Bestie IV.

"Není bezcitným chladnokrevným vrahem. On je bestií, která svou sílu a svůj respekt buduje na hromadě mrtvol, které za sebou zanechá. Čím víc mrtvých tím větší radost a respekt. On má city, ale nejsou to city člověka."

Mei Terumi - Godaime Mizukage

KABUTOVA LABORATOŘ - NA SEVERU OTO NO KUNI:

Ne - strážní nedostali šanci ani si uvědomit, že je něco zabilo. Když Raiga doskočil mezi jejich k zemi padající těla bez života tak se jen se svým typickým šklebem pousmál a zatáhl zápěstní čepele.
"Šhá," neodpustil si teatrální výkřik a následně vstoupil do dveří vedoucích do nitra Kabutovy laboratoře.

Kabuto v hlavní laboratoři o Raigovi však věděl, cítil ho skrze svojí seninskou chakru. Sice jí stále ovládal jen málo, ale Raigu ucítit dokázal.
"Chmm... Raiga-kun," pronesl polohlasně a s odporným úsměvem zamířil Raigovi vstříc zatímco si zakryl hlavu kápí svého pláště.

Raiga procházel chodbama Kabutova komplexu a občas nahlédl do některé z cel, kde Kabuto držel své subjekty, své pokusné králíky. Bez vyjímky šlo už o dávno ztracené případy lidí, ze kterých se v důsledku Orochimarových a později Kabutových experimentů staly stvůry, které člověka nepřipomínaly ani fyzicky ani duševně. Pohled na ta stvoření Raigovi připomínal cosi hodně upozaděného ve svých vzpomínkách.
"Jako v Kirigakure...," pomyslel si, ale rychle své vzpomínky zaplašil. Totiž i Raiga přezdívaný "Noční můra z Kirigakure" měl své vlastní noční můry... své vzpomínky. U jedné z cel se zastavil. Byla v ní kdysi lidská bytost, která dnes připomínala cosi co někdo sešil ze tří lidských těl a spoutal prokletou pečetí do jedné živoucí formy.

Raiga jediným úderem pěsti srazil z mříže zámek a přerušil svazující pečeť, která tu "věc" držela na jednom místě a vstoupil do cely.
"Ono to sem vlezlo milášci moji... zabijeme to! A sníme to," mrmlala si ta příšera pro sebe a pohlédla nepříčetným pohledem na Raigu svou prostřední hlavou.
"ZABIJEME TO! ŠNÍME TO!" vykřikla a vystřelila rychle proti Raigovi. Raiga sotva uskočil jednomu úderu a už se musel vyhýbat další dvojici pěstí, kterými ho častovalo tohle monstrum. A vlastně to ani pěsti nebyly, protože na konci paží místo rukou mělo jakési kleště. Raiga využil své rychlosti a mrštnosti a odskočil mlčky zpět z cely ven na chodbu. Příšera se mezitím roztáhla do své plné velikosti. Ze zad prostředního těla vycházela další dvě těla a každé to tělo mělo dvojici rukou zakončených ostrými kleštěmi.
"POTVŮRKA JE MRŠTNÁ!" prohlásily všechny tři hlavy unisono a celé se to vrhlo proti Raigovi.
"Gomen," hlesl jen Raiga a prosvištěl svým problesknutím po straně kolem té "troj-příšery".
"Tanec tří čepelí!" provedl Raiga svou techniku kenjutsu. Bylo to jako vždy rychlé a v daném provedení takřka smrtící. Raiga v bezprostřední blízkosti té příšery, několikrát bleskově probleskl a tu zasadil úder levou zápěstní, tu pravou zápěstní čepelí a vše korunoval saltem přes protivníka, kterého do hlavy udeřilo naostřené závaží, které si Raiga nesl na konci svého robustního copu. Rána doprovázená zvukem tříštěné lebky dávala na vědomí, že tohle je konec. Monstrum padlo k zemi s roztříštěnou lebkou, ze které unikala krev. Krev však unikala i ze sečných ran na těle toho monstra ať již byly na hrudnících, nohách či rukách - a bylo jich hodně a byly hodně hluboké. Raiga instinktivně krom rozdrcení lebky "hlavního těla" zásahl plíce i srdce všech tří těl spojených v jedno. Monstrum však přesto ještě žilo a zdálo se, že jej síla prokleté pečeti regeneruje.

Z těžkým a chraplavým hlasem pronesla prostřední zakrvácená hlava jejíž rána se zvolna hojila:
"Ty jsi nás porazil... ZABIJ NÁS!" křikla v závěru. Raiga stojící za na zemi ležícím monstrem jen chladně řekl:
"Neznám tvé jméno."
"Jméno? My máme jméno? ...aargh... Arashi je naše jméno, ano ano...," horečnatě "to" drmolilo.
"Arashi? Fajn Arashi, odteď jsi můj - porazil jsem tě a proto jsi můj," odvětil tvrdě Raiga.
Arashi do nějž se ostatní těla postupně zatáhla, takže teď z hrbu na jeho zádech koukaly jen další dva obličeje se s obtížemi zvedl a křiknul:
"NE... NE... PORAZIL JSI NÁS, ZEMŘEME!"
Arashi zaútočil a Raiga se nemusel ani snažit. Útok těžce zraněného Arashiho byl pomalý, takže Raiga "saltem vzad" vyskočil ladně jako kočka na jeho hrb a ranou do zátylku ho poslal zpátky k zemi. Sedíc na něm obkročmo mu koleny sevřel krk a zařval:
"ŠHÁ! JSEM VĚTŠÍ ŠELMA NEŽ TY ARASHI! BUDEŠ MĚ POSLOUCHAT!" Přidušený Arashi se pokusil zvednout, ale Raiga sedíc na něm jako kovboj na neposedném mustangu ho jen víc přiškrtil koleny a sehnul se svou hlavu k jehu uchu do kterého mu jen zašeptal:
"Taky si s tebou můžu pohrát jako Orochimaru-sama šhá!" Načež mu zasadil další ránu pěstí do hlavy což Arashiho definitivně srazilo k zemi a lapajíc po dechu se již nepokoušel vstát.
"Budeme ti sloužit... jsi silnější než my," vysoukal ze sebe Arashi načež se Raiga zlověstně ušklíbl a dodal:
"Fajn. Věděl jsem, že poznáš silnější šelmu potvoro! A teď sedni a regeneruj!" - byl to rozkaz jak psovi a Arashi uposlechl zatímco z něj Raiga seskočil.

Náhle se ozval jemný a lehce výsměšný hlas:
"Kukuků... Raiga-kun."
Raiga pohlédl směrem, kterým přicházel hlas a jeho pohled dopadl na Kabuta, který si zvolna stahoval kápi.

"Snad sis nemyslel, že si z Orochimarova panství uděláš vlastní lunapark?"
V Kabutově ruce pokryté šupinami se zaleskla injekce s jakousi růžovou tekutinou.
"Pojď si pro svůj lék šelmičko," pronesl provokativně Kabuto.
Raigova tvář nabrala tvrdého výrazu plného zhnusení a Kabuto ke svému překvapení pocítil intenzivní vražedné úmysly vycházející z Raigy.

Kabuto ztuhl na okamžik paralyzován strachem. Raigův pohled i výraz ve tváři ho takřka hypnotizoval. Tohle nebyl Raiga, kterého Kabuto znal. Čekal by nepříčetný pohled s úšklebkem a šíleným žárem planoucím z očí - vždyť své "léky" již nějaký čas zase nebral (protože přestaly účinkovat) a Kabutův dryák, který měl v injekci byl trošku "jiného rázu". Teď však Kabuto hleděl ne do tváře rozzuřené šelmy, ale do tváře plné "spravedlivého hněvu", odporu, zhnusení a pohrdání. Hleděl do tváře Raigy-člověka, nikoliv Raigy-bestie.

"Já ti dám takovou šelmičku, že se z toho pos*reš!" řekl polohlasně a překvapivě klidně Raiga a pak...

"SVIIIST!"

Kabuto v duchu děkoval chakře Orochimara, která kolovala v jeho žilách, neboť jen díky ní zlepšil své reflexy natolik, že vůbec dokázal Raigovu vražednému útoku uhnout natolik, aby mu Raiga neoddělil hlavu od těla.
"Tak ty si chceš hrát Raiga-kun?" zeptal se na oko posměšně Kabuto ač ve skutečnosti byl naprosto vážný. Tohle nebyla hra. Oba chvíli mlčky stáli načež se náhle Raiga narovnal a řekl chladně:
"Ne... už jsem vyhrál."
Zatáhl zápěstní čepele, otočil se ke Kabutovi zády a zamířil zpět k Arashimu. Kabuto ho chvíli šokovaně sledoval a pak se odrazil, aby Raigu napadl zezadu. Pomocí problesknutí se dostal za Raigova záda a rozmáchl se rukou, aby mu do nich zarazil injekci se svým dryákem, který měl Raigu otupit, když v tom se Raiga s elegancí kočky otočil a rychlostí mnohem vyšší než jakou se pohyboval Kabuto chytil jeho ruku a přitlačením na loket a zápěstí využil Kabutovu energii proti němu samému...

...když se Kabuto probral z prvopočátečního šoku, tak si uvědomil, že ho cosi píchá v hrudníku a to v pravidelných intervalech. Také si uvědomil, že se mu náhle těžko dýchá a točí se mu hlava. Sklouzl pohledem z Raigy stojícího s naprosto chladným výrazem ve tváři v jeho blízkosti dolů na svou hruď a v ní - přesně v místech nad srdcem - spatřil zaraženou injekci jejíž obsah právě Raiga pomocí palce vyprazdňoval do Kabutova těla. Kabutova ruka držící injekci sklouzla zvolna k zemi, on sám ještě pohlédl do Raigových zlatých očí, ve kterých plál jakýsi ledový žár a poté se mu "protočily oči" a zhroutil se zvolna k zemi.

MEZITÍM V OTOGAKURE NO SATO:

Sakura se rozhlédla po "trůnním sále" v podzemí Otogakure a prokřupala si klouby na rukou. Měla toho tak akorát, přinutit shinobi ze Zvučné, aby jí začali respektovat jako Raigovu zástupkyni znamenalo takřka každého z nich "zmlátit dokulata", naštěstí tohle už měla za sebou a tak jen unaveně dosedla na "trůn", který ještě nedávno využíval Orochimaru. Poté co se "uvelebila" a protáhla se na trůně jen zostra křikla: "Rinji! Okamžitě sem!"

Po chvíli před Sakuru předstoupil přibližně dvacetiletý muž s velkým zápisníkem, perem a trochu sebevědomým úsměvem na rtech:
"Jistě lady Sakuro? Co to bude tentokrát?" pravil hlasem u kterého nešlo zjistit, zda jde o úctivou otázku nebo posměch.

Sakura se zamračila a na okamžik zaváhala, nevěděla pořádně jak "s těmito lidmi jednat", ale nakonec si vzpoměla jakým způsobem jedná lady Tsunade "když je v ráži" a rozhodla se, že v tomto způsobu setrvá i ona:

"Drž zobák a piš!" vyštěkla na něj přísně až se Rinji trochu zarazil a snad i vystrašil, přeci jen - viděl co tahle růžovláska před chvílí udělala s partou zdejších "nespokojenců" vlastníma pěstma a tak nějak nechtěl být na řadě. Sakura ostrým hlasem pokračovala:
"Chci soupis veškerých zásob, materiálu, zbraní, potravin no prostě všeho co tu máme! Dále chci vědět kolik tu pracuje shin... nin... kolik je tu lidí a co mají za funkce, jak jsou rozděleni a organizováni. Potom chci mapy Otogakure - jejího podzemí i okolí. Jasný? Fajn! Pokračujem - Lord Raiga mi řekl, že až se vrátí, tak pokud tady nebude pořádek, tak zabije každého desátého, na kterého narazí a s tebou osobně začne Rinji!" Sakura se zatvářila zle a Rinji měl co dělat, aby před ní necouvl. Výhružka Raigou... jo to fungovalo spolehlivě. Nemohl ostatně vědět, že teď Sakura blafuje, a že oslovení "lord Raiga" použila naschvál, aby si ona - coby lady - a on - coby lord - vytvořili od této - v Sakuřiných očích proradné a neschopné pakáže - dostatečný odstup a mohli tu něco organizovat a vůbec to tady celé řídit.
"Jistě má paní, budete chtít ještě něco?" zeptal se o poznání úctivěji Rinji.
"Ano - všichni tady začnou něco dělat. Vypadá to tady jako v chlívě a to nemluvím o vězení, které raději ani nechci vidět. Všechny cely budou vyčištěné, vězni dostanou čerstvou vodu a jídlo. Kuchaři a další personál co tu má pracovat okamžitě obnoví svoji činnost a všichni ostatní máknou na tom ať je tady všechno uklizené a zorganizované než se lord Raiga vrátí! A hněte se!" Rinji se jen mírně uklonil a rychle vycouval z místnosti aby běžel splnit to vše oč ho právě Sakura "požádala". Sakura osaměla v sále a snažila se vydýchat to rozčilení. Měla tady toho pokrk. Všude chaos a nepořádek, Orochimaru by se zjevně jako organizátor neuživil a z lidí zde se jí dělalo zle. Každý tu myslel jen na sebe, každý druhý tu byl posera nebo egomaniak, nebo obojí a ani to co tu bylo "jakože na učení" nestálo za moc. V jejích očích to byla nejhůře organizovaná vesnice na světě. Chaos a bordel v jednom. O vězních a pokusných králících raději nepřemýšlela. Něco z toho viděla, ty zmutované zrůdy, které prokletá pečeť změnila z lidí na něco... odpudivého a dost strašného. A vězni - zbídačení a často zmrzačení otroci živořící tu v nejhorších možných podmínkách. Jistě mnoho z nich bylo dle všeho kriminálníky, ale mnoho dalších bylo jen nevinných obětí Orochimarova teroru. Ať přemýšlela jak chtěla, neměla tušení jak jedněm či druhým pomoci. Maximálně jim mohla nechat vyčistit cely a poslat něco vody a jídla, víc teď dělat nešlo. Bylo jí jasné, že "tohle" bude muset vyřešit Raiga. Nakonec se však mírně pousmála a vybavila si i to, jak si tady získávala "tak trochu" násilím respekt i to, jak se jí "dobře" sedí na tomto trůnu.
"Zvykla bych si na to," pomyslela si Sakura s úsměvem.

KABUTOVA LABORATOŘ - NA SEVERU OTO NO KUNI:

Kabuto se probral na zemi, bylo mu zle jako ještě nikdy a hlava mu třeštila bolestí. Vidění měl ještě rozstřené a sotva byl schopný se podepřít rukou a zvednout trochu hlavu. Jeho pohled dopadl - tedy první co uviděl - na nad ním sedcího Raigu obkročmo na židli, kterak si ho prohlíží s mírným úšklebkem. Kabuto s obtížemi zaostřil na Raigovi oči, zlatě žhnoucí s plaménky šílenství za nimi. Vše už dokresloval opět ten mírně nepříčetný úsměv. Šelma byla zpátky u "kormidla".
"Nazdárek Kabuto!" zahlaholil zvesela Raiga a ušklíbl se.
Kabuto chtěl něco říct, ale náhle se mu udělalo strašlivě nevolno a tak si za chvíli po několika vteřinách dávení mohli jak Raiga, tak Kabuto prohlédnout obsah Kabutova žaludku.
"Šhá... to musela bejt síla co?" zašklebil se zase Raiga.
"Mělo tě to zklidnit Raiga-kun," pronesl ztěžka Kabuto.
"Hehehe... šhá, ti dám zklidit Kabuto, a pro tebe jsem od teď Raiga-sama jasný?" zašvitořil zlehka Raiga a zhoupl se na židli - opírajíc se o opěrku - nad Kabuta.
"Myslíš si, že nahradíš Orochimaru-sama?" zeptal se sarkasticky Kabuto.
"Šhá! Si piš měchuřino! Protože narozdíl od tebe já jsem někdo! Zatímco ty jsi jen ubohá nula! Jen stín Orochimaru-sama!"
Kabuto neodpověděl a vydal nemalé úsilí na to, aby se zvedl ze země což se mu nakonec podařilo.
"Jsi jen nevydařený šílený experiment, nic víc Raiga-k...," nedořekl Kabuto, ale to už měl pod krkem čepel Raigova meče, který ho tasil tak rychle, že to ani oslabený a zčásti stále dezorientovaný Kabuto nestihl postřehnout.
"Jen pokračuj Kabuto-kůůn!" zašklebil se nehezky Raiga a dodal: "Ale bylo by škoda zbavit se tak schopného poskoka, jen proto, že neví co je to úcta!"
Kabuto se zamračil, tohle ho uráželo a štvalo. Byl to on - Kabuto - kdo byl dědicem Orochimara, ne tenhle... tohle... individuum.
"Zkoumal jsem tě celá léta Raigo. Nejsi někdo ke komu bych vzhlížel, jsi jen...," špička Raigova meče mírně přitlačila na Kabutův krk a ten zmlkl a namísto toho si vyměnil s Raigou jeden dlouhý pohled z očí do očí.

"Ty oči," pomyslel si náhle vyplašený Kabuto. Tohle nesnášel, znal přece Raigu, to nemohl být...
"Ten pohled... to není možné, to nemůže být...," snažil se sám sobě v duchu oponovat Kabuto, ale bylo to marné. Viděl to tam. Za těmi zlatými plameny šílenství v Raigových očích to viděl. Bylo to samé co bylo v očích Orochimara, ta samá jistota. Ta neuvěřitelná převaha a sebejistota, kterou sám Kabuto nikdy nepocítil. Skoro "HO" v Raigovi viděl, jakoby na okamžik mu iluze Orochimarovi tváře a Raigův "ksicht" splynuly v jedno. Cítil to samé jako v přítomnosti Orochimara, tu démonickou přitažlivost sebevědomého silného jedince, který dávno pokořil všechny běžné limity.
"Ne," vydral ze sebe Kabuto a hlava mu poklesla.
"Ty nemůžeš být... to přece není možné, jsi jen...," blekotal Kabuto. Bylo to nemyslitelné, aby "experimentální subjekt" vyzařoval takovou auru, takovou strašlivou sílu, aby Raiga byl ze stejného těsta jako Orochimaru. Aby byl osobností.
"Vždyť jsi jen pokusný králík! Jakým právem to na mě zkoušíš?!" zařval náhle hlavu zvednuvší Kabuto na Raigu. Ten se jen sadisticky pousmál a olízl si "labužnicky" horní ret. V jeho očích byl Kabuto "jen kořist".
"Role se vyměnily Kabuto-kůůn, teď jsem v sedle já a ty mě budeš poslouchat, nebo s tebou tady vymaluju podlahu," pronesl nebezpečným hlasem stále se sadisticky šklebící Raiga.
Kabutův rozčilený výraz pominul, zvolna se změnil v jakousi rezignaci. Bylo to jasné, tady nešlo o znalosti nebo techniky. Tady šlo jen o prostou sílu osobnosti, kterou Kabuto nikdy mít nemohl. Ať dělal co dělal bylo to jen zoufalé hledání sebe sama a ač to skrýval za sebevědomou maskou a ač byl pro mnohé z vězňů a pokusných králíků "doktorem smrti" - tím obaváným "sbohem", které jednou konečně přijde, tak v konfrontaci se skutečnou osobností - byť sebesvéráznější - nemohl obstát.
"Vyhrál jste Raiga-sama," řekl Kabuto tichým rezignovaným hlasem.
"Šhá!" vykřikl vítězoslavně Raiga a stáhl meč, následně seskočil ze židle a protáhl se.
"Uáááwa... jdeme do Otogakure! Chtěl jsem sice ještě něco zařídit, ale to počká. Teď potřebuju to tady dát trochu dohromady, abych mohl převzít konečně vládu Kabuto-kůůn."
Kabuto jen servilně přikývl a úlevně pronesl:
"Jistě Raiga-sama."
Bylo to úlevné i pro Kabuta samotného. Konečně měl zase pána, bez ohledu na vlastní sílu, bez ohledu na potenciál Edo Tensei a technik hadího poustevníka "TOHLE" sám překonat nemohl. Raiga byl ta "šelma", Kabuto by byl jen její pouhou imitací a to si dokázal Kabuto uvědomit sám.
"Tákže... šhá! Sbal všechny vězně a ty své pokusné králíky a vyrážíme! Mám toho hódněmocnapráci!" Uzavřel to celé Raiga.

ZPÁTKY V OTOGAKURE NO SATO:

Raiga vstoupil do trůnního sálu v podzemí hluboko pod Otogakure no sato a jeho pohled padl na na trůně sedící Sakuru, která zrovna do svitku zapisovala instrukce pro rozdělení zásob jednotlivým složkám sloužícím v "Orochimarově impériu" jménem Oto no Kuni.
"Vidím, že jsi na tom tady mákla," pravil uznale Raiga a zvolna zamířil k Sakuře. Ta jen překvapeně vyjekla:
"Raiga-san... nečekala jsem tě tak brzo."
"To je dobře," ušklíbl se Raiga a vystoupal k mírně vyvýšenému "trůnu" a nahnul se nad Sakuru.
"Raiga-san...," zašeptala Sakura vidouc chtivý výraz v jeho tváři. Následoval opět jeho úšklebek a přiložil jí ukazováček na rty.
"Klídek, jsem spokojený... zvládla jsi to dobře," usmál se na Sakuru Raiga.
"Díky, snažila jsem se, ale některé věci prostě nemůžu vyřešit bez tebe... víš vězni a..."
Raiga přitlačil svůj ukazováček silněji na Sakuřiny rty a s úsměvem šeptl:
"Pšššt... to je dobrý, moc dobrý Sakuro... dobrý." Jiskry v jeho očích přeskakovaly a Sakura se zase jednou utápěla v těch očích šílence, které si ho prostě tolik zamilovala.
"Raiga-san," vydechla jen a prostě Raigu objala. Chtěla ho. Strašně moc ho chtěla mít u sebe a již nikdy ho nepustit.
"Hele, hele... zase neblbni šhá!" zaprotestoval Raiga a přirazil svůj obličej k tomu Sakuřinu tak, že se dotýkali nosy.
"Nezapomínej Sakuro, já jsem tady ten zlej," řekl polohlasně Raiga a otřel se obličejem o Sakuřinu tvář až se svými rty dostal na dosah jejího pravého ucha a zašeptal do něj:
"Pamatuj Sakuro... já... jsem... ŠHÁÁÁ!" vykřikl rozverně to poslední slovo do jejího ucho až se Sakura musela chytit bolestí za ucho, protože měla pocit, že jí právě někdo ucho urval. Raiga od ní "saltem vzad" odskočil a s převahou prohlásil:
"Jsem zpět! A mám hlad, tak se koukej postarat! Já jdu zatím do sprchy!"
Zatímco Raiga odcházel domnula si Sakura své ucho a musela se v duchu smát. Přesně pro tohle, pro tuhle nevypočitatelnost, pro tuhle zvláštní upřímnost ho tolik měla ráda. Když Raiga definitivně odešel, tak si jen s vlastním škodolibým úšklebkem pomyslela:
"Co by asi dělal, kdybych šla za ním do sprchy?" ta provokativní myšlenka jí náhle přišla jako výborný nápad, výborný cáklý a prdlý nápad, jak dostat "šelmu do úzkých". Proto se zvedla a zvolna s mírným úsměvem na tváři zamířila za Raigou.