Láska - Bolest a štěstí života VII. – Nyní vše zažíná, nyní vše končí

„Mají velký náskok a dlouho jim nebude trvat a dorazí k hranicím Země Větru,“ oznámil blonďák situaci a přidal do kroku.
„Klid Naruto, bez energie jim tam budeme k ničemu.“
„Jak můžu být v klidu! Je tam Gaara, Temari a každý chunnin a výš je v nebezpečí! Chystaj se zabít Gaaru, to je pro mě sakra dobrej důvod nebýt v klidu,“ zuby mu skřípaly a zbývalo málo a z rukou mu začali stékat pramínky krve.
Ježiši a já myslel, že už se mu v tý hlavě rozsvítilo. Kakashi se odrazil od další větve a potajmu prozkoumával okolí.

Mezitím kdesi u Písečné vesnice –
„Zůstaň tady, my to jdeme vyřídit s Gaarou,“ promluvil k muži, který hlasitě oddechoval a rychle se sunul do potemnělé jeskyně.
„Jdeme, budeme se řídit obvyklou formací,“ rozkázal muž s maskou a během se dostal opět na rozžhavený písek, „Až doplníš energii, běž zabít Raikageho s ostatními jouniny!“ křikl ještě do nitra skály a čtyři lidé se vydali ke zdím skryté vesnice.

U Kazekageho –
„Gaaro, kdy bude pohřeb?“ šetrně poklepala svého bratra po rameni a na Temariinim obličeji se zračil jen smutek a žal, stejně tak i u vůdce Písečné.
Gaara nehnut hleděl z okna: „Zítra ráno. Potřebuju být chvíli s – s tebou,“ otočil se ke své starší sestře a jeho výraz byl pln vyčerpání a bolesti. Zničehonic objal svoji sestru a ta jej po počátečním šoku pevně sevřela, „Nechci přijít i o tebe. Kankurou -,“ netušil jak pokračovat, do očí se mu hrnuly slzy při vzpomínce a jeho zkrvavené tělo a nehybná ústa. Oba sourozenci tam ještě chvíli stáli v pevném sevření toho druhého, dokud se neodtrhli plni nového klidu.
„Nedovolím, aby se to něco stalo bráško,“ pohladila jeho rudé vlasy a vyšla z kanceláře Kazekageho.
Sestřičko, už nechci ztratit nikoho ze své nejbližší rodiny, už to nechci zažít. Já ochráním tebe. V jeho srdci byla čirá prázdnota. Bolest, která zasáhla jeho a Temari byla nesnesitelná, jen chvíli a sesune se nyní a zde k zemi. Smutek střídal hněv a zlost, která se pomalu přesouvala k naprosté bezmocnosti. Kdo to ksakru udělal! Sepnutou pěstí udeřil do mahagonového stolu. Z rozjímání jej vytrhlo bušení na dveře.
„Kazekage-sama, někdo s vámi chce mluvit.“
„Co se stalo?“
„Přišla vyslankyně z Listové, má pro vás zprávu od Hokage.“
„Hm, pusťte ji sem.“
„Jistě, Kazekage,“ muž odešel z kanceláře a za pět minut se dostavil i s ženou z Listové.
„Kazekage,“ prohlásila na úvod a uklonila se.
„Hinato? Prosím neukláněj se a říkej mi Gaaro.“
„Ha – Hai, Gaaro-kun. Tsunade-sama mě vyslala s žádostí o podporu v nastalých vzpourách a zároveň projevit upřímnou soustrast za vašeho bratra.“
„Určitě, zítra je pohřeb a chystají se tam všichni, takže pokud by to bylo možné, vyslal bych pomocný tým až po pohřbu.“
„Chápu,“ chystala se uklonit, avšak včas se zastavila.
„Dáme ti nějaký pokoj,“ ukončil jejich rozhovor a nechal si zavolat jednoho ze strážců, „Najděte jí nějaký pokoj na přespání a začněte již s přípravami.“
„Hai. Tudy prosím,“ vyvedl dívku z kanceláře Kazekageho a nechal jej o samotě.
„Upřímnou soustrast?“ zopakoval její slova a jeho ruka se zatnula v pěst. Jenže my jsme ještě nenapsali zprávu o Kankuroově smrti do Konohy! Ksakru kdo to je? Z ničemhonic vyběhl ze své kanceláře a zamířil do informační věže. Za pár minut již rozrážel dveře, div že je nevyrval z pantů.
„Co to – ah, Kazekage-sama my -,“ žena se snažila promluvit, leč vůdce vesnice ji zarazil.
„Už jste vyslali Takamarua?“
„Ne ještě ne, právě jste sem vběhl a -,“
„Informujte Konohu, že Hinata Hyuuga je zde do konce pohřbu. Do té doby ať nám dají vědět, jestli se v nedávné době nestalo něco v její blízkosti. Do té doby zůstává jako podezřela,“ vychrlil ze sebe a opět se zahloubal do myšlenek. Jak se mohla dozvědět o jeho smrti? Jen kdyby – to – ona.
„H-hai! Změňte zadanou zprávu!“ rozkázala žena ke svému spolupracovníkovi, který okamžitě dodal vše, co Kazekage nadiktoval.
„A pane? Jaké jsou k tomu důvody?“ zeptal se roztřeseným hláskem.
Chvíli přemýšlel jak nejlépe zformulovat zdůvodnění: „Z podezření za vraždu bratra Kazekageho,“ a vyběhl opět z místnosti.

Organizace Kaika –
„Tak jak to vypadá?“ zeptal se vůdce skupiny a zahleděl se na postavu v tureckém sedu se zavřenýma očima.
„Zdá se, že nepojali žádné podezření. Ponechali ji v jednom z pokojů a vyčkají na konec pohřbu.“
„Fajn, zbytek dokončíme zítra.“ Brzy tě pomstím, matko. Za to, co ti všechny velké vesnice udělaly. Skupina se právě nacházela v blízkosti opevnění vesnice, kam před půl hodinou vstoupila jejich vraždící loutka.

V temnotě jeskyně –
Měl bych se už vydat na cestu, všechna energie se mi už vrátila. Muž se zvedl z vlhké země, oprášil si oblečení a vyšel do stmívajícího se dne. Rychlostí blesku se vydal směrem k Oblačné vesnici a procházel doposud zjištěné informace. Raikage, těšte se.
Byla již tma něco po půlnoci, kdy se udýchaná postava dostala k hranicím Země Blesku. Technika, kterou se naučil pro rychlejší přesuny, mu byla velmi nápomocná, ale všechna čakra z něj vyprchala. Vyčkával další tři hodiny, než se pod rouškou noci vydal do skryté vesnice.
Stráže odstranil několika pohyby a lehce pronikl do vesnice. Tiše se přesouval k nejvyšší budově a naslouchal zvukům kolem. Nikde nikdo. Žádné zvuky jen světlo měsíce jej mohlo rušit na vražedné cestě.
Je tu. Ladně se vyhoupne na střechu a podle přesně daných instrukcí se blíží k pokoji vůdce. Otevřeným oknem se provlíkne do útrob budovy a jde. Zatáčka, několik pokojů, druhá, třetí, schody, pokoje, tady. Nijak nerozlišené dveře, vše stejné, barva, tvar, ani žádná cedulka, neinformovaný by bloudil věky.
Teď zachovat klid. Muž za těmito dveřmi je stejně rychlý jako Kyuubiho jinchuuriki a jeho spánek visí jisto jistě na vlásku. Jeden nepatrný pohyb, závan vzduchu a tělo útočníka může být vejpůl. Přesune se k vedlejší místnosti a otevře. Sklad? Jak příhodné. Protáhne se až k oknu a tiše vyleze ven. Přehoupne se o metr a nachází se u potřebného okna. Prsty přejel po rámu a lehce jej vysadil z pantů. Protočil se do pokoje a postavil rám zpět na své místo. Nesmí se udělat ani sebemenší průvan. Ano, přesně tak to říkal a on to ví. Potichu se dostává k posteli, kde jen matně vidí siluetu oné postavy. Ze zadní kapsy vytáhne kunai a zkontroluje okolí. Nikoho necítil stejně tak nepocítil změnu v oběhu čakry své oběti. Naklonil se nad ní a vyčkává.
V posledních několika týdnech se pro něj stala smrt a tma životem. Světlo jej zrazovalo, obíralo jej o sílu, ale tma jej vždy plně pohltila a naplnila nesmírnou silou. Jeho pán mu vysvětlil, že pokus, kterým jej přivedl zpět k životu, měl svá rizika. První, slunce vás může zabít. Technika, kterou vyvinul, byla velmi temná, a proto dopad na svém výtvoru má stejný. Zlo jej plně živý. Druhý, paměť vám zůstane s pouhými útržky a tím vás mate na každém kroku. Spatříte listím obalený strom a vzpomenete si na svůj domov. Tam, kde rostly květiny a stromy, tam kde jste měli rodinu, ale nyní o ní nic nevíte. I pohled na osobu pod ním mu nyní připomněl jednu, ne několik nocí, kdy se pokradmu připlížil k… ženě! Sledoval dívku, která v něm probouzela pocit štěstí. Hnědé vlasy a sladký úsměv, to mu nyní uvízlo v mysly a nechtělo pryč. Tak už vypadni ksakru! Ne, stále je tam a jen když si na ni vzpomene, má nutkání k úsměvu. Ale co, vzpomínky mu jsou nyní k ničemu.
Přelétne pohledem na osobu pod ním a náhle jej cosi popadne. Ne není to osoba, je to pocit. Chtíč! Chtíč po krvi, bolesti, nářku, chtíč po smrti. S šíleným výrazem ve tváři se rozpřáhne a ticho této noci prořízne ohlušující výkřik: „Teď!“
Jeho tělo obléklo karmínový plášť a místo činu získalo nový nádech života. S toužebným uspokojením se široce usmál. Věděl to, jeho poslední dny života jej vedly pouze a jedině k smrti. Ať už by chtěl nebo ne, nemohl by se vrátit do původních kolejí a dělat jakoby nic. Zvedl se od muže s rozpáraným krkem, ze kterého prýštila rudá teplá krev, a vydal se dokončit svoji práci.
Za několik hodin, v tuto noc, padlo v této vesnici nespočet mužů a žen schopností jounina. S pocitem uspokojení se pachatel procházel vesnicí a na některých místech stále zakopával do těl hlídky. K ránu se již vracel do Země Větru, kde jej jisto jistě čeká vděčné přijetí za vraždu Raikageho a jeho společníků.

V Písečné vesnici –
„Je vše nachystané?“ zeptal se zachmuřeně vůdce vesnice, i když odpověď znal. Černé oblečení halilo všechny obyvatele Suny. Pochmurná nálada vládla všude.
„Hai, vše je hotové,“ Temari jej objala a oba, ruku v ruce se vydali na pohřeb jejich bratra a jeho společníků. Nyní se musíme ubránit. Za všechny.