Just New generation (Finally) - 2.díl

Odešli jsme a po chvíli Sai spustil: „Naruto-kun, myslíš, že je to dobrý nápad?“
„No, hele, já nevím jak vy, ale jsem nadšený,“ usmíval jsem se od ucha k uchu.
„To je sice fajn, ale... Co když se zraníš víc, než při tom útoku na Kakuzu?“ obrátila se na mě Sakura se strachem v očích.
„No, to nevím, ale budu se snažit!“ Musím si víc věřit! Nejsem srab!
Rozhlídl jsem se kolem a všiml si malého obchůdku.
„Hele, co vy na to?“ ukázal jsem na stánek s rybami.
„Co s ním?“ zeptali se oba zároveň.
„Chcete??“ culil jsem se.
„Tady má někdo náladu na utrácení,“ smáli se Sai se Sakurou.
„Já Vám to kupovat přece nemusím,“ hrál jsem uraženého.
„Jdeme?“ podívala se Sakura na Saie.
„Když to platí Naruto-kun? To si nenechám ujít!“ smál se.
„Tak dobře,“ rozběhl jsem se a ostatní mě napodobili.
„Dobrý den, tři sáčky!“ usmál jsem se na prodavače, který je hned zabalil.
„Tady to je,“ podal mi je a já je hned dal Saiovi a Sakuře. Zaplatil jsem a vydali jsme se dál.
„Uhm, to je výborný,“ mumlal jsem si pro sebe. Chtěl jsem zahnout za roh, ale někdo do mě vrazil a já spadl na zem.
„Huh...??“ zamumlal jsem s rybou v puse a podíval se na Hinatu, která na mně ležela.
„N-Naruto-kun? Promiň,“ zapípala, zčervenala a snažila se ze mě slézt. Vyplivl jsem tu rybu vedle sebe, abych mohl dýchat.
„V pohodě, Hin. To se stane,“ usmál jsem se a ona zčervenala ještě víc. Pomohl jsem ji vstát, ale do očí se mi už nepodívala.
„P-Promiň,“ zamumlala znovu se sklopenou hlavou a rozeběhla se dál.
„To bylo divný,“ otočil jsem se na Sakuru, která něco šeptala Saiovi.
„Coje?!“ vyjel jsem na ně.
„Hihi, ta má ale štěstí,“ smála se Sakura. Podrbal jsem se na hlavě.
„Proč to nechápu?“ usmál jsem se.
„No, to je jedno. Později to pochopíš,“ ujal se slova Sai.
„No... Dobře. Jdeme?“ sebral jsem ze země sáček se zbytkem ryb a vydali jsme se na volnou procházku.

***
O chvíli později, trénink
„Sensei! Kde se flákáte? Tentokrát je to spoždění vážně velký!“ křičel jsem na udýchaného sensei.
„Promiň, ale Pátá něco potřebovala. Přísahám, to je poprvé, co se nevymlouvám,“ kývl jsem, že mu věřím.
„Tak, jak začneme?“ mnul jsem si ruce.
„V první řadě se musíš naučit používat JEN větrnou chakru,“ zdůraznil slovo jen.
„Jak?“ zamračil jsem se.
„No, to bude těžší. To musíš zaměřit... “ zatímco Kakashi-sensei něco vysvětloval, já se ponořil do svých myšlenek a vrátil jsem se k dnešní měnší srážce s Hinatou a k tomu, co mi řekl Sai a Sakura-chan. Později to pochopíš. Co později pochopím? Co tím Sai sakra myslel? A co myslela Sakura-chan tím, že má Hinata štěstí?
„Naruto!“ zvolal sensei. Zbystřil jsem.
„Co jsem říkal?“ nadzvedl obočí.
„Říkal jste, že se musím zaměřit na větrnou chakru a vytvořit s ní něco jako rasengan, ale nesmím to zamíchat. Z toho vyplývá, že klonů můžu udělat jen pár, protože s větrnou chakrou ještě neumím zacházet a mohlo by se mi stát, že probudím chakru Kyuubiho. Je to tak, sensei?“ znalecky jsem kýval hlavou a on vykulil oči.
„Ale – ty si mě nevnímal, žejo? Byl si ponořen ve svých vlastních myšlenkách,“ kývl jsem hlavou.
„Naruto, ty dospíváš,“ usmál se.
„To je možný,“ odbyl jsem to. Až po chvíli mi došla senseiova slova.
„Kakashi-sensei, jak jste to teď myslel?“
„Navenek se zdálo, že mě naprosto ignoruješ a myslíš si svoje, ale opak byl pravdou. Teda, myslím to tak, že si byl mimo, ale zároveň jsi mě poslouchal a proto si to teď řekl sám, aniž bych ti pomáhal. Plus ještě k tomu si mě doplnil, takže si tušil, že se tě na to zeptám, protože já jsem skončil u toho, že nesmíš zamíchat rasengan a větrnou chakru,“ podrbal se na hlavě.
„No a?“
„Tak fajn, buďto to hraješ, že nechápeš nebo si fakt takový pako,“ plácl se do čela.
„Né, dělám si srandu,“ zasmál jsem se a myslel to vážně.
„Nad čím si tak zadumaně přemýšlel?“ obrátil se na mě po chvíli.
„Ahh, sensei, víte... No... Nic... Nic důležitýho,“ zčervenal jsem a nevěděl, co mu na to odpovědět.
„Ale? Že by láska byla ve vzduchu? Věk na to máš a -“
„Tak pr, pr, pr, sensei. Jste trošku mimo vlnu, nemyslíte?“ zastavil jsem ho.
„Vždyť se nic neděje, Naruto. Kdo je ta šťastná?“ vyzvídal.
„Hele, ani omylem to neřeknu, protože to sám zatím nevím.“
„HA!“ ukázal na mě.
„Co je zas?“ zeptal jsem se opatrně.
„Řekl jsi, že to sám ZATÍM nevíš,“ zdůraznil slovo zatím.
„Co sem to zas plácnul,“ zakroutil jsem nad Kakashiho poznámkou hlavou.
„Notak Naruto, já tajemství umím udržet.“

***
„Jak mám začít trénovat?“
„Zaměř se na větrnou chakru a snaž se ji nahromadit do dlaně.“
„Fajn,“ chtěl jsem udělat klon, ale sensei mě zadržel.
„Sám,“ poznamenal.
„Sám?!“ zopakoval jsem po něm nevěřícně. Kývnul.
„Musíš umět nahromadit chakru sám. Někdy nebude čas udělat si klony. Pak, až to budeš umět, se vrhneme na to, aby z něj byl větrný rasengan se stejným účinkem jako Fuuton: Rasen-Shuriken, ale s ničivou sílou jen pro nepřátele,“ kývnul jsem.
„Tak jo, jdu na to!“