Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 9

Minule: Kakashi nasadil Sakuře do hlavy velkého brouka, když se jí zeptal, jestli si je jist, že já Naruto opravdu miluje a zároveň řekl Sasukemu, aby se před odchodem šel se Sakurou ještě rozloučit. Zatím Hinata sebrala všechno odvahu a trochu se pohádala s Narutem, jako reakci na jeho odchod Sakura konečně řekla Sasukemu pravdu o Naokim, ale on se tváří jako by se tím vlastně nic nezměnilo.

„Jak můžeš?!“ chytila ho Sakura prudce za paži a otočila se za ním, když procházel kolem ní.
„Co?“
„Je to tvoje dítě ne jeho! Necháš mu ho tady?“ zakroutila nevěřícně hlavou.
„Nejsem zrovna otec roku víš?“
„Nejdřív vyvádíš, že jsem ti nic neřekla a nakonec řekneš že to pro tebe stejně nic nezměnilo? Nechápu tě, vážně vůbec ti nerozumím, chováš se už zase jako idi*t!“
„To protože nevím co mám dělat! Oznamuješ mi tu, že mám dítě!“ projel si Sasuke rukou vlasy a nechal ji na čele.
„Tak proto zase utíkáš?!“
„Tak to ne Sasuke, ty tentokrát nikam nepůjdeš, tady už nejde jen o tebe, měl bys to pochopit!“
„S Narutem mu bude líp!“ konstatoval odmítavě.
„Co já? Máš snad pocit, že jsem šťastná!?“
„Co bys chtěla? Mám zůstat a dívat se jak vyrůstá aniž bych ho mohl obejmout?“
„Sakra, jak absurdně to všechno zní, bojím se, že se o něj nedokážu postarat, ale představa, že s ním nebudu...“
„Ne ale já... Dal si mi slib!“ podívala se mu núprosně přímo do očí.
„Že se pro tebe vrátím, taky jsem tady, chceš snad vzít toho kluka a zmizet?“
„Ne! A ty snad chceš abych ho tu nechala?!“ bránila se Sakura „Jen, dej mi čas, já něco vymyslím, řeknu Narutovi pravdu až bude čas!“
„Jistě, jako si mu řekla, že se rozcházíte a hele si vdaná!“
„To teda nebylo fér!“ zvýšila Sakura hlas.
„Já vím. Promiň.“ pomyslel si a zakroutil hlavou.
„Zatím to před ním budu tajit, nemáme moc na výběr.“
„Zbláznila ses? Jestli je pravda co říkáš... ..praskne to nejspíš hned až začne používat Sharingan!“ šílel černovlasý.
„Křič klidně ještě víc.“ řekla Sakura, jelikož už neměla sílu a povzdechla si.
„Už se stalo.“
„Cože?“
„Ano.. minimálně jednou už..“ moc dobře věděla, že to bylo víc než jednou, že v poslední době čím dál častěji zvládal nové techniky.
„Už? Kolik že je mu?“
„Neumíš si to spočítat?!“ vyjela Sakura téměř hystericky, protže jeho pitomé otázky ji doháněly k šílenstí.
„Promiň! Já jen, kdy to začalo?“
„To nevím, asi hodně brzo, protože už si toho všiml mistr Kakashi.“
„On to ví? A nedošlo mu, že Naoki je...“ vykulil Sasuke oči.
„Jistě, že došlo! Je o něco důvtipnější než Naruto!“
Až teď si to dal Sasuke dohromady.
„Jistě Naoki, krásný chlapec, bohužel mu toho v životě hodně chybí. Mám pocit, že bys seměl by si se s ní při nejmenším rozloučit a jestli i pak budeš chtít odejít, měl bys jí dát jasně najevo, že je to na vždycky.
„Proto mě sem poslal.“
„A on o tom Narutovi nic neřekl?“ probral se Sasuke z myšlenek.
„Ne, ale chce, abych to udělala já.“ odvětila.
„Co chceš udělat ty?“ podíval se na ní Sasuke.
„Chci, abys zůstal, chci dát všechno konečně do pořádku, ale možná by si na tebe měl Naoki nejdřív trochu zvyknout a...“
„Taky ti to zní tak, že to nemůže fungovat?“ zakroutil hlavou.
„Může, prosím tě nedělej už stejnou chybu. Jestli máš rád mě a máš rád svého syna, zůstaň tu. Můžeme to všechno napravit, spolu.“ podívala se na něj prosebně.
Jedinou odpovědí které se jí vzápětí dostalo byl polibek. Několik nekonečných vteřin které vraceli naději.
„Naoki bude potřebovat tvojí pomoc a kontrolu při tréninku, brzo pochopíš proč. Nějak to vymyslím, abys s ním mohl začít trávit víc času, ale zatím, to musíme vydržet, jen mi slib, že mě v tom nenecháš.“
„A co chceš dělat teď?“
„Zatím předstírat, že se nic neděje.“ podívala se na něj růžovovláska provinile.
„No ty se nemáš čeho bát, jde ti to skvěle, neměl jsem nejmenší podezření o co ve skutečnosti jde.“ řekl aby trochu odlehčil situaci i když mu moc do smíchu nebylo.

Za chvíli už oba vešli dovnitř.
Naoki poskakoval po místnosti, zatím co Naruto v kuchyni něco vařil.
„Mami, bude s námi strejda večeřet?“ Sakura se podívala na Sasukeho.
„Možná raději ne.“ usmál se Sasuke a zamířil ke dveřím. Sakura za ním nešla ani zavřít. Zůstala s Naokim v pokoji, posadila se s ním na gauč a objala ho.
Chlapec neměl ponětí proč to dělá. Už tak dlouho se k němu nepřibližovala, tvářila se někdy dokonce jako by se mu snažila vyhýbat. Najednou mu rukou poklidně projížděla vlasy a tiskla ho k sobě.
Když vešel Naruto do pokoje, začal dávat večeři na stůl.
„Sakuro, jak ti je? Zítra bych potřeboval být dlouho v práci.“ zmínil se a okem ji pozoroval.
„V pořádku vyzvednu Naokiho a půjdu s ním ven.“ usmála se, jako by jí to skutečně ani trochu nevadilo.
„Vážně? Klidně řeknu Hinatě ať ho pohlídá.“ nebyl si Naruto jistý, jestli dělá dobře, přenášet na ni další starosti potom co se teprve vrátila z nemocnice.
„Proč by ho měla stále hlídat Hinata? Není to potřeba! Já jsem jeho máma!“ svraštila Sakura obočí.
„Jasně promiň... jen s ní musím mluvit, chovala se vážně podivně.“ řekl téměř neslyšně Naruto a posadil se.
Jeho myšlenky se stále navracely do okamžiku, kdy sledoval Hinatu úplně jinou než ji kdy zažil, stále ji viděl stát přímo před sebou a přemýšlel nad tím, co mu chtěla říct.
„Nebyl si to právě ty kdo za mnou přišel prosit o pomoc?!“ Naruto se zadíval do misky před sebou a zvážněl.
„Proč si přišel právě za mnou?“ na tohle Naruto nedokázal najít odpověď. Protože byla od dětství jeho kamarádkou, protože měl pocit, že jí se může svěřit...
„A ještě jedna věc. Je něco pravdy na tom, co si mi řekl o Sakuře, když ležela v bezvědomí v nemocnici?“ blonďák se zadíval na Sakuru a Naokiho, chvíli je pozoroval a přemýšlel. Vzpomínal na den kdy se to stalo, když Sakura omdlela a on potřeboval, aby se někdo postaral o Naokiho až bude u ní.
Venku pršelo a on stál celý promočený uprostřed místnosti, Hinata se vrátila s čajem a snažila se ho přesvědčit aby se uklidnil, než odejde za Sakurou. Naoki usnul na gauči skoro okamžitě po té co sem přišli.
Naruto se posadil naproti ní a napil se.
„Co-co se vlastně stalo?“ zeptala se tmavovláska.
„Nevím, přišli jsme s Naokim domů a já mu řekl, aby jí ukázal Rasengan a pak se to stalo. Mám pocit, že už není vůbec nic jak má. Možná že už ani já a Sakura žádnou budoucnost nemáme, protože všechno se pořád jen zhoršuje.“
„Uklidni se, já-já věřím, že to bude zase v pořádku Naruto.“ podívala se na něj s vlídným úsměvem, jakým ho vždycky vítala.

Naruto se vrátil do reality.
„Vždycky, bez ohledu na to jak moc nevděčně se zachováš jsem tu pro tebe s plnou podporou, ale jsme vůbec ještě pořád přátelé? Nebo za mnou jdeš jen kdy si na dně, abych tě znovu postavila na nohy a ty si se mohl vrátit za Sakurou?“ to bylo poslední co mu řekla, když za ním přišla do kanceláře.
„Měla pravdu, od doby kdy se se Sakurou hádáme jdu pokaždé za ní a ona mi pomůže. Měl bych si s ní promluvit, spíš jí poděkovat, než říkat, ať se do toho neplete. Starala se nejenom o Naokiho, ale i o mě.“ pomyslel si a vstal od stolu.
„Promiň, jsem unavený, půjdu si lehnout.“ řekl Naruto a bez čekání na odpověď zamířil ke schodišti.

Sakura od rána netrpělivě přecházela po domě a přemýšlela. Nebyla si jistá jak to míní všechno udělat, aby Narutovi mohla konečně říct pravdu. Zmateně se každou chvíli dívala na hodiny, dokud nepřišel čas, aby šla pro syna do školy.
Když se v poledne dočkala, vyběhla málem z domu bosa. Ani si neuvědomila, že utíká, když se hnala Konohou k Akademii. V hlavě měla pořádný chaos a sama si nebyla jistá o co se teď právě snaží.
Konečně stála před vchodem, hodina ještě neskončila a tak se opřela o zeď a oddechovala. Jaké však bylo její překvapení, když za okamžik dorazila na místo i Temari.
„Ahoj Sakuro, ty jdeš pro Naokiho? Jsi tu brzy.“ řekla.
„To ty taky.“ usmála se růžovovláska a narovnala se.
„Takže Naruto zase pracuje co?“
„Jo je to tak.“ držela si Sakura stále na rtech ten rozpačitý úsměv.
„Takže pro něj teď budeš chodit ty? To je fajn, budeme se potkávat.“ usmála se nakonec i Temari.
Sakura nervózně přešlápla, když tu už vyběhli ven děti. Naoki a Kazumi samozřejmě společně.
Naoki maminku téměř povalil, když jí uviděl.
„Sakuro, nechceš vzít třeba děti ven?“ zeptala se pak Temari, protože si chtěla povídat a ony už spolu dlouho nikde nebyly.
„No já... ..né promiň, dneska zrovna ještě musím něco vyřídit, docela spěcháme.“ řekla vzala Naokiho za ruku a vlekla ho pryč.
„Aha dobře...“ koukala na ni trochu zaraženě Temari.
Jakmile byli za rohem Sakura se zastavila sklonila se k synovi a usmála se na něj.
„Naoki povím ti vééélké tajemství ale nesmíš ho říct tatínkovi. Slibuješ?“ usmála se na něj.
„Jaké tajemství, chci ho vědět!“ zaradoval se chlapec.
„Ale musíš mi slíbit, že to nepovíš tatínkovi, jinak bys zkazil překvapení.“ šla na něj trochu psychologicky, aby měla jistotu, že zatím nic nepoví.
Naoki se usmál a přikývl.
„Víš, ty si totiž něčím vyjímečný. Máš zvláštní schopnost, kterou nikdo z dětí tady v Konoze nemá a mít nemůže víš.“ začala.
„Něco jako Kazumi, když ovládá stíny?“ zeptal se Naoki, aby to pochopil.
„Ano, něco podobného, řekni mi, ty sis nikdy nevšiml, že se učíš některé techniky mnohem rychleji než ostatní děti?“ zeptala se a její výraz trochu zvážněl.

Naruto vzal dotazník, zmuchlal ho a zahodil vedle ostatních. Vyplňoval ho už po třetí a zase špatně.
„To snad není možný já už se na to...“ zjistil, že mu dopsala tužka a mrsknul ji na stůl.
Chvíli seděl a poklepával si nohou, pak vyskočil a zamířil si to ven z kanceláře.
Nemohl se vůbec soustředit, dokud se nepřesvědčí, že je Hinata v pořádku, její chování bylo naposledy úplně jiné než obvykle.
Celou cestu přemýšlel o tom všem co mu řekla, jestli měla pravdu.
„Co tady děláš?“ byla první otázka na místo pozdravu, když Hinata překvapeně otevřela.
„Měl jsem o tebe starost, chovala si se vážně divně.“ začal Naruto zmateně vysvětlovat důvod své přítomnosti.
„Všiml si toho jak jsem žárlila? Ne, musím dělat, že nevím o co jde!“ svraštila obočí a kousla se do rtu.
„Je divné, když ti řeknu do očí pravdu? Myslela jsem, že to bych snad jako tvá kamarádka ještě mohla, ne? Naruto položila jsem i jednoduchou otázku, proč pokaždé přijdeš za mnou? Až budeš znát odpověď, přijď.“ řekla a mínila se otočit k návratu, když ji Naruto chytil za rameno.
„Děláš to zase, chováš se nezvykle. Co se stalo? Byla si taková už když si minule přišla.“ zeptal se.
Dívka se bála otočit a podívat se na něj. Bála se teď cokoliv odpovědět.
„Omlouvám se za to co jsem ti řekl, je pravda, že si mi pomohla.“ dodal Naruto.
„Nezlobím se, ale pořád čekám tu odpověď.“ řekla tentokrát už spíše nešťastně a vysmekla se mu.
„Já tady na tebe totiž budu čekat dokonce života.“ pomyslela si když se za ní zavřely dveře a pomalu se po nich svezla.