Jiné, a přesto stejné 3. díl překvapení!

Naštěstí nebylo Akasídlo moc daleko. Po zhruba půl hodině tam konečně došli, (kromě Miry, tu celou cestu nesl Itachi. A také Tory, která se opírala o Deidaru . Ten ji nakonec musel taky vzít.)

Když se Mira konečně probrala, šíleně jí bolela hlava. Chvíli na to nadávala a pak jí došlo, že jestli jí něco bolí, tak žije.To jí přišlo téměř nemožné. Jak se jí povedlo přežít tu bitvu?
„Co tady křičíš?" ozval se vedle ní známý hlas. Otevřela oči a posadila se. Zatímco se snažila rozeznat tvary se zeptala: „Já křičela?"
„Samé nadávky... to je zvláštní, svoji malou sestru jsem vždy učil mluvit slušně," odpověděl hlas a Mira jej konečně poznala. Patřil Itachimu.
„No jo, Tory mě asi zkazila," usmála se na něj a skočila mu kolem krku.
„Tak ráda tě zase vidím!" najednou si za nimi někdo odkašlal
„Neruším?" Mira uviděla stát u dveří nějakého divného rybáka.
„Co se děje?" ptal se hned Itachi.
„Pein tě volá," prohlásila modrá příšera nevzrušeně a odešla.
„Kde je Tory?" zeptala se ho ještě než odešel,„a kdo je Pein?"
„Pein? To je náš vůdce. A kde je, ehm... Tory? To vážně netuším," a společně s Itachim odešel.
* Mezitím ve stejné budově v jiném pokoji.*
Tory právě přicházela k sobě : „Ku*va, proč mě tak bolí... všechno? Zas*aně! Do p*dele!"
„Hele, klidni se," ozval se vedle ní blonďák.
„Brácho!" Tory konečně s jistými potížemi otevřela oči. Místnost, ve které se nacházela, byla zavřená a bez oken, a to ji trochu znepokojilo.
„Kde to jsme?"
„Hádej," vyzval ji ironicky její bratr, ale aniž by jí dal možnost odpovědi, okamžitě pokračoval: „co tady děláš?!" vyjel po ní. Tory se na chvíli zamyslela.
„Jsme v Akatsuki?" zeptala se s nadějí v hlase,„ a k tomu, co dělám... řekla bych, že ležím."
„Víš co? Nedělej si ze mě p*del! Tohle je vážná věc!"

U Miry
Snažila se přemýšlet o tom boji, ale jenom ji z toho rozbolela hlava, a tak pomalu vstala a šinula si to ven na chodbu. Tam se začala rozhlížet, kudy se vydat, když z jedné místnosti napravo uslyšela křik, ale tam kde stála nerozuměla, a tak se vydala blíž. Právě když chtěla zaklepat tak se dveře otevřely a v nich stál nějaký blonďák. Nevšiml si jí, vrazil do ní, ani se neomluvil a šel pryč. Zevnitř se ozvalo: „Kdo je tam?"
„Mira," odpověděla černovláska.
„Nechoď sem," ozvalo se znova zevnitř, ale tentokrát Mira ten hlas poznala. Uvnitř byla Tory, a zněla dost plačtivě.
„Proč?" ani nečekala na odpověď, protože většinou dělala pravý opak toho co se jí řeklo, a vešla. Uviděla Tory, která očividně zadržovala pláč, sedla si vedle ní a zeptala se :„Co se děje, Tory?"
„Říkala jsem, že tady nemáš chodit!" odsekla naštvaně blondýnka.
»Zase má špatnou náladu,« pomyslela si Mira.
„Zeptám se znovu: proč? A navíc myslím ,že nemám dost síly abych se zvedlaaaa aaa odeeešlaaa pryččč," snažila se Tory rozesmát.
Tory se snažila usmát, ale povedla se jí jenom křečovitá grimasa.
„Pohádala jsem se s Deidarou," vylezlo z ní nakonec.
„Vždyť to je jedno, stejně ho vůbec neznáš, " snažila se ji uklidnit Mira.
„Kéž by..." Při těch slovech odvrátila pohled.
„A kdo to vůbec je?"
„No... už jsem ho znala i předtím," odpověděla neurčitě Tory a potom si na něco vzpomněla :" Neříkal ten... Kakuzu, že zná tvého bratra?"
„To nevím moc si z toho boje nepomatuju. To byl ten Deidara co?" Snažila se Mira odvést téma.
„Kdo byl Deidara? Cože? Miro, nepraštila ses do hlavy?" zeptala se Tory, ale už ne tím plačtivým hlasem.
„Ne nepraštila. Ten co vyšel ze dveří," Zase se naštvala Mira.
„Co s ním?" blondýnka už se začínala ztrácet. Navíc jí bylo špatně a všechno ji bolelo.
„Hele mám dojem, že do hlavy ses praštila ty," všimla si že Tory je nějak mimo ale sama se cítila unavená. Potom si blondýnka všimla, že černovláska je dost obmotaná v obvazech: „Miro jsi v pořádku? Vypadáš dost děsivě..."
„Jo proč?" nechápala Mira.
„Tak se na sebe podívej..." černovláska se na ni nechápavě podívala a pak udělala co jí blondýna poradila. Jen stěží potlačila překvapený výkřik.
„Co to je?"
Když znovu vzhlédla uviděla, jak se Tory snaží skrýt smích.
„Moc se nesměj, ty vypadáš podobně," setřela ji. Tory se na sebe nevěřícně podívala.
„Já sem si říkala, co mě to tak bolí..."
„Hele proč jsi zmiňovala něco s bráchou...." na chvíly se zamyslela.
„Počkej! Proč mě to nenapadlo dřív. Ten Deidara je tvůj brácha!" vyhrkla svůj objev a podivně jí zajiskřilo v očích.
„Jak si na to přišla?" divila se Tory.
„Celkem snadno z toho boje si fakt moc nepomatuju, ale jak přišlo na Deidaru tak ses celkem hodně naštvala. A navíc - a to je ten hlavní důvod - má na rukou pusy stejně jako ty! Samozřejmě jsou tu i další ale to tě tak nezajímá co?" zeptala se pobaveně když uviděla, jak Tory otevřela pusu.
„Když se tak soustředím na tvoje kritéria určování, není náhodou ten.. no, Taši tvůj bratr?"
„Nóóó... Nejmenuje se Taši ale Itachi a hele, jak jsi na to přišla ty? Tyhle kritéria by ti nepomohly."
„Kakuzu něco v tom smyslu přece říkal."
„Aha tak to si nepomatuju takže jsi sem nešla jenom zesílit."
„To už je stejně jedno. Deidara mě tady nechce," oznámila Tory opět plačtivím tonem.
„Co? Proč? Jak dlouho jste se neviděli?" začala ze sebe Mira chrlit otázky.
„To je jedno..." natahovala dál.
„Promiň já nechtěla," po těchto slovech se zadívala do země a stáhla do sebe. Najednou obě uslyšely na chodbě kroky.
„Tobi je dobrý kluk! Jo! Je to tak! Hodnýýýýý moooooc hodnýýý!" prozpěvoval si někdo.
„Drž h*bu!" Zakřičela Tory a pak si uvědomila, co to udělala. Bylo to prostě jako instinkt. Něco ji v duchu nabádalo: Okřikni ho! Ani nevěděla proč, prostě to tak bylo.
„Bůůůů! Ona nemá Tobiho ráda!" Ozval se znova výkřik a do pokoje vběhla velmi groteskní osoba.
„Vypadni ty dýně!" zakřičela znova Tory.
Tobi sebou vyděšeně škubnul a vrhl se k Miře. Tu se slzama v oku objal: „Pomoooc!"
„Klid Tobi," uklidňovala jej.
„Ona mě nemá ráda!" skučel dál dýňák.
„Ne, nemám,"vyplázla na něj za černovlásčinými zády všechny tři jazyky. Mira ho pohladila po hlavě.
„Ona si jenom dělá legraci," upřela na Tory vražedný pohled.
„To si teda- " v tu chvíli ji Uchiha dost nepříjemně dupla na nohu.
„Aúúú! To byla moje noha!" vykřikla.
„Neříkej!" sykla na ni ironicky Mira. Najednou jí Tobi zmáčkl tak pevně až to nevydržela a zařvala „Aúúú!" Tobi se od ní odtáhl.
„Tobi is a good boy." Do dveří vešel Itachi: „Co to tady děláte? Tobi, jde tě slyšet přes celý barák. Co ti kdo dělá?" Mluvil na něj tonem, kterým se mluví na psychicky labilní... Všichni víme proč.
„Ona mě nemá ráda!" začal znova natahovat.
„Kdo ona?" Zvedl Itachi oči v sloup a pak se tázavě podíval na Miru.
„Já nic!" bránila se.
„Ta druhá!" vřeštil maskovaný.
„Drž h*bu ty přerostlá dýně! Kolik ti je let, že tady takhle vyvádíš?" neudržela se blondýnka. Tobi začal se zájmem počítat na prstech:„Jedna, dva, tři, ehh... čtyři, šest-"
„Špatně! Vypadla ti pětka, blbečku!" posmívala se Tory.
„Klid! On takový prostě je." bránil Tobiho Itachi, když k němu šel brečet. Než k němu stačil Tobi dojít aktivoval Itachi mangeque sharingan (nebo jak se tomu nadává) a uvrhl ho do tsuikomi. Tobi se schoulil do klubíčka a snažil se cucat si palec ale nějak mu to přes masku nešlo. Itachi deaktivoval svůj sharingan a vykopl Tobiho ven na chodbu. Když se za ním zabouchly dveře zeptal se jich: „Co se tady vlastně děje? Dolů přišel nas*aný Deidara a mlel něco jako:, Já ji zabiju,."
„Teď to budeš muset vysvětlit," ušklíbla se na Tory Mira.
„Brácha totiž nesnáší moje ironické poznámky, ale já si fakt nemohla pomoct." zatvářila se co nejnevinněji blondýnka.
„Ty jsi ta, co má na Miru špatný vliv, že? A jste si s Deidarou vážně podobní, hlavně přístupem k Tobimu," usmál se.
„Vy jste si taky hodně podobní. Ale nevíš, co s námi teď bude?"
„To fakt nevím. Pein se o tom tepre rozhoduje," řekl nejistě.
„Ale pryč už vás nejspíš nepustí, když toho o nás tolik víte... třeba o naší tajné zbrani jménem Tobi..." Tory dostala šílený záchvat smíchu.
„Tobi? Ten by nás leda tak ohlušil zpěvem." Všichni tři se rozřehtali ještě víc, ale potom do pokoje vešel Deidara.
„Tys rozbrečela Tobiho?" Vystartoval na Tory.
„jo. Víš, je to strašný de*il, a já jsem si nemohla pomoct," přiznala se blondýnka, ale její veselý výraz byl ten tam.
„Dobrá práce!" řekl Deidara, čímž všechny ohromil.
„No co, je to de*il."
"Ona a její brácha úplně stejné osobnosti. Celkem by mě zajímala její minulost..." toto se honilo Miřinou hlavou, když se dívala na Tory a jejího bráchu. Najednou se ale na ni Deidara podíval exstravražedným pohledem až jí to překvapilo a nevěřícně na něj zírala. Potom se ale prostě podíval pryč. "Co to bylo?" myslela si.
„To ale nic nemění na faktu, že půjdeš zpátky!" prohlásil nesmlouvavým hlasem.
„Ale -" chystala se vzdorovat blondýnka, Itachi ji však přerušil:„Myslím, že tak snadno to nepůjde. Ví toho o nás moc." Deidara na něj upřel stejný pohled, jako předtím na jeho sestru.
„Ty se do toho laskavě ne*er.." pronesl tak ledovým hlasem, až se všichni v místnosti otřásli. Chvíli bylo ticho a pak mu Itachi už s klidem řekl:„Kolikrát ti budu říkat že mě tam poslal Pein?"
„Co se tady děje?" zeptala se vyděšeně Mira a radši couvla, protože to vypadalo, že po něm Deidara skočí, ale nakonec k němu jen přišel a zašeptal tak že to všichni v místnosti slyšeli: „Já jsem ti zase říkal že tě nenávidím jenom kvůli tomu, nenávidím tě ještě kvůli tvým očím a postojům."
Pak se obrátil k Tory: „ S těma dvěma ti zakazuju se bavit."
Po těchto slovech vyšel ven a zabouchl za sebou dveře.
„Co se to tady děje?" zeptala se zmateně Tory tak potichu, že ji bylo sotva slyšet.
„Taky by mě to zajímalo," obrátila se Mira na bráchu. Ten se ale radši vypařil.
„Taky už půjdu," řekla černovláska.
„Proč?"
„Nemáš se se mnou bavit," upřela pohled do země a vlekla se ven.
„Snad nebudeš brát vážně ty blbé kecy toho idiota?" podívala se na ni nechápavě blondýnka, ale bylo poznat, že má bráchu hodně ráda.
„On má takový... děsivý pohled," hájila se Mira. Už byla skoro venku když na chodbě uslyšela: „Tobi is a good boy!!!"
Rychle zabouchla dveře a pro jistotu se o ně ještě opřela.
„Radši tady ještě chvíli zůstanu," změnila okamžitě názor.
„Že tak najednou?" dobírala si jí Tory.
„Nechci, aby mě Tobi umačkal," otřásla se už jen při té představě.
„Tak dobře. Zajímalo by mě, co s námi teď bude," přemýšlela nahlas blondýnka.
„Jo, to mě taky," přitom se ale dívala zasněně do blba.
„Snad se to zítra dozvíme," zívla Tory.