3 cesty – 11.

Vztek, zloba a bratři

Když Nikki ucítil tu ohromnou chakru, která vycházela odkudsi ze spodu, tak se tam okamžitě vydal. Netušil, co to má znamenat, ale asi nic dobrého, to věděl s jistotou. Seběhl z věže, tak rychle, jak jenom dokázal, ale viděl, že dál už cesta nevede. Zarazilo ho to, protože jasně cítil, že pod ním ještě něco je. Musel vymyslet, jak se tam dostat. Byl to problém. Nemohl se pokoušet dolů probořit pomocí rasenganu, nebo pomocí jakékoli jiné techniky, kterou znal. Snažil se představit si v hlavě, to místo, kam se potřeboval dostat. Pak dostal spásnou myšlenku.
„Naru-nii, tam musí být!“ Řekl si Nikki a věděl, že tam bude značka pro jeho teleportační techniku.
Neváhal už ani vteřinu a okamžitě se přenesl do podzemních prostor. Ale ať se rozhlížel, jak chtěl, tak Naruta nikde neviděl. Viděl pouze všechny členy Akatsuki omráčené a různě rozházené po stěnách podzemní jeskyně.
„Co tady děláš?“ Nechápal Nagato, jak se sem Nikki mohl dostat.
„Kde je Naruto?!“ Zeptal se naštvaný Nikki.
Znovu a znovu se rozhlížel po okolí, ale nikde ho neviděl. Přitom si byl jeho přítomností, tak jistý. Nikki chtěl věřit, že Naruto a ta chakra, kterou cítil, mají něco společného.
„Je pryč,“ řekl maskovaný Madara.
Vypadal, tak nějak rezignovaně, ale ve chvíli, kdy uviděl Nikkiho ho zachvátila zloba, jako by snad věděl, že Naruto a Nikki jsou bratři. Nic mu nebránilo na Nikkiho zaútočit, ani Nagato mu v tom nemohl zabránit. Nikki v poslední chvíli hodil kunai, který podle Narutovy rady upravil. Maskovaný Madara se již téměř dotýkal Nikkiho krku, ale Nikki mu zmizel ze zorného pole. Madara netušil, co se to děje, stejně jako Nagato, který šel okamžitě Nikkumu na pomoc.
„Rasengan!“ Zařval Nikki a snad pouze silou vůle, se mu tato technika pořádně povedla.
Maskovaný Madara byl zasažen a poslán tryskovou rychlostí vstříc zdi. Ozval se náraz, všude okolo se rozlétly kusy skalního masivu a rozvířil se prach. Nagato stejně jako Madara si v hlavách promítali, co se právě stalo. Už tak někoho viděli bojovat, Madara dokonce už třetího takového člověka, ale přesto nerozuměl, o co tady jde. Nikki byl vzteky bez sebe a zároveň panikařil, protože nikde nemohl najít Naruta, co se tady jenom mohlo dít?
„Kde je Naruto?!“ Zeptal se znovu Nikki, tentokrát, ale bylo jasné, že se mu dostane odpovědi.
„Je tam, kde patří,“ řekl Madara.
Začal být poněkud sdílnější, doufal, že by mu Nikki snad mohl prozradit pravdu o sobě a o Narutovi. Nyní, když už nebyla žádná možnost, že by jeho plán vyšel, tak ztratil tu touhu, svou stránku, které se každý bál. Chtěl znát jenom pravdu, protože to bylo to jediné, co mu na světě zbývalo, jinak by byl úplně zbytečný.
„Co si tím myslel?! Přece patří ke své rodině!“ Rozčílil se Nikki a bylo mu jedno, jak moc o sobě prozrazuje.
Madara, ale nehodlal polevit. Část jeho teorie se mu začínala ověřovat. Nikkiho slova vyvrátila Narutovo tvrzení, že je sirotek a že neví, kdo jsou jeho rodiče. Byl to Nikki, kdo o své rodině donedávna zhola nic nevěděl.
„Říkal, že je sirotek, tak jaká pak rodina?“ Řekl Madara dráždivě.
Nikki si ale včas uvědomil, co řekl. Musel to nějak zamaskovat, aby Madara nezjistil pravdu.
„No říkal jsem si, že bych ho měl asi pohřbít k jeho rodině. Byl přibližně, tak starý jako já. Člověkem to zamává, když umře někdo stejně mladý, jako je on,“ snažil se o hloupou výmluvu Nikki.
Ale takové hlouposti nedokázal věřit, ani on sám, jak by mu uvěřit Madara? Ale musel to alespoň zkusit.
„Řekni mi pravdu!“ Dopálil se maskovaný Madara a vrhl se na Nikkiho.
Nikki se mu bez potíží vyhnul, ale Madara se hned zase objevil u Nikkiho, ten neměl čas znovu hodit upravený kunai. Madara ho trefil pěstí a Nikki byl sražen k zemi. Madara ho začal škrtit, ale vtom se za Madarou objevil Nagato na něho zaútočit, ale jeho útok se minul účinkem, prošel skrz. Nikki si uvědomil, v čem spočívá Madarova technika a volnou rukou skrze něj prohodil svůj kunai. Hned na to se zbavil jeho sevření kolem krku a odskákal k Nagatovi. Madara vstal a připravoval se k dalšímu útoku. Nikki zaútočil dříve, ale prošel skrze Madara, to se mu moc nelíbilo.
„Nagato, kde je Naruto, taky jsi tu byl, musíš to vědět?!“ Snažil se Nikki, ale jenom Madara věděl celou pravdu.
Nagato mlčel, protože nedokázal s určitostí říct, co se vlastně stalo, chtěl, ale nemohl. Madara se tomu musel zasmát, musel se zasmát Nikkiho zoufalství. Hned mu bylo jasné, že Nikki bude mít s Narutem nějaký vztah a jestli byl Naruto synem Čtvrtého Hokageho, tak by se nebylo čemu divit, že uměl jeho techniky.
Madara se objevil hned za Nikkim a chtěl ho vtáhnout do svého víru, ale Nikki přesně na tento moment čekal. Ve stejnou chvíli, kdy do Madara chytal za ramena, mu vpálil rasengan do břicha. Dva zásahy za den touto strašlivou technikou byly i na Madaru moc. V bolestech se složil k zemi.
„Co kdybys mi řekl, kde je Naruto a já ti řekl pravdu,“ řekl Nikki a přirazil vstávajícího maskovaného Madaru k zemi.
Byl vysílený a bylo mu jasné, že jestli nezačne spolupracovat, tak to nebude pro něj dobré, Madara se tedy rozhodl říct Nikkimu pravdu.
„Vím, kam šel, ale nikdo se tam za ním nemůže dostat,“ začal Madara.
Nikki chtěl vědět, co tím přesně myslel, ale Madara vyčkával, až co poví Nikki, byl to přece obchod, takže teď musel Nikki s částí pravdy ven.
„Naruto je můj bratr,“ řekl Nikki a čekal, co na to Madara.
Stejně jako Nagato, tak byl i Madara překvapen, co slyší, nechtěl tomu, ani za nic věřit. Nikki se však tvářil naprosto vážně a přesto stále neříkal celou pravdu, něco si hodlal nechat pro sebe. Madarovi se nechtělo nic říkat, ale musel vědět, jestli je Naruto i Nikki synem Čtvrtého, prostě musel.
„Vrátil se v čase zpět do minulosti, tam se za ním nedostaneš,“ řekl Madara, ale jak čekal, tak mu Nikki nechtěl věřit.
Ale odmítal dál cokoliv říct, teď byla přece řada na Nikkim, musel mluvit on, ne Madara.
„Víš, kdo byli vaši rodiče?“ Zeptal se Madara, aby nasměroval Nikkiho na odpovědi, které chtěl znát.
Nikkimu došlo, že Mdara nemá nejmenší ponětí, s kým mohl mít jeho otec Namikaze Minato děti. Rozhodl se, že o mámě se nezmíní, nebude ji vystavovat nebezpečí.
„Čtvrtý Hokage, byl náš otec,“ řekl Nikki a dál už mlčel.
„A matka?“ Zeptal se Madara.
„Takhle se to ale nehraje!“ Připomenul rozhořčeně Nikki.
„Ale já se ptal na oba rodiče,“ řekl klidně Madara.
Začal se soustředit a pomocí svého sharinganu se snažil odhalit, jestli Nikki lže nebo ne a nyní čekal, co se stane, až bude mluvit o své matce.
„Naru-nii ji nezmínil, asi neví, kdo to byl,“ lhal Nikki přesvědčivě.
Maskovaný Madara nedokázal určit, jestli mu Nikki lže nebo ne. Jeho chakra byla moc rozrušená, ale to byla celou dobu a ve chvíli, kdy mluvil o své matce, se jeho tok nerozrušil více, takže opravdu nešlo určit, zdali Nikki lhal, či nikoliv. Bylo to k vzteku, ale Mdara musel pokračovat s vypravováním, chtěl vědět ještě více.
„Jak se mohl Naruto vrátit v čase? Jak ti dokázal sebrat Juubi?“ Zeptal se Nikki, aniž by věděl, odkud na ten strašlivý název přišel.
Madara vypadal vyděšeně, Nikki přece nemohl vědět, co se tady dole dělo, nebo ano. Nebo snad to bylo kvůli tomu, že byl bratrem Mudrce šesti cest? Madara nyní plánoval Nikkimu říct vše co věděl o jeho bratrovi a pak hodlal Nikkiho sledovat, jak pátrá po jakékoliv stopě, co by vedla k návratu Naruta – Mudrce šesti cest do současnosti.
„Tvůj bratr, má sílu Mudrce šesti cest,“ řekl Madara a čekal, jak bude Nikki reagovat.
„Jak to? Má ji stejně jako Nagato?“ Ptal se Nikki a byl opravdu překvapen, z toho, co slyší.
Madara to na něm zpozoroval, možná by se mu mohlo ještě nakonec podařit získat sílu všech bijuu. Nebo nějakou alternativu k nim. Co když měl Nikki stejnou sílu jako Naruto. Ovládal všechny elementy to Madara už dávno věděl, to byl také důvod, proč ho tehdy hned jako malé děcko nezabil.
„Ale kdepak. Tvůj bratr je skutečný Mudrc šesti cest, ne nějaká napodobenina s cizíma očima, jako Nagato,“ v nadšení se prořekl Madara, aniž by si to uvědomoval.
„On je TEN Mudrc Rikudou?!“ Vykřikl překvapeně Nikki.
Nagatovi ve stejnou chvíli vrtalo v hlavě, co svými slovy Madara mohl jenom myslet.

Taky Uzumaki?

Když se probral, ležel poblíž nějaké silnice. Hned na to mu došlo, co se stalo, co udělal, ale musel. Znovu se rozhlédl po okolí, bylo slunečno. Když se snažil vstát, jeho tělo ho neposlouchalo. Pak si náhle uvědomil, že je něco špatně a za okamžik si tím byl i jist. Po Juubi v jeho těle ani stopy, bylo to divné.
„Takže není cesty zpátky, ha?“ Říkal si v duchu vysílený Naruto.
Nejdříve bylo všude okolo ticho, ale pak uslyšel dusot zvířat. Lekl se, co by to mohlo být, ale stále neměl sílu se ani pohnout, takže zůstával jen ležet na zemi u cesty. Nejdříve se objevili ozbrojení muži, ale hned za nimi jeli lidé v krásných šatech. Naruto marně hledal ve svých vzpomínkách tuto událost. Najednou se celý průvod zastavil a k němu se rozběhla žena s vlasy rudými jako oheň. Narutovi připadala tak povědomá, ale byl si jistý, že to nemůže být ani jeho máma ani sestra. Během chvilky byla u Naruta.
„Podejte mi někdo vodu, rychle!“ Řekla snad až s úzkostí v hlase tato mladá žena.
Oči měl sotva otevřené, ale jak se rozhlížel po okolí, tak byl překvapen, všichni ostatní měli vlasy černé nebo velice tmavě hnědé. Pak si vzpomněl, že v této době si lidé vlasy neměli čím barvit, ale ani nebylo tolik lidí s jinou barvou vlasů.
„Na, pij,“ řekla rudovláska a přiložila Narutovi vak s vodou ke rtům.
Neváhal, měl žízeň a tak rychle polykal vodu. Během toho, když Naruto pil, tak k němu přišel muž v zdobené zbroji a chtěl po rudovlásce, aby se vrátila na svého koně, aby mohli pokračovat v jízdě.
„Nemůžeme ho, ale jenom tak nechat!“ Řekla.
On, byl ale okamžitě proti tomu, aby toho cizince brali sebou, byl by jenom další zátěží. Naruto vlastně neměl nic proti tomu, aby ho nechali u cesty, určitě by se časem dokázal sám o sebe postarat. Ale žena trvala na tom, aby ho vzali. Muž co se s ní bavil, ji chytil za ruku a chtěl ji k jejímu koni dotáhnout násilím, ale ona druhou rukou pevně chytla Naruta za ruku, tak pevně, až jím projela bolest. Muž ve zboji táhl dívku a ta táhla Naruta po zemi. Ale hned na to se zděsila, protože ten člověk, co mu dala vodu, skoro nic nevážil. Pak si toho všimla, byl neuvěřitelně vyhublý, jen kost a kůže, bylo jí ho líto ještě víc.
Muž v lepší zbroji se zastavil, a když uviděl to samé, co rudovláska, tak se také zděsil, nikdy neviděl, takového člověka. Vypadal, jako by měl skoro umřít. Vytasil svůj meč a už, už chtěl Narutovo trápení ukončit, ale Narutovi spadla z hlavy kapuce jeho současného oděvu. Když se na něj pořádně podívali, tak nechtěli věřit vlastním očím, jeho vlasy zářily jako slunce.
„Okamžitě ho naložte. A ty jeď rychle na zámek, aby sehnali ty nejlepší lékaře a léčitele,“ poručil muž ve zbroji.
Naruto chtěl poděkovat, ale vysílením omdlel, bylo mu jedno, jestli se o něj budou strachovat. Rudovláska měla opravdu strach, ale o toho blonďáka a ne o sebe. Byla si jistá, že k ní osud přece jenom nebyl tak moc nemilosrdný, když konečně potkala někoho dalšího s vzácnou barvou vlasů, jako je ona sama.
„Musíme si pospíšit, váš snoubenec na vás čeká,“ řekl jí ten muž ve zbroji a celý průvod okamžitě pokračoval ke svému cíli.
Když se znovu probudil, už nebyl nikde venku, ale v dokonale čisté místnosti. Byl překvapen, nic takového v této době nečekal. Pak si vzpomněl, koho viděl naposled, možná právě ona byla ten důvod, proč je tady. Pokusil se zvednout a po chvilce snažení se mu to konečně povedlo. Všiml si, že dveře do jeho pokoje byly mírně pootevřené, když se posadil, tak se dveře zabouchly a on slyšel rychlé kroky. Kousek od sebe uviděl rýžové koule, hned se do nich pustil, měl nepředstavitelný hlad. Za chvíli uslyšel spoustu rychlých kroků mířících k němu. Byl si jistý, že brzy bude mluvit s někým významným.
Dveře se rozrazily a Naruto viděl dvě postavy, které už znal. Spatřil rudovlásku a toho vojáka, jak usoudil podle zbroje. Nejzajímavější postava však stála úplně vepředu. Byl to malý tlustý mužík, ale podle oblečení bylo jasné, že on je ten komu tady všechno patří. Naruto raději přivřel své oči, tak moc jak to šlo, aby nikoho jejich neobvyklý vzhled neděsil.
„Máš nějaké jméno?“ Zeptal se mužík hlasem.
Narutovi nebylo moc do povídání, ale něco říct musel, před člověkem takového významu si nemohl dovolit mlčet.
„Uzumaki Naruto,“ řekl Naruto.
Všichni tři lidé, co jej šli zkontrolovat, vypadali neuvěřitelně překvapeně. Vůbec nečekali, že by jim mohl takto odpovědět.
„Jaká náhoda, tuhle rudovlásku jsem také pojmenoval Uzumaki, když byla vytažena z vodního víru,“ řekl pán tohoto zámku.
Naruto mu nějak moc nevěřil, že to nebyl právě ten mužík, co ji do toho víru hodil, vůbec se mu nelíbil. Bylo na něm něco zcela jasně zlého.
„Celým jménem jsem Uzumaki Karyu,“ řekla rudovláska, ale hned na to byla zpražena pohledem tlustého lorda.
Naruto to dokonale postřehl a bylo mu rudovlásky líto. Věděl, že ji musí svůj dluh splatit, přece mu zachránila život.
„Měl si štěstí Naruto, že sbírám takové vzácné lidi, jako jsi ty,“ řekl tlustý mužík.
Naruto okamžitě věděl, o co tady jde, mohl jenom doufat, že bude mít trochu možnosti pohybu stejně, jako mu bylo jasné, že ten malý tlustý lord, je poněkud zvrácený.
„Promiňte mi mou troufalost, ale mohl bych dostat trochu více jídla. Hodně více jídla, jak na mě vidíte, tak posledních několik let jsem pořádně nejedl,“ řekl Naruto i když jeho vyzáblost nebyla způsobena nedostatkem potravy.
„Samozřejmě!“ Řekl s velkou radostí mužík a hned na to se vydal i s rudovláskou pryč, voják tam ještě chvíli zůstal stát.
„Kde tě drželi? Měl si tam nějakou rodinu?! Nebo nějaké další vzácné, jako jsi ty?“ Zeptal se.
Naruto si domyslel, že když je pán tohoto zámku takový vášnivý sběratel, tak by mohl chtít pár dalších zajímavých kousků, jako je on sám.
„Nevím,“ řekl Naruto.
Voják v lepší zbroji k němu přišel a chytil ho za ruku v místě, kde se značily ještě dost čerstvé otisky od pout, ve kterých byl Naruto držen.
„Řekni všechno, co víš nebo tě nechám zase připoutat, natrvalo!“ Vyhrožoval ozbrojenec.
Naruto věděl, že není dobré hrát tvrďáka na tohoto muže, zatím ještě ne. Musel si něco vymyslet, ale nemohl si vzpomenout, kde se co nacházelo v této době.
„Šel jsem přes les, u cesty kde jste mě našli,“ řekl Naruto a doufal, že tím nezpůsobí nějakou katastrofu.
Vyzdobený voják ho ještě nějakou chvíli držel za zápěstí, ale pak mu došlo, že blonďák už opravdu nic víc neví. Nedivil se tomu, podle toho v jakém stavu byl. Z chodby to zavonělo a Naruto se divil, že by mu tak rychle donesli nějaké jídlo, ale opravdu to tak bylo. Nemohl se dočkat, až se pořádně nají.
„Neudus se tím,“ řekl muž ve zdobené zbroji.
Naruto se na to jen usmál a s velkou chutí se pustil do jídla. Hodlal všechny živiny z jídla, které mu donesli, přeměnit pomocí chakry na svalovou hmotu, musel rychle zesílit.