Zrození legendy I: 3. Setkání

Epizoda 3: Setkání

Naruto a Obito sledovaly raikageho. Blonďák nabral kunaie a rozházel je po okolí, přičemž si nechal dva v ruce a jeden v kapse. Raikageho vlasy se naježily a bleskové brnění zesilnělo.

„Hej, mladej. Musíme ho rozhodit a dostat do vzduchu, potom na něj oba použijeme katon, jasný?“ Odpovědí mu bylo kývnutí hlavou. Oba se vrhly na vůdce Skryté Oblačné. Raikage ovšem také nezahálel a šel jim naproti. Pro běžné oko by to byla jen šmouha. Raikageho pěst se blížila k blonďaté hlavě. Chybělo pár milimetrů a narutova kariéra ninji by skončila. Jenže blonďák se objevil pod raikagem a mířeným kopem na solar se ho snažil vyhodit, ovšem raikage povyskočil o pár milimetrů.
„S mojí silou ho nevyhodím.“ Pomyslel si malý genníni. Raikage se tím to šťouchnutím nenechal vyvézt z míry a pokračoval na Obita, jenže prolétl skrz.
„Sakra co to bylo? Prokletý sharingan.“ Zanadával vůdce ze Skryté Oblačné.

„Hej Kyuubi. Musíš mi nějak dát čakru. Ale trochu jinak než normálně. Jinak toho týpka nevyhodíme.“
„Můžeme zkusit částečnou přeměnu. Ale je ti jasné, že potom už budeš na odpis. Tvoje tělo na to není zvyklé.“
„Musíme to zkusit.“
Raikage bojoval s Obitem. Byl to vyrovnaný boj, kage sice nemohl protivníka trefit, ale nadrbou stranu Uchiha se zase nemohl dostat k útoku nebo protiútoku. Uviděl mladého blonďáka, jak soustředí svou čakru. Když z ničeho nic zakřičel.
„Připrav se.“ Raikage se jen otočil a to co viděl, ho dočista překvapilo. Blonďákova pravá ruka byla naprosto jiná. Byla pokrytá rudo-oranžovou srstí. Byla to zmenšená verze Kyuubiho ruky.
„Ty jsi jinchuuriki?“ Zeptal se překvapený A. Mladý ninja na nic nečekal a vrhl se na nepřítele. Raikage se ovšem nenechal zahanbit a namířil si to naproti.

„Pode mnou ani nikde blízko nejsou ty jeho zatracené kunaie. Takže mě netrefí.“ Pomyslel si A, jenže se těžce zmýlil. Blonďák se objevil znovu pod ním a Kyuubiho rukou poslal jednu přímo na hrudník. A vyletěl takových dvacet metrů vysoko, málem ho ani bleskové brnění neochránilo.
Naruto i Obito začaly dělat pečetě.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu“ Obrovská třicetimetrová koule mířila na raikageho. A dopadl na zem a těžce oddechoval. V tom se k nim připojil Itachi a Kisame.
„Osmiocasý je v bezvědomí a ostatní ninjové jsou mrtvý.
„Vy parchanti. Ještě se uvidíme. Sice jste vyhráli dnešní bitvu, ale válku nikoliv.“ Řekl A a zmizel.
„Našli jsme tyhle dva, jak bojují s ninjíma z oblačné. Celkem jim to šlo, tak jsme jim pomohly.“ Ozval se žraločák a z meče shodil na zem dva mladé ninji.

„Miako! Reibi!“ Zakřičel jejich přítel a chtěl se k nim vrhnout, jenže se mu podlomili kolena a upadl na zem. Byl vyčerpaný a v bezvědomí.
„Jak mu to šlo.“ Zeptal se mladší Uchiha.
„Nečekal jsem, že bude až tak dobrý. No jeto předci syn mého sensei a navíc příbuzný Karin a Nagata. Ovládá silná jutsu a dokonce i Kyuubiho. Ale má málo čakry, jeho tělo není zvyklé na takový nápor. Věkem se mu rozroste čakrová soustava a jsem si jistý, že o něm určitě uslyšíme. Předci mu to předpověděli vědmy.“
„Máš pravdu, Obito.“
Po několika hodinách
Blonďák pomalu otevíral oči. Déšť, který se před chvílí spustil, ho lechtal na tváři. S velkou bolestí otočil hlavu na stranu, kde uviděl své dva přátele. Chtěl jít za nimi, jenže jej neposlouchalo tělo.
„Neboj se. Jsou v pořádku. Za chvíli se probudí.“ Naruto se otočil za hlasem a uviděl nádhernou modrovlasou kunoichi. Za ní stály postavy ve stejných pláštích. Všichni měli černé pláště s červenými mraky. Blonďák si pomalu sedl a zaostřil na postavy.

Jedna z nich vypadala jako rostlina. Napůl zelená a napůl černá. Další byl blonďák, který si hrál s jílem. Pak tu byl červenovlasý mladík, tvářil se naprosto bez emocí, jako by měl dřevěnou tvář. Další členy poznal. Byl to žraločák. A dva Uchihové.
„Ty jsi Uchiha Itachi, že? A ty jsi taky Uchiha.“ Promluvil k černovlasým ninjům.
„Ano. Já jsem Uchiha Itachi.“
„A já jsem Uchiha Obito.“
„Jsi mi nějaký povědomý. Viděl jsem tě na nějaké fotce.“
„To je možné. Tvůj otec byl mým senseiem.“ To blonďáka překvapilo. Ale nadal na sobě nic znát a pokračoval dál. Stáli tam dva ninjové. Jedem měl kosu a druhý byl zahalený a šli mu vidět jen oči. Na kraji stáli dva červenovlasí ninjové. Muž s divnými oči. A milá mladá kunoichi. Mohla být ve stejném věku jako Naruto.

„Já jsem Pein. Vůdce Akatsuki. Neboli Nagato.“ Chvíli se odmlčel. „Uzumaki.“ Blonďákovi se zastavil tep. On je Uzumaki, jeho příbuzný.
„A ano. Jsem tvůj příbuzný.“
„Už jsem o vás slyšel. Všichni jste nukeini třídy S.“
„To ano. Mimochodem už můžete jít.“ Promluvil ke členům a všichni až na Karin, Nagata a Konan zmizely.
Chvíli se na sebe dívali. Než se blonďák rozhodl promluvit.
„Chci se k vám přidat.“
„Omlouvám se, ale nemůžeme tě vzít sebou. Ne teď.“
„Jak to myslíš. Jsme příbuzní. V listové mě všichni nenávidí.“
„Já vím. Vím vše. Ale nemůžeme tě přijat mezi nás. Ne teď. Dobře mě poslouchej, Naruto. Nesmíš nikomu říct, že jsi nás viděl. Ani že nás znáš. Rozumíš?“ Odpovědí mu bylo kývnutí hlavou. Konan chytla Karin za rameno a obě se rozpadly na malé listy papíru a zmizeli.
„Neboj se, Naruto. Já si pro tebe přijdu, to ti slibuji. Jen to prosím ještě chvíli vydrž.“ Ukončil debatu vůdce Akatsuki a mile se na svého příbuzného usmál, poté zmizel v závanu větru. Naruto stále seděl a přemýšlel o dnešním setkání. Teď věděl, že se pro něho někdo vrátí, teď musí jen čekat kdy. Podíval se na nebe, slunce pomalu zacházelo za obzor. Blonďák se rozhodl, že vzbudí své přátele a vrátí se do Konohy.

„Miako, Reibi. Vstávejte. No tak!“ Řval blonďák a třásl s přáteli, kteří se po chvíli probrali.
„Co se stalo? Pamatuju si jak Miako omdlela a poté jsem i já ztratil vědomí.“ Zajímal se mladík.
„Zachránil jsem vás.“ Odpověděl pohotově blonďák. „Musíme už jít zpět, než dorazí další.“

V Konoze

„Jak je to k***a možný. Že nějaký usmrkaný gennín, kterého neučil žádný učitel, zabije více jak půl tuctu nepřátelských jounin a porazí osmiocasého a samotného raikageho!!!“ Řval po svých podřízených Sarutobi.
„Nevíme Hokage-sama. Dorazili jsme příliš pozdě. Všichni co tam byly, byly už po smrti jenom jeden, co ještě slabě dýchal, nám řekl, že je porazil jedem ninja z Konohy.“
„Vypadněte. Hned!“ Rozkázal hokage a začal přemýšlet, jak se zbaví té špíny.

Za den dorazily, Naruto a jeho přátelé zpět do Konohy. Rovnou si to namířili do kanceláře hokageho. Podali zprávu o průběhu mise.
„Mise probíhala v klidu, žádné známky aktivity nepřátel jsme nezaznamenali.“ Ukončil blonďák hlášení.
„Dobrá. Můžete jít.“ Rozkázal starý hokage a v duchu přemýšlel, proč mu to všechno zatajil.

Po dvou měsících bez mise, se Miako a Reibi potulovaly po Konoze. Jako každý den na ně lidé nenávistně hleděli. Jenže ti dva si toho vůbec nevšímali a vesele si to mířili k Ichiraku rámen. Ovšem na cestě k jejich oblíbenému obchodu. Narazily do skupinky lidí. Spíše ta skupinka narazila do nich.
„Sakra, čumte na cestu!“ Zařval kdosi z davu. Reibi se zvedl jako první a pomohl kamarádce na nohy. Před nimi stál dav stejně starých ninjů. Reibi znal všechny z nich, měl úžasnou paměť na jména. V popředí stály Neji Hyuuga, Kiba Izunuka, Chouji Akimichi, Daiky Noruchi a TenTen. Kousek mimo stály Sasuke Uchiha, Shikamaru Nara, Ino Yamanaka, Shino Aburame a Hinata Hyuuga. Ti dělali že je to nezajímá, ale zlostně hleděli na dvojici nechtěných ninjů. A vzadu za všemi stáli Rock Lee a Sakura Haruno. Ti jediní se na ně tak zlostně nedívali.
„Ale ale. Odpad Konohy. Co si myslíte, že děláte. Já jsem z klanu Hyuuga. Nejmocnějšího klanu v Konoze.“ Jako první se do nich pustil Neji.

„Hej co si zahrát na kočku a myš. Uvidíme, jak daleko nám utečou.“ Navrhl mladý Izunuka.
„Proč ne.“ Ukončil debatu Uchiha a vrhl se na Miaku s Reibim.
„Rychle utíkej, Miako.“ Chytl modrovlasý mladík svoji kamarádku a daly se na útěk. Běželi ulicemi Konohy a za nimi. Dvanáct gennínů. Toho si všimli lidé a začali se smát. Jenže svojich studentů si všimli i jejich učitelé a běželi za nimi. Po půl hodinovém běhu se Reibi a Miako ocitly v pasti. Byly na cvičišti sedm a kolem nich deset ninjů, kteří byli poskládání v kruhu. Za nimi stáli dva gennínové spolu se čtyřmi učiteli.
„Alespoň budeme mít trénink.“ Zaradoval se Hyuuga. V tom ale Miako omdlela.
„Sakra Miako, vstávej.“ Snažil se modrovlasý mladík ale marně. Byla v bezvědomý.
„Hups. Omdlela a spadla mi přímo do rány.“ Prohlásila TenTen.
„Sasuke. Kibo. Vy první.“ Zavelel Shikamaru.
„Gatsuga.“
„Chidori.“
„Neboj, nezabijeme tě, jenom zraníme.“ Prohlásil jediný Uchiha v Konoze a spolu s Izunukou se vrhly na bezmocnou dvojici. Cvičiště sedm se ocitlo v dýmu. Na tvářích ninjů stojících v kruhu se objevil úsměv, jenže jakmile dým zmizel. Jejich úsměv zmizel. Ve tvářích se jim objevil nechápající výraz. V místě kde měli útoky, zasáhnou cíl, nikdo nebyl.

„Co si to tak rozdat s někým stejně silným.“ Prohlásil neznámý ninja, který stál v koruně nejbližšího stromu. Všichni se podívali tím směrem, odkud šel hlas. Ninja seskočil dolů, na rameni měl černovlasou dívku a druhou rukou držel modrovlasého chlapce. Všichni se na něj dívali, jako na svatý obrázek. Ale nejvíce to nechápal Sasuke. Vždyť jeho chidori bylo pár milimetrů od stehna toho kluka, tak jak to, že je teď tam.

„Hm. Dvanáct gennínů a čtyři jounini. Tomu říkám trénink. Alespoň se můžu, trochu utrhnou ze řetězu.“ Prohlásil blonďák, na což všichni strnuli strachy.

„Bojuješ jenom s námi desíti.“ Ozvalo se z davu.
„Si myslíš, že jeden proti desíti má nějakou šanci.“ Prohlásil hrdě Akimichi.
„Má, ale bude to těžké. Ono, jeden proti devíti …“ Nedořekl blonďák a zmizel. Objevil se uprostřed skupiny přesněji u tlustého ninji. „… už zní líp.“