NeoAka Cosplay Team - ep.02 - Být či nebýt... děvčetem?

Tobi se večer po rozmluvě s Orochimarem ještě procházel chodbami sídla. Věděl moc dobře, že ostatní spí. A také tušil, že jakožto anonymní cosplayer má vysokou šanci onu sázku vyhrát. Hlavinkou mu probíhaly představy všech těch, kteří na něho byli zlí, jak plní jeho různorodá přání a na tváři, krytou obvyklou maskou, mu hrál potutelný úsměv.
"Tobi není hloupý kluk," mumlal si pod imaginárními vousy, "Tobi vám ještě ukáže!"
Přišel totiž právě na převlek, který nikdo z těch idiotů ani neodhalí, natož aby ho donutil ho sundat!

Ospalé ráno se pomalu probouzelo, stejně jako úkryt jedné nejmenované zločinecké organizace. Venku padaly první vločky sněhu, mrzlo až praštělo a každý chytrý člověk by v tuhle dobu zůstal zavřený v teple domova, na sobě tři svetry a minimálně pět párů ponožek...

...kolem výše zmíněného úkrytu ale už v tuhle nekřesťanskou dobu pobíhala dvě na první pohled naprosto identická stvoření. Přesněji, dvě půvabné modrovlasé dívčiny.
Zdálo se však, že první z nich, poněkud mohutnější, už venku v té zimě strávila příliš času a kůže jí chladem zmodrala, až nabrala téměř ten samý odstín jako vlasy, v nichž měla stylově připevněnou malou papírovou růžičku. Druhá z děvčat, která jen tak mimochodem vypadala mnohem více žensky než její nepovedené dvojče, naopak dávala dojem, že brzy vybuchne vzteky, a proto její tvář dosahovala téměř karmínového odstínu.
"KISAMEEEE!" ječela a nepřestávala po vyděšeném stvoření před sebou metat jeden kunai za druhým, "ZA TOHLE ZEMŘEŠ!"
Modrý ninja, kterému se v botách na vysokých podpatcích skutečně špatně prchalo, a jemuž paruka, imitující Konaniny vlasy, zrovna dvakrát dobře neseděla na hlavě, se sice zpočátku držel v běhu velice statečně, dokonce i oněm kunaiům se úspěšně vyhýbal, po chvíli však zakopl o kámen, snad zlomyslně nastražený na zemi... a praštil sebou na zem, jak široký, tak dlouhý.
"A mám tě," zavrčela Konanka jako bohyně pomsty, a se zlomyslným výrazem ve tváři se k ubohému žralokovi začala přibližovat.
"To já ne," fňukal Kisame, jemuž rozmazávající se tužka na oči celkem slušně tvořila pandí kruhy pod očima, "to já musel! Já se nechci starat o Itachiho rozmazlenýho bráchu!"
Konan se zastavila.
"Cože?" její vztek nahradilo celkem rychle překvapení, "co to meleš?"
Kisame se zatvářil nervózně. Pokud si dobře pamatoval, součástí sázky bylo i udržet vznik NeoAka Cosplay Teamu v tajnosti. Nechtěl si ani domýšlet, jaké by jeho prozrazení mělo následky.
Konan ale stále čekala na odpověď, v obličeji slušně zabijácký výraz, takže teď skutečně vypadala jako členka obávané zločinecké organizace a Peinova pravá ruka.
"AAhhmm...ehh..." podrbal se modrý na hlavě, netušíc, co má dělat.
Kolem se rozprostíralo hrobové ticho.
"Hele, tam!" vykřikl a jakmile se žena oným směrem otočila, vyklouzl hbitě z bot na podpatku a upaloval do lesa.
O tom, že na tohle nemá, zpraví ostatní později. Teď byl jeho cíl fixován jen na únik před krvelačnou modrovláskou.
Konan si povzdechla. Z tohohle rozhodně neměla dobrý pocit... Kisame se málokdy choval jako idiot. Kdyby za sebe převlečeného potkala třeba Hidana nebo Deidaru, nebo toho troubu Orochimara, co si z jejich úkrytu asi udělal prázdninovou rezidenci, ani by se nedivila. Ale Kisame? To jí nešlo do hlavy.

V Orochimarově improvizovaném pokoji, resp. původním skladišti, kam se jen tak z nouze vecpala postel, a kam se většina zabijáků obávala vkročit z obav před krysami a jinými potvorami, se velice příhodně v tu chvíli konalo setkání NeoAka Cosplay Teamu. Všichni se přeci v převlecích museli ukázat! (tedy krom Tobiho, o jehož účasti věděl jen Oro...)
Na oné posteli seděl velice zvláštně vypadající Sasuke, jenž se sám sobě podobal skutečně jen vzdáleně, a čekal. Nehodlal to zatím s převlékáním přehánět, proto si jen ležérně nasadil umě vymodelovanou paruku, z pod níž ještě maličko vykukovaly původní vlasy, jenž si dotyčný nechtěl ostříhat, trochu se pokusil přemalovat fialové čárky na obličeji a ještě v noci skočil do Orosídla, kde ukradl Sasuovi ohoz, do nějž se, k vlastnímu udivení dokonce nasoukal. Hadí oči a jazyk, jímž si neustále nervózně olizoval ústa, ale celkový dojem poněkud kazily. Ale majitel onoho převleku sám sebe utěšoval, že jistě nebude jediný, kdo to vezme na lehkou váhu, a navíc se vždy dá něco vylepšit.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Orouškovi, hozenému do role Uchihy mladšího náhle připadalo děsně těžké pozvat návštěvníka dál řádně po Sasuovsku, a jak tak přemýšlel, co říci, dveře náhle vybuchly.
"Umění je výbuch, un!" vkročil dovnitř potěšeně se tvářící Deidara a bez okolků se posadil vedle Háděte.
OroSasuke vyjeveně zíral na téměř dokonalou kopii blonďáka, který se tu před ním zjevil. Nebýt toho, že měl ústa na rukou jen namalovaná, těžko by poznal, že se ve skutečnosti nejedná o nikoho jiného než o rudovlasého loutkáře, bravurně zvládajícího umění coslaye.
Chtěl ho pochválit nebo něco, ale vzpomenuv si na svou roli, jen tiše kývl, snažíc si udržet Sasuvýraz přišpendlený na obličeji.
"Ještě nikdo jiný nepřišel, un?" otázal se SasoDeidara.
"Ne," řekl prostě dotázaný.
Začínal se tak trochu děsit toho, kam to všechno povede. A navíc teď už neměl ani dveře!
"Co se tady u Jashina děje, dattebayo?!" proletěla náhle dveřmi blonďatá střela a zastavila se přímo před těmi dvěma.
"Pro Jashina?" vyprskl SasuOro smíchy, jelikož to nevydržel, "tak to by přesně Naruto v životě neřek!"
Hidan se podrbal v blond vlasech, modré kontaktní čočky protočené vsloup.
"NO A CO?" odsekl, "tak je ze mě Naruto Jashinista!"
Krom onoho problému s mluvením a faktu, že měl kůži poněkud bledší než skutečný Naru, jeho cosplay nevypadal zase tak špatně. Ale v porovnáním s Deidarou, tedy Sasorim, to nebylo nic tak skvělého. Což se také v dalších vteřinách potvrdilo.
"Deidara už to vzdal?" zeptal se a nevěřícně na blonďáka hleděl.
"Idiote," řekl chladně OroSasík, "to je Sasori."
Následovalo kývnutí z umělcovy strany a zdušený výkřik "no ty v**e!" ze strany nesmrtelného pseudo-Uzumakiho.

Cosplayer Sasukeho by už málem chytl další záchvat smíchu, kdyby v tu chvíli do dveří-nedveří nevešla téměř dokonalá kopie jeho samého, smyslně si špičatým jazykem olizujíc rty a mhouříc divoká hadí očka přímo na něj.
"Sssasuke-kun," zasyčel příchozí a doslova se připlazil přímo k vyděšenému Háděti v převleku, "tak tady sses mi ssschovával..."
S těmi slovy potlačil Uchiha Itachi, převlečený za Orochimara, záchvěv nechuti, a rádoby-nenuceně se pověsil parodii na svého mladšího bratra kolem krku.
"Zatraceně, perfektní Orochimaru, un!" ocenil ho fake Deidara.
"Já, Orochimaru-sama, jssem vždycky perfektní!" zasyčel ItaOrouš v odpověď, "a udělám z vásss ze vššech ssvá nová tělíššška!"

Mezitím v jednom z pokojů Akasídla poslední z členů NeoAka Cosplay teamu prožíval dilema. Proklínal sám sebe a své štěstí, že si vytáhl zrovna takovouhle osobu. Už tak si z něj přeci dělali legraci, že je holka! A teď tohle?! To už mu nikdy nikdo neodpáře! Pro svatou múzu, co jen mu to osud nadělil?!
Stál v koupelně, v ruce holítko na nohy, za sebou na ramínku pověšenou minisukni a dost vyzývavý top, nožky hebké jak andělskou prdýlku, na obličeji zmučený výraz. Zíral na balíček růžové barvy na vlasy, který jako by na něj potutelně pomrkával, a do očí se mu hnaly slzy.
"Co mě to jen napadlo," zabědoval, "zapojovat se do takové voloviny?!"
Už ale nebylo úniku. Velice pomalu, jako by mu každý pohyb způsoboval velkou bolest, odložil nástroj ze své ruky a natáhl se pro barvu na vlasy. Naposledy pohladil své zářící blond kadeře, než na ně s velkým povzdechem plácnul první dávku barvy...

"A Deidara je kde?" zeptal se pseudoOro, když ho unavilo lepení se na skutečného Orochimara v převleku za Sasua.
"Tady un!" přihlásil se bez zaváhání dřevěný a vyhodil na důkaz své přítomnosti do vzduchu jakýsi neidentifikovatelný balíček kousek od něj.
"Ale ne ty, skutečnej Deidara!" osvětlil ItaOrouš.
"Povídal, že se zdrží s přípravou," pohodil umělec hlavou, "ale přijde."
"Na rozdíl od Kisameho," povzdychl si Itachi v převleku, "zdá se totiž, že ho Konan vyhnala až za hranice země..."