Just New generation (Finally) - 3.díl

„Naruto, dej si pauzu. Trénuješ pět hodin v kuse.“
„Ne! Už to skoro mám,“ vydýchával jsem se.
„Jdu na to!“ oznámil jsem a snažil se zaměřit na větrnou chakru, ale vymklo se to kontrole. Okolo mě se začal hromadit plášť démoní lišky.
„Naruto!“ zakřičel sensei.
„Zalez-zpátky!“ vrčel jsem sám na sebe. Přemáhal jsem se, jak to šlo a nakonec začal pomalu ustupovat.
„Naruto!!“ uslyšel jsem Sakuru. Zvedl jsem hlavu a uviděl ji, jak ke mně běží.
„NEPŘIBLIŽUJ SE!“ zaječel jsem a ona se zastavila v půli pohybu.
Snažil jsem se co nejvíc ovládnout, až nakonec plášť démoní lišky zmizel.
„A dost Naruto! Když ti řeknu, aby sis dal pauzu, tak mě poslechneš!“ vyčítal mi to sensei, ale já ho úspěšně ignoroval.
„N-Naruto-kun?“ pomalu se ke mně přiblížila Sakura. Podíval jsem se na ni se slzami v očích. „Naruto, co se děje?“ přišla ke mně.
„Štve mě to! Štve! Štve! Štve!“ vstal jsem ze země a rozeběhl se od nich pryč.
„Naruto vrať se!“
„Dejte mi všichni pokoj!!“ rozbrečel jsem se naplno.

Všeobecný pohled
Naruto utíkal večerní Konohou a nevnímal okolí, dokud do někoho nenarazil. Byla to Hinata.
„N-Naruto-kun?“ zčervenala a Naruto se na ni podíval zarudlýma očima.
„Naruto-kun, co se stalo?“ Naruto se znovu rozbrečel a objal Hinatu. Ta jeho objetí váhavě opětovala.
„Já už dál nemůžu,“ mumlal jí do ramene.
„Co se stalo?“ zeptala se znovu.
„Trénoval jsem. Sensei chtěl, abych si dal pauzu, ale já už to skoro měl, jenže jsem vypotřeboval svou chakru a jak jsem se to zkoušel znovu, tak jsem probudil chakru Kyuubiho a objevil se plášť démoní lišky.“
„Naruto,“ povzdechla si Hinata, „Stalo se někomu něco?“ dodala opatrně.
„Myslíš, jestli jsem někomu ublížil?? Ne, to naštěstí ne,“ posmrkl Naruto.
„Ale – tak jsem to nemyslela.“
„Já vím, ale proto ses zeptala, ne?“ podíval se jí do očí a ona ucukla před jeho pohledem.
„Pojď, doprovodím tě,“ usmál se na Hinatu.
„Ehm, tak děkuju,“ zčervenala jako rajčátko. Otřel si uslzené oči a vydali se k Hinatě domů.

Narutův pohled
„Tak ahoj Hin a děkuju, že si mě vyslechla.“
„Za málo, Naruto-kun,“ pípla a zavřela dveře.
„Áchjo, co to bylo za den?“ řekl jsem si pro sebe. Konečně jsem dorazil domů. Chtěl jsem sebou hodit na postel, ale někdo zaklepat na okno. Podíval jsem se a uviděl jsem Sakuru.
„Co chceš?“ otevřel jsem okno.
„Promluvit si,“ lehce se usmála. Pokrčil jsem ledabyle rameny a sedl si na postel
„Naruto, co se dneska stalo?“ sedla si vedle mě.
„Nic důležitýho. Jen mě zase ovládl Kyuubi,“ odsekl jsem. Chvíli bylo ticho, ale nakonec se zeptala: „Kde si byl? Myslím, byla jsem tu dřív, ale bylo tu ticho a prázdno,“ snažila se se mnou komunikovat.
„Potkal jsem Hin, tak jsem si s ní popovídal,“ ledabyle jsem jí odsekl.
„Tak s Hinatou, jo?“ objevil se v okně sensei.
„Co sem sakra udělal??“ zamumlal jsem a plácl se do čela.
„Dobrý, ale zítra to s tím tréninkem nepřeháněj. Víš, co se stalo - “
„Nemusíš mě poučovat!!“ vyštěkl jsem po Sakuře.
„Naruto, ale já -“
„Nezajímá mě to!“ zvedl jsem se z postele.
„Jděte pryč. Chci být sám, “ otočil jsem se k nim zády.
„Naruto?“
„Coje? Prostě chci být sám!“ začal jsem kolem sebe máchat rukama a křičel jsem na něj.
„Klid, už jdeme,“ pokynul Sakuře, ať jde první. Poslechla ho a během chvilky byl můj pokoj prázdný. Zavřel jsem okno a lehl si do postele.
„Co jsem to zas udělal?“ začal jsem si nadávat a rozbrečel se.

Všeobecný pohled
Naruto byl z tréninku přetažený a zlost, kterou v sobě dusil kvůli sobě, si vybil na svých nejbližších. Po chvíli se Kakashi-sensei se Sakurou vrátili k Narutovýmu oknu.
„Bere to všechno hrozně špatně,“ promluvila po dlouhé chvíli Sakura.
„Já vím. Jediná možnost, jak si vybít zlost byla na nás. Nezazlívej mu to, prosím,“ otočil se na ni Kakashi.
„Jak bych mohla?“ usmála se.
„To je dobře. Pojďme, ať nás nezahlídne,“ zavelel a oba zmizeli ve tmě teplé noci Konohy.