Láska - Bolest a štěstí života VI. – Smrt v pohledu

„To snad ne!“
„Co je, co je co je?“ přiskočí k němu Sakura s Narutem a nehlédnou mu přes ramena do rozevřené knihy.
„Co to -.“ Na první straně deníku se nacházela přeškrtaná jména, některá jim až moc známá.

„To snad ne! Žabí děda, Darui, děda Tsuchikage.“ Zděsil se Naruto, když spatřil přeškrtnutá jména.
„Sasuke, Tsunade, Gaara, panebože oni zabíjejí všechny, které známe.“ Sakura vytrhla mistrovi knihu z ruky a listovala dál.
„Počkej, počkej, vrať to na první stranu!“ zastavil ji Naruto a vracel se na začátek.
„Kankurou a – a tady i Hanabi.“ Jejich jména byla v seznamu začerněna a děsivě vyhlížel na okolí.
„Neříkej, že ten tým co nám sem měl jít na pomoc, byl veden Kankurou!“ nechal ji opět listovat. Několik dalších stránek bylo popsaných všemi možnými jmény, lidí již mrtvých jakožto Nagato či Uchiha Itachi. Neznámá jména přeskakovali a zastavili se na stránce s opáleným textem.
„Ty v*le co za kr*téna si mohlo v zločinecké tlupě psát deníček!“ vykřikl Naruto po zjištění, že všechny plány onoho ‚vola‘ jsou zapsány na dalších nejmíň pěti stránkách.
„Kroť se Naruto, v tuhle chvíli je to jako dar z nebe. Víme skoro všechno, alespoň z toho, co si ta nádhera napsala. Heh a zdá se, že má námitky na jeho vedení.“ Přitočila sešit ke klukům, kteří se začetli do odstavce pod jejím ukazováčkem.

„Vzdávám se.“ Naruto se malátně vznášel ve vzduchu kolem spolu se Sakurou a oba vypadali jako by jim hlavou projela hadice a utopila zbytečky zdravého rozumu v roztoku vody.
„Vážně, jak jen, jak jen, jak jen může být někdo tak deb*lní, aby si zapisoval tak podstatné věci do sešitu. Heh a ještě ke všemu ho tady teď nechal, chyběla už jen výstražní tabule, co kdy-.“ Jejich nehmotné opary těla do sebe vrazili a koukali si vzájemně do očí. Naruto se Sakurou se vrátili zpět na zem, však stále otřeseni hrůzostrašným zjištěním.
„Už jste se uklidnili vy dva?“ Kakashi si již delší dobu poklepával prsty, čímž si po chvíli zarazil třísku do prstu, kterou nyní nemotorně vycucával z prstu.
„Kdybyste si sundal tu masku p-.“
„Kušuj Naruto, dokud budeš žít, tu masku bych si raději přilepil na ksicht lepidlem, než ti udělal po tak dlouhé době radost. Tak, dobrý, můžeme vyrazit.“ Odcvrnknul miniaturní dřívko kamsi a prošel kolem děsivě vyhlížejícího blonďáka, kterému se v obličeji objevili všechny barvy duhy spolu s nenávistí, stresem, vražednou tendencí cokoliv v okolí rozsekat na kousky a další směsicí čehosi, co dodávalo jeho tváři vzezření na vrhnutí.
„Jdem, krucinál!“ okřikl je a již pevně nohama na zemi se vydali ven z jeskyně.

Pomocný tým -
„Kibo cítíš je?“ ozval se vůdcův hlas v zemi Zlata.
„Jo, Kuubiho čakra je všude kolem, smrdí na kilometry daleko. Vpravo!“
„Jak ještě daleko?“
„Asi dvacet minut, plus mínus, ale nemůžeme tam doběhnout takhle vyčerpaní, byli bychom tam k ničemu, tak asi třicet minut.“
„Máš pravdu, ksakru, zastavte. Dáme si deset minut pauzu a pak zase vyrážíme,“ vůdce se natočil směrem k psovodu a zahleděl se mu do očí, „Jestli vycítíš klesání na Kyuubiho stopě, okamžitě nás vyburcuješ a zase vyrážíme jasný? Nesmíme je ztratit.“
„Ah, jo chápu.“ Přidřepl si vedle svého psa a zamyšleně se propadl do myšlenek.

Zpět u Naruta -
„Uf, tam bylo dusno! Tak, kam teď?“ blonďáček si prokřupl záda a mrkl na vůdce.
„To se ptáš mě, jak to mám vědět, já se tady nevyznám!“
„Chlapy držte na chvíli huby a vzpomeňte si na tu mapu. Spolu s informacemi z tohohle bychom je mohli najít.“
„Něco tu smrdí.“ Ozval se Narutův hlas, když hlavou smýkal ze strany na stranu a točil se na místě.
„Máš zas nějaký připomínky, blbečku.“ Sakuře naběhla žilka spolu s tikem v oku, když zaklapla knihu v ruce.
„To je – Gai! A s ním tam jsou ještě Kiba a ostatní!“
„Hoj, cože? Kde ti by se – Aj jo, Katsuyu vlastně podala zprávu Tsunade-sama, to by to vysvětlovalo. Hm, ale teď na ně nesmíme čekat. Kiba vycítí Kyuubiho čakru, takže nás neztratí a my můžeme vyrazit za nepřítelem.“
„Jop… hm, em, kam že to jdeme?“
„Grrr, Naruto! Sem!“ přilepila již opět otevřenou knihu Narutovi na nos a se založenýma rukama jej pozorovala.
„To - co tady ještě stojíme rychle šup honem, musíme je dohonit než – he, kde ste?“ opět se otáčel dokola, než spatřil mizící tečky v dálce, „Héééj, počkááát!“

Organizace Kaika -
„Pane, kam zamíříme poté?“ ozvala se malá postava v pětičlenné skupince a pohlédla na osobu v čele.
„Do Listové. Půjdeme po Tsunade, kterou můžeme rovnou zabít, k tomu nám pomůže i fakt, že máme pod kontrolou její podřízenou.“
„To ano pane, ale když jste řekl, že mám ve vesnici rozšířit chaos, upadla do bezvědomí a nyní zjišťují následky jejího běsnění. Vím, že zjistí, že zde nejde o jed, a proto je možné, že jí dojde mé jméno. K tomu nyní nemůžeme Shizune využít, dokud se neprobere.“
„Kako, vím, že jméno tebe a tvého bratra zná, ale i tak neví nic o zrušení tvého genjutsu. Pokud bude třeba, udělej potřebné opatření k tomu, aby se Shizune probrala a to až bude mít dobrou příležitost k zásahu.“
„Hai.“
„Em, eto, co mám dělat já?“ dlouhánův hlas se donesl k uším vůdce.
„Jako vždy moc horlivý. Skvěle si zvládl vraždu Kazekageho bratra a jeho skupiny předtím i Hyuuga Hanabi. Myslím, že tě pošlu na Sakuru, Kakashiho a Temari a až to všechno skončí, budeš si moct pohrát s Shizune a tady Hinatou.“ Hyuuga dívka pokračovala jako v transu v cestě, sebemenší náznak vlastního myšlení.
„Hm, děkuju pane.“ Na jeho tváři se vyrýsoval škleb a odrazil se od další větve. Pohlédl na postavu v černém plášti, běžící před ním, jak jistě zpomaluje vyčerpáním. Přiskočil k němu a podepřel jej. Zaslechl jakési ‚chcípni‘ a ‚zvládám‘ ale věděl o jeho handicapu a nehodlal jej pustit. Z těžka oddechoval a párkrát se mu podlomila kolena, proto přestal protestovat s podporou ze strany mladíka.
„Hm, kdy půjdeme - na Naruta a Sasukeho?“ vyčerpaný pohled sklopil k zemi a čekal na odpověď.
„Až získáme jejich slabiny. Hinata je již pod naší mocí a Sasuke si již uvědomuje, že můžeme lehce získat i ji, a proto ji bude z dálky chránit. Tehdy zaútočíme.“
„Když váš otec zabil Hachibiho – co myslíte, že Kyuubi cítil?“
„He? Zvláštní otázka, zvláště od tebe. Kyuubi byl ve velmi silném vztahu s Hachibim a Nibim, při její smrti běsnil a to samé i při smrti jeho přítele. Tento pocit neznám, ale jeho to muselo ranit na srdci.“
„Chápu. Kdy a kam vyrazím já?“
„Po této cestě si budeš muset odpočinout v jeskynním komplexu u Suny a až se ti dočerpá energie, vyčkáš na noc. Myslím, že tebe vyšlu k Raikagemu, jistě to zvládneš.“ Otočil se na muže v černém a pod maskou se mu vyrýsoval úsměv, „Až Kazekage zemře, zabiješ vůdce Oblačné.“
„Hai.“