Poezie
[center]Jednou Hidan s kosou šel,
korunu v lese našel.
"To je ale pěkná mince,
tu ukážu své mamince!"
Tu však Kakuzu se zjevuje,
ke koruně ruku vztahuje.
Málem se dal do tance,
"Přec já spravuji finanace!"
Hidan se naň ale mračí,
"Cožpak ti ten kufřík nestačí?
Já ji našel, tak ji mám,
já jsem tady teďka král!"
"Já špinavý prachy peru,
na ty tvoje kecy...kašlu!
Radši si běž s kosou hrát,
vždyť tě můžu rozpárat."
Hidan měl obrovský vztek,
sáhl si na čerstvý steh.
"Bez hlavy již nepodobám se princi,"
Plachá zvěř svojí chůzí rosu z trav stírá.
Listy stromů jemně ševelí do ticha.
Stromy se nade mnou vypínají jako pýcha.
Z korun se začínají první ptáci ozývat.
Nemohu se rozhodnout kam dříve se zadívat.
Lesem se nese libá vůně podhoubí a mechu.
Po zápolení divoké zvěře, zem získala barvu nachu.
[color=#99FF00]
[center]Náhle se mi zvláštní pohled naskýtá.
Mezi kmeny se skrývá vesnice ukrytá.
Až se mi do mysli divná myšlenka vtírá.
[center]"Za chvíli už to vypukne!"
někdo do ticha vykřikne.
Každému oheň v duši plane,
nikdo neví co se stane.
Lstivý Oro plány zplétá,
po Listové už je veta.
Pln pohrdání zvolá:
"Pomstím se všem za své sny zmařené.
všichni zaplatí, maj to sečtené."
Rozhodl se tedy hned rázně.
Udělá zde krvavé lázně.
Všichni musí zplatit,
co on musel ztratit.
Táhl do boje s armádou.
Proti Listové hrdě jdou.
Oro za pochodu pronesl:
"To bude hotové hned."
Netušil, jak moc se splet.
Dorazili na místo určení.
Tam na ně čekalo překvapení.
Svět se pro tebe stmívá.
Každý se na tebe přes prsty dívá.
Blbé kecy mívá.
Zlo tě zve dál a hlavou kývá.
Láska zmizela, všivá.
Marně čekáš, co se bude dít.
Chtěl bys kámoše mít.
Hrát si s nimi jít.
Chtěl bys už normálně žít,
ale o tom můžeš jen snít.
[center]Nikdo tě nemá rád.
Nechce ti lásku dát.
Pouze jeden nad tvou ztrátou bude lkát.
U tvého hrobu tiše stát.
Jeho duše smutně tát,
už když jsi promluvil
při našem prvním setkání,
tak šarmantní jsi byl.
co políbí tvá ústa,
u které počítáš polibky
ať do jedné či do sta.
a vůči slovům hluchá,
myslela si, jak galantní jsi
už když otevřel jsi ústa.
snila jsem jen o tobě,
a teď jsem tady bez pomoci,
je mi těsno jako v hrobě.
[center]Pak jsi to celé zkazil
[center][color=darkslateblue]Mili... Silné srdce v hrudi Tvé se skrývá,
dokážeš, co jiný neumí.
Dlouhá léta na Tebe se dívám,
Tvému žalu plně rozumím.
Jsi pořád sám, s životem rváč
a rány pálí, tak klidně plač,
já držím stráž.
Každý den a každou noc,
jednou Ti přijdu na pomoc,
jsem Tvoje stráž.
Mili... Nesplní se nikdy tajné přání,
nezjistíš, že někdo má Tě rád.
Jak tichý stín jen zpovzdálí Tě chráním,
chtěla bych však po Tvém boku stát.
Jsi pořád sám, s životem rváč
Blankytně modré moře,
proč neutišíš mé hoře?
Bělostné štíty velikánů hor,
proč nepřišli jste ke mně skor?
Bezedné hlubiny sivé,
pro nevarovali mě dříve?
Horských řek mocný proud,
proč již se nemohu hnout?
Blyštivých hvězd oceány,
proč na sobě cítím tolik hany?
Bytosti dosud nepoznané,
proč už mi nic není známé?
Všehomíre nekonečný,
proč jen není život věčný?
Proč propadá se stále hloub,
do propasti nepopsané,
však všem lidem dobře známé,
slovem smrt navždy zvané.
Proč nepřijdu tomu na kloub???
Tobi a Deidara
Byl jeden kluk Tobi,
měl dost zvláštní hobby.
Jednou řekl: Umění je kopie,
Deidara: Mě z toho snad vomyje.
Tobi to pořádně schytal,
hned si masku svlíkal.
Tobi: Já Madara Uchiha jsem,
a Kyuubiho našel jsem.
Deidara: Teď sílu pekla ucítíš,
Zetsovi břicho nasytíš.
Deidara řekl: KATSU,
a Tobi letěl k Zetsu.
Spadl mu na zahrádku.
Zetsu: Ty jeden malej smrádku.
Zetsu Tobiho sežral,
a Kyuubi páníčka setřás.
____________________
-To jsou ti dva kamarádi.-
Slovník má jak Franta dlaždič.
Je lidských životů velký mařič.
Každý kdo do jeho rukou padne zahyne.
Strašlivá smrt ho nemine.
Před ním i poslední květina zvadne.
Každý ví, že bránit se mu je marné.
Od jashina nesmrtelnost má,
za to že mu své oběti dá.
Jest až k údivu,
že je jeho parťák stále naživu.
Proto pozor naň dejte
a rychle zdrhejte.
Hidánek Jashinovi rád obětuje,
vše živé co k němu docestuje.
Jeho ztepilý vzhled vás nesmí zmátnout,
musíte to nějak zmáknout.
On je hezký velmi,
ale má povahu dravé šelmy.
Naruto a Hinata 4ever
Slzy smutku strašně bolí,
Neboj... já cítila to samý.
Tys z propasti smutku mě vytáh,
ten lásky stoupal výtah.
Vždy jak já tě viděla,
tak jsme z toho omdlela.
Tys odešel… city šly stranou,
ale neboj, nikdy nezestárnou.
Když ty ses zpátky vrátil,
já tě zase viděla.
Tys ke mně přišel,
já jako vždy omdlela.
Proto tu teď s Peinem bojuju,
Naruto, já tě miluju.
__________________
-NaruHina 4ever.-
¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨
přitom v kuchyni peče vdolky.
Až na mě použiješ své jutsu,
budu muset řvát ,,Katsu!".
Než se mě někdo dotkne,
moje umění dřív vybouchne.
Umění má být chvilkové,
tak si mě nepřejte spratkové.
Prý jsem blonďák jak má být,
raději si jdu koupit dynamit.
Umění je prostě velký odpal,
nejradši bych Tobiho zkopal.
Zrovna vymýšlím své nové umělecké techniky,
Tobimu chci dát sadu speciální pyrotechniky.
S Tobim to udělalo velké bum,
do vdolků přidám ještě rum.
nemohla své sestře lásku dát,
protože jsem si ji šetřila
abych se ti moc líbila.
a ničím jiným jsi nežil,
jen bojem pro náš klan.
čelo měls celé od krve.
A já se tě tak bála.
Pro mého otce nebyl jsi nic.
Pro mě jsi však byl mnohem víc
než ostatní.
[center]Ač naše láska zakázaná byla,
já tobě se snad též líbila
a věřila jsem v nás.
Věřila jsem v to zas, a zas,
Iba s tebou
sa mi oplatí žiť,
život čo mám už za sebou
mi dáva šancu sa zmeniť.
Ved aj môj život sa odrazu zmenil,
ja našiel som v ňom lásku,
predtým som sa s tým nikomu nezmienil,
že ťa milujem a dávam si dole masku.
Masku ktorá ma skrývala pred svetom
ktorá mi oči a srdce zatienila,
zhadzujem ju na zem ku kvetom,
ktoré láskou ku mne si ty zahodila.
Teraz ležím na posteli
a rozmýšľam
prečo môj život bol
predtým iba klam,
a prečo ani teraz vlastne
lásku nepoznám,
avšak viem,
že len teba v srdci ukrývam.
dopřávám jí hodně sluníčka.
Když slunce zapadne,
v Zetsuovi kanibal povstane.
Jsem černobílý to se ví,
s mrtvolou sem raz dva hotový.
Kolem hlavy kytku nosím,
o kritiku se nikoho neprosím.
Černý s bílým se dohaduje,
na čerstvou mrtvolu ukazuje.
Prej vypadám jak aloe vera,
ale život je přece změna.
K Akatsuki sem se dal,
protože bych toho litoval.
Krvavá orchidea pomaly klesá na najtmavšie dno,
nevinnosť v objatí večnej tmy ukrýva tajomné zlo.
Tá krvavá orchidea uväznená v tom hustom bahne,
s čistou dušou krásnej kvetiny v lupeňoch chradne...
Krvavá orchidea s tým zlomeným úsmevom na perách,
nevítaný návštevník mlčky stojaci nehybne vo dverách.
Tá krvavá orchidea ťa volá k sebe šialeným smiechom,
mlčanlivý svedok vzhliada k tvojim krvavým hriechom...
Krvavá orchidea, ktorá ti dnes ostrú dýku do srdca vrazí,
bude tvoj najbližší priateľ, kvet temnoty a nástroj skazy.
Přátelství je pevné pouto
pro někoho velké sousto.
Někdo ho zahodí jen tak
jako nepotřebný šat.
Jiný ho marně hledá
a potom je jak myška šedá.
Nevíte proč to tak je?
Já ne! Proto táži se.
Přátelé si mají pomáhat
a ne do zad dýky zabodávat.
Přátelství se neztratí
jen se vetře do pozadí.
I srdce z ledu roztaje
při pohledu do kraje.
Když se přátelé rozejdou
city se rozervou
srdce krvácí a pláče
jako právě vylíhlé ptáče.
Tu jizvu nic nezhojí
snad jen ve vzájemném souboji.
Přátelství a láska jsou pouta věčná
[center]Já miloval jsem tě tak moc
tak jako den miluje noc
tak jako mrak miluje oblohu
tak jako věc miluje výlohu.
a mám pro vás malý dárek.
Kosu musím si do kupy dát,
abych vás moh obětovat.
Jashin pak na mně bude právem pyšný,
to se mi na něm zdá fešný.
Kosu už sem si do kupy dal,
je čas abych ji do vás zabodal.
Do Jashinova kruhu stoupnu si hned,
a pustím se do vás tady a teď.
Jo jmenuji se Hidan,
a teď je ze mě tyran.
Zahodené city, tvoj ľahostajný ľadový pohľad dnes kruto zabíja.
Mal si niekedy rád? Cítil si tú bolesť, keď ťa niekto preklína???
Nepoznáš to, nevieš ani kto si, iba zbabelý vrah bez mena!
Tak sa pýtam tejto nemej tváre, no odpovedá iba ozvena.
Mlčíš? Zakrývaš si svoje ústa, tie sladké ústa plné detských lží,
ako dokážeš byť taký chladný? Ako môžeš ničiť všetky moje sny!
