Jiné a přesto stejné 14. díl- A jde se slavit
„Miiirooo! Dělej vstávej!" zakřičela rozcuchané černovlásce blonďatá příšera do ucha a ona poznala, že se všechno vrací do starých kolejí.
„A teď mi můžeš vysvětlit, co jsem to včera viděla, hmmm?" vyhrkla důvod, proč kamarádku vlastně budí.
„Ehh, co?" mžourala rozespale Mira.
„Co jsi dělala u mojeho bratra v pokoji?!" hláskovala pomalu a srozumitelně.
„Jdeme na snídani?" ignorovala ji.
„Ale no tak!" naléhala.
„Co ruka?" odváděla pozornost už dost nešťastně Uchiha.
„Dobrý... Hele, zhnij si tady," vyplázla na ni jazyk,„ale je už skoro jedenáct."
„Cože?" vyděsila se černovláska, okamžitě se oblíkla a vyrazila ze dveří. Tory s přiblblým úsměvem za ní.
„Odkdy je osm hodin skoro jedenáct?! Já tě zabiju!" Mira popadla vidličku v kuchyni ze stolu a přibližovala se k blondýnce, která zjevně umírala smíchy.
***
Takže po klidném ránu následovalo klidné odpoledne... Pein svolal důležitou schůzi.
„Takže," začal důležitě,„říkám vám to až teď, protože kdybyste se to dozvěděli dřív, určitě by jste si něco naplánovali." Všichni zbystřili.
„Já a Konan jsme se rozhodli odjet. Neradujte se," zpražil je svým studeným pohledem,„jenom dneska. Zítra jsme zpátky." všeobecné veselí trochu zchladlo.
„Dávám vás na starost..." sjel je hodnotícím pohledem,„Itachimu, je tady nejzodpovědnější."
„No jasně," zamumlal si blonďák.
„Deidaro ty mlč," zpražil ho šéf.
„A kam jedete?" zeptala se Mira, aby nedošlo k nějaké bitce.
„Jedeme... Hmmm..." „Utužovat náš vztah," pomohla mu Konan a zamilovaně na něj pohlédla. Pein jí to oplatil. Něco podobného se stalo mezi Deidarou a Mirou. Tory dělala, že je jí na blití.
„Nějaké dotazy?"
„Kdy odjíždíte?" Hidan se zdál naprosto nadšený. Blondýnka si matně vzpomněla, že Kisame a Itachi říkali, že se plánuje něco velkého...
„Ve tři hodiny."
„Tak pozdě? Nechcete dřív? Aby jste to stihli..." přemlouval je.
„Ne. Rozchod!"
***
„O čem nevím?" zeptala se černovláska blonďáka hned jak vyšli na chodbu.
„Hidan chce opít celý Akatsuki..."
„A kolikátého vlastně je?" položila otázku která možná nebyla ani na místě.
„Devátého června. Proč?"
„Brácha má narozeniny," zašeptala co nejvíc potichu, jako by to bylo něco tajného.
„No Jupí," prohlásil ironicky šťastným tonem a rozhodil rukama.
„Jednou se můžeš přemoct, prosím!" upřela na něj pohled hladového poua.
„Tak... nebudou narážky," zavrčel,„stačí?"
„Díky," Mira vesele poskočila.
***
Konečně nastaly tři hodiny a Pein i s Konan opustili sídlo. (Ještě dávali Itachimu různé instrukce tipu: a nenech je se dívat dlouho na televizi...)
„Jsou pryč!" zakřičel šťastně Hidan.
Všichni začali vytahovat z různých možných i nemožných skrýší lihoviny.
„Začínáme!" nesmrtelný zatáhl všechny závěsy a začal pouštět nějaký film. Horor. Mira se vyděšeně schoulila ke svému klukovy, horory nemusí.
Takže: na křesle seděl Hidan, na pohovce Itachi, Kisame, Kakuzu, a v rohu namáčklá Mira s Deidarou. Zetsu a Sasori si přitáhli z kuchyně židle, Tobiho poslali předčasně spát. No a Tory přišla jako vždycky pozdě, takže na ni nezbylo místo. Sedla si tedy na zem před křeslo. A promítání může začít. Celkový dojem filmu kazila jenom táhlá prasklina, o které nechtěl nikdo říct, jak se objevila na obrazovce velké plazmové televize. Horor byl o zombíkách.
Na začátku byli všichni velcí machři, proč se bát blbých filmů, že? Ale jak děj plynul, začali se všichni třást. Plus ti co seděli za blondýnkou se vždycky lekli dvojnásobně - nejdřív byla nějaká lekačka v televizi, a potom na ně skočila. Není nad horory!!!
Během filmu se Tory nevědomky dostala od křesla k pohovce před Itachiho. Mira každou chvilku odvracela pohled a stále víc se posouvala k Deidarovi, až si opřela hlavu o jeho hruď a jeho klidný dech jí uklidnil. Po chvíli se jí podařilo usnout a probudilo jí až rozžínání světel a náhlý hluk. Horror už skončil. Několik lahví už bylo prázdných a tak Hidan rozhodl, že se bude hrát flaška. Itachi zrovna nedával nějak velký pozor a tak si Mitora jednu láhev taky vzala, sedla si do kruhu vedle Deidary a trochu se napila.
„Začínám," ohlásil Hidan a roztočil flašku.
„Deidaroo?" protáhl úlisně, když hrdlo flašky ukázalo na blondáčka.
„Anoo?" protáhl i on.
„Pravda, nebo úkol?"
„Úkol," Deidara dostával strach.
„Řekni, že umění je zabíjení!" Deidara po něm hodil ponožku, aniž by odpověděl.
„Ha! Tory" zavýskl když flaška ukázala na jeho sestru.
„Úkol," prohlásila v klidu aniž by se zeptal.
„Hmmm... Polib Uchihu," prohlásil vítězoslavně, protože věděl, jaký má před ním respekt.
Tory ovšem jenom pokrčila rameny, a začala se přibližovat k Miře.
„Ne, jeho," rozzlobeně ukázal na Itachiho.
Tory se teda otočila a mířila k Itachimu. Ani se nenadál a už tiskla své rty na ty jeho.
Potom se plynule posadila do tureckého sedu vedle něj a roztočila flašku. Brácha na ni zíral jako by mu uletěly včely.
„Hidane!" Jmenovaný sebou škubl.
„Co tu ku*va řveš?!" vyjel.
„Úkol, nebo pravdu?"
„Třeba pravdu..."
„Líbal ses někdy s klukem?" vypálila okamžitě. Hidan překvapivě zčervenal.
„Co to je za stupidní otázky?! Jasně že-"
„Musíš mluvit pravdu," připomněla mu.
„Ne, nelíbal."
„Ale Hidane, lhát se nemá," napomenula ho a sjela pohledem na Sasoriho pořád trochu nateklou tvář.
„No tak... To už je strašně dávno.." vykoktal. Tory se spokojeně usmála. Přivedla Hidana do rozpaků!
„Tak teď točím já," zajásal a roztočil.
„Kisame."
„Úkol," nechtěl Kisame zůstat pozadu
„Zatanči se Samehadou jako u tyče!"
Jelikož byl Kisame už celkem podnapilý, tak úkol splnil a Samehada ho kousla pouze dvakrát.
Tory došla k názoru, že ji brácha ignoruje a tak "si půjčila" Itachiho flašku.
Následovalo pár zajímavých situací, třeba když se Itachi odmítl ostříhat vlasy, Zetsu zatančil street dance a Sasori musel dokazovat, že nemá nos jako pinnoccio, až se na řadu dostala Mira.
„Ty," ukazoval na ni opile Mistr loutek,„co chceš?"
„Úkol," zbledla.
„Takže, škyt,„udělej Hidanovi cucflek!" Celé okolí se svalilo smíchy, jen Mira na něj zůstala vyděšeně civět.
„Hidanovi?" a hodila mu mikinu.
Itachi souhlasně zakýval hlavou a Mira točila. Flaška se zastavila na Kakuzovi.
„Pravda."
Mitora zrudla, ale tu otázku si nedokázala odpustit .
"Jaké máš spodní prádlo?" pro jistotu se pořádně napila, jelikož to mohlo být to poslední co by v životě udělala.
„Eh... no... já..." zakoktal se a zrudnul víc než Mira, i když přes jeho masku to nešlo vidět. Teď měl na výběr, buď dá fant a bude za sraba, nebo přizná to, že ukradl Konan růžové tanga. Sundal si masku a mrsknul jí po Mitoře.
„Miro?! Co to máš?" Itachi si všiml flašky v sestřině ruce. Ta mu ji jen s odevzdaným výrazem podala.
„Vjatoro doufám, že ty nic nepiješ?" ujištoval se brácha.
„Ne, já jsem hodná jako vždy," schovala flašku za zády.
„Ale no ták! Hrajeme dál!" protestoval Kakuzu, který byl zrovna na řadě a už to měl vymyšlené...
„Dáme další horor," rozhodl za všechny Hidan, který byl nadmíru veselý a spokojený.
„Všechno, jen to ne!" zaprotestovala Mira. Našla v sobě dosud neobjevený talent pro tuto hru.
„Já souhlasím s Mitorou," přihlásil se Sasori a po chvíli i Deidara, Kisame, Itachi (který byl již mírně připitý, i když se snažil alkoholu vyhýbat) .
***
Po asi hodině začali " flaškařům" docházet nápady, takže byli docela i rádi, že se z vedlejší místnosti vyřítila Tory a začala kontrolovat zavřená okna.
Od té chvíle už seděli a kecali, jen někteří tančili na remixy které pouštěl Kisame .
Tory zrovna seděla u Sasoriho a povídala si s ním o loutkách.
„Podívej se, loutku si můžeš udělat i z živých lidí," z prstů mu vyběhly nitě z chakry a přivázaly se k Deidarovi. Blondýnka nadšeně přikývla.
„A na co ti taková loutka je, když nebojuješ?" Její bratr zoufale valil oči a Mira, která si toho přirozeně všimla, dostala záchvat smíchu.
„Tak třeba na tohle, sleduj," zlomyslně se usmál a začal zkušeně pohybovat prsty.
Deidara vylezl na stůl a začal se houpat na lustru. Celá místnost vybuchla smíchy, když plavně seskočil, popadl Itachiho a pokusil se s ním tančit do rytmu hrající hudby.
„Ehhh," Itachi ho od sebe znechuceně odstrčil a mumlal si něco o lidech, kteří to už s tím pitím přehánějí.
„Itachi on za to nemůže..." pošeptala a ukázala palcem dozadu na Sasoriho, který si Deidíkovo ztrapnění zjevně užíval. Když Itachimu došlo co se mu snaží naznačit, svalil se v záchvatu smíchu dolů. Naštěstí pro jeho dobrou pověst všichni stále sledovali Deidaru, který se opět houpal na lustru. Sasori konečně zrušil techniku a Deidara, jakmile zjistil že již své tělo plně ovládá, chtěl slézt dolů. Nikdo, ani on sám, neví proč, ale podjely mu ruce a on se zřítil dolů. Hidan mu chtěl pomoct aby zjistil, jak je bolest úžasná a tak mu strhl stůl. Deidara si to mířil přímo do vypitých lahví.
„Deidaro!" ozval se dvouhlas nejmladší části akatsuki.
„Platíš mi kolu..." stihla se ozvat Mira a obě si to mířily k padajícímu blonďákovi.
Ale než stihl dopadnout, zachytil ho Itachi za kapuci a trhl jím dozadu, takže se rozplácl na zemi doprostřed místnosti. Chvíli na Uchihu překvapeně zíral, ale pak se jeho pohled změnil na ultravražedný.
„Není zač," odbyl ho Itachi a šel ke stolu.
„Nestalo se ti nic?" přiběhla k němu starostlivě černovláska a pomáhala mu se zvednout. Tory mezitím přešla k Itachimu a políbila ho na tvář.
„No co? Zachránils mi bráchu..." vysvětlila mu když po ní vrhl vyjevený pohled.
***
„No a potom povídá: Já ho nezabil, zabila ho ta zmutovaná ještěrka!" řičela Tory smíchy a Itachi s ní. Ne, že by byli tak opilý, ale spíš se naskytla příležitost a tak toho využili. Jako všichni ostatní.
„Nalíj mi do jedné nožky," škytal Hidan a ukazoval na flašku s podivnou tekutinou.
„A ted do druhé, aby mozek *škyt* nekulhal!"
Na druhé straně místnosti byli Deidara s Mirou a upřímně - měli štěstí, že je nejstarší Uchiha neviděl.
„Když mi to neřekneš, tak tě sežeru!" vyhrožoval zrovna blondák.
„Tak mě sežer," zahihňala se ona.
„Když myslíš..." odevzdaně pokrčil rameny a začal se k ní přibližovat. Ovšem místo aby jí kousnul, jí políbil. Po chvíli se od něj odtáhla a hleděla mu do krásných modrých očí. V hlavě jí přitom letěly škodolibé myšlenky. Ve chvíli kdy Deidara dával nejmenší pozor po něm skočila a svalila ho pod sebe. Obkročmo si mu sedla na břicho a vítězně se usmála.
„Mit, co to děláš?"zeptal se když mu došlo, že ho jen tak nepustí.
„Já nejsem Mitora, já jsem šílená kuna..." zase se zasmála a položila dlaně vedle blonďáčkovy hlavy, takže se nakláněla nad něj.
„Tak dobře, ty kuno, za co mě pustíš?" nasadil rádoby odevzdaný tón. Černovlásce zajiskřilo v očích.
„Hmm... Popřemýšlím o tom..." chvíli se odmlčela a pokračovala: „Popřeješ bráchovi přede všema tady a musí to být něco na způsob obyčejného přání, žádné urážky..."
Hbitě seskočila, postavila se doprostředka místnosti na stůl a zatleskala.
„Chvilku pozornosti prosím!! Dneska má jeden z nás narozeniny, takže bych mu ráda popřála jako první," ignorovala Itachiho pohled,„Všechno nejlepší a hodně úspěchů brácho, mám tě ráda!!"
Potom zatáhla Deidaru ke stolu a hodila po něm vyzývavý pohled...
„Hmmm... Ať se ti daří," vylezlo z něj zdrženlivě. Všichni čekali až bude pokračovat, ale to se nestalo.
Postupně mu popřála většina Akatsuki a párty pokračovala.
Někdo odněkud vyhrabal twistr.
„Kdo bude hrát?" ozval se z davu chytrý dotaz.
„No kdo asi? Čtyři lidi..." ozvala se odpověď
„A jak ty čtyři určíme?"
„Budeme losovat..."
„Tak Itachi chce hrát, protože má narozeniny," posunula ho blíž k hrací plachtě Tory.
„Aby byla sourozenecká dvojička pospolu, mohla by se přidat i Mira," nasadil Deidara nevinný výraz.
„Když se k tomu tak hlásíš, tak můžeš hrát s námi," táhla ho černovláska do vznikající skupinky.
„No super," protočil Itachi panenky,„Už nám chybí jenom Zetsu."
„Zetsu!" vzala to blondýnka doslova, „Itachi tě volá do hry!!"
„No to si děláš srandu!" okřikl sestru Deidara, ale než stihl protestovat důsledněji, už vedle něho masožravka stála a Kisame začal točit.
Netrvalo to ani deset minut a Deidara už stihl šestkrát málem spadnout a ani teď nebyl v záviděníhodné pozici. Pravou ruku měl v Zetsuově druhé hlavě, pod břichem měl Itachiho a na levé noze se mu skoro usadila jeho láska.
„Deidara pravá noha na žluté pole," oznámil Kisame.
„Jak to, že mi vždycky padne to, co se mi zrovna ani trochu nehodí?!" vztekal se blondák. Sasori s neutrálním pohledem schval ruce za záda.
„Mira levou nohu na červenou!" přerušil jeho nadávání Kisame.
Černovláska provlíkla nohu pod Itachiho obličejem.
„Jak se ti hraje?" provokovala Tory. To ale neměla dělat.
„A další hru bude hrát Tory," vyjekla černovláska kterou už blondýnka začínala štvát. „a s ní si zahraje Sasori, Hidan a... Kisame." doplnila výběr těmi, kteří jí přišli nejvíce opilí.
„Nemůžu!" blondýnka se vítězoslavně zakřenila, „Mám VIP ruku!"
„No tak to budeš mít těžší... I se třemi končetinami to půjde. Jsi přece ninja ne?" vedla si dál svou.
„Zetsu pravou ruku na modrou."přerušil je žraločák. Kytička natahovala ruku až na druhou stranu podložky. Ještě že si vybrala spodní cestu, protože se nenatáhla a sletěla na břicho.
„Zetsu vypadl..." ozval se Hidanův hlas a vytáhl Zetsua pryč z podložky.
Po chvíli spadl Itachi přímo na obličej a stáhl sebou i Deidaru, takže vítěz byla Mira.
„A druhá skupina!" vykřikla rozjíveně a pomohla svému milému vstát. Itachi se zatvářil uraženě, tak mu Kisame strčil do ruky roztáčedlo a postavil se na roh hrací plachty. Sasori a Hidan ho následoval, i Tory se neochotně dovlekla na svoje místo.
„Jestli se někdo dotkne mojí ruky," kývla hlavou směrem ke svému křídlu,„tak mu vysajou krev kuřata," dopověděla smrtelně vážným hlasem.
Itachi roztočil. „Fajn, fajn, tak už se uklidníme," významně si změři Tory,„ a Kisame dá levou ruku na žlutou."
...
„Nééé! Uchiho Itachi já tě nenávidím!!" zakřičela zrůdička s podivnými dlaněmi, která jí neustále podkluzovaly (teda jenom jedna, druhou měla v sádře), když ji Itachi nepřímo oznámil, že má podlézt pod Hidanem a strčit nohu do míst, kde by měl mít Sasori... zadek.
„Já to nevybírám," pokrčil oslovený rameny.
Torynka ještě chvíli vzdorovala a potom splnila, co se jí řeklo. Přitom ovšem 'omylem' kopla Sasoriho ho zadečku a ten přepadl dopředu.
„Sasori končí," prohlásil Itachi se skrytým úsměvem, jelikož mu neunikl nenápadný ptáčkův čin.
„Ale-"
„Příími prohru," nenechal Sasoriho domluvit Kisame, který se nacházel ve velmi nepříjemné pozici a byl zrovna na řadě. Sasori se uraženě sebral a zašil se do kouta.
Mira a Deidara by nejradši už vypadli někam, kde by mohli být jenom spolu, ale museli tam zůstat , alespoň dokud Tory zlomyslně nezneškodnila i oba zbývající soupeře.
„Cha! I bez ruky!!" posmívala se a poskakovala po místnosti jako malé děcko o Vánocích.
***
Všichni se beze slov shodli na tom, že twister už hrát nebudou, a tak Hidan opět zesílil hudbu. Deidara s Mirou se zvedli od stolu a začali spolu tančit. Itachi svoji sestru s mírným tikem v oku pozoroval. A aby si nepřipadal blbě, že jeho ´hlavní rival´ si partnerku (marně doufal že jen) k tanci našel, popadl Tory a jako vlna tsunami se s ní valil přes prostor vytyčený k tanci. Deidara s úšklebkem pozoroval, jak mu ptáček demoluje nohy a neustále se omlouvá.
Po nějaké té chvíli byl nejstarší žijící Uchiha přinucen se posadit, protože (jak se zdálo) měl předupané všechny nervy vedoucí do chodidel. Tory seděla vedle něj a snažila se působit co nejnenápadněji a nejnevinněji, jak to jen šlo. A to se jí moc nedařilo.
„Miro? Tvůj bratr na nás divně kouká..." prohlásil jako by nic Deidara při snad sté písničce. Byl na svou taneční partnerku dost nalepený, takže nemusel mluvit nahlas.
„Máš pravdu," uvědomila si černovláska dost znepokojeně. A Taky si všimla Vjatory, která vedle Itachiho seděla jako hromádka neštěstí.
„Měli bychom se zdejchnout, co myslíš?" napadlo blonďáka.
„Dobře, tak až se nebude dívat..."
... Po půlhodině dospěla Mira k názoru, že sharingan dodal jejímu bratrovi nějakou speciální schopnost upřeně a vražedně pozorovat lidi téměř bez mrknutí po dobu neurčitou.
„Zvolíme jinou taktiku," špitla Deidarovi a odlepila se od něj. Chvíli si myslela, že bude Itachi šilhat, jak bude jedním okem pozorovat ji a druhým Deidaru, ale nakonec se podíval na Tory a něco jí řekl. Ona mu něco dost hbitě odpověděla, pak se chytla za pusu a upřela na něj štěněcí pohled, který zjevně nezafungoval, protože Uchiha vypadal, že jí každou chvíli jednu vrazí.
„Teď," zašeptala Mitora a společně s Deidarou vyběhli ze dveří.
***
Itachi se rozhlédl.
„No super, teď mi kvůli tobě zmizela ségra s tím... Grrr, to fakt nemá cenu!" navztekal se a odpochodoval ke stolu, kde do sebe kopl sklínku průzračné tekutiny.
„Promiň," vydala se za ním.
„Hmm..."
„Hele, tak je můžeme jít hledat, co říkáš?!" svitlo Tory, a už tahala zmateného Uchihu za sebou.
„Hmmm... musím jít?"
„Jo je to rozkaz jinak si tě najdou Kuřata!" vyhrožovala přesvědčeně.
„No tak jo... za chvilku."
„Jen si představ, co všechno s dá za takovou chviličku udělat..." nahodila naprosto přemýšlející a nevinný výraz.
„Tak jdeme, ne? Co se flákáš?!" změnil Itachi názor, popadl Tory za zápěstí a táhl ji nahoru.
„Určitě nebudou tam, kde si myslí, že předpokládáme, že by mohli být," začal nahlas přemýšlet, ale Itachi ji neposlouchal a vrazil do prvních dveří. Vrazil doslova, protože byly zamčené a on se na nich rozplácl. Tory si neodpustila uchechtnutí, ale jakmile se na ni otočil nasadila výraz: To já ne, to ostatní...
„Nebuď na mě naštvaný," začala ho přemlouvat, když vtrhli do asi patnácté prázdné místnosti, „já jsem to tak nemyslela!"
„To jde celkem těžko, nemyslet tak něco takového, jako jsi řekla!" vyštěkl uraženě.
„Ale-"
„Slyšela jsi to taky?" přerušil ji a už měl hlavu u stěny.
„Paranoidní tupec," zamumlala si pro sebe.
„Říkala jsi něco?"
„Ale nic..."
„Pojď sem, možná je slyším!" rukou jí naznačil, aby šla ke stěně.
„Promiň, ale nejsem šmírák, jako někdo." jakoby mimochodem dala důraz na poslední slovo.
„Dělej, pojď sem!" Nemohla odporovat jeho pohledu, a tak přitiskla ucho na stěnu.
„Já teda nic neslyším, asi ti totálně hrá-" zbytek věty se ztratil v Itachiho polibku.
„Ehhh..." Když se od ní Itachi odtáhl, byla Tory úplně rudá v obličeji, koktala něco, co nedávalo smysl, vlasy jí spadly do obličele a měla chuť mlátit hlavou o stěnu. V duchu nehorázně sprostě nadávala, a to nevěděla proč.
„Děje se něco?" Uchiha si ji měřil pobaveným pohledem.
„Ne, já, víš... To... Do p**ele." bylo jediné co ze sebe dostala. Pak jí došlo, co řekla a tak si hodila vlasy ještě víc do obličeje a čelem se opřela o stěnu.
Opřela, no... spíš vyhloubila do omítky malou jamku.
„Zvláštní," podotkl Itachi, přitáhl si blondýnku na klín a znova ji políbil. Ona mu to se stejnou vervou oplácela, šťastná, že nemusí mluvit.
***
Mezitím v Deidarově pokoji...
„Deidaro, prosím," upírala zrovna kuna oči na blonďáčka, který po ní vrhal odmítavé pohledy.
„Ne, už jsem řekl že ne."
„Ale vždyť to nikomu neublíží," namítala dál.
„Tobě ano! Vždyť víš, jak to může dopadnout."
„Ano vím, ale neboj to se nestane," snažila se ho uklidnit, ale jeho strach o šiblou kunu byl moc velký.
„Prosím, jenom trochu," zkusila to znovu a tentokrát konečně Deidara podvolil a podal jí tolik vysněný předmět.
„Děkuji, děkuji, děkuji," mumlala když daný předmět otevírala. Přiložila jej ke rtům a pořádně se napila.
„A teď mi tu flašku můžeš vrátit" ozval se blonďáček.
A co když nevrátím?" ušklíbla se a dala si další pořádný lok.
„Co takhle výměnný obchod..." navrhl
„A co bys za ní dal?" naklonila hlavu na stranu a přemýšlela co by jí mohlo přesvědčit. Deidara hodnou chvíli jen tak seděl. V hlavě se mu honily myšlenky a on jako by je nedokázal urovnat. Černovlásku jeho dlouhé mlčení zarazilo, zvědavost jí nedala a naklonila se těsně k němu.
„Děje se něco?" zeptala se starostlivě a vstala. Blonďák se rovněž postavil a přitiskl jí ke zdi. Konečně v jeho mysli zvítězila jedna myšlenka a podle ní se řídil. Přitiskl si Mitoru ke zdi a ona stačila pouze vypísknou než se jejich rty spojily. Cítila že tenhle polibek je jiný než ty předtím. Tamty byly takové váhavé a tenhle jako by se Deidara konečně rozhodl že jí má doopravdy rád...
Takže jsme zpět po trošku (opravdu jen trošku) dlouhé pauze díl jsme začali psát 9.6. hmm...a dopsaly ho asi 15.8. ale zase je trochu delší Takže spožděně je toto Itachimu k narozkám
K obrázku se raději nevyjadřovat, když jsem ho před těmi dvoumi měsíci kreslila celkem se mi líbil, ale teď... No nevím
Teď jenom doufám že se na to všichni po tak dlouhé době nevykašlali a stále to snad někdo čte
nejlepší díl u něho jsem fakt ležela na zemi
Vážně? Mi tenhle přišel takový... Ne úplně podle mojich představ (Mluvím za to, co jsm napsala já, Mira to má jako vždy úžasné ) Ale děkujeme
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
No úžasné!!! Zas jsem u toho brečela smíchy od začátku do konce:D Ze všeho nejvíce se mi asi líbil ten popis Tory a Itachiho na tanečním parketě("vlna tsunami") a taky její reakci na první polibek. A Mira, která málem přiměla Itachiho k šilhání, to taky nemělo chybu:D:D
Jinak omlovám se, že jsem se k přečtení takeho fajneho dílu dostala až tak pozdě...prostě nestíhám:)
Děkujeme Tys k němu taky hodně přispěla A sama víš, jak já tančím, takže to bylo podle reality
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Konečne!
Ja som vedela, že Tory bude s Itachim!
Zase som sa zasmiala na vašich vtipných hláškach Jak pri odchode Konan a Peina, ktorí šli utužiť svoj vzťah, tak aj pri fľaške a ich aktivitách po nej Kakuzu a tangá! Bolo to vtipné, tak ako vždy Taký nenútený humor povedala by som
A obrázok je úplne v pohode
Taky si myslím, že je obrázek v pohodě Zdá se mi to, nebo jsi z páru ItaTory vážně nadšená?!
Zvolání: konečně! Je na místě, znovu se moc omlouvám
Jo a z tohoto dílu pro mě plyne jasné ponaučení: s Mirou hrát flašku nikdy nebudu!!!
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
Ja som nadšená, že môj tušák bol správny Už odvtedy, čo sa Mira dala dokopy s Deidarom Ale som aj nadšená no (aj z DeiMira ) som zvedavá, ako to pôjde keď sa dá dokopy tichý a pokojný Itachi s hyperaktívnou Tory (nič v zlom, hej? )
Jako nechci moc rýpat ale ty úkoly jsi vymýšlela ty...
Jejda děkujeme Mám takový pocit že další díl nebude tak brzo jak bychom chtěli
Super díl už se moc těším na pokračování
Děkujeme Moc si vážíme tvojí podpory
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD