NeoAka Cosplay Team - ep.03 - Mé jméno je Haruno Sakura! A nekoukej tak, jsem chlap!

Minuty ubíhaly a měnily se v desítky minut. Shromáždění rádoby-cosplayerů stále sedělo v kumbále...ehm, Oroušově improvizovaném pokoji a čekalo, až se dostaví zbývající člen. Nechtěli si to přiznat, ale všichni do jednoho se nemohli dočkat pohledu na Deidarovo ponížení. Nebo minimálně chtěli prostě vidět tohohle ženo-muže, který už tak na okolí působil dost dívčím dojmem, jak se popere s, nebuďme zlí, ne přímo ošklivou, ale rozhodně nedostatečně přitažlivou Haruno Sakurou.

Voda pomalu smyla zbytky barvy z jeho vlasů, zanechávajíce za sebou jen sytě růžové zbarvení. Vyšlo to tak dobře, až se ubohý mučedník (čtěte Deidara) divil, jaké má štěstí...nebo smůlu. Když pak ještě pomocí nůžek upravil svůj sestřih a nasadil si pistáciově zelené kontaktní čočky, při pohledu na sebe do zrcadla se div nerozplakal. Začínala ho přepadat chmurná myšlenka, že to Orouš možná měl celé naplánované, aby hodil toho Uchihovic rozmazlenýho fakana na krk právě jemu. A nebyl si už ani zdaleka tak jistý, jestli by náhodou hlídání Uchihy mladšího nebylo lepší než tohle. Jenže teď už nebylo cesty zpět.
Oni všichni už na něho čekají.
Čekají, až se mu budou moci vysmát...
...náhle po dosud na smrt bílém obličeji přeběhl ďábelský úšklebek.
"Když už, tak už," napadlo blon-eh, růžovovlasého umělce, přičemž se spokojeně zazubil na svůj odraz a popadl do ruky kosmetickou taštičku, ukradenou předešlého večera Kisamemu, jenž ji šlohl Konance, "já si z vás ještě tak vystřelím, až to hezké nebude!"
Promnul si ruce a dal se do dokončování svého mistrovského díla...

"Ryba, ryba, nááá náá," plazila se zatím Konan po kolenou v jakémsi lese, ve snaze objevit úkryt rybího ninji, aka svojí rádoby-kopie.
Kisame opodál seděl skrčený mezi keři, kvetoucími velice silně zavánějícími květy a potlačoval jednak touhu kýchnout, druhak se rozchechtat z očividného faktu, že si žena plete rybu se slepicí. Rozhodně nehodlal vylézt a nechat se ubít k smrti. Navíc se zdálo, že ostatní cosplayeři budou teď mít doma větší klid.

"Kde je ten idiot, k*va, -ttebayo?!" ječel Hidanaruto a máchal kolem sebe aspoň rukama, když už byl nucen svou kosu nechat opřenou v pokoji o zeď vedle postele. Následně pak začal obíhat kolem pokoje čím dál vyšší rychlostí, až se chvílemi zdálo, že už nevybere zatáčku a napálí to obličejem přímo do zdi, případně hory všudypřítomného bordelu...
A vtom najednou kdosi sykl jeho směrem, což ho přinutilo zastavit. Za dveřmi, které už Sasuchimaru stihl mezitím zase pořídit, se totiž ozývaly tiché, nesměle znějící kroky. Všichni čekali náhle naprosto soustředěně, až konečně uvidí zesměšnivšího se Deidaru.
"Omlouvám se za čekání," ozval se hlas, který jen málo připomínal toho, kdo za těmi dveřmi měl skutečně stát, a vzápětí dovnitř vešla...
...ona.

"Faaaail!" vykřikl v tu chvíli Sasuchimaru, který si zjevně jako jediný nemohl svůj postřeh nechat pro sebe, zapomínaje na svou danou roli, "takhle přece Haruno Sakura vůbec nevypadá!"