Láska - Bolest a štěstí života VIII. Písečný souboj 1. část

Bylo devět hodin ráno a obřad probíhal již několik minut. Členové všech rodin, kteří přišli o své příbuzné, pronesli řeč, která chytila všechny za srdce. Panovala velmi pochmurná, ale zároveň i napjatá nálada. Gaarovi oči kmitaly v některých chvílích všemi směry a zachycovaly detaily, cokoliv, co by naznačovalo plánovaný útok. Tajné jednotky rozmístěné mezi členy zúčastněných i na střechách informovaly vůdce o situaci.
Vycházel schody na pódium. Žádné večírky ani zpěv a tanec, zde má pronést řeč za svého bratra, Bratra, který jej neopustil ani v těch nejtěžších chvílích, bratra, který jej přes stvůru v něm zapečetěnou chránil vlastním životem. Muže, který jej následoval kamkoliv kdykoliv, splnil každičký jeho příkaz. Byl to přítel, který jej dokázal rozesmát i rozplakat dokázal jej i obejmout a utěšit a nabízel mu oporu v těžkých časech. Byl to pro něj člověk, pro kterého byla rodina a domov vším, stejně tak pro Gaaru. Toto vše by dokázal o svém bratru říct všem zde, ale cosi mu v tom zabránilo. Či kdosi…
Poslední schod. KATSU! Obrovská tlaková vlna smetla obecenstvo k zemi a zanechala v několika metrech kolem sebe oblak kouře.
„Gaaro!“ zařvala Temari do oblaku dýmu a kývnutím hlavy dala signál všem ninjům. Je to tady.
Celou vesnicí se nesla okouzlující hudba, tak krásná a uhrančivá, jemná a přesto strhující, která by dokázala každého strhnout do své náruče.
„Druhý krok splněn,“ ušklíbl se muž s maskou a vyšel zpoza rohu.
„Futton – Kamikaze!“ větrná smršť se hnala jeho směrem a ten jen tak tak stihl uskočit. Jak to?
Obrovská masa písku se vzedmula a chystala se polapit neznámého. Jediný dotyk by jej stál život a ve vzduchu se nedokázal jakkoliv otočit. Využil na poslední chvíli své techniky a zmizel z pohledu všech.
„Kde je?“ zašeptal si sám pro sebe vůdce Suny a nepatrnými pohyby prsty ovládal jemný písek, lehce se vlnící všemi směry nespatřen u země.
„Jak to že nefunguje tvoje genjutsu, Kako!“
„Nechápu to, všichni by teď měli ležet, měl bych je mít pod kontrolou a jejich vůdce by měl být mrtvý!“ vysypal ze sebe rozhořčeně a rychle vykoukl zpoza budovy.
„Ten výbuch měl zničit jeho písek, jeho bariéru, dal jsem do toho dostatek čakry!“ rychle se vykrucoval jeho bratr, aby na něj nepadlo obvinění z neúspěchu prvotního překvapení a rychlé výhry.
„Fajn, nečekal jsem, že by to selhalo, ale budeme muset jít podle formace ‚B,‘ uklidnil je a pohlédl na rudovlasého mladíka. Jak to? Vždycky jsem si myslela, že to vyjde, tak proč se to nyní musí hroutit? Neboj matko, všechny je zabiju a pomstím tě, abych neposkvrnila tvé jméno.

Před pěti hodinami, Suna –
„Už se vrátil?“ vpadl do vysílací místnosti Gaara a netrpělivě prohlížel místnost.
„A-ano je zpět, před chvilkou se vrátil,“ prohlásila žena s culíkem a otočila se k vůdci čelem. Na jedné ruce postával Takamaru a v druhé svírala malý pergamen.
„Konečně,“ jako střela se dostal k ženě, vyrval jí papír z ruky a rychle jej rozbalil. Pro něj tak známé šifrování a pro ostatní takřka nerozluštitelné, přepsal za pár minut a hned na to si přečet přepsanou zprávu od Tsunade.

Genjutsu? Chápu, nyní to dává smysl. „Temari!“
„Ano, co se děje?“
„Proti tomuhle můžeme bojovat jediným způsobem. Potřebuju, abys mi donesla vzorky z otcova jintonu a zároveň s tím dala sehnat co největší množství špuntů do uší,“ zašeptal jí k uchu a než stačila cokoliv namítat, dal jí před obličej rozšifrovanou zprávu a rozběhl se k pokoji s Hinatou.
„Nechte ji v klidu odejít. Proti jejich genjutsu nic neuděláme, a pokud bychom ji uspali, vzbudilo by to podezření. Utvořte bariéru, která nás upozorní, kdy odejde.“
„Hai, Gaara-sama,“ uklonil se jeden z jeho nejvěrnějších strážců a za pár minut se kolem Hinatina pokoje rozzářila fialová čakry, která vzápětí zmizela.
„Gaaro, tady jsou ty vzorky,“ Temari se přiřítila z jednoho konce chodby a podávala mu krabici menších rozměrů.
„Děkuju, teď běž pro to druhé,“ kývla na znamení, že pochopila a vydala se na opačnou stranu chodby.

Přítomnost –
Gaarův písek posílený zlatem od jeho otce se sesunul k zemi. Neslyšel takřka nic, bránily mu v tom malé vatové válečky v jeho uších, stejně tak celé Suně. Zdá se, že to zatím nezjistili. Teď ale využijou toho druhého a jejich vůdce. Jeho obavy se splnily.
„Hijutsu – Fukkatsu Kyofu!“ přímo před ním se zjevila postava vysokého vyzáblého muže a již nestihl uhnout pohledu do jeho očí. Všechno zmizelo.

Objevil se v šedavé místy porušené krajině. Pustina se táhla všemi směry a vzduchu se člověk nedohrabal. Zaslechl zvuk. Rychle se otočil a se zděšením se jeho ústa otevřela dokořán. Přímo před ním se nacházel onen muž s jeho sestrou před svým tělem. U jejich nohou se krčil Kankurou a vyděšeně na něj pohlížel. „Nech je jít, co jim chceš udělat!“ Chtěl je získat zpět, ale nemohl se hnout. Funsai vmžiku vytáhl ze svých kapes dvě ostnaté koule a s šíleným úšklebkem je zaryl do krku plavovlasé ženy. Chtěla vydat jakoukoliv hlásku, ale místo toho jí v krku zachrčelo a z úst vyvalil proud krve, který vytékal i z bodných ran. Dvě zbraně se zaryly hlouběji do krku ženy, která sténala bolestí. Ruce jí znenadání začali bobtnat a v některých místech vybuchovaly. Její paže sebou škubaly v návalech bolesti a po pár chvílích zbyly z Temariiných paží jen cáry masa a kostí. V jejích očích se objevily slzy smutky než Funsai zatlačil dlaněmi k sobě a zcela rozdrtil její krk. Hlava odskočila od těla a skutálela se před zděšeného Kankuroa. Ten se chtěl přemístit ke svému bratrovi, ale Funsai jej zadržel. Otevřel mu ústa a nechal jej vypít zelenou tekutinu. S nechutí polkl a oba bratři čekali co se má stát.
„Né!“ Gaara se snažil vydat sebemenší hlásku leč marně. Kankurovi oči začali syčet a s děsivým výkřikem bolesti se jeho oči rozpustily. Celé tělo se začalo rozkládat počínaje kůží. Ta se scvrkávala do zuhelnatělých kruhů a pomalu mizela. Ještě než se celé jeho tělo rozpustilo. Vzal Funsai za obě Kankurovi čelisti a oderval je od sebe. „Ne ne ne ne, je to genjutsu tohle se nestalo, m – moje sestra žije! J – já to vím!“ Snažil se přesvědčit o falešnosti jeho představ a z jeho očí se draly slzy. Jeho největší strach. Strach, že bude přihlížet smrti svých sourozenců, svých přátel svého domova a nic proti tomu neudělá. Jeho největším přáním byla ochrana toho všeho. Suny, jejích obyvatel jeho rodiny. Udělal by cokoliv, jen kdyby je ochránil.

Gaarovo tělo se již před několika chvílemi sesunulo k zemi a nehýbalo se. Funsai se usmál nad úspěšným zdoláním psychiky vůdce Suny a pomalým krokem se vydal až k němu. Stál nad ním a chystal se rozmetat ten jeho ksicht na milion kousků. Vyndal z jedné své kapsy na zádech miniaturního ježka a napřáhnul se s ním k mužské hlavě.
„Sabaku kyuu!“ zařval hromově a Funsai nestihl zareagovat. Zrušení genjutsu proběhl ve chvilce, kdy se Gaara vrátil nazpět. Pískem ovinul jeho tělo a uzavřelo jej v písečném kokonu.
„Sabaku Sousou,“ rozdrtil jej uvnitř své pasti a padl k zemi.
„Gaaro, co je?“ neslyšel ji a tak si vyndal jeden špunt, stejně jako ona.
„Co se stalo?“ zeptala se znova a snažila se dostat jeho tělo na nohy.
„Chytil mě do genjutsu. Ukázal mi můj největší strach a já se z něj teď dostal, ale – ten šok mě vysílil – je to příšerný,“ vysoukal ze sebe mezi silnými nádechy.
„Chápu. Doplň energii a vrať se, zatím je zvládáme zatlačovat“ Temari jej položila ke krytému místu a rozběhla se směrem k smršti výbuchů, které se spouštěly při Gaarově nevědomí a nyní explodují naráz.
Temari zvedla ukazováček a prostředníček pravé ruky do vzduchu a vyskočila na vyvýšené místo. Všichni členové Suny si na chvíli provětrali uši, když čekali na její rozkazy: „Všichni senzibilové ať jsou na pozoru. První řada se připojí k ostatním do pětic a budou mít pod dohledem nepřátele. Zbytek ať odvede raněné a obyvatele z tohoto okruhu a zároveň uklidní situaci s výbuchy!“
„Hai!“ ninjové se rozeběhli do všech stran a senzibilové se přiřadili do řad svých stoupenců.
Už nehrozí nebezpečí, že by nás chytili do genjutsu. Se senzibily ve skupinách můžeme zůstat v bezpečí po celou dobu. Seskočila z hromady sutin a vydala se ke svému týmu.
…
„Dai Kamaitachi no Jutsu!“ Už nejmíň po páté zaútočila větrným útokem směrem k muži s jedním okem a nyní hlasitě oddechovala.
„Zabila si mi bratra. Možná otravnýho a hloupýho, ale on jediný mi zbyl, když se mi jakýmsi nedopatřením podařilo zabít naše rodiče rozdrcením jejich hlav. Takže teď na oplátku jí zabiju tebe!“ úhybný manévr před smrští vzduchu uspěl a opět se rozeběhl proti blonďaté dívce. Začal boj v taijutsu. Kako byl přeborník iluzí. Jeho největší moc a zbytkové části se nerovnali téměř ničemu. Po chvíli byl sražen k zemi a Temari do něj chystala zabodnout kunai…
K jejím uším se donesl lahodný zvuk. Omámená se propadla do jeho iluze. Kousek dál se válel malý vatový váleček, který před chvilkou šikovně uvolnil z jejího ucha. Nyní byla pod Kakuovou mocí.
„Temari!“ Gaara již doplnil energii a probral se z psychického šoku. Vydal se do vesnice, ve které umlkly zvuky výbuchů, a nyní se všichni přibližovali ke čtveřici ninjů.
„Stůjte, nebo zemře,“ prohlásil jejich vůdce ledabyle, když se zjevil vedle svého společníka. Hinata zabila několik ninjů a již stála u svého vůdce.
„Počkejte,“ Gaara je zadržel, než by mohli udělat nějakou hloupost, „Kdo jste? Máte schopnosti stejné, jako měl Obito. V jednom vašem oku je Rinnegan a v druhém Sharingan, jak to?“
„Správně kladené otázky. Já jsem mstitel. Chci odplatu za smrt mojí matky, chci, aby tenhle svět byl čistý, a pokud tak chci učinit, musím odstranit všechny ninji, se sílou vzbuzovat v lidech naději, sílu a víru. Ty jsi jedním z nich, stejně tak tvoji sourozenci a rada vesnice. Všichni musíte zemřít.“
„Kdo je tvoje matka?“ snažil se zastavit třes, který se dostával do jeho pravé ruky ze strachu o sestru.
„Byla to kunoichi, kunoichi z Listové vesnice a nenávist panující mezi vesnicemi ji zabila. Myslím, že -.“
„Futton: Rasen-shuriken!“ zařval hromovým hlasem blonďáček a shodil na muže s maskou větrný útok. Hinato…
„Naruto!“
„Promiň Gaaro, že jsme tě nechali čekat, ale tihle nás odchytli a pak se objevili jejich podplacení vyvrhelové. Jaksi už nejsou,“ Naruto dopadl na zem a za ním se vyrýsovaly siluety asi deseti postav. Tým 7 a 10, vedle terých se objevili Kiba s Gaiem v závěsu.
„Heh, dostali ste nafrak co?" zakřenil se Kiba a hned na to vražedně pohlédl ke Kakovi.
„Temari.“
„Shikamaru,“ prosebně hleděla do jeho očí a po chvilce se usmála. Jejich vztah byl velmi komplikovaný, jiné vesnice a spousta misí, ale i tak již pochopili, že cit mezi nimi je láska.
„Pusť ji.“
„Oh, a co mi asi uděláš, když neposlechnu?“ výsměšně na něj mrkl a kunai ležící doposud u dívčího krku přitlačil ještě blíž.
„Nemáš ani ponětí, jak silní jsou jouninové z Konohy, nechtěj to zjistit.“
„Pán se nám před holčičkou rozjel jo? Zjistíme, co uděláš t-,“ snažil se doříct poslední slovo věty a podříznout Temari krk, leč marně. Stín, táhnoucí se kolem celé plochy, šikovně zamaskovaný před jeho zrakem, jej poutal s mužem před ním. Shikamaru dal ruce před sebe a totéž učinil i Kako. Složil je k tělu a poodešel stranou. Temari se dostala z mužského sevření a běžela ke své lásce.
„Láska – je tak pomíjivá,“ prohlásil s povzdechem Uchiha a zaryl ostrý kunai dívce do srdce. Ta se na něj v běhu nabodla a se stenem padla k zemi.
„NEE!“ zařvali z plných plic Gaara s Shikamarem a oba se rozeběhli jejím směrem. Kako, již s vlastní vůlí, se hnal jejich směrem.
„Gatsuga!“ odskočil vzad a prohlížel si masivní kráter způsobený silným útokem.
„Konoha senpuu!“ vykřikl se sílou mládí Gai a s otevřením první brány se rozeběhl na protivníka. Ten po chvíli silných útoků Zelené šelmy z Listové padl k zemi a nehnut ležel po celou dobu.
„Temari. Pš, to bude v pořádku hlavně – hlavně neumírej,“ oba chlapci se skláněli nad nebohým dívčím tělem a slzy jim zkrápěli obličeje.
„Gaaro, vím, že jsi mě chtěl chránit, ale nemohla sem tě nechat zemřít. Dokud bude žít Suny, já taky,“ hlas měla tichý jak šum listí v jarním větříku a nyní otočila hlavu k Narovi, „Shikamaru, vždycky jsem tě milovala a vždycky budu,“ s těmito slovy se její oči zavřeli a Shikamaru propukl v panický jekot. Opět si vyčítal smrt blízkého člověka, lásky, opory, přítelkyně, ale hlavně loajální družky v posledních několika měsících. V Gaarových očích vzplanul oheň nenávisti a s šíleným výrazem se otočil k muži, válejícímu se na zemi.
Ten by se mi ale ještě hodil. Gaaru předstihl vůdce skupiny a přenesl Kakoa do jiné dimenze.
„Máš stejný útok jako Obito. Máš jeho Sharingan?“ otočil se na něj Kakashi, dřív než z něj Gaara udělá palačinku.
„Nebylo třeba, ale geny se nezapřou,“ uchechtl se a vyběhl proti vůdci Suny.
„Geny. Ty – ty jsi jeho potomek?“ pronesl nevěřícně Kakashi a s vyděšeným výrazem strnul na místě, odkud sledoval boj Gaary a Obitova dítěte.