Jiné, a přesto stejné 1. díl seznámení
V celém lese bylo naprosté ticho. Ani kráčející černovlasá dívka svými kroky nezpůsobila žádný hluk. Kráčela jistým, pevným krokem, ve tváři měla odhodlaný výraz. Až najednou ticho náhle přerušil nějaký hlas:
„Kur*ááá! Dop*dele! Zas*ané kořeny! Všude samé kořeny, kameny a stromy!!!" černovláska sebou při tom náhlém zvuku vyděšeně škubla, pak zvedla oči v sloup a vydala se za hlasem. Po chvíli už spatřila na zemi ležet drobnou blondýnku. Zvědavě si ji začala prohlížet, když v tom se ta holka zvedla: „Co čumíš?" zakřičela na ni a naštvaně na ni pohlédla.
„Já... já nic, jenom jsem slyšela, jak nadáváš a přišla jsem se podívat, co se děje," odpověděla jí.
„Je tu moc stromů, to se děje!" odsekla blondýnka, ale už smířlivějším tonem. Pak se otočila se a začala odcházet.
„Jsi v lese... kdo vlastně jsi?" zeptala se jí černovláska, ale nevydala se za ní.
„Neřeknu!" vyplázla na ni druhá dívka jazyk, „a kdo jsi ty?"
„Když neřekneš,neřeknu. Když řekneš, možná," vyplázla na ni černovláska jazyk a otočila se.
„Jmenuju se Kaisu," prohlásila blondýnka a postavila se před černovlásku.
„Víš ty, že ti nevěřím?"
„A proč?" upřela na ni Kaisu nevinný pohled.
„Hmmm, ani nevím," a opětovala jí nevinný pohled.
„Já jsem Shari," představila se druhá dívka a při tom jí podávala ruku. Kaisu jí ale svou ruku nepodala.Po chvíli trapného ticha černovláska ruku opět stáhla.
„Těší mě, ale taky ti nevěřím. Kam jdeš? Je divné potloukat se tak hluboko v lese sama... A v tvém věku," upřela Kaisu na Shari trochu posměšný pohled.
„Ty tu taky jsi sama ne? Do mého věku ti nic není a vypadáš asi stejně staře jako já. Navíc bys to stejně nepochopila," upřela pohled do země.
„Já tady nejsem sama!!" naštvala se blondýnka.
„Hmmm a to už jsem si začínala myslet že bys mě mohla pochopit..." řekla Shari šeptem a pak normálně pokračovala: „A kdo je teda s tebou?"
„No... do toho ti vůbec nic není," vypadalo to, jakoby Kaisu zatlačovala slzy, ale Shari se pořád dívala do země, tak si toho nevšimla.
„Aha."
„Hele víš co?" Promluvila zase Kaisu, „myslím, že už půjdu," zdálo se, že se jí vrátila celkem dobrá nálada a začala něco žmoulat v ruce.
„Ehm...co? No jo, jasně," odpověděla Shari, která byla chvíli duchem nepřítomná.
„Tak čau. Těšilo mě," rozloučila se blonďatá dívka a otočila se k té druhé zády.
„Ahoj," odpověděla pořád ještě trochu jako ve snách Shari, ale než se stihla otočit, naletěl na ni malý hnědý ptáček.
„Hej!!! Co to-" vykřikla, ale než to stihla doříct, přerušila ji druhá dívka.
„Katsu!" zakřičela blondýnka a ptáček okamžitě vybouchnul. Když kouř zmizel, objevila se rozzuřená Sharina tvář, orámovaná trochu ohořelými vlasy.
„Tak to jsi právě udělala velikou chybu Kaisu!!!" její černé oči se změnily na červené.
Vydala se za ní. Najít ji nebylo s jejíma očima těžké. Oklikou ji předběhla a pak si na ni počkala. Když Kaisu konečně dorazila, byla už Shari celkem v pohodě.
„Cože? Jak jsi to udělala?!" divila se Kaisu, když ji uviděla. Shari ji chytla za límec.
„Ať se jmenuješ jakkoliv, tohle si ke mě nedovoluj. Jo a kdyby něco, tu bombu jsem viděla už před tím, takže se už o nic takového nepokoušej," pustila ji a otočila se k odchodu.
„Hej! Ses nějak naštvala," usmála se spokojeně Kaisu, „to bylo celkem dobrý, pojď si plácnout."
„Cože?" otočila se k ní zmateně černovláska.
„Jsem prvotřídní štváč lidí," zubila se dál Blondýnka, „to bys nevěřila, kolik lidí naštve, když jim něco vybuchne před xichtem. Jo a mimochodem, taky můžu říct, že jsem viděla, že tam jsi, takže mě neštvi. Pojď si plácnout."
„Já si nevymýšlím naučil mě to..." hlas jako by jí uvízl v krku a po tváři se jí skutálela jediná slza. Pak se zase vzpamatovala a pohlédla na Kaisu. Ta měla ve tváři nevěřícný výraz.
„Proč brečíš? Tak promiň, já jsem si dělala srandu," přešla k Shari a objala ji.
„Jo a ve skutečnosti se jmenuju Tory," řekla Kaisu trochu provinile.
„Já ... to nic. Já se ve skutečnosti jmenuju Mira," přiznala se i Shari a pokusila se o úsměv. Tory se zasmála.
„My jsme teda vážně povedená dvojka."
„To jo," přitakala Mira, „a kam míříš?"
„Hledám Akatsuki," odpověděla trochu váhavě Tory.
„To je náhoda! Já taky. Ale proč?"
„Já..." Tory znovu zaváhala, „chci zesílit," vypadlo z ní nakonec.
„A ty?" Mira se taky zamyslela.
„Někoho hledám," odpověděla neurčitě.
„Koho někoho?" zeptala se Tory, ale cítila, že jí černovláska neodpoví. Ani ona totiž neřekla celou pravdu.
„Do toho ti nic není a vůbec to s tím, že chceš zesílit taky nebyla tak úplně pravda, co?"
„Pfffff! Náhodou... Zesílit chci!" potom se na chvíli zamyslela, „a jestli chceš, tak můžeme jít spolu. Co všechno už jsi prohledala? Já vím jistě, že to není v Mlžné, ani v Kamenné, a podle tvojí čelenky soudím, že ani v Listové."
„No, v Listové nejsou, to máš pravdu. Ale já nemusím nic prohledávat, jsou v Deštné," prohlásila jistě Mira.
„A jak to víš?" měřila si ji trochu nedůvěřivě blondýnka.
„Po... jisté události jsem byla o většině věcí ohledně Akatsuki informována."
Po těchto slovech se trochu stáhla do sebe.
„Dobře, tak vyrážíme," usmála se Tory.
A tak se obě dívky vydaly na cestu. Přátelství, které mezi nimi vzniklo nebylo zrovna moc pevné, ale i tak to prozatím bude muset stačit.
Takže... Celou tuto povídku píšeme já a Mitora Uchiha a to pomocí zpráv na Konoze. Většinou každá napsala jednu větu (tu svoji) a ta druhá pokračovala... Já jsem to potom celé ještě trochu upravila, tak doufám, že se Mira nebude zlobit
A nejspíš jste si všimli našich falešných jmen Shari - Sharingan Kaisu - Katsu (takže někdo by už dokonce mohl uhodnout, proč jdeme do Akatsuki )
Je to naše první společná povídka, i celkově první povídka, tak snad se bude alspoň někomu líbit.
Vážně doufám, že jsem opravila všechny chyby
Omlouvám se, jestli jsem to odeslala víckrát. Blbne nám počítač
Misia L-Jak vidim podla zaciatku tato seriovka bude zabavna.Najlepsie tie falosne mena shari a kaisu. neviem preco my ta blondinka pripomina deidaru .FFcka s akatsuki ma strasne bavia. dufam ze aj tato ma pobavi.
Parádička :-3 šikovné ste baby !!
Děkujeme :3333333333
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Skvělé!
Přidávám se Dík
Dík
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Fakt super! Musíte psát dál!!!!!!!!!!!!!!
Díky Atty
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Neboj se nezlobim se. Je to super.
A příště vkládáš ty
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Hmmm chci vidět
Hej ségra.. povedlo se ti to .. pište dál a jak to budete mít, taky mně stejně jako já tobě, pošleš další díl!!!
Dík ségra Jasně
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Tory, keď som si prezerala najnovšie FF, skoro som to prehliadla ale len skoro
Začína to pekne a teším sa na ďalší diel
Děkujeme
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Každopádně, je to zajímavé, pište dál!
-Saphira
Děkujeme Psát budeme, už toho máme víc
„Jedeme... Hmmm..." „Utužovat náš vztah," pomohla mu Konan a zamilovaně na něj pohlédla. Pein jí to oplatil.
„Nějaké dotazy?"
„Kdy odjíždíte?" Hidan se zdál naprosto nadšený.
„Ve tři hodiny."
„Tak pozdě? Nechcete dřív? Aby jste to stihli..." přemlouval je.
„Ne. Rozchod!"
Tma...
Místo pro čarovné lidi :33
[hide=xD]
Co chceš?
http://www.zahubicku.eu/ludvik-tvuj-virtualni-kamos/ Nejvíc!!!
http://z0r.de/L/z0r-de_31.swf
Zdravím.
Taky zdravím.
Hm.
Nálada pod psa?
Jo.
Můžu se tě zeptat proč?
Můžeš to zkusit.
Proč?
Co se staráš? Stejně tě to ve skutečnosti nezajímá. Nikoho nezajímají ostatní lidé. Jediné co chtějí jsou pomluvy, drby a žhavé novinky. Ale když je ti nejhůř, nikoho nezajímáš. Prostě konec, tečka. Jé, ty ještě existuješ? Můžeš odplout, stejně už jsi za vodou.
Myslíš?
Jo, přesně to si myslím. Navíc když uděláš něco špatně, všichni si toho všimnou, ale když to uděláš dobře? Nebo uděláš něc navíc? Nene, najdou chyby. A všichni něco umí.
Ty přece-
Ne. Táhněte s tím. Jsou lidi, co dělají věci kratší dobu než já, a dělají je stokrát líp.
S tím se musíš smířit. Pokaždé tady někdo takový bude.
Ale.. Nemůžu zazářit alespoň v něčem?
To chce Píli. A musíš se tomu věnovat. A musí tě to bavit.
A když nevím, co je ta správná věc, do které vkládat tolik energie?
Tak si vyber to, co tě nejvíc baví.
Ale to, co mě nejvíc baví, nikoho nezajímá. A nejsem v tom natolik dobrý, abych se někam dostal.
Ani s pílí?
Ani s pílí. Chce to talent. Bez talentu můžeš mít píle, kolik chceš, a je ti to k ničemu. A já nemám ani jedno.
Co takhle skusit něco nového?
Ale čeho tím dosáhnu? Budu stále jenom zbytečná existence. Co přesně by se stalo, kdybych ted zmizel? A nebo kdybych nikdy neexistoval? Bylo by o pár povídek méně. Tečka.Moje místo by obsadili jiní, lepší.
Ale ty existuješ, takže máš možnost něco změnit.
Sám?
Jo. Nebo se obklop lidmi, kteří ti pomůžou.
Ale to je těžké!
Kdyby to bylo lehé, ztratilo by to kouzlo. Dělal by to každý. A co ty víš, třeba právě ty něco dokážeš. A kdyby ne tak co. Tak nic.
Hmm.
He? Já mám poslední slovo? To se tak často nestává! Že by má řeč konečně zapůsobila?
Ne. Jsou to obyčejné kecy, kterých je v každé knížce milion, v béčkových povídkých i tři miliony, ale jsou to pořád jen kecy.
Ale na chvíli jsem tě přesvědčil, ne?
Hmm.
JO! Konečně! Asi bych těch béčkových povídek měl číst víc.
To at tě ani nenapadne. Pro dnešek ti to možná vyšlo, ale příště ti na takové sentimentální kýče neskočím.
Vidíš, s úsměvem ti to sluší mnohem víc.
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD