Monogatari - 1. Díl

Mistr ve zbrani

V jednom domě ve Skryté Listové vesnici, byl starý muž. Měl již delší bílé vousy, prořídlé bílé vlasy na temeni, houpal se na dřevěném houpacím křesle, v rukách držel knížku a přes sebe měl přehozenou deku. Četl si z té knížky, když uslyšel skřípění domovních dveří. Podíval se k nim a zahlédl osůbku drobné postavy, malou holčičku.
„Dědooooo!“ křikla holčička a rozběhla se k starci, jehož vrásčitou tvář rozzářil úsměv.
„Zlatíčko, zas jsi mě přišla navštívit?“ optal se stařík a dívenka jen kývala hlavou.
Následně si vylezla dědovi na klín, který přitom odložil knížku a pohladil ji její hnědé vlasy.
„Víš, přišla jsi mi zrovna vhod. Rád bych ti vyprávěl příběh o jednom silném ninjovi. Chceš?“ zeptal se stařec a dívenka radostně zajásala.
„Jo, jo, chci, moc.“ vykřikla ze sebe a její děda se tomu jen zasmál.
„Dobře, ale musíš dávat pozor, je to delší příběh.“ poznamenal stařec a dívka přikývla.

Onen ninja žil před mnoha lety a byl velice známý. Patřil k jednotkám Listové, která na něj byla hrda. Říkalo se mu Konoha no Senjin, čili Tisícero ostří z Listové.
Byl to statný muž, vysoký, hnědovlasý, zelenooký a proslulý nejenom svými dovednostmi v boji, ale i svým vzhledem, hlavně, co se týká Listové.
Byl oblíbeným ninjou dokonce samotného tehdejšího Hokageho, přesněji Senju Hashiramy, čili zakladatele Listové.
V té době se to nebralo tolik, jako nyní. Dnes by to bylo daleko větší ctí pracovat pro Hokageho, ale tehdejší válečný svět byl jiný. Nikdo se nezabýval přímo tituly a hodnostmi, dbalo se pouze na sílu.
A v čem byla síla tohoto shinobiho? Ne nadarmo se mu říkalo Tisícero ostří z Listové, specializoval se na boj právě se zbraněmi.
Teď ti povím třeba o jedné jeho známé misi. Ta mise byla doopravdy známá, protože se na ni vydal, jak s Prvním Hokagem, tak i s jeho bratrem, který se stal Druhým Hokagem. Nebyla to zrovna mírová mise, šlo o problémy s jednou tehdejší organizací.
První Hokage totiž rozdělil bijuu mezi skryté vesnice, ale tahle organizace chtěla využít nepřipravenosti vesnic a uzmout si sílu bijuu pro sebe.
Někdo tomu musel zabránit a kdo jiný, nežli ten, co umí tyto obrovské ocasé démony zkrotit? Ale potřeboval zálohu, proto sebou vzal svého bratra a taky toho ninju, známého jako Konoha no Senjin.
Přeskočím ono zdlouhavé popisování jejich cesty a půjdeme k tomu hlavnímu.
Na bojišti se střetli zástupy nájemných shinobi a proti nim stála jen trojice z Listové. Spustila se bitva a mezi dřevními útoky Hashiramy a excelentními vodními technikami Tobiramy, byl onen shinobi.
Nepřátelé se zaměřili na něj, jelikož se zdál jako slabý článek týmu v porovnání se svými spolupracovníky.
Avšak když se přiblížili, Tisícero ostří uchopil dvě ze svých čtyř katan, dvě měl totiž u pasu a dvě na zádech.
V momentě prvního útoku několika soupeřů, Tisícero ostří se postavil do bojové pozice, s jednou katanou nad hlavou zacílenou dolů a druhou u spodu. Byl to jeho nejlepší bojový postoj, který umožňoval překonat amatérskou obranu.
Tisícero ostří díky dolní kataně snadno odrazil první výpady soupeřů a následně zaútočil na jejich hlavy pomocí katany seshora.
Snadno tak udolal ten nájezd na něj. Následné útoky na něj byly promyšlenější a horší do momentu, než byl Tisícero ostří zasažen do tváře, kde mu udělaly lehký škrábanec některým ze svých mečů.
Tisícero ostří se vzdálil a sundal ze zad i své další katany. Na chvilku dokázal přerušit tu bitevní vřavu, alespoň pro sebe. Mezitím své katany sepnul. Na koncích jejich madel měl totiž speciální háky, takže dvě katany mu daly dohromady oboustrannou zbraň.
Následně se opět vydal do boje, při čemž jeho postoj i styl boje a dokonce i rychlost se pozměnily. Byl rychlejší a jeho styl boje byl zaměřen na rychlé obraty a útoky oběma stranami zbraní.
Poté, co takto porazil snadno své nepřátele společně s Hashiramou a Tobiramou, tak se vydali ještě dál, potřebovali se totiž zbavit těch, co způsobili tyto problémy.
Bohužel si Tisícero ostří při boji ztupil své katany, protože to byl dlouhý boj a jeho agresivní přístup, kdy prosekával naprosto cokoli, uškodil ostří katan.
Když se tato trojice z Listové postavila proti trojici oponentů z té organizace, každý si vybral jednoho z nich, taky aby boj zvládli snadněji.
Tisícero ostří dostal na starost muže s obrovským mečem. Boj začal, a zatímco Tobirama i Hashirama dávno bojovali, oponent se jen posmíval Tisícero ostří, který měl jen jednu ze svých katan, která se po pár výpadech soupeře rozlomila.
Na tento smích však ten drzý muž z té organizace doplatil. Tisícero ostří vytáhl dva svitky ze své vesty. Svitky vyhodil do vzduchu a sám za nimi vyskočil. Ve vzduchu je odpečetil a ze svitků vyletělo přesně tisíc zbraní. Nejenom katan, ale i kunaiů, shurikenů a dalších zbraní. Tisícero ostří jen mávnul rukou a všechny zbraně okamžitě spadly dolů s ohromnou rychlostí.
Jeho oponent neměl ani setinku na to se bránit, protože ta rychlost byla neobyčejná. Tisícero ostří následně zapečetil opět své zbraně, ale i s obrovským mečem svého soupeře. Vždy si totiž bral zbraň soupeře, jelikož chtěl následně uctít památku onoho bojovníka.
A proč byl tak známý a úspěšný bojovník, ten Tisícero ostří? Protože jeho zbraně svou rychlostí protínaly i Ninjutsu techniky jeho nepřátel. Ať šlo o jakýkoli element, či o jakoukoli obranu, nic nedokázalo zabránit jednou vržené zbraně Tisícera ostří.
Ta mise dopadla vítězstvím trojice z Listové. Po návratu do Listové, se jejich sláva roznesla ještě dál a tam, kde již byli ti tři známí, byli poté ještě známější.

„Sugoi!“ vykřikla dívka, když se její dědeček odmlčel, jelikož dokončil své vyprávění.
„Jsem rád, že tě to bavilo.“ odvětil jí stařec a opět dívenku pohladil.
„A dědo, jak se ten ninja jmenoval? Řekl jsi jen, jak se mu říkalo, ale nějak jmenovat se musel, ne?“ poznamenala zamyšleně holčička a stařík se zasmál.
„ Byl to Daiki.“ odpověděl jí na otázku a dívka se na chvilku zamyslela.
„On se jmenoval, jako ty.“ pronesla holčička a úsměv na vrásčité tváři starce se trochu více rozzářil.
„Taky, že to jsem já. Víš, doopravdy mi tak říkali, Tisícero ostří z Listové a opravdu se tohle stalo. Jen jsem chtěl, abys věděla trochu více o mě, TenTen.“ řekl její dědeček a dívenka ho objala.
„Dědo, nevěděla jsem, že jsi byl tak suprovej!“ vykřikla nadšeně TenTen a Daiki se trochu zasmál.
„Byl, ale dávno to už není pravdou. Já osobně doufám, že jestli budeš někdy na akademii, aby se z tebe stala silná kunoichi, budeš se učit tomu samému, co já. Není to snadné, ale ty pro to máš geny, po mě.“ dodal nakonec a TenTen jen přikývla hlavou.
Následně seskočila ze svého dědy a vydala se ke dveřím.
„Já už musím jít, dědečku, ale neboj, určitě budu jednou silná kunoichi a budu slavná, jako Druhé Tisícero ostří z Listové.“ poznamenala TenTen s úsměvem a poté vyšla z bytu, načež se zavřely dveře a Daiki byl opět sám.
„Určitě budeš silnější, než já kdy byl.“ zamumlal si pod sebe a znovu vzal knížku, aby si mohl číst.