Akatsuki a Ten jenž si nedokáže vybrat cestu. část 8.

Stála v krásné místnosti s bílými stěnami.
„Kde to jsem?“ říkala si v duchu. Poslední, co si pamatovala byly Deavinovy slzy a katanu projíždějícím jejím tělem.
„Řekl bych, že ti dlužím vysvětlení.“ Ozval se v místnosti hlas, který okamžitě poznala.
„Deavine!“ vykřikla a otočila se směrem, odkud hlas slyšela.
Bývalý ninja stál hned za ní, oblečený v zlato-rudém plášti. Láskyplně se objali.
„Co mi chceš vysvětlit?“
„Všechno. Můj původ a jak jsem zjistil kdo jsem."
Všechno začalo, když se Deavin probudil bez vzpomínek v lese. Jediné co znal, byly základní informace o světě shinobi. Náhodou objevil Konohu, kde se rozhodl získat sílu, aby mohl zjistit svůj původ. Proto se učil techniky a ukradl Byakugan a Sharingan.
Velice brzy si všiml svých osobností. Lehce ho znepokojovaly, ale nehodlal je řešit. Po té, co se přidal k Akatsuki se ustálily a on uvěřil, že už bude mít klid.
Pak tu byl ten svitek, který objevil, při své misi v Konoze. Podopsaný na něm byl Nultý Hokage a obsahoval informace o Bohu a Kiminoganu, který se podle jeho výzkumů se měl projevit při kombinaci Byakuganu, Sharinganu a božsko-ďábelské krve. Proto ho výzkumník považoval jen za báchorku. Svitek také obsahoval možné techniky, které by s touhle schopností šly používat. Nejdůležitější však byla doslovně přepsaná legenda, v které se psalo o chlapci, bez vzpomínek a bez skutečné osobnosti. V tu chvíli Deavinovi došlo, že tím polobohem je on. Probudit Kiminogan pak šlo snadno.
S probuzením přišly informace o budoucnosti, konkrétně o Madarovi s Obitem a jejich plánu. Deavin spěchal, aby stihl Konan zachránit, ale přišel pozdě. Věděl, že i když ji teď oživí, stejně ji bude muset poté zabít. Chtěl s ní však být za každou cenu, proto ji vyléčil a odnesl do svého dočasného úkrytu.
Dál už všechno znala.
„Pochopím, když mě teď budeš nenávidět, za to, že jsem ti neřekl pravdu a za to, že jsem v podstatě synem Zla.“ Řekl zachmuřeně.
Ucítil na tváři lehký dotek. Zvedl hlavu a na tváři mu přistála facka.
„Jak si můžeš něco takového myslet? To kdo je tvým rodičem mě v nejmenším nezajímá!“ zakřičela a něj a hned ho zase objala.
„Miluju tě takového jaký jsi a nic na světě to nezmění.“
Bývaly shinobi široce rozevřel oči.
„Děkuji…“
Chtěl říct ještě něco, když se náhle dveře do místnosti rozevřely a dovnitř vešla skupina lidí i nelidí v černých pláštích s rudými mráčky.
„Na nás jsi doufám nezapomněl.“ řekl Nagato, který zde byl zdravý a mohl chodit bez pomoci.
„To bych si ku*va vyprosil.“ Zavrčel věčně sprostý Hidan. Jako poslední vešel Itachi, který zrovna vedl vážnou debatu s Obitem a Madarou.
„Tak jsme se tu sešli všichni.“ Utrousil Sasori.
Když se všichni pozdravili, vzal si Deavin Madaru stranou, aby se zeptal na otázku, která ho pálila na jazyku už nějakou dobu.
„Madaro, jsi jedním ze zakladatelů Konohy, proto se tě chci zeptat. Kdo byl Nultý Hokage?“
Ten se dlouze zamyslel.
„Opravdu to chceš vědět?“
„Ano.“
„Byl jsi to ty. Původně jsi měl svoje vzpomínky, ale když jsem bojoval s Prvním, tak ty jsi skočil mezi nás a ta obrovská síla tě odstřelila do dálek a nejspíš byla příčinou tvé ztráty paměti.“
Deavin byl na chvíli bezradný, když ucítil ruku na rameni.
„Vím však co jsi teď, hrdina, přítel a pro některé něco víc.“
Podíval se směrem ke Konan, která se zrovna bavila s Nagatem.
„Měl bys jít za ní.“
„Děkuji příteli.“ Řekl Deavin, přešel ke Konan a přede všemi ji políbil.
Síní se ozval jásot.
Daleko od těchto radovánek seděli muž a žena, muž celý v bílém, se zlatými vlasy a veselou tvárí a žena celá v černém, se stejně barevnými vlasy a tváří zjizvenou nenávistí, evidentně se zrovna hádali, když však Deavin políbil Konan, oba utichli a usmáli se.