Láska bez citu 04

Zatímco dole pod nimi ninjové umírali, rozhodl se jeden z mužů promluvit: „Neměli by jsme něco udělat?“
„Nebudeme zasahovat.“ přikázal velitel bez zaváhání. Tři muži a jedna žena měli sice taky tváře ukryté za maskami, ale jejich uniforma se lišila od té, kterou měli na sobě členové Rootu.
„Ale oni jsou taky z Konohy.“ namítl znovu jeho mladší kolega.
„Ne, oni jsou z Rootu.“ promluvil znovu muž stojící napravo od něj.
ANBU, který prve promluvil, zůstal mlčet, zřejmě nechápal, jak to jeho společník myslí.
„Root pracuje nezávisle na Konoze a jejím vedení. Šéf Rootu dokonce soupeřil s naším Hokage o jeho post a ze srdce ho nenávidí.“ vysvětlil velitel a trochu nevzrušeně se postavil.
„Ale oni tam umírají!“ vykřikl ANBU rozrušeně. Nedalo se pochybovat, že je ještě nezkušený.
„Oni by nám taky nepomohli.“ prohlásila jediná žena ve skupině zcela lhostejně.
„Ale...“ začal mladík zoufale.
„Žádné ale. Naším úkolem je sledovat situaci, nesmíme se do toho plést.“ přerušil ho nekompromisně jeho kapitán.
Bylo nejspíš dobře, že mladíkovu tvář schovávala maska, protože nikdo z jeho společníků nemohl vidět zlost, která z ní čišela.
„To není správné.“ zašeptal ANBU a co nejrychleji se vydal z kopce dolů. Nechtěl, aby ho zastavili.
„Taichou?“ oslovil svého velitele poslední muž z družiny, který ještě nepromluvil.
Velitel však nic neřekl a jen se zamyšleně díval za mizejícím mladíkem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Vítej.“ řekl starý muž a vyfoukl kouř.
„Volal jste mě?“ zeptal se ninja a poklekl před starcem.
„Ano, mám pro tebe úkol.“ odpověděl muž a zvedl se ze židle.
„Jaký, Hokage-sama?“ zeptal se ninja uctivě a sejmul masku.
Sandaime přešel až k němu a podal mu papíry.
„Kdo je to?“ zeptal se ANBU a podíval se na mladou tvář na obrázku.
„Je to nový člen tvého týmu, byl bych rád, abys na něj dohlédl.“ odpověděl Hokage a vyfoukl další obláček.
„Mám ho hlídat?“ zeptal se ninja překvapeně a postavil se.
„Ano, je pro nás velmi důležitý.“ potvrdil Hokage jeho domněnku.
„Smím se zeptat proč?“ otázal se ANBU jaksi nespokojeně a nasadil si zase masku.
„To se brzy dozvíš, teď na něj jen dej pozor. On ještě nikdy neviděl skutečný boj.“ odpověděl Sarutobi a sám pro sebe se zamračil.
„Pak možná není vhodné ho posílat zrovna do ANBU.“ namítl ninja opatrně. Nechtěl Hokgeho urazit.
„Možná, ale ten chlapec ani oficiálně neexistuje takže...“ odvětil Hokage a nechal větu nedokončenou.
‚Zřejmě bude hodně důležitý.‘ napadlo ninju v masce a sám pro sebe se zamračil. ‚Snad to neznamená, že mu někdo půjde po krku.‘
„Smíš odejít.“ řekl Hokage zamyšleně při pohledu z okna. Měl dost věcí, nad kterými musel přemýšlet, ne jen nad osudem toho chlapce a správností svého rozhodnutí.
„Hai.“ ozvalo se z místa, kde ještě před chvilkou ninja klečel.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Naivní děcko.“ uniklo z úst velitele a s povzdechem a rozkazem: „Počkejte tady.“ vyrazil za zpupným mladíkem.
Nestihl se k němu však ani přiblížit, když ho oslepilo jakési světlo. Bylo to jen několik sekund, ale on musel odvrátit zrak a zůstat chvíli stát, aby se vzpamatoval.
Jeho svěřenec měl očividně mnohem víc štěstí a zvládl oči zavřít, protože on byl schopný pokračovat dál, což bylo klíčové pro život mladé ANBU, kterou chytil těsně před tím, než dopadla hlavou na kamenitou zem ve velké rychlosti.
Mladík si s úlevou oddychl a opatrně položil dívčino tělo na zem. Musel se ještě postarat o jejího protivníka, než se jí bude moct věnovat.
Tento důležitý fakt si ale uvědomil příliš pozdě, protože smrtelná rána byla na cestě k němu už ve chvíli, kdy ji začal pokládat. Když si mladík konečně uvědomil, co se děje, stihl tak akorát otevřít ústa v šoku.
Přímo před ním se ale objevil jeho velitel a kunai odrazil. Teď už nemělo smysl se držet zpátky a tak zvedl svou pravou ruku v gestu, které povolalo do boje zbylé dva členy týmu.
„Když už jsi nás všechny ohrozil její záchranou, tak se o ni alespoň postarej a vem ji odtud.“ přikázal kapitán nabroušeně a sám se vydal proti nepříteli.
„H...Hai.“ dostal ze sebe mladík, který byl stále v šoku. Nejspíš byla skutečně chyba brát ho sebou, ale velitel považoval sledovací misi za relativně bezpečnou. Nikdo neočekával, že nastane boj.
Mladík by moc rád pomohl, musel však splnit rozkaz a zmizet.

Kapitán se otočil na jediného z mužů, který vypadal nebezpečněji. Naštěstí to vypadalo, že mu poslední z jejích druhů zasadil smrtelnou ránu za cenu vlastního života, a tak měl velitel dost snadnou práci s jeho dorážením.
Možná, že tou poslední technikou chtěl ještě něco změnit, ale ať už to mělo udělat cokoliv, tak to nezanechalo na krajině žádné následky. Snad to byl poslední chabý pokus, jak se ubránit té ženě, a jen ji tím oslepil, aby na ni mohl zaútočit některý z jeho společníků.
Ti jen nevypadali slabí, ale i se tak zachovali, protože ve chvíli, kdy padl jejich pravděpodobný velitel, se v panice rozprchli na všechny strany.
ANBU by měl nejspíš problémy je všechny dohnat a zabít, ale naštěstí se o to byli schopní postarat jeho dva podřízení. Proto se mohl vydat ke vchodu do jeskyně, na který ho upozornila jeho podřízená.
Pokud říkala, že tam někdo je, tak tomu byl velitel ochotný věřit. I když sám necítit žádnou zvláštní chakru.
Muž, který odtud prchal, se nezdál být moc silný, ale kapitán i tak byl rozhodnutý se zbavit i ho. Nemohl nechat nikoho na živu. Výslech ne výslech. Nemohl si dovolit snědky. Byl za hranicemi své země a bylo třeba zamést stopy a to včetně mrtvých členů Rootu a jejich prozatím živé kolegyně.