3 cesty – 10.

Pravda

Nikki seděl sám na vysoké věži a pozoroval okolí. Bylo mu strašně smutno a úzko, protože se dělo, to zlo, které ho připravilo o bratra. Před několika dny zpozoroval větší aktivitu Akatsuki. Všechny jejich týmy se někam narychlo vydaly. Něco se dělo, ale Nikki nevěděl, co by to mohlo být. K Narutovi měl zakázáno chodit, tak, co měl dělat? Už ho nebavilo, jenom tak nečinně přihlížet, musel něco udělat. Problémem, ale bylo, že netušil, co by on sám mohl dokázat. Lehl si na záda a snažil se na nic nemyslet. Ale i když se cítil unavený, tak nemohl usnout.
„Nikki,“ ozval se mu Narutův hlas v hlavě.
Nikki prudce vstal. Byl překvapen, že slyšel Naruta, nemělo to přece být vůbec možné. Ale on ho slyšel. Slyšel tak jasně, jako by stál přímo vedle něj. Nikki se ohlédl tím směrem, odkud zaslechl Narutův hlas. Někoho v tom místě zahlédl, ale nedalo se úplně poznat, čí je ta postava. Ale mohl to být jedině Naruto, Nikki si tím byl jistý.
„Jak je to možné?“ Ptal se překvapený Nikki.
„Jedna z technik, co mi zanechal náš otec,“ usmál se Naruto, ale Nikki ten úsměv rozpoznával jen velice špatně.
Nikki se pomalu začal přibližovat k Narutovi, kterého viděl. Byl sice nehmotný, ale čím více se k němu blížil, tím více rozpoznával detaily. Nikki se pokusil dotknout nehmotného Naruta, který před ním stál, ale jeho ruka prošla skrz. Znovu se lekl, protože si myslel, že vidí ducha.
„Ale Naru-nii nemohl ještě umřít!“ Rozčílil se Nikki.
„I když to za moc nestojí, tak jsem pořád naživu, nejspíš,“ řekl průhledný Naruto.
„Nejspíš?!“ Zlobil se Nikki.
„Nemám, čas tady všechno vysvětlovat, Nikki. Prostě jenom poslouchej!“ Napomenul ho Naruto.
Nikki se nehodlal dohadovat s „duchem“ svého bratra a tak se raději posadil a poslouchal, co mu chtěl Naruto sdělit. Naruto se dal do vysvětlování, jak k tomu všemu došlo, co se kdysi stalo a Nikki nechtěl věřit, co slyší. Ale uvěřit stejně musel, protože to, co mu Naruto řekl, dávalo dokonalý smysl.
„Nikki, když jsem se tě tehdy dotkl čelem, tak jsem ti předal část své charky. Teď po tobě chci, aby ses naučil všechno, co umím já a co uměl náš otec. Proto jsem tedy, abych tě mohl vést. Věřím, že se všechno naučíš,“ vysvětlil Naruto.
„Nechceš snad nijak naznačit, že já se mám postavit Madarovi?“ Zeptal se strachem v hlase Nikki.
Naruto na to přikývl. Věděl, že Nikki bude muset napřed překonat svůj strach, aby měl proti Madarovi šanci, stejně jako moc dobře věděl, že ten o kom si Nikki myslí, že je Madara, žádným Madarou není, ale to nehodlal Nikkimu říct.
„Nyní začneme s tréninkem,“ řekl jistě Naruto a Nikki se obával, co se na něj chystá.
Mezitím skutečný Naruto trpěl v bolestech. Nikdy by ani nepomyslel, že růst tak moc bolí, na tuhle tu část si nepamatoval. Ale věděl, co musí udělat, aby zabránil blížící se katastrofě. Stále ho mrzelo, že s ním Kyuubi nemluví, ale bál se mu prozradit pravdu. Nakonec, ale smutek z mlčenlivé samoty převládal a za pár okamžiků na to se Naruto ocitl u pečeti, kde byl držen jeho démon.
„Jsi tam lišáku?“ Zeptal se Naruto a stále ještě nevěděl, jestli Kyuubi prozradí pravdu nebo ne.
Za mřížemi bylo slyšet Kyuubiho dech a občas i nějaký šustivý zvuk od toho, jak se obří lišák převaloval. Naruto věděl, že nespí, jen s ním nechce mluvit. Proto už nehodlal ani vteřinu váhat a šel s pravdou ven.
„Jak ses měl celou tu dobu, Kuramo?“ Zeptal se Naruto rodičovským tónem v hlase.
I on sám, až nyní poznal, jak moc se jeho hlas změnil, když jeho tělo dospívalo. Najednou byly u mříží dvě obrovské rudé liščí oči. Ale už ne plné zloby, nenávisti a čehokoliv dalšího tak strašného. Byly to oči někoho, kdo byl tak moc rád, že slyší známý hlas. Kurama – devítiocasý lišák brečel dojetím a radostí.
„Byl si to celou dobu ty, Naruto?“ Nechtěl věřit.
„Byl a moc mě mrzí, jak to musí dopadnout,“ řekl smutně Naruto.
„Nemusí, ty se přece nikdy nevzdáváš, ne?! Už jako dítě si byl odvážný a rozumný! Neříkej mi, že s tím nemůžeš, nic udělat!“ Byl rozrušen Kurama.
Naruto se tvářil smutně a litoval všeho, co kdysi udělal, za co nyní všichni museli nést následky. Ale tehdy a ani nyní nemohl dělat nic jiného. Celý svět se nenávratně řítil do katastrofy a ani on s tím nedokázal nic udělat.
„Kuramo. Nevím, kolikrát jsme tady spolu vedli tento rozhovor. Možná je to teprve podruhé, netuším. Jenom vím, že jsem vytvořil smyčku, ze které není úniku, pro mě z ní není úniku. Vím, co bude následovat a taky vím, jak to skončí, je mi to líto,“ bolestně se usmál Naruto.
Devítiocasý lišák mu jistým způsobem rozuměl, ale nechtěl vidět tu budoucnost, která očekávala jak jeho, Naruta, tak i všechny ostatní.
„Takže ten maskovaný uspěje, opravdu z nás stvoří Juubiho, ale ty mu Juubiho vezmeš a vrátíš se v čase do minulosti, ale proč to děláš?“ Rozčílil se Kurama.
„Protože nevím, jak z toho ven, protože mám povinnosti jako Mudrc šesti cest,“ řekl smutně Naruto a svěsil hlavu.
Kurama už nic neříkal, on chápal, jak se Naruto musí cítit, že musí udělat úplně všechno jinak než by chtěl udělat, než by měl udělat. Jejich rozhovor skončil a Naruto opět nabyl vědomí. Přímo rovnou do té bolesti, která sužovala jeho tělo. Za těch pár dní zestárl zatím asi o tři roky. Fyzicky byl v pubertě, jeho tělo se nejvíce rozvíjelo a proto to i tak moc bolelo. Ale věděl, že už může byt jenom lépe. Většinu času jen odpočíval, potřeboval nabrat síly na setkání s Juubim.
Nikki stál před výjevem svého staršího bratra Naruta, ale byl smutný, protože i on nějakým záhadným způsobem tušil, co se stane. Naruto, ale neměl to pohodlí moci si dovolit otálet, musel Nikkiho naučit vše, co umí v krátkém čase, který mu ještě zbýval na tomto místě.
„Nikki, teď mě dobře poslouchej. Předal jsem ti své vzpomínky na trénink. Věřím, že pomocí nich se naučíš obě vrcholné techniky našeho otce v krátkém čase,“ vysvětlil Naruto nikomu, jak se věci mají.
„Ale Naruto, to nezvládnu. Dobře jsem viděl, co si dokázal, když jsme proti sobě bojovali,“ zoufal si Nikki.
Naruto na to neříkal nic. Přistoupil blíže k Nikkimu a jelikož byl o něco vyšší, tak mu bez problému položil ruku na hlavu. A Nikki byl neuvěřitelně šťastný a dokázal se uklidnit.
„Nikki já věřím, že to dokážeš, když se ty techniky dokázal naučit takový trouba jako já,“ pousmál se Naruto.
Nikki mu na to přikývl a byl dokonale rozhodnut, že dokáže Naruta zachránit včas. Věděl, že dokáže maskovaného Madaru porazit, ať to stojí cokoliv. Naruto na Nikkim pozoroval, jak mu zaplály oči nadšením.
„Začneme!“ Řekl s nadšením Naruto.
Naruto chtěl ještě Nikkimu vysvětlit, jak se může dostat k jeho vzpomínkám, ale Nikki na to přišel sám. Opravdový Naruto viděl skrze svou techniku, jak se Nikkimu daří, byl nadšen. Za několik málo dní dokázal Nikki používat Létajícího boha hromu. Bylo to dobré, protože zatím vše, šlo podle Narutova plánu.
Ve stejný den, kdy Nikki pochopil základy rasenganu, se vrátil také první tým s jednoocasým démonem. Naruto vycítil jeho strach, stejně jako strach jeho jinchuuurikiho. Pak si konečně uvědomil, že jinchuuriki Shukaku, je dítě stejně staré jako jeho sourozenci. Zhrozil se, musel něco udělat, ale nemohl, stále neměl dostatek síly na to se osvobodit.
„Promiň,“ omlouval se v duchu jak Shukaku, tak i jeho jinchuurikimu.
Naruto věděl, že Nikki musí s učením pokračovat snad ještě rychleji, než doposud. Ale zároveň bylo rychlejší tempo učení nemožné. Naruto litoval, jak se rozhodl, teď už ale nebylo návratu.
Uběhlo čtrnáct dní od té doby, co Naruta zajali a on mezitím zestárl o sedm let. Ale nevadilo mu to. Navíc jeho bratr Nikki se opravdu rychle učil, všemu, čemu měl, aby mohl porazit maskovaného muže. Naruto nyní zkoušel, jestli by se už nedokázal uvolnit ze svého vězení, ale opravdu to nešlo. Navíc dnes donesli dalšího démona, byl to čtyřocasý Son Goku, Naruto cítil jeho strach a poté i jeho bolest, když jej vytahovali z jeho jinchuurikiho. Chtěl to zastavit, ale stále nemohl.
„Sak*a, jak ještě dlouho tady budu trčet?!“ Křičel v mysli Naruto.
Bez odpovědi, Kurama se s ním moc nebavil, měl na Naruta zlost, a to, co jim provedl, za to, co provedl sobě. Ale ani on s tím nic nemohl udělat, částečně byl i rád, že se mohl setkat se svým stvořitelem ještě dříve, než se jím v minulosti stal. Naruto na sobě pozoroval, že jeho tělo opravdu chátrá. Neměl skoro žádné svaly a byl až strašidelně hubený, s takovou tělesnou stavbou nemohl jít proti maskovanému Madarovi, jako ninja. Spoléhal se na Nikkiho a na to, že získá sílu, na kterou si pamatoval.
Konečně asi po dalších sedmi dnech Naruto věděl, že už zbývá jenom on a Kurama. Ostatní ocasí démoni byli během posledních dní zapečetěni do pečetící sochy. Stejně tak moc dobře věděl, jak se dařilo Nikkimu při jeho tréninku. Nemohl se dočkat, až uvidí výsledky.
Otevřely se dveře a do místnosti, kde drželi Naruta vstoupil maskovaný muž a Nagato. Naruto se pousmál, protože Nagatův pohled se změnil od té doby, kdy ho viděl naposledy, měl radost.
„Vypadá to, že jsi selhal. Nestihl si umřít,“ vysmál se Narutovi Madara.
„Nemám moc sil se nad tím rozčilovat,“ řekl Naruto unaveným hlasem dospělého.
Jediný, kdo každodenně viděl Naruta byla Konan, ale několik posledních dní se o něj musel starat Yahiko, protože Konan, už nebyla schopná snášet to, co viděla. Naruto vypadal naprosto zanedbaně. Nehty mu Yahiko, vždy nějak zkrátil, často ulomil, ale vlasy mu nestříhal. Pouta, které Narutovi, jako dvanáctiletému nasadili, mu stále padly, protože všechny jeho končetiny byly v podstatě jen kost a kůže. I Nagato byl zděšen nad touto podobou.
„Je úplně jedno, jak vypadá. Za nedlouho stejně bude mrtvý,“ řekl Madara.
Když Nagato odpoutal Naruta, tak se je Madara oba dva přenesl do místnosti s pečetící sochou. Naruto sotva stál na nohách, když od něj Madara odešel, aby zaujal svou pozici při, vyjímaní démona. Naruto se veškerou svou silo opřel o Nagata.
„Pro mě je možná pozdě, ale opravdu tohle chceš pro Nikkiho?“ Zeptal se Naruto Nagata.
Nagato se bez odpovědi vydal zaujmout své místo. Naruto, ale žádnou odpověď nepotřeboval, věděl, jak bude Nagato reagovat.
„Kuramo, pro tebe je to naposledy, co se vidíme, ale ten, kdo bude trpět, jsem já, protože na to nezapomenu, opravdu mě mrzí, že to takhle končí,“ loučil se Naruto.
„Víš, že ani nevím, jak ti mám říkat, jsi ten, co nás všechny stvoří a přitom si tě pamatuju, jako malého kluka, který stále tropil lumpárny,“ pousmál se Kurama, i když značně bolestivě.
Vyjímání démona začalo a Naruto se snažil neomdlít, aby mohl jeho plán pokračovat, přesně podle jeho vzpomínek. Ale v těch vzpomínkách nebyl žádný Nikki, to si Naruto náhle uvědomil. Pak se začal soustředit na ostatní vzpomínky, které byly stále ještě dost nejasné. Začalo mu docházet, že si nepamatuje na to, že by předtím měl nějaké sourozence. Tehdy byl sám a i bez rodičů. Věděl, že je něco jinak. A najednou, už se nechtěl vzdávat. Prudce se na břichu dotkl místa, kde měl umístěnou pečeť. Moc dobře věděl, co se za těch několik dní, co byl držen a kdy jeho tělo zestárlo, změnilo. Druhou rukou, kterou měl volnou, si odhrnul vlasy z obličeje. Jeho oči měly stejný kruhový vzor, jako ty Nagatovy, ale na rozdíl od Nagata Narutovy oči byly jasné modré, tak jako obloha. Pečetící techniku vyrušila Narutova ohromná chakra a on úplně obrátil to, o co se snažilo všech deset členů Akatsuki. Nejenom obrátil, všichni démoni, všechna ta chakra byla za několik málo chvil uvnitř Naruta.
Maskovaný Madara zuřil, ale spíše nechápal, co se nyní stalo. Vše šlo, přesně podle jeho plánu, ale najednou byl celý jeho plán v troskách.
„Co to má znamenat?!“ Rozčiloval se.
„Stejně by si sílu Juubi nikdy nezískal!“ Řekl přísně Naruto.
Všichni vrahouni z Akatsuki se okamžitě vrhli na Naruta. Jeho stav se stále moc nezlepšil, ale Naruto nyní nepotřeboval fyzickou sílu. Když už byli téměř u něj, jednoduše máchl rukou a všichni, co mu usilovali o život, byli odhozeni neviditelnou silou. Zastavili se až o stěny jeskyně, kde byli. Maskovaný Madara na tom byl ale jinak, jeho se Narutova technika vůbec nedotkla. Řítil se na Naruta, a když jej skoro měl, tak Naruta obalila chakra všech bijuu spojených opět dohromady.
„Chceš vytvořit paradox?“ Zeptal se Naruto maskovaného Madary.
On ale nechápal o čem Naruto mluví. Chtěl ho prostě a jednoduše zabít, ale něco mu v tom bránilo, sám netušil co.
„Jaký paradox?“ Konečně se zeptal maskovaný.
„Časový. Můžeš mě zabít a nikdy žádný klan Uchiha nevznikne, stejně jako ninjutsu,“ vysvětlil Naruto.
„Ninjutsu a Uchihové pocházejí z Mudrce šesti cest,“ řekl maskovaný Madara a při tom se smál, protože nerozuměl tomu, co mu Naruto právě řekl.
Pak mu to, ale začalo docházet a stejně tak ho opouštěla veškerá odvaha, když si uvědomil, kdo to před ním stojí. Zastavil se a jen nevěřícně zíral. Nagato byl na tom úplně stejně.
„Juubi je dost neklidný. Vypadá to, že budu muset přece jenom odejít,“ řekl zklamaně Naruto.
“Zadrž! Chci vědět, jak je to možné?!“ Křikl po něm muž v masce.
„Juubiho původ neznám ani já, ale je silnější, když je v době, kdy je na světě tolik ninjů,“ řekl Naruto.
„To jsem nemyslel! Chci vědět, jak je možné, že ty jsi Rikudou?“ Zeptal se znovu nepravý Madara.
“Protože, jsem si to takhle zařídil, Obito,“ řekl Naruto a byl připraven okamžitě se vrátit, do doby, kam podle všeho patřil.
Pak se trochu porozhlédl okolo a viděl všechny mrtvé jinchuuriki. Bylo mu jich líto, že kvůli němu museli zemřít. Pak mu bylo jasné, co musí udělat. Sice ho to bude stát několik dalších let jeho života, ale Naruto se jich s radostí vzdal. Bez sebemenšího zaváhání sepjal obě ruce. Krásné světlo se rozzářilo kolem všech mrtvých jinchuuriki a oni společně s tím zmizeli někam pryč. Ale Naruto vypadal, jako by byl opravdu a pokraji smrti.
„A teď je řada na mě,“ řekl Naruto.
Nesložil, ani jednu pečeť a prostě zmizel.