Konec války? (DD)

TenTen, Hinato-sama, Naruto, Lee, Gai-sensei... zvládněte to tam beze mě... Postava sedící na mraku na obloze sledovala dění pod sebou. Dlouhé hnědé vlasy kolem něj vlály a nafialovělé oči se třpytily, jak se jejich majitel snažil zadržet slzy. Bylo mu líto věcí které nestihl udělat, jelikož jeho život byl příliš krátký... Zničehonic se naklonil blíž aby líp viděl. Na bojišti se právě odehrávalo něco co by nikdy nečekal...

"Madaro!" ozval se ženský hlas snad po celém bojišti.
"Já tě ještě nezabil?" optal se volaný znuděným tónem.
"Téměř..." pousmála se blondýna a přiskočila ke jmenovanému Uchihovi blíž.
"Tsunade-sama..." vydechla Sakura.
Tsunade jí ovšem naprosto ignorovala a dál zaměřovala na Uchihu. To už ovšem dorazili i ostatní kage.
"Hokage-sama, chytejte." Gaara po ní honil jakousi tyč. Tsunade jí chytila a začala s ní ve vzduchu mávat, dokud se na jednom konci neobjevil bílý praporek. Vítězně se usmála.
"Co to má znamenat?" začal se zajímat Madara.
"No co asi? Jdeme vyjednávat..."
"Kvůli čemu?"
"Co je zítra za den?" položila otázku která mu přišla trochu vedle, ale po chvíli váhání odpověděl...
"Sobota?"
"Kolikátého?" blondýna se vyžívala v Uchihově nevědomosti.
"Prvního. šestý. ... A co s tím?"
"On se ještě zeptá a co s tím? To si dělá srandu... Prvního je přece den dětí." zaječela tak, že to zase všichni slyšeli. Na bojišti se ozývalo souhlasné mručení a několik shinobiů kývalo hlavami na souhlas. Jenom ninjové z Konohy na ní nechápavě koulili oči.
"No a o čem chcete vyjednávat?" tahle informace Madaru zaujala.
"Nó... Totiž... Přicházíme s návrhem dát si ve válce pauzu a uspořádat takový den dětí v Konoze." prosebně na něj hleděla. Mumraj na bojišti utichl a všichni čekali na Madarův ortel. Ten si dával na čas až nakonec na Tsunadinu nabídku přistoupil. Celým bojištěm se rozlehl jásot...

Mladík na obloze tomu nemohl uvěřit. Proč? Kdyby přišli o půl hodiny dřív, mohl bych se radovat s vámi a tebe... zaměřil se na dívku která právě, s pohledem upřeným do země, schovávala svitek se zbraněmi ...tebe TenTen bych mohl objímat a konečně ti dát najevo své city k tobě. To jediné je mi opravdu líto...

"Konoha... Téměř se nezměnila," zašeptal si Madara spíš sám pro sebe, když se jim zjevil pohled na vesnici ukrytou v listí. Tsunade ho ovšem zaslechla a pousmála se. Načež začala vydávat rozkazy. Pár ninjů zaúkolovala přípravami pohřbu, který se měl konat ještě ten samý den večer. Senseie týmů z Konohy a ještě pár dalších lidí, včetně Madary, si svolala k sobě do kanceláře a ostatní měli až do pohřbu rozchod. Někteří se zašli podívat jak se děje jejich dětem, které zůstaly ve vesnici, jiní se jen tak poflakovali a nebo si zašli na jídlo. Většina ninjů z jiných vesnic se přesunula na louku hned vedle Konohy.
Tsunade seděla za stolem a pozorovala osoby před sebou. Dlouho bylo ticho až konečně promluvila.
"Všichni již víte co je den dětí, tak se tu nebudu zdržovat a půjdu rovnou k věci. Od každého žádám přípravu a pozdější dohled nad vámi vybraným stanovištěm. Každý dostane dva ninji pod sebe a ti mu budou pomáhat. Kakashi ty budeš mít Kibu a Shina, Gaii ty budeš mít Leeho a TenTen, Kurenai ty budeš mít Naruta s Hinatou. Shikamaru tobě zůstane Ino a Chouji... pokračovala ještě chvilku dokud neměli všichni své 'podřízené'. Madara a ostatní kage budou v porotě. Poté vydala příkaz k rozchodu. Kakashi zmizel oknem, už zase s knížkou v ruce a vydal se hledat ty dva. Gai se svou silou mladí vylétl ze dveří, div že je nerozmlátil. Shikamaru se rozloučil svým obvyklým "To je otrava," a Kurenai se jako jediná rozloučila a slušně odešla. Naruta našla ihned a to ,kde jinde než, v Ichiraku. Společně zašli ještě pro Hinatu a začali vymýšlet nějakou aktivitu... Vše měli do pozdního odpoledne připravené a na pohřbu byli jedni z prvních. Spousta lidí oplakávala své známé, jen Sai, stojící vedle Naruta objímajícího Hinatu, která se vzlyky celá třásla, vše pozoroval s poměrně divným výrazem a přib*blým úsměvem.
Dav se rozešel velmi rychle, protože začalo pršet. Zůstalo pouze pár lidí. Mezi nimi například Kakashi, Hinata s Narutem a TenTen. Ti se rozhodli jít domů až velmi pozdě. Naruto nerad nechával Hinatu v takovém rozpoložení, ale věděl že to tak je nejlepší...

"Crrr!"
"No jo vždyť už vstávám..." vyhrabal se blonďáček z postele. Rychle se najedl a utíkal na místo srazu. Tsunade právě dovysvětlila pravidla a soutěžení začalo.
Kakashiho tým si vybral jako úkol 'navigaci' stručně se jednalo o to, že byly rozestavěny různé překážky přes které měl navigátor převést slepého, to byl buď Kiba nebo Shino se zavázanýma očima. Každé zakopnutí nebo pád slepého znamenal mínus body pro navigátora.
Tým Gai měl připravený fyzický trénink, nebo hody zbraněmi u TenTen. Samozřejmě se všichni hrnuli ke zbraním a Gai s Leeem propadli depresím.
Tým Kurenai měl přichystanou schovku s tím že se bude postupně počítat od 12 v dalším kole od 11 atd. k nule a koho potom uvidí vypadl.
Shikamaruův tým si vzal na starost zábavu. Shikamaru vzal z domu různé hlavolamy a sem tam položil nějakou hádanku. Chouji posloužil jako trampolína a Ino měla poznávačku květin.
Kankurou vyráběl malé loutky pro první tři a Sai kreslil diplomy. Kdo z dospělých a větších děcek neměl na starost organizaci, bavil se zároveň s malými soutěžemi, nebo jen tak si povídal s klidně i někým úplně neznámým.
Zábava končila až pozdě odpoledne všichni už byli unavení, ale štastní. V tu chvíli přišlo na řadu vyhlašování. První tři dětí dostaly loutku a diplom a ostatní alespoň lízátko. Když Madara předával první cenu, pohled na ty rozjařené tvářičky malých dětí, v něm cosi zlomil. Začal se radovat s nimi.
Jen jedna osoba toto veselí opustila. Mířila zpátky k památníku padlých. Prsty přejela po čerstvě vyrytém jméně. Vidíš to? Musel ses obětovat aby se to mohlo stát, ale neboj já najdu způsob jak tě vrátit,

Takže vám to vyšlo Hinato-sama? pohled mu zjihnul když se podíval na svou sestřenici v náručí vysněného kluka. Odtrhl od nich oči a rozhlížel se po své vysněné dívce. V ruchu veselí jí nenašel a proto hledal jinde. Našel jí až u památníku. Hleděla k nebi a v jejích očích se zračila prosba. TenTen, netruchli pro mě moc. Až teď, po smrti, jsem si uvědomil co k tobě vlastně cítím a je mi líto že ti to nemůžu nějak ukázat, ale věřím, teď víc než kdy jindy, že si splníš svůj sen a staneš se bezvadnou kunoichi. Jdi dál a nespěchej sem za mnou... Vím že mě neuslyšíš, ale to nevadí musím to říct...
"TenTen miluji tě..."