Víš, co je cestou válečníka... ? 4. kapitola

Sayu a Shikamaru běželi určeným směrem. Za sebou zanechávali kilometrové vzdálenosti, a čím více se blížili k Listové, tím více Sayu přepadal zvláštní pocit nebezpečí.
„Za chvilku poběžíme přes dlouhou louku. Jestli jsi unavená, odpočineme si tam.“ Řekl Shikamaru. Sayu pokývala na znamení souhlasu hlavou. Běželi ještě chvíli, když zahlédli světlo končícího lesa. Před nimi se otevírala nádherná louka.
Sayu běžela jako první. Na konci vyskočila ze svahu, který na louku vedl. Lehce, jako vánek letěla vzduchem, ale něco ji vyrušilo v její koncentraci na běh. Něco pod ní.
Podívala se a nemohla věřit svým očím. Toho za kým se tu honili. Toho, který spáchal všechny ty zločiny. Toho, kvůli kterému byla Kami tak nesvá, měla teď pod sebou. Černé oči se s nezájmem dívali do těch jejích. Jako by pro něj byla jen otravná moucha. Z jeho pohledu ji přeběhl mráz po zádech. Říkal přesně to jaký Sasuke byl. Nenávist, čiro-čirá, nezředěná, hustá.
Sayu se v jeho pohledu topila, no spíše dusila a kdyby se neukázal Shikamaru, myslela, že by se možná skácela na kolena a začala lapat po dechu. Ale vzchopila se! Netrénovala a netrpěla v týmu jen proto, aby se teď skácela k nohám nějakému krasavci, že?
Jo, v takových situacích ti vážně ironie pomůže, gratuluju!
Shikamaru prudce zabrzdil na okraji lesa a díval se ze shora na dávného přítele. Oči vytřeštěné, ale i on se brzy vzchopil.
Sasuke si otráveně povzdychl. „ Čekal jsem někoho silnějšího než tebe a nějakou bílou paní.“ Řekl posměšně.
Shikamaru vymýšlel strategii a ta zněla jednoznačně: ÚTĚK! Proti němu neměli šanci, i s útěkem budou mít veliké problémy. Rozkazy byly jasné, získat informace a hlavně se nezaplést do přímého střetu se Sasukem, což se jim očividně nepodařilo.
To je tak otravné! Kdybych tady byl aspoň s tou děsivou magorkou!
Jenže útěk jim asi neprojde. Sasuke se chystal k boji, bylo to cítit v jeho postoji. K sakru!
Zaútočil, přesně jak Shikamaru předpokládal. Je rychlej, ani ho nevidím! Jsem v pořádném průs**u. Vytáhl kunai a čekal, až se k němu Sasuke dostane. Háček byl v tom, že ani neviděl hrot jeho katany. Podobný útok jako ta Kami. Cítil, že se blíží, jak mu chlad z ostří míří přímo na krk, ale teď věděl, že Sasuke se nezastaví.
Najednou se ozvalo hlasité cink-cink, jak Sayu odrazila zdánlivě neviditelný útok. Sasuke odskočil pár metrů od nich. „Hé? Nečekal jsem, že bys byla schopna to vidět.“ Řekl trochu fascinovaně.
Sayu se na něj dívala svýma nádhernýma očima s nezájmem. Teď to bylo naopak. Ona si připadala jako plácačka a Sasuke byl moucha. „ Tohle není nerychlejší útok, jaký jsem zažila.“
Sasuke se na ní pohrdavě usmál a s úsměvem i zaútočil. V očích šílený výraz, který upíral na Sayu. Ta se ani nehnula, jen čekala. Sasuke znovu zaútočil na její krk. Rozmáchl se a seknul. Sayu jen o krok ustoupila dozadu, takže katana neškodně projela vzduchem, ale s tím Sasuke počítal. Udělal ještě krok v běhu navíc, se kterým Sayu nepočítala a ocitl se přímo u ní. Pravačka vyrazila nahoru a zastavila se až o Sayina žebra. Byla to pořádná rána a Sasuke do ní koncentroval celou svou sílu. Sayu odletěla několik metrů daleko a zastavila se až o spadlý strom na mýtině. Když se s námahou zvedala, věděla, že tohle odnesla aspoň čtvery žebra. Au, au, au určitě je mám zlomené, sakra! Chytila se za bok a namáhavě oddechovala.
„To je všechno co zvládneš? Oh, tipoval jsem tě na víc!“ řekl Sasuke trochu zklamaně.
Sayu se podívala směrem k Shikamarovi, který jí ukázal na svůj stín. Jasně! Může ho spoutat svým stínem, ale to ho musím rozptýlit, aby si nedal pozor. Chjo a to mě má jako zajímat? Vždyť odvedu tu nejtěžší práci! Sayu nepatrně kývla. Věděla, že si toho Sasuke všimne, ale doufala, že je tak domýšlivý, že si nebude dávat takový pozor. Chtělo by to vodu! Jo, jenže kolem žádná nebyla, takže měla smůlu. Vodní klony ani žádná jiná technika s vodním elementem nepřichází v úvahu, jedině ten větrný. Sasuke se zase rozběhl proti Sayu. Sasuke nechal katanu v pouzdře, takže to byl ruční souboj. Sayu mu uhýbala a občas zaútočila, ale převážně se kryla. Jenže se zlomenými žebry se nedá moc dobře, rychle a hlavně efektivně uhýbat. Hodněkrát jí uhodil, ona ho vždy jen polechtala. Další výpad, úskok, teď přijde otočka a výkop. Přesně jak předpokládala, Sasuke vyskočil, ale než se stačil otočit Sayu se sklonila. Jenže jako by to Sasuke předpokládal, Sayu se rychle vyšvihla zpět na nohy, aby mu mohla čelit, ale to už k ní svištělo ostří katany. Uskočila dozadu a pak ještě o několik skoků. Podívala se na své kimono. Dřív krásné, černé do půlky stehen šité kimono s vyšitými lístky Sakury, jenže teď? Teď bylo na břiše potřísněné Sayuinou krví, která stékala z velké, dlouhé, řezné rány na jejím bříšku. Krev stékala po bělostné kůži a vsakovala se do látky, která tam tak-tak držela. Tkanina nasávala rudý odstín, jako krásnou vůni rozkvetlých divokých růží.
Sayu svou rukou přikryla ránu a snažila se zastavit krvácení. Moc to nepomohlo, dokonce začala cítit pachuť rzi i v ústech. Čelo ji zaléval studený pot a v očích se začal zračit strach. Bála se, i když nevěděla proč. Na smrt se připravovala docela dlouho, vždy vše brala v klidu a s nezájmem, jako kdyby už se vším počítala. Tak proč se jí smrt zdá tak… studená, chladná… nebo to je je ten kluk před ní? To on ze sebe šíří takovou hrůznou auru? Jenže ať už to bylo cokoli, Sayu nehodlala umřít. Vlastně na to nebyla nikdy připravená. Odhodlaný výraz se jí vrátil do očí, zpevnila postoj a nabrala odvahu a stabilitu. Podívala se směrem k Shikamarovi, ten na ní jen starostlivě kývl. Pravý boj začne právě TEĎ!!!
„Já být tebou tak bych to nedělal, Shikamaru! Víš, že je tvá technika na mě slabá, kdykoliv se můžu uvolnit pomocí genjutsu.“ Sasuke se arogantně usmál.
„Nikdy nevíš, dokud to nezkusíš!“ zakřičel Sahikamaru a složil poslední pečeť Kage Kubi Shibari no Jutsu. „Teď!“ zakřičel na Sayu, která se hned vzchopila a provedla jeden ze svých silnějších větrných útoků Fuuton: Kaze no Yaiba.
Shikamarovi stíny zachytili pobaveného Sasukeho, ale když viděl Sayu začal se mu v očích shromažďovat děs, nebo aspoň to si Shikamaru myslel.
Před Sayu se zformovalo jedno větrné ostří, které mířilo na Sasukeho. Když se k němu technika blížila, lehce přerušil stínovou svazovací techniku, vyskočil a lehce se vyhnul větru. Dopadl na větrem zválenou trávu, otočil se a podíval se na…
„Fuuma Shuriken, Kage Fuusha!“ zakřičela Sayu.
Jeden Sasuke lehce vykryl, ale ten druhý mu mířil přímo na tvář. Sasuke se uhnul, ale shuriken ho říznul do tváře.
„Mrcho!“ rozzuřil se Sasuke, ale to ho už Sayu nevnímala. Svezla se na kolena a pak přivítala slastnou, černou barvu nevědomí. Z velké ztráty krve a chakry a z vyčerpání omdlela.

„Chjó, kde zase je ten Sasuke!“ láteřil celý nedočkavý Tobi.
„Mám za to, že si hraje s nějakým chudákem na louce.“ Odpověděl nevzrušeně černý Zetsu.
„Hé? Ale přece měl být tady, takhle mě nechat čekat. Jak kruté!“ černý Zetsu jen protočil své zlověstné žluté panenky.
„Tak se půjdeme podívat, jak se mu vede! Co říkáš Zetsu?“ zasmál se krutě Tobi.

Sasuke s nepřítomným výrazem kráčel k Sayu, která se zhroutila do své krve.
Shikamaru stál zaraženě na místě, nedokázal se ani hnout. Viděl jen zlomek Sasukeho síly, ale i ten bohatě stačil na to, aby mu zkameněly nohy. Co teď? Musím něco udělat, nemohu ji tam jen tak nechat! Jenže já nejsem připravený bojovat na blízkou vzdálenost a navíc nemám ani malou šanci! Nechci umřít! Proč tu jsem jen sám?! Co budu dělat? Jeho myslí zmítalo tisíce myšlenek, věděl, že musí rychle jednat, ale strach udělal své. Jeho nohy jako by přirostly k zemi, celým jeho tělem zmítal strach…

„Hm, zajímavé.“ Řekl Tobi. „Na to, že Sasuke ztrácí světlo, si v boji vede docela dobře.“ Objasnil svou myšlenku černému Zetsu.
Zetsu stočil svůj pohled na louku, kde se odehrával těžký boj. Jak pro koho.
Sasuke stál nad dívčinou, která ležela ve své krvi. Až mučivě pomalu vytahoval z pochvy katanu, kterou plánoval ukončit dívčino trápení. Krutost a touha po smrti z něj doslova odkapávaly.
Neschopný culíkatý kluk se třásl strachy opodál a dokázal jen zírat na výjev před sebou. V jeho očích velký strach o dívku, panika a nerozhodnost. Bylo jasně vidět, že panikaří, aniž by chtěl.
Zetsu zachytil nové příchozích. „Tohle bude ještě zajímavé.“ Oznámil Tobimu a ušklíbl se.
V tu chvíli na palouk dorazila čtyřka ninjů v čele s dívkou. Dva ninjové se hned vydali k Sasukemu. Ten čtvrtý se vydal s nimi, ale zastavil se u polomrtvé dívky. Ninja-lékař začal hned dívku léčit. Bylo vidět, že mu na ní hodně záleží a že ji nechce ztratit.