Vyvolávání duchů

Byla tajemná noc a v mdlém světle měsíce šuměl temný les. Ptáci natřásali svá křídla a krákoravě volali na své druhy za tklivého skučení větru. V dáli hřměla blížící se bouře. Rookies týmy si vybraly právě tento den pro nocování v lesním domě dále od Konohy. Ten dům byl velký, velice starý, ale stále obyvatelný. Nevěděli, proč v něm už nikdo nežil, Naruto jej objevil náhodou při svých toulkách. Senseiové si vyžádali pár dní volna a tak se Lee s Narutem dohodli, že uspořádají "Noc odvahy," jak tomu rádi říkali. Nakonec se geninové ochotně či neochotně přidali.
A tak seděli v domě v obývacím pokoji s velkým krbem, srkali horký čaj z termosek a přemýšleli, co budou za nepřízně počasí, nad kterou si Lee zoufal, dělat. Protože v domě nefungovala elektřina, rozžehli si malou elektrickou zářivku, kterou si přinesli. Navíc měli ještě baterky.
„Prozkoumáme pořádně tenhle dům?” zeptal se Naruto a tak se vydali na průzkum. Tým Asuma měl prohledat přízemí, Tým Gai sklep, Tým Kakashi první patro a Tým Kurenai půdu. Poprosili Hinatu a Nejiho, aby nepoužívali Byakugan kvůli větší zábavě a oni souhlasili, i když Hinata se trochu zdráhala.
„Tenhle dům ti nahání hrůzu, viď?” odfrkl si Kiba, když vstupovali na půdu. Zapnuli baterky. Všechno tady bylo zaprášené a taky ovenčené pavučinami.
„A-ano Kiba-kun.”
„Dokud jsme zde i my, nemáš se čeho bát, Hinato,” řekl prostě Shino a jeho pozorným očím neuniklo nic z této zaprášené místnosti, která byla celá zaplněná všemi možnými věcmi. Hinata mezi nimi procházela, ale štítila se jich dotknout, až její pozornost upoutala malá vyřezávaná truhlička, jejiž lesk se mezi těmito starými věcmi stával oslnivým. Pomalu k ní přešla, přejela prsty po modrých letících ptácích a jejich křídlech a nakonec ji s klapnutím otevřela.
Byla sametově vykládaná a uvnitř se leskl zlatý prsten se vzkazem pod ním.

Za bouřkových nocí
a větrných dnů,
ovládnout lid temnou mocí,
je přání tiché z nočních můr.

Stíny se točí kolem ohně
a není třeba pospíchat,
jsouc přání záchrany v tobě, ve mě,
nezbývá než jen bojovat.

Prsten ochrany je zde,
ochrání tě před zlem,
bojuj, jak jen to jde,
ať není život jenom snem.

Hinata nechápala význam slov, ale podivně ji to konejšilo, i když ta báseň nebyla nejlepší. Podívala se na druhou stranu papíru, nenajde-li majitele nebo alespoň podpis. A skutečně, drobným, drobounkým písmem někdo dole načmáral:
Pro tebe Mito, protože bláznů není nikdy málo.
- H. S.
„H. S.?”
Ty iniciály jí něco připomínalo. Nevěděla co, ale bylo to něco důvěrně známého.
Pod touto myšlenkou si prsten nasadila na prst. Seděl jí jako ulitý. Náhle se cítila mnohem lépe.
Vtom se celý dům zachvěl a ozvalo se hlasité zahřmění. Hinata se musela zachytit Kiby a Akamaru zavrčel. A pak vše zase ustalo. Rychle odešli do přízemí, aby zjistili, co se děje.
„Co to bylo? Jste v pohodě?” vykřikla Ino.
„Nejspíš blízko nás udeřil blesk, nic se neděje,” chlácholil všechny Shikamaru a oni se nehádali. Jen Akamaru na Kibově hlavě kňučel.
„To bude dobrý, Akamaru,” konejšila ho Sakura.
„Našli jste něco v domě?”
„To si necháme na později,” řekl tajemně Naruto, „co budeme dělat teď?”
Hinata schovala ruku s prstenem za záda. Všichni mlčeli.
A najednou dostala Ino nápad.
„Co kdybychom vyvolali duchy?” zeptala se vzrušeně, vítr se zvedl a tak musela TenTen zavřít okna.
„Zní to jako zajímavý nápad!”
„Duchové neexistují, ale proč ne?”
Děti souhlasili, až na Hinatu, která takovéhle hry neměla ráda.
„A-ale… neměli bychom rušit mrtvé. T-ti by měli mrtvými i zůstat,” špitla tiše. Sasuke se ušklíbl.
„No tak Hinato, je to jen hra. Tak to připravíme?”
Akamaru souhlasně štěkl a všichni se dali do práce. Odklidili nábytek z prostředka pokoje, udělali kruh z polštářků, na kterých seděli, Neji připravil papír se znaky a malou sklenici, kterou na ně položil dnem nahoru, Sakura vypnula malou zářivku a zapálila třináct svíček, které si vzala sebou. Každému přítomnému člověku dala jednu a zbývající doprostřed. Své svíčky si všichni dali před sebe, když se pohodlně usadili. Podle rituálu měl plamen představovat život.
„A koho chceme vyvolat?” zeptal se tiše Shikamaru. Nejdříve všichni mlčeli, ale pak Narutovi zasvítily oči.
„Co mrtvé Hokagy? Bylo by to super!”
Ostatní přikyvovali, jen Sasuke odmítavě zavrtěl hlavou.
„Mám lepší nápad. Co takhle přivolat ducha Uchihy Madary?” přeletěl kruh pohledem, ale přítomní se netvářili moc nadšeně.
„To je ale zlej duch. Mohlo by se něco stát,” špitla Ino a dítě Uchihů přivřelo oči. Nesnášelo narážky na svůj klan.
„Dokud jsem tady já, tak vám nebezpečí nehrozí.”
To bylo nakonec odsouhlaseno, všichni se chytili za ruce, zavřeli oči a Sasuke začal tiše mluvit. Domluvilo se, že by měl mluvit on, protože byl Uchihou.
„Uchiho Madaro, přivoláváme tě ze světa duchů… dej nám prosím znamení, že je zde tvá velkolepost přítomna-” zarazil se, když většina vyprskla smíchy.
„Co je?” ohradil se.
„Tvá velkolepost, jo?” smál se Naruto, když najednou zhasnutá zářivka praskla za hvízdnutí. Ninjové se lekli, div nepřevrhli své svíčky. Uchiha všechny zpražil pohledem.
„Nechte mluvit mě.”
Znovu se chytili za ruce. Sasuke začal mluvit.
„Vidíš nás? Slyšíš nás?”
Vtom se sklenice pohnula a začala se sunout směrem k jednomu určitému slovu.
Ano.
Všichni přítomní se zavrtěli a vypadali lehce vystrašeně. Nikdo z nich nečekal, že to bude fungovat.
„Zatraceně… ono to fakt funguje!” Zíral Shikamaru.
„Jsi Uchiha Madara? Ty jenž jsi zde s námi?” vydechl Sasuke.
Ano.
Zaváhal, ale pak se zeptal znovu.
„Můžeš to nějak dokázat?”
Sklenice se tentokrát posouvala po více znacích, až vytvořila větu.
Myslíš, že to potřebuju dokázat?
Na všechny dopadla tíha těch slov. Tichá, přesto zřetelná výhružka. Sasuke ale trhaně kývl. Chvíli bylo naprosté ticho, které přerušoval jen tlukot srdcí našich ninjů. Pak, bez jakéhokoliv varování, Sasukeho svíčka zhasla a po chvíli se rozzářila plamenem, který vyšlehl vysoko ke stropu a vytvářel jasné obrazce.
„Tak to sakra stačí!” Naruto přerušil kruh a rychle vyskočil. Plamen zmizel a svíčka jen trochu doutnala.
„Přestaň si dělat srandu, Sasuke! Už to přestává být vtipný!”
„Ale já nic nedělám!” Ohradil se dotyčný a taktéž vyskočil.
„Jasně, takže to udělal skutečný duch.”
To už vstávali i ostatní.
„Nechte toho.”
„Nejspíš šlo o nějaké zvláštní působení naší chakry, Naruto. Duchové neexistují,” odkašlal si Shikamaru, „neříkám, že mě to nevyděsilo, ale nemusíme se ničeho bát. A i kdyby to byl duch, nezapomeň, že jsme pořád ninjové a je nás tu dvanáct.”
„A-ale neměli bychom toho ducha raději odvolat?” špitla Hinata.
„A proč se o tom vůbec dohadovat? Prostě si můžu Byakuganem ověřit že jsme zde skutečně sami,” řekl Neji a aktivoval svou oční techniku.
Za ticha prohledával očima celý dům. Pak Byakugan zase vypnul a usmál se.
„Nikdo jiný kromě nás tu není.”
„Díky, Neji.”
Všichni si oddychli, ale Hinata pořád cítila jakousi vnitřní nejistotu.
Za bouřkových nocí
a větrných dnů…
Venku zuřila bouře a vítr skučel kolem oken. Zachvěla se. Kiba si sundal mikinu a dal ji Hinatě kolem ramen.
„Je ti zima?”
„Děkuji, Kiba-kun.”
„Ha! Alespoň jsme zažili nějaké vzrušení! Třeba bouře za chvíli ustane a my budeme moct uspořádat tu noční hru! A nebo půjdeme spát, ale v takovou chvíli…” přemýšlel Lee a Sakura se usmála.
„Vždycky se můžeme vrátit zpátky do Konohy.”
Chouji si všiml, že se Hinata klepala.
„Měli bychom zapálit oheň. Hinatě je zima.”
„N-ne já…”
„Smůla Hinato! Pokud je ti zima, zapálíme pořádný oheň, dattebayo!” Zasmál se Naruto a šel s Leem, Sasukem a Nejim do sklepa, kde se nacházela hromada dříví.
„Na-Naruto-kun si o mě dělá starosti!”
Sakura mezitím posbírala hořící svíčky, dala je na poličku a zamračila se.
„Neji! Ty jsi zhasl svou svíčku!”
„Ne! A jestli ano, tak o tom nevím,” řekl tiše, když se vrátil s dřevem v náručí.
„Stává se. Ale duchy už vyvolávat nebudem,” zakřenila se Ino a všichni raději souhlasili. TenTen zapálila oheň a týmy si rozbalily své večeře. Hinata se už cítila podstatně lépe.
Naruto srkal klidně instantní rámen a nakonec se rozvalil vedle Akamarua u krbu.
„Uzumaki! Uhni laskavě s tím svým zadkem, nejde na nás teplo!” Okřikl ho Kiba. Sasuke podivně mlčel, ani nejedl. Seděl mezi Sakurou a Ino a jen zíral do plamenů.
„Sasuke! Přestaň se chovat jako padavka a pojďme všichni něco dělat!” Zaječel Naruto a pár lidí se zasmálo. Sakura se zamračila.
„Jsi v pořádku, Sasuke-kun?”
Ten zavrtěl hlavou.
„Jo v pohodě, jen mi nebylo dobře. Raději se trochu projdu.”
S tím se zvedl a odešel.
„Co mu je?” zeptala se TenTen. Naruto jen pokrčil rameny.
„A zjistili jste teda něco o tom domě?” vyhrkl.
„Na půdě je jen spoustu starých krámů.”
„Ve sklepě je hodně pavouků a dříví.”
„A v přízemí nic zvláštního.”
„Zato my jsme v jednom pokoji našli něco velmi zajímavého!” Ušklíbl se Naruto a vyskočil.
„Pojďte, dattebayo!”
Vyběhl po schodech a všichni šli za ním. Pak prošel dveřmi zdobenými vyřezanými větvemi a rozsvítil baterku. Sakura udělala totéž.
„Ty kráso!” Vydechla obdivně TenTen a Akamaru zaštěkal na souhlas.
Pokoj sám o sobě nebyl nijak zvláštní. Prostá postel, stůl, skříň, šuplíky a koberec. Ale stěny pokoje byly nádherně pomalované obrazy. Velmi zvláštními obrazy. Ten kdo je maloval musel mít obrovský talent.
Hinata se omámeně dotýkala stěn rukou.
Byly na nich vyobrazeny boje. A zvířata. Nejvíc je upoutala ohromná liška s devíti ocasy.
„To je Kyuubi,” konstatoval Shino a všichni se podívali na Naruta.
Na dalším obrazu byli dva muži. Vypadali jako bohové. Mezi letícími kameny a s ohněm za zády byli nádherní. Oba na sobě měli červené brnění a vypadali zuřivě. Jeden třímal zvláštní zbraň a měl černé vlasy. Jeho rudé oči jasně zářily. Byl obklopen modrým plamenem. Druhý měl podivné rudé čáry na obličeji a hnědé vlasy. Kyuubi za nimi rozzuřeně sekal do obrovských kořenů a lián, které se ho snažily spoutat.
„Ne-není tohle boj legendárních bohů? Uchihy Madary a Prvního Hokageho?” zamračila se Sakura.
„J-je… a jsou úžasní!” Zíral Lee. Hinata se zachvěla při posledním obrazu.
Byl kupodivu velice poklidný. V namalované zahradě seděla žena v kimonu s jasně rusými vlasy a v ruce držela deštníček a růži. Její obličej se usmíval.
„A kdo je tohle?” zamračil se Kiba.
„N-nemám tušení. Ale je překrásná!”
Vtom se zezdola ozvalo příšerné skřípění. Všichni sebou trhli a někteří mimoděk vytasili kunaie.
„Další v domě je jenom Sasuke, že jo?” zašeptal Shikamaru a Naruto nečekal a seběhl dolů. Ostatní rychle vyběhli za ním.
„Sasuke!”
„Sasuke-kun!”
Rozběhli se do všech směrů a volali ho, až uslyšeli Inino zaječení.
„Ino!”
„Co se stalo?”
Všichni běželi za její hlasem. Doběhli ke dveřím do sklepa, kde uviděli Ino, jak se sklání nad bezvládným Sasukem.
„Já- já nevím, takhle jsem ho tu už našla a… co budem dělat?” vzlykala Ino. Shikamaru s Shinem Sasukeho pohotově zvedli a odnesli do obývacího pokoje na gauč. Sakura mu zkontrolovala tep.
„Jen ztratil vědomí.”
„Ale jak se to stalo?”
„Co budeme dělat?”
„Neměli bychom se vrátit?”
„Byakugan!” Neji pozorně vše sledoval.
„Znovu to říkám: Jsme tu sami,” řekl všem.
„Víte, jak Sasuke říkal, že se necítí nejlíp? Prostě zkolaboval,” konstatoval Shikamaru, „nevidím důvod, proč se vracet, pokud mu nebude hůř. Byla by to otrava.”
Hinatě se celá ta věc stále více nezdála. Zavřela oči a promnula si spánky. Vítr venku burácel a hřmění otřásalo celým domem.
„Jdu se podívat, jak je venku. Stejně bych se raději vrátil,” řekl Chouji a do předsíně, vzal za kliku a jediné, co ostatní uslyšeli, bylo hlasité zapraskání a následný tvrdý dopad něčeho těžkého na zem.
„Chouji!”
Vzali si baterky a běželi. Když k němu doběhli, zrovna se sbíral ze země. Vlasy měl postavené a měl popálenou ruku. Byl vyděšený.
„J-já… vzal jsem za kliku a…”
Shikamaru ke dveřím přistoupil a pokynul Nejimu. Ten dnes už potřetí použil dojutsu.
„Já ale nic nevidím. Žádné zvláštní působení chakry ani…” umlkl. Hinata aktivovala svůj Byakugan.
„V-vidím silové pole z kolem celého domu a-,” vyděšeně zmlkla, protože zavadila svým zrakem o Nejiho.
„Hinato?” zeptal se Kiba.
Nejiho tělo totiž obklopovala černá záře, která se vsakovala do jeho očí a požírala jeho duši.
„N-Neji-niisan, ty-.”
A pak se stalo několik věcí najednou.
Všechny baterky zapraskaly a zhasly. Ninjové se ocitli v naprosté tmě. Uslyšeli zvuk šarvátky a tříštění něčeho skleněného. Zděšeně křičeli jeden přes druhého a nakonec vše utichlo.
„Co budem dělat?”„Světlo! Potřebujeme světlo!” Volal někdo. Hinata se schoulila do sebe. Naruto nakonec rozsvítil světlici, kterou měl u sebe. Naštěstí vydržela dlouho. Totéž udělali i Shikamaru, Sakura a Shino, jen Hinata se dala do pláče.
Neji byl pryč, Lee si držel zakrvácený nos a na zemi ležela stará rozbitá lampa. Kiba zvedl Hinatu dřív, než někdo stačil položit jakoukoliv otázku.
„Hinato! Co jsi viděla, Hinato?” zatřásl s ní.
„Vi-viděla jsem temnou sílu, vycházející z Nejiho a on… on…” Rozeštkala se naplno a Ino k ní přistoupila a objala ji.

„Je to jednoduché,” ozval se Shikamaru a všichni se k němu otočili. Vypadal vyděšeně, ale zachoval si dostatek rozvahy.
„Prostě odvoláme toho ducha. Pak nad námi ani nad Nejim, kterého nepochybně ovládal, nebude mít žádnou moc. A my se budeme moct vrátit do Konohy. Zatím to není možné, díky silovému poli, proti kterému bychom byli nejspíš bezmocní, protože je to… Uchihy Madary.”
Uchihy Madary. Jednoho z nejsilnějších ninjů v historii. Naruto hlasitě polkl a pak bylo ticho.
„Neměli bychom nejdřív najít Nejiho? Nelíbí se mi, že je tady někde ukrytý a číhá na nás,” ozvala se po chvilce TenTen.
Měla úplně odkrvené a křečovitě sevřené rty. Její ruce byly celou tu dobu napnuté, jako kdyby chtěly při nejblížší příležitosti sevřít kunai nebo jehlici.
Znovu se zablesklo a blesk ozářil obličeje vyděšených ninjů. Lee měl nejspíš zlomený nos.
Hinata si najednou na něco vzpomněla.
„Neji! Ty jsi zhasl svou svíčku!”
„Ne! A jestli ano, tak o tom nevím.”
Svíčka představovala život. Všechny ostatní naštěstí hoří.
…ovládnout lid temnou mocí,
je přání tiché z nočních můr.
Začínala se děsit i té básně a všimla si, že má stále prsten na ruce.
„Všechny zbývající svíčky zatím hoří,” zamumlala. Všichni se nejdřív zatvářili nechápavě, ale pak jim to došlo. Sakura náhle smrtelně zbledla.
„Sasuke-kun… jeho svíčka…”
„Sasuke!”
Rychle sprintovali do obývajícího pokoje.
Nikdo tam nebyl.

„Hinato!” Vykřikl Shikamaru a ona aktivovala Byakugan, ale po chvíli ho zase vypnula.
„J-já… je mi líto, já… nevidím nic jiného kromě vás a silového pole. N-Neji ani Sasuke, a-ani Uchiha Madara…”
Shikamaru zavřel oči.
„Nezbývá nám, než ducha znovu odvolat. Ino, co musíme udělat?”
„M-měli bychom si sednou kolem svíček, znovu se chytit za ruce a prostě ho odvolat. Budu mluvit já.”
A tak postavili znovu svíčky dokola, uhasili oheň a posadili se.
Stíny se točí kolem ohně
a není třeba pospíchat…
„Máme dost času, udělejme to pečlivě, zavřete oči,” přikázala Ino a vše na chvíli utichlo. Jejich obličeje se odrážely v mihotavých plamenech svíčky.
„Uchiho Madaro, zlý duchu, tímto tě odvo-”
Najednou Inina svíčka zhasla a okna se roztříštila. Dovnitř okamžitě vnikl studený vichr, ale ostatní svíčky kupodivu plály dál. Ninjové si okamžitě začali chránit obličeje před větrem a snažili se překřičet.
„Nahoru! Rychle!” Zakřičel Kiba, všichni rychle posbírali své batohy a svíčky a vyběhli po schodech.
Zavřeli se v pokoji s obrazy a oddechli si. Okno zde bylo v pořádku. Všem ale došlo, co se stalo. Pro Madaru to byla hra. Jen prostinká hra, kterou se bavil. Nejspíš nemohl opustit tenhle dům a tak si alespoň vybíjel vztek.
„Počkat! Kde je Ino?” vydechla Sakura a společně s Shikamarem a Choujim šli zpátky do pokoje. Když se vrátili zpátky, Sakuře po lících stékaly slzy.
„Je pryč.”
To už nevydržela a sesunula se s pláčem ke zdi. Shikamaru šel ke zdi.
„Zatraceně!” Zařval a udeřil pěstí do skříně. Udělal do ní velkou díru a teď mu z rukou tekla krev.
„Co budeme dělat?” zeptala se mezi vzlyky Sakura.
„A není to jasné, dattebayo?” zeptal se křídově bílý Naruto. Vzhlédl k ostatním.
„Útect nemůžeme. Odvolat ducha nemůžeme. Budeme bojovat. Jakkoliv. Ukážeme mu, že Ohnivá vůle stále hoří a nic ji nezničí.”
…jsouc přání záchrany v tobě, ve mě,
nezbývá než jen bojovat.
„Souhlasím,” řekl tiše Shino.
„Jasně! Ukážeme mu!” Zavrčel Kiba a Akamaru vrčel též.
Hinata se sesunula k zemi. Byla naprosto vyčerpaná, ale zároveň jí přišlo, že jí něco uniká. Něco důležitého, co by mohlo zvrátit průběh událostí.
Když se zablesklo, záře osvítila prsten na jejím prstu.
A v tom jí to došlo.
„Prsten patřil jisté Mito.
Ta báseň…
V tomhle domě jsme zkusili vyvolat ducha Madary.
Jsme schovaní v pokoji s obrazy o válce dvou klanů a později Madary s Prvním Hokagem.
H. S.
…”
Hinata prudce vstala.
„N-ne prosím, nechoďte dolů. J-já půjdu sama, potřebuji si něco ověřit, já-”
„Neplácej hlouposti, nemůžeš tam jít sama!”
„N-ne Naruto-kun já-. Prosím, věřte mi. Nechoďte dolů, půjdu sama. Vrátím se, slibuji vám to. S-slibuju!”
„Zbláznila ses? Máme tě moc rádi na to, abychom tě nechali jít dolů! Hinato!” Kiba ji chytil za ramena a zatřásl s ní, ale Shikamaru ho odtáhl.
„Máš plán?”
„A-ano.”
„Tak nám ho nejdříve řekni.”
A Hinata to udělala. Týmy napjatě poslouchaly a když skončila, bylo ticho.
„Je to riskantní,” ozvala se Sakura.
„A jsou to spíše domněnky než fakta.”
„Nemůžeš to udělat!”
„To ti nedovolíme!”
„Opravdu tam chceš jít?” přerušil všechny Shikamaru.
„Ano.”
„Jsem tady jediný Chuunin. A myslím, že by Hinata měla jít. Věří svému plánu, budeme jí věřit taky.”
Ihned se ozvala vlna protestů, ale to už si Hinata vzala svíčku a dotkla se kliky.
„P-pokud s-se nevrátím, já-”
„To neříkej. A hodně štěstí, dattebayo!”
„Vrať se, Hinato. Jen se prosím vrať.”
„Ano, Kiba-kun. Jen zůstaňte tady, ať se stane cokoliv.”
Otevřela dveře, vyšla ven a ozvalo se jen tiché klapnutí.

Stála u schodů a v domě bylo úplně ticho. Dokonce i vítr už neskučel, i když okna v pokoji byla vysklená. Udělala první krok dolů.
Schod zaskřípěl.
Plamen svíčky poskočil.
Sešla až do pokoje. Zatím se nic nedělo, ale všechno se v ní svíralo. Celé tělo na ni křičelo, ať uteče. Ale ona to neudělala. Sedla si na gauč, svíčku si položila na kolena a čekala.
A pak se z předsíně ozvaly kroky. Nezapnula Byakugan. Rukou nahmatala prsten a zavřela oči.
„Ale, ale… malé pískle přišlo na smrt? Ty jsi ta druhá Hyuuga, že?”
Tenhle hlas neznala. Byl klidný, melodický a přitom surový a hrubý. Podmanivý a lákavý.
Otevřela oči a zalapala po dechu.
Stál před ní Uchiha Sasuke, ale nebyl to on. Díval se na ni rudýma očima se zvláštním vzorcem, který ještě nikdy neviděla.
Ne… viděla ho. Na té malbě.
Sharingan Uchihy Madary. Jiný, než normální Sharingan.
Byl to Sasuke, ale nebyl to on.
„Jsi Uchiha Madara?” zeptala se roztřeseně.
„Kdo jiný by měl takovou sílu, aby vás tady všechny uvěznil?” ušklíbl se samolibým hlasem a posadil se vedle ní. Svíčka se začala mihotat.
„Kde je Neji?”
„Hyuuga? Kdo ví?”
„Kde je Neji?” zvýšila zděšeně, ale zároveň rozzuřeně hlas, když ji náhle Sasuke/Madara tvrdě přirazil za krk ke zdi. Svíčka se zkutálela na zem, ale stále hořela.
„Nemluv se mnou tímhle tónem, dítě,” zavrčel duch a zesílil stisk. Hinata se začala dusit.
Náhle odnikud vyšlehl záblesk a Sasuke odklopýtal pryč od ní. Držel si ošklivě popálenou ruku. Hinata se přitiskla ke zdi a lapala po dechu.
„Jak jsi to udělala?” zamračil se.
Prsten ochrany je zde,
ochrání tě před zlem…
Hinata se podívala na ten prsten. Zdálo se jí, že slabě září. Sasuke se rozesmál děsivým smíchem.
„Ten blázen. Ten zatracený blázen! Měl jsem vědět, že je to jeho prsten.”
Přesně jak si Hinata myslela.
H. S.
„N-nemůžeš mi ublížit,” špitla. Sasuke se usmál.
„Můžu třeba nechat shořet celou chatu. Tobě to neublíží, ale tvým přátelům ano. Dosud jsem to neudělal, protože mi přišlo zábavné si s vámi hrát. A taky jsem si chtěl ověřit vaše schopnosti. Ta blondýna byla zajímavá. Přenos mysli… v poslední chvíli ještě stihla použít techniku, která dokonce překonala bariéru a její myšlenky doletěly až do Konohy. Řekl bych, že pomoc je na cestě.”
„Ino je…”
„Stejně jako možná to pískle mého klanu a děcko toho tvého. Ale proč bych ti to říkal?”
Vyrazil vpřed. Chtěl ji zbavit toho prstenu, aby ji mohl zabít. Hinata aktivovala Byakugan.
…bojuj, jak jen to jde,
ať není život jenom snem.
„Hakke Rokujuuyonshou!” Vyběhla proti němu a udeřila ho prvním úderem do hrudi. Nereagoval a místo toho se Sharingan v jeho očích pohnul.
Hinata rychle uskočila a přimhouřila oči.
„Tak ty dokážeš prokouknout genjutsu? Působivé schopnosti. A dokážeš odvrátit třeba plamen?”
Hinatina svíčka avšak převrácená, stále hořela.
Sasuke zformoval pečetě.
„Katon: Gokk-”
Ztuhl uprostřed pohybu.
„Co to sakra-”
„Promiň Hinato. Nemohli jsme čekat.”
Hinata si proti své vůli oddychla. Za Sasukem stál totiž Shikamaru a držel ho spoutaného svým stínem. Ušklíbl se.
„Možná to nevydržím dlouho, ale zatím se nemůžeš hýbat, Madaro.”
„Nepotřebuju se hýbat, abych zabil několik malých dětí.”
„Opravdu si myslíš, že budeš muset zabít jen děti?”
Do pokoje přišli genninové. Hinata si však všimla, že Naruto chybí. Shromáždili se kolem spoutaného Sasukeho.
„Jsi v pořádku, Hinato?” Kiba zvedl její svíčku a vzal ji za ruku. Sasuke se zasmál.
„Takže tohle je váš plán? Shromáždíte se kolem mě, abych vás mohl zabít?”
Náhle pohnul rukou. Shikamaru se zamračil a po tvářích mu stekl pot.
„Tu techniku už dlouho neudržíš.”
Chvíli bylo úplné ticho a pak se Shikamarův stín stáhl. Všichni ustoupili ke stěně a Sasuke zdvihl obočí.
„To je váš plán? To mě chcete porazit tím, že nebudu vědět, koho mám zabít jako prvního?”
„Prosím, ať to vyjde,” zašeptal Kiba a Akamaru zakňučel.
„Jaký plán?” pomyslela si Hinata, když najednou ze země vyletělo několik kořenů a lián a spoutaly Sasukemu nohy.
„Co to- To není možné!” Vydechl a pak se znovu zasmál.
„Jsi chytrý, chlapče. Opravdu chytrý!”
Shikamaru se znovu ušklíbl.
„Jak bychom mohli porazit ducha Uchihy Madary? A tak mě napadlo, že nejlepší na poražení ducha… je další duch.”
Sasuke pobaveně zakroutil hlavou. Z předsíně totiž vyšel Naruto a ruce držel v pečeti hada. Když promluvil, jeho hlas byl taktéž jiný. Klidný… laskavý.
„Tak ty ses rozhodl, že budeš otravovat tyhle ubohé děti? Čekal bych, že budeš mít lepší věci na práci, Madaro.”
„Naruto-kun…” vydechla Hinata. Ten se na ni otočil.
„Ty jsi našla můj prsten, viď? A jako první ti došlo čí je? Jsi pozoruhodné děvče. Třeba se ještě někdy setkáme. Ten kluk se nabídl, že vezme úlohu média a já ji přijal. Teď byste měli jít, dokážu vám v bariéře udělat skulinu. Naruto bude v pořádku,” usmál se.
„Tak ty si budeš hrát na ochránce slabších? Je pravda, že jsi byl takhle nesnesitelně laskavý odjakživa… Hashiramo.”
Liány náhle shořely černým plamenem. Hinatina svíčka náhle vyletěla do vzduchu a Sasuke ji vzal do ruky.
„Tak si to alespoň vyřídím s tebou… děvče.”
A svíčka zhasla.
„Běžte, hned!” Vykřikl Naruto/Hashirama a všichni rychle vyskákali z oken a běželi lesem pryč. Bylo jim jasné, že do tohohle se míchat nesmí.
„Takže si to vyřídíme, Hashiramo?” ozval se Sasuke.
„Raději bych z toho vynechal ty děti.”
Sasuke/Madara vyvolal Chidori a Naruto/Hashirama Rasengan.

Geninové klopýtali pryč, až narazili na záchranný tým z Konohy. Všichni senseiové byli zděšení.
Hinata si oddychla. Byli v bezpečí. Budou v pořádku.
Vtom jí prsten sklouzl z prstu.
A pak už neviděla nic.
Svíčka zhasla.