Ležím v trávě a ty jsi vedle mě 03

„Máma,“ zabručel Shikamaru.
Hinata se na něj otočila. „Říkal jsi něco Shikamaru-“
„Dělej, poď se mnou!“
Chytil Hinatu za rameno a táhl ji od středu parketu, směrem ke stánkům. Doufal, že alespoň na chvilinku budou mít klid od Ino a od Yoshino. Jak se tak prodíraly davem ninjů, vrazil do-
„Nazdar Shikamaru,“ ozval se Chouji vesele, jako vždy s brambůrkami v ruce.
„Zdar Chouji, uh?“ pohledem se zaměřil za Choujiho záda. „Co to tam je?“
„Mám tady kari příchuť, dáš si Hinato?“ zeptal se Chouji.
Hinata kývla a nabídla si z šustivého balíčku. Hned jak polkla, vypadala jako rajče.
„Extra pálivé,“ pochvaloval si Chouji.
„Trochu pozdě, Chouji,“ odkašlal si Shikamaru. „Asi se půjdeme něčeho napít,“ usmál se a táhl Hinatu do čajovny, kde si objednali vodu a dango. Hinata se posadila na lavičku a jedním lokem vypila sklenici vody.
„Zkoušela jsi se někdy dívat na mraky z jiného pohledu?“ prolomil Shikamaru ticho. „Jako na lidi? Nebo na zvířata? Jaký mají smysl?“
Hinata se k němu se zájmem naklonila.
„Neustále to zkouším, je to hrozný, ale já to nedokážu,“ svěřil se Shikamaru. „Strašně mě to bere.“
„Věřím,“ usmála se Hinata. „že když se někdo neustále snaží, jednou to dokáže. Ty to časem dokážeš.“
„Škoda, že teď nejdou vidět mraky,“ zasmál se Shikamaru.
„Ale jsou vidět hvězdy, Na ty se můžeš taky dívat a hledat jejich smysl.“
Pustili se do nachystaného danga. Vtom začalo pršet.
„A už nejsou vidět ani hvězdy, zatáhlo se,“ posteskla si Hinata.
„Za chvilku to přestane,“ řekl Shikamaru.

Nepřestalo. Ale jim to nijak nevadilo. Seděli a povídali si. Shikamaru toho snad namluvil víc, než za celý svůj život, a to ani nepoužil svoje oblíbené fráze. Hinata toho také hodně napovídala hodně, až se tomu divila, ale ani jednou se nezajíkla. Dokonce říkala celé věty, aniž by se někde zasekla. Takhle to trvalo hodně dlouho a pořád si měli o čem povídat. Déšť stále nepřestával. Potom do krámku vběhl Kiba s Choujim.
„WOW, venku je teda liják!“ vydechl Kiba a oklepal se.
„Hledáme vás po celé vesnici!“ řekl Chouji.
„Jo!“ přitakal Kiba. „Ten Naruto ňák věděl, že bude pršet, tak pro nás zabral několik stolů! Beztak v tom mají prsty zase ty jeho žáby!“
„Sou to ropuchy,“ řekl Chouji. „Ty se nedají jíst!“
„Tak ropuchy no, důležitější je, že přicházíte o zábavu, všechno to platí senseiové!“ ječel Kiba a netrvalo to ani chvilinku a už se Shikamaru s Hinatou ohřívali, co nejblíže u ohně.
„Jsem mokrý jak slepice,“ postěžoval si Shikamaru. „Šmajrá, Ino!“
„Shikamaru,“ ozvala se Ino. „Snažila jsem se vám schovat nějaké kousky, mezitím, co byl Chouji pryč! Jenže toho moc nezbylo-“
„Nevadí, Ino-san, měli jsme dango,“ usmála se Hinata.
„Jo, myslím, že nebude vadit, když to Chouji dojí,“ zasmál se Shikamaru mrzutě. Ino se rozčílila, že to všechno neschovávala proto, aby to mohl Chouji dojíst. Asuma se nabídl, že to s ostatními jouniny dorazí, jenže Ino bylo jasné, že by to snědl všechno sám.
„OOOHH!Jsme tu všici? Fajn! ehhm“ ucházel se Gai o pozornost. „Rád bych oslavil své 99. vítězství nad Hatake Kakashim! Ale, ještě předtím, než slečna přinese alkohol, chtěl bych dopředu varovat, nenechávejte alkohol v blízkosti mého roztomilého studenta-“
„Nejsme plnoletí!“ zakřičel Naruto a prstem ukázal na jouniny. „Nemůžeme pít alkohol! Teda, skoro všichni...“
„Jo!“ souhlasila Ino a dodala: „Asuma-sensei, přetaňte kouřit v přítomnosti Kurenai-sensei!“
Asuma tedy navrhl, že půjde ven, do toho deště a zapálí si pod slunečníkem. Když všichni souhlasili, vstal, omluvil se, odešel ven a nechal po sobě skoro plný kalíšek alkoholu.
„Ah to bude moje? Hledal jsem svou skleničku.
…
„Do háje, Lee!!!“
„Lee-kun-“
„Proboha udělejte něco!“
„Můj milovaný studente!“
„Shannaró, Lee-san!“

„Juuken!“
Neji i Hinata padli na koberec, Lee se začal kroutit a nakonec se zhroutil na podlahu. Gai se k němu přiblížil, když chtěl zkontrolovat, jak na tom Lee je-
„Žertoval jsem! A vy jste na to naletěli!“
„Shikamaru, buď tak laskav.“
„Kagemane no jutsu,“ začal Shikamaru a nechal sunout svůj stín po koberci, když Lee opět předstíral, že spí. „Uspělo...“
„Hinato-sama.“
„Juuken!“ Neji i Hinata se oba trefili na stejné místo tak, aby nezpůsobilo nic závažného, ale aby ho to dostalo na pár hodin do bezvědomí.
Neji se narovnal a řekl: „Jo, po tomhle by měl spát nejméně tři dny.“
„Ten bude mít kocovinu, až se probere,“ pronesl Kakashi. „Asumo, je to tvoje vina-“
„Správně!“ souhlasil Gai.
„-takže to všechno platíš!“
„COOO?!“

…
„Ta bouřka je otravná,“ zamručel Shikamaru a přidržel na sebou a nad Hinatou deštník, který si vypůjčili v čajovně. Shikamaru se vrátila příšerná nálada, protože měl pocit, že všechno bylo zkažený. Všechno bylo v pohodě, dokud nepřišli do té restaurace.
Hinata se ho křečovitě držela, aby ji neodfoukl vítr. Díky té bouřce a tomu incidentu v restauraci se jí zdálo, že je Shikamaru z večeru zklamaný.
Tiše šli směrem k rezidenci Hyuuga a déšť pomalu ustával. Už bylo skoro ráno. Bylo jasné, že oba prospí půl dne. Zastavili se u dveří domu Hyuuga.
„Shikamaru,“ začala Hinata. „Nemusíš se kvůli tomu trápit. Večer s tebou jsem si užila,“ lehce zčervenala a usmála se.
„Uh?“ Shikamaru také lehce, sotva vidělně zčervenal a jako kdyby nevěděl, co dál dělat, lehce Hinatu políbil na čelo. Hinata na něj chvilku koukala, zčervenala, a snažila se, aby neomdlela. Usmála se a kapku roztržitě se na něj usmála.
„Tak... Se uvidíme,“ řekl Shikamaru a raději doprovodil Hinatu pod střechu, kde na ni čekal Hiashi.
Uctivě pozdravil i jeho a odešel z rezidence.
Hinata tam stála jak opařená a přemýšlala o tom, zda její otec viděl, jak ji Shikamaru políbil, nebo ne... Pak ho nakonec následovala do domu. Nic jí neřekl. Jenom jí popřál dobrou noc a odešel do své pracovny.

Shikamaru přišel domů utahaný jako kotě. Když šel po chodbě, až se pod ním podlaha prohýbala a skučela, přemítal, zda udělal správně, že ji políbil. Možná by to mohla považovat za přátelskou-
„Shikamaru,“ ozvala se Yoshino ospale. „Přišel jsi kapku pozdě.“
„Promiň,“ zamumlal Shikamaru.
„Stalo se něco?“ zeptal se Shikaku.
„Jo, spousta věcí,“ zabručel Shikamaru.
„Jaké to byly věci?“ vyzvídala Yoshino.
„Já,“ šeptl Shikamaru. „Ani nevím. Jdu spát.“