Inteligent a drsňačka - Půjde to dohromady? 014

014 - „Fuj! Co to je?!“
„Vyborně!“ křičel Gai, když dorazili skoro všechny dvojice, ale Naruto s Hinatou a Itachi se Sakurou se jaksi nevraceli a to i s Hinatiným Byakuganem a Itachiho Sharinganem.
„Nějak se mi to nezdá,“ zamumlal jsem, když bylo okolo čtvrté hodiny odpoledne.
Mezitím v jeskyni u Naru-Hina...
„N-naruto?“
„Ano zlato?“
„C-co t-to je?!“
„To je... Počkej... Had!“ vyjekl Naruto a uskočil do rohu jeskyně.
„J-jakto?! Měla bych vidět jeho chakru, ale nic nevidím...“ řekla vystrašeně Hinata.
„On je nějakej velkej a-a...!“ zajíkl se Naruto, když si ho z dálky lépe prohlédl.
„Vydej mi ji dobrovolně a niccc ssse ti nessstane...“ zasyčel had a zakmital jazykem.
„Ty jsi..!“ vyjekl Naruto.
„Chytrý kluk a teď mi ji dej!“ sykl had a začal se plazit k Hinatě.
„...Orochimaru!“ dopověděl Naruto a uskočil i s Hinatou před hadem.
„Ale no tak... Přecce nechcešš potíže,“ syčel had a pořád se plazil k nim.
„Jdi o nás někam!“ křikl Naruto, přivolal si klon a chystal se vytvořit Rasengan.
„Ale nemussíme hned bojovat, Naruto. Dej mi ji, přidej se ke mně a já ti dám sssílu, o jaké ssse ti ani nesssnilo,“ vemlouval se Orochimaru a už ho dál nebavilo být hadem a změnil se zpět do své „lidské“ podoby.
„Jsi ještě odpornější, než jsi byl předtím!“ řekl už docela naštvaně Naruto. Orochimaru bez varování zaútočil. Podařilo se jim uskočit a Naruto začal spolu se svým klonem tvořit ve své dlani Rasengan. Podruhé ale takové štěstí neměli. Orochimaru zasáhl Hinatu do hlavy a omráčil ji. Naruto vyjekl a skočil po něm dlaní se Sharinganem napřed. Zasáhl ho, ale Orochimaru jen odlétl a narazil do stěny jeskyně a nevykazoval známky většího poškození než pár škrábanců a modřin. Ozvalo se zadunění. Orochimaru se obratně chopil Hinaty a přehodil si ji přes rameno. Hinata se probrala z bezvědomí.
„N-naruto... Omlouvám se... Vždycky jsem tak slabá...“ zašeptala potichu a slabě, ale přesto to šlo slyšet. Naruto se pokusit Hinatu zachránit, ale Orochimaru ho jen hodil o stěnu a Naruto upadl do bezvědomí. Orochimaru s démonickým úsměvem zmizel v ohybu chodby (spíš tunelu). Do jeskyní se dostal svým vybudovaným tunelem, který pak za pomoci Kabuta zboural. Kabuto píchl Hinatě uspávací prostředek, po kterém se neprobudí dřív jak za několik hodin.
„Zvládl jste to, Orochimaru-sama,“ dovolil si poznamenat Kabuto.
„Tys o mně snad pochyboval?“ zeptal se Orochimaru.
„Jistě že ne,“ bránil se Kabuto a povytáhl koutek. Orochimaru mu podal Hinatu a nijak něžně s ní nezacházel. Kabuto si ji opatrně přehodil přes rameno. Zacházel s ní jemněji než jeho mistr. Nikdy by to nepřiznal, ale Hinata se mu celkem líbila. Společně se vydali do své skrýše.
Před jeskyněmi...
„Tak sakra! Kde jsou?“ škrábal se Jiraya ve své bujné šedivé kštici.
„Měl byste se tam jit podivat,“ poradil mu Gai.
„A víš co? Já tam teda půjdu,“ rozhodl se Jiraya a vydal se do jeskyní.
„To špatně dopadne, už to vidím,“ zakroutil jsem hlavou.
„Ty jsi takovej pesimista,“ vyčetl mi Lee.
„Hmm... No a...“ vzdychl jsem a obrátil oči v sloup. Čekali jsme a čekali... Asi po hodině a půl se Jiraya vrátil s omráčeným Narutem na zádech a Itachim se Sakurou v závěsu.
„Co se stalo?!“ zeptala se Temari.
„Nevím,“ zakroutil hlavou Jiraya, „našel jsem ho omráčeného a opřeného o zeď a pak jsem po chvilce našel tyhle dva.“
„A to vám trvalo tak dlouho?“ neodpustil jsem si.
„No, hledání mi zabralo chvilku, ale motání se ven zabralo věčnost,“ vysvětlil.
„A kde je Hinata-sama?!“ zeptal se Neji. Staral se o svoji sestřenku.
„Ta tam nebyla,“ sklopil oči Jiraya. Položil Naruta na zem a pak jsme ho začali křísit.
„Facku!“ křikl Lee a chystal si pěst.
„Ovívat!“ křikla Temari a chystala si vějíř.
„Vodu!“ křikl Sai a chystal se na něj plácnout svoje barvičky.
„Ale houby!“ zarazil je Gai, sklonil se k Narutovi a na jeho tváři se rozzářil úsměv, až se zablýsklo světlem. Chvíli to vypadalo, že to k ničemu není, ale pak se Naruto probral. Zmateně mrkal, kde to je a pak vyskočil a ječel.
„Kde je?! Co tady chcete?!“ řval.
„Počkej sedni si, zatočí se ti hlava,“ varoval ho Jiraya. Na jeho slova došlo. Naruto sebou sekl o zem. Chvíli ležel a čekal, až se svět přestane točit a pak se pořádně rozkoukal.
„Co se stalo?“ zeptal se jemně Jiraya.
„No, nějak se tam dostal Orochimaru-“ všichni se hlasitě nadechli, „-a unesl Hinatu!“ Schoval nešťastně hlavu do dlaní, „neuchránil jsem ji před tím hadím ksichtem!“ vzlykl.
„Nevíš, proč ji unesl?“ zeptal se Jiraya.
„Ne, na co by mu byla Hinata?!“ Na zemi přistál malý jílový ptáček. První si ho všimla Temari.
„Hele toho známe, ne?“ zeptala se.
„Jo!“ křikl jsem, „všichni co nejdál a k zemi!“ zavelel jsem.
BUM!!
Někde v lesích na hranicích Země ohně...
Shizune skákala z větve na větev a zadržovala slzy.
„Možná to přece jen nezvládnu,“ vzlykla, „i ta cesta je na mě moc.“ Skákala ale dál a dál. Najednou ji něco srazilo k zemi. Nic se jí kromě pár pohmožděnin nestalo a hned vstala a vytáhla kunai.
„Kdo je tam?!“ vyjekla.
„Ale, ale...“ ozvalo se ze stromu. Někdo z něj seskočil a Shizune zjistila, že to je dlouhovlasý blonďák, kterého si málem spletla s holkou, kdyby nepromluvil.
„Co chceš?!“ Měl černý plášť s červenými mraky.
„No vlastně nic, ale když už jsem tě našel,“ usmál se a nenápadně strčil ruce do svých tašťiček s výbušným jílem a jeho ústa v dlaních ho začala žvýkat. Stejně nenápadně jednoho pavoučka vyhodil na zem a ten teď utíkal k Shizune a chytl se jí za nohu. Shizune si ho nevšimla.
„Půjdeš se mnou! Nebo tě odpálím!“ vyhrožoval.
„Neodpálíš,“ řekla Shizune a silou vůle se držela klidná.
„Jak je libo! Katsu!!“ křikl Deidara a pavouček vybouchl na Shizunině noze. Shizune jen vyjekla a ztratila vědomí.