně. Když v tom se před Narutem objevila černo-šedá liška.
„Naruto-sama. Našli jsme stopu.“
„Jakou?“
„V Zemi Čaje, ve vesnici Ikorama. Jakýsi ninja mluvil o Orochimarovi a Karin.“
„Výborně. Dobrá práce.“ Pochvíli blonďák lišku, která v zápětí zmizela.

Naruto se šel vybavit do zbrojnice. Vzal si na sebe svoji zbroj. Ale co bylo divné, že ta zbroj vydržela Madarův útok. Sice byl skoro mrtvý, ale zbroj byla celá. Jakmile si ji oblékl a aktivoval svou čakru, rýhy na zbroji zmizely a zbroj vypadala jako nová. Potom si na sebe ještě nasadil černý plášť. Naruto složil pár pečetí a zmizel ve zlatém záblesku. Objevil se v Zemi Čaje. Byl zhruba deset kilometrů od vesnice, do které měl namířeno. Nasadil své nejvyšší tempo a vydal se k vesnici. Na místě byl zhruba za půl hodiny. Procházel se vesnicí. Vypadal jako normální turista co bloudí vesnicí, jenže blonďák věděl přesně, kam má jít. Došel do jedné z místních hospod. Sedel si do rohu místnosti, kde měl výhled na všechny vchody a navíc byl ve tmě. Objednal si láhev saké. Pomalu popíjel saké a pozoroval dva muže, kteří seděli u baru.
„A kdeže to je.“
„No víš kde je v Zemi Ohně, Jashinův průsmyk?“
„Jo, vím.“
„No tak v nejhlubším místě průsmyku, je vchod do jeskyně. Je jen jediná cesta ven z toho jeskynního komplexu. Jakmile se z něj dostaneš, objevíš se na obrovské pláni. Je tam obrovská budova, kde má Orochimaru ty své pokusné králíky.“
„A to je tam má jen tak? Bez stráží.“
„Hlídá je tam jen jediná holka, ale je to spíše senzibil. A stráže tam taky určitě budou.“
„Aha. To je zajímavé.“

To Narutovi stačilo, vstal a šel směrem k baru, zaplatil a otočil se směrem k mužům.
„Ví ještě někdo o tom, o čem jste si povídali?“
„Co to meleš ty jsi nás poslou … . Nedořekl muž větu, protože mu kunai prořízl srdeční tepnu.
Oba muži seděli na svých židlích, Naruto se jen ledově usmál a zmizel v černém záblesku. Barman pozoroval muže, ale jakmile se jich dotkl, oba spadli na zem a pod nimi se začala objevovat rudá tekutina.
Blonďák se objevil ve svém sídle. Odložil kápi a podíval se na hodiny. Ukazovali za pět sedm.

„Sakra, to si ani nemůžu odpočinout.“ Zanadával si Naruto a opět zmizel. Tentokrát se objevil u budovy hokage. Vešel dovnitř a hledal hlavní halu. Našel ji ihned, ale nevešel dovnitř, čekal přede dveřmi, protože z místnosti šlo slyšet hlasité ztěžování.
„Hm, kdo si myslí, že je. Odloží se kvůli němu rada a navíc si ještě příjde pozdě.“

„Ale já jdu přesně na čas.“ Řekl Naruto a vešel do místnosti a v tu samou chvíli se ozvaly hodiny, které odbíjely sedm hodin.
„Výborně, že jsi tady,“ Řekla hokage, která seděla v čele stolu. Naruto si ihned potom co uviděl zasedací pořádek, si uvědomil, že rada bude rozdělena na dvě skupiny. Na pravé straně seděli Itachi Uchiha, Shikaku Nara, Chouza Akimichi a Inoichi Yamanaka. Na levé straně zase byli Hashi Hyuuga, Tsume Izunuka, Shibi Aburame a Asuma Sarutobi. Naruto šel kolem stolu a sedl si do čela naproti Tsunade.
„Tak tímto zahajuji dnešní radu.“ Oznámila hokage.

„Já bych začal, jestli dovolíte Hokage-sama.“ Ozval se Hiashi. Tsunade mu jen pokynula rukou.
„Takže, rád bych se vyjádřil k novému vůdci klanu Namikaze. Já nesouhlasím s tím, že aby někdo jeho pověsti, byl vůdce tak vznešeného klanu a navíc ani nevyrůstal v Konoze.“
„A co má být. Sice jsem nevyrůstal v Konoze, ale můj otec byl Minato Namikaze, Čtvrtý Hokage. A co se týče mé pověsti, co vám přesně na ní vadí?“
„Jsi hledaný zločinec. Známý po celém shinobi světě. A byl jsi členem Akatsuki. To mi vadí.“
„To ano, ale podle mě je to spíše výhoda. Pokud bude někdo chtít zaútočit na Konohu a dozví se, že je zde Temný Stín, určitě přehodnotí svůj útok.“

„C..Co že? Ty jsi Temný Stín?“ Vložil se do debaty vůdce klanu Akimichi. Ve všech kromě Itachiho to hrklo. Temný Stín, ninja co dokázal zabít pět set ninjů bez jediného škrábnutí, ninja co nikdy nebyl poražen, ninja kterého se bojí všichni kágové.
„A nejsem jediný, s jak vy říkáte pověstí. Že Rudý havrane.“ Řekl blonďák a mrkl na Itachiho.

„No uděláme to jednoduše. Kdo je pro, aby byl Naruto Namikaze, vůdce klanu i bez zkoušek?“ Ruce zvedli všichni, kromě Hiashiho Hyuugy.
„No další věcí na seznamu je schůze kágů. Byla bych pro, aby jako moje ochrana šli Itachi a Naruto.“
„Ale Hokage-sama.“ Chtěl něco namítnout Akimichi.
„To bylo spíše oznámení než otázka.“ Setřela ho Tsunade.
„Dále tady máme věci ohledně zabezpečení jižní části.“ A tak to pokračovalo dál přibližně tři hodiny. Na kostele se už objevilo něco kolem desíti večer.

„Tím to je dnešní rada ukončena.“ Prohlásila hokage.
„Tsunade-sama, mohl bych si s vámi promluvit, v soukromí?“
„Samozřejmě. Půjdeme do mé kanceláře.“
„Tak co potřebuješ?“ Zeptala se Tsunade a posadila se do křesla.
„No jde o to, že jsem narazil na stopu ohledně jedné příbuzné. Karin Uzumaki. Je v jedné z Orochimarových skrýší v Jashinově průsmyku. Chtěl bych vyrazit okamžitě a sám.“
„Ale Naruto, je to velmi … .“
„Nebezpečné? Já vím, ale jsem zvyklý pracovat sám nebo ve dvojici s Itachim. Bylo by to tak nejlepší.“
„No dobrá. Ale jestliže se nevrátíš do dvou dnů nebo alespoň nepošleš zprávu, pošlu za tebou tým.“
„Dobrá. A děkuji.“ Odpověděl blonďák a zmizel ve zlatém záblesku.
„Jen se prosím vrať.“ Řekla hokage do prázdné místnosti.

Blonďák se objevil ve svém sídle, připravil si potřebné svitky, a veškerou výzbroj. Naruto se chtěl teleportovat k bráně, když v tom si na někoho vzpomněl. Objevil se u domu, kterých jsou v Konoze tisíce. Vyskočil na balkón a pomalu otevřel okno do pokoje. Šel k posteli, kdy spala růžovlasá kunoichi. Mladý shinobi se pomalu přibližoval a naklonil se k ní. Pomalu se snižoval dolů a políbil ji na tvář. Dívce se zavrtěla a pomalu probudila.

„Ahoj.“ Pošeptal blonďák.
„Co tady děláš?“
„Přišel jsem se rozloučit, než odejdu.“
„Co ty odcházíš?“
„Jen na chvíli, našel jsem stopu ke Karin.“
„Prosím dávej na sebe pozor.“
„Neboj se.“ Řekl Naruto, políbil Sakuru a zmizel v černém záblesku. Objevil se u brány a chtěl vyrazit, když v tom ho zastavil známý hlas.
„To chceš odejít, beze mě?“
„Nebude na tebe Konan naštvaná?“
„No to asi bude, ale stejně si to vylije na tobě.“
„No co už.“ Posmutněl blonďák, když si vzpomněl na to, jak to posledně schytal od modrovlasé kunoichi.
„Tak kam máme namířeno?“
„Jashinův průsmyk, Itachi.“ Odpověděl Naruto. A oba zmizly ve tmě.