Nenávist s příchutí lásky 05

„Už si v tom domě někdy byla?“ mám lhát nebo říct pravdu?

Sleduju plameny, jako bych z nich chtěla vyčíst odpovědi. Nakonec si povzdychnu a opatrně přikývnu, v duchu se utěšuji myšlenkou, že mě přinejhorším zabije. Po několika minutách ticha opatrně vzhlédnu. Itachi vypadá duchem nepřítomně. Po chvíli se zhluboka nadechl a zeptal se mě na jedinou otázku, na kterou mohl: „Kdy?“

Opět nevím co říct, pokud mu řeknu, že jsem tam žila s rodiči, určitě si to spojí a kdo ví, co by mohl udělat. Jenom šílenec by přece dokázal vyvraždit celou svojí rodinu… ne, na tohle nebudu myslet, mohlo by to dopadnout špatně.

Musím si rychle ujasnit, co mu můžu říct. Nevím, možná, že jsem tam byla jako malá, a že jsem s rodiči žila v Konoze, ano, myslím si, že to bude stačit.

Zrovna se nadechuju a chystám se mu odpovědět na jeho otázku, když mě strhne stranou. Zatraceně, na chvíli se zamyslím a už dělám začátečnické chyby, ninja musí být ve střehu, ať se děje cokoliv. Momentálně jsem ale vděčná za cokoliv, co mi získá čas na rozmyšlení příběhu, který by mohl Itachi slyšet.

Z lesa se vynoří tři postavy, bohužel jakmile mezi nimi poznám Orochimara, šance na lehký boj se mi zhroutí jako domeček z karet. Teprve potom začnu věnovat pozornost druhým dvěma postavám. Taky nevypadají slabě.
Ten jeden mi někoho připomíná, proběhne mi hlavou při pohledu na černovlasého kluka, který se ale tváří jako někdo, komu zarazili špunt do zadku. Spojitost mezi ním a Itachim mi docvakne až ve chvíli, když začne křičet něco o pomstě, rodině a podobný nesmysli, popravdě to se mnou málem sekne. Vypadá to, že i Sasuke má někdy chuť svého bratra zabít, ale když ho tak poslouchám, on jí má asi častěji.

Vypadá to, že Itachi už svého soupeře má, takže na mě zbývají ti dva.
Jediná šance je odlákat je dál do lesa, za prvé, aby nemohli zasahovat do boje bratrů Uchihů, a za druhé abych si mohla aktivovat sharingan.

Jak jsem čekala, první krok udělal Sasuke, když se vrhnul na Itachiho a pokusil se ho zasáhnout katanou. Já se mezitím pokusila útočit na Orochimara a Kabuta pomocí taijutsu. Nutno podotknout, že bez valného účinku. Alespoň se mi je daří tlačit dál a dál do stínu lesa.
Bohužel Orochimaru můj úmysl brzy prokoukne a začne se naopak snažit, natlačit mě k bojující dvojici. V tomto okamžiku mi nezbývá než začít útočit naplno a doufat, že jsme dost daleko.

„Sharingan!“ jejich šok mně poskytne právě tolik času, kolik potřebuju, abych přivedla výhodu na svou stranu, potom už techniky létají z jedné strany na druhou. Katon, Suiton, Fuuton, Doton i Raiton, jutsu se vpíjela do sebe, že už nebylo pomalu určit, kdo kterou techniku poslal. V duchu jsem děkovala bohu, že ovládám své Kekkei Genkai, protože bez něho bych už byla minimálně dvacetkrát po smrti. Podle toho, jak se Kabuto s Orochimarem tvářili, tak to oni věděli také.

Lékařský ninja odpadla docela brzy, s hadím saninem to vypadalo hůř. Po nějaké době se náš boj změnil na to, kdo odpadne první. Až teď jsem si uvědomila, jak moc jsem slabá v porovnání s ostatními členy Akatsuki.