後ろの - ep.14 - Já chci mluvit s Kuramou!

Pohledy všech v místnosti se stočily k ní. Některé překvapené, jiné poděšené. Ve všech se však odrážela především zloba, neboť Lee už stihl ve zkratce vylíčit většinu toho, co se dělo nahoře.
Nekrochi zavětřila a její rty se stáhly do opovržlivé tenké linky. Mezi přítomnými hledala zdroj oné temné síly. Nikdo z nich ale samozřejmě neměl, nebo by neměl mít, tušení, kdo to tu před nimi ve své démonní formě stojí. Snad... s výjimkou dvou z nich.

"S-Shin?" koktala TaiTai, pod ANBU maskou bledá jako stěna, "c-co se to s tebou stalo?"
Současně s jejím nevýrazným hláskem se ozval i Narutův překvapený výkřik, v němž rozhodně nebylo tolik pochyb jako v dívčině hlase:"Neko Aka? Ty žiješ?"
Ten samozřejmě TaiTai solidně přehlušil.
I Nekrochi nenápadnou dívku ignorovala. Právě se totiž ocitla tváří v tvář oné velké, nenávistné síle, jenž ji předtím donutila nechat mladého Hyuugu žít a běžet sem. Ano, to je ono, napadlo ji. Přesně proto se nerozpakovala darovat mu život! Žádné pohnutky zbytku jejího původního, nyní už neexistujícího já, jen touha poznat tuhle sílu. Sílu, o níž jí kdysi vyprávěl její stvořitel, a jíž cítila neuvěřitelnou touhu pozřít, zmítající se v boji s instinktem, nabádajícím k jejímu kompletnímu zničení, ne-li dokonce k útěku.
Stála tam a zírala na blonďáka upřeným, zkoumavým pohledem, propalujícím se snad až do hloubi duše, ale zároveň, jako by ho vůbec neviděla. Jako by snad její oči vyhledávaly něco, co očím ostatních zůstává skryto.
"N-Neko?" zakoktal Naru překvapeně.
Zdálo se mu to, nebo se skutečně nedívala na něj, ale na...

"Kurama san," rozlil se po chvíli po Nekrochině tváři potěšený výraz, "konečně se potkáváme."
Naru sebou trhl. Takže se mu to nezdálo? Viděla tu teď skutečně místo něho jen to, co do něho bylo kdysi dávno zapečetěno? Právě ona, o níž si myslel, že ho dokáže pochopit? To bodnutí u srdce mu připomnělo, jaké to je v něco věřit a být zrazen...osobou, kterou měl za svou kamarádku.
"Ale Neko," zkusil ji ještě jednou oslovit, ale přerušila ho. Třináct hadů syčelo.
"Zmlkni, Uzumaki," zavrčela nepřátelsky, "jmenuji se Nekrochi a hodlám si teď promluvit s Kuramou-san, jehož tak sobecky vězníš ve svém slabém těle."
Blonďáček otevřel překvapením pusu dokořán. Nevěřil svým očím, nevěřil svým uším. A už vůbec nevěřil téhle Neko, která si tak nepodobná zde před ním stála a říkala tahle zraňující slova. A tak tam jen překvapeně stál a zíral na ni, neschopen pohybu...

Podobně na tom byl i nahoře mladý Hyuuga. Seděl u TenTenina mrtvého těla a neschopen normálně přemýšlet, křečovitě svíral ruce v pěstech.
"Neko žije," opakoval slabým hlasem pořád dokola, chvějíc se jako osika, "proč jen žije?"
Za normálních okolností by se asi takhle nechoval. Moment, věděl určitě, že nechoval! To on by byl ten, jenž by zachoval chladnou hlavu, to on by v těchto situacích měl jednat racionálně! Tak proč? Proč jen to malé odhalení způsobilo, že neví co se sebou? Jak je možné, že touží tam jít a nechat se jí, stejně jako Uchiha, pohltit? Jak je možné, že by, i po tom, co ona právě udělala, pro ni odhodil život? Proč mu náhle přijde vše, zač bojoval, bezvýznamné? A proč, ačkoliv by v jeho duši měla být jen nenávist, cítí spíše nutkavou potřebu ještě jednou jedinkrát to děvče, v její původní podobě, sevřít do náručí? Proč by dal cokoliv za jeden jediný její úsměv?
"Neko, ach Neko," povzdechl si, "zbláznil jsem se?"

Smála se. Hysterickým, démonickým smíchem, jehož zvuk mrazil krev v žilách všem, co ještě přežili. Přesněji, Narutovi, který se stále nevěřícným výrazem ve tváři na ni zíral. Zbytky mrtvých těl, válejících se kolem, jako by snad ani nevnímal, a přesto věděla, že se na ně dívá, zděšený tím, co ona, jeho bývalá "kamarádka", byla schopna udělat.
Přestala se smát.
"Tak co, Uzumaki?" zasyčela jeho směrem, "už mě necháš s ním promluvit, nebo...?"
Věta zůstala viset ve vzduchu nedořčená, Nekrochi se totiž s naprostou samozřejmostí přesunula blíže k chlapci, něco zamumlala a dotkla se třemi prsty levé ruky jeho čela. Po tváři jí přeběhl potěšený úšklebek.
"Tak, Kurama-san," zavrněl démon, "ukažte se..."
V tu chvíli lesk v Narutových očích vyhasl a chlapec se sesul k zemi. Netrvalo pak dlouho a jeho tělo začala obklopovat známá chakra Devítiocasého...