Zničené sny - Díl 1.
Díl 1. - Nikdy nekončící
„Prý bojujeme za lepší svět. Proto, aby další generace nemusely bojovat. Jak já nesnáším tyhlety kecy... Pouhá propaganda...lži... Shinobi bojují, protože musí...protože jsou k tomu cvičeni... Není žádná světlá budoucnost... Ne v tomhle světě... Jak by taky mohla být zde nějaká naděje?.. Ve světě, kde děti jsou nuceni se učit boji?.. Strčte si mír za klobouk...je to jen slovo...“ řekl velice rozlíceně černovlasý muž, který záhy opustil místnost, kde bylo několik dalších lidí.
Každý z nich měl uniformu, až na jednu osobu. Rudovlasý mladík, který seděl za velkým stolem, měl na sobě oblečení připomínající formální róbu někdejších Kagů hlavních pěti vesnic.
„Pane...“ pronesl rozrušeně další z účastníků oné schůze, ale rudovlasý hoch jen pokynul rukou, aby si dotyčný sedl.
„Nemá smysl ho přesvědčovat o opaku... Kdo nevěří, nikdy neuvěří...“ povzdychl rudovlas a otočil se na židli, čelem k velkému oknu, při čemž jeho pohled spočinul na zdevastované vesnici, kde z některých míst vycházely tmavé kouře. Ve vzduchu byl cítit pach tlení a spáleného masa.
Ostatně i místnost, ve které se konala ta podivná schůze, vypadala zanedbaně a část místnosti dokonce chyběla a bylo vidět do dolního patra, kde chyběly dvě zdi a tak bylo vidět i ven z budovy.
Dokonce i ten mladík měl na sobě sice formální, ale značně otrhané a poškozené oblečení. Na tváři měl dvě jizvy pod jedním okem.
Od dob velkých shinobi a jejich největší snahy o sjednocení se, uplynula staletí, možná i tisíciletí. To již nikdo nevěděl. Nebyly žádné archívy, ani nikdo dostatečně starý, aby si to pamatoval. I když byla vyřešena jedna z největších hrozeb, Obito Uchiha a jeho pokus o Tsuki no Me, mír netrval dlouho.
Rozdíly národností a přístupu shinobi se začaly opět projevovat. Neshody, kvůli válečným ztrátám a následným reparacím.
To vše spustilo o sto let později pátou velkou shinobi válku. Menší země i s jejich vesnicemi byly podmaněny hlavními pěti vesnicemi, kvůli zdrojům, materiálům a půdě. Proto je nyní svět rozdělen na šest částí. Pět hlavních shinobi zemí a následně pustá a neúrodná krajina vzniklá válkami, kde již nikdo nechce žít a snad ani nemůže.
Jsou to oblasti mrtvé přírody a často i věčných plamenů způsobených různými technikami ninjů.
Průměrný věk shinobi nyní činí přibližně dvacet tři let. Kagové nejsou voleni ze řad jouninů, ale prostě z těch, kdo jsou v něčem lepší, ať už jde o inteligenci, moc, nebo Kekkei Genkai.
Výuka na akademiích se stala povinnou pro každé dítě, navíc byla posunuta a začíná se již od čtyř let. Proto lze narazit snadno i na bojišti na mrtvoly šestiletých až osmiletých dětí.
Byli vybráni civilisté a shinobi, kteří nejsou natolik schopní v boji, do zvláštních budov, které by se daly zvát pěstírnami. Zde jsou drženi ti vybraní a po celý svůj život jsou nuceni k záměrnému se rozmnožování, dokud neumřou únavou. Je to jediná možnost, jak udržet populaci aspoň trochu stabilní.
Proto hlavní vesnice jsou tvořeny těmito reprodukčními budovami, kde jsou lidé chováni jako dobytek, následně akademiemi, často jen jednou nemocnicí a poté obrovskými budovami kasáren.
Civilizace upadá a nikdo to nechce zastavit, není možnost. Vždy se totiž najde někdo, kdo ono mírumilovného diplomata zavraždí.
Opravdoví civilisté byli odsunuti pryč z hlavních vesnic a byli postaveny pro ně tábory, kde se musejí věnovat zemědělské činnosti, aby měl ten stát dostatek potravin.
Pokročilé technologie téměr vymizely. Proto jsou ti, jenž se dostanou do komatu, rovnou zabíjeni.
Mrtvoly padlých jsou ve velkém spalovány na obrovských hromadách. Nikdo zde neplýtvá čas s pohřbíváním.
Svět se proměnil v peklo, kde svobodný život vymizel. Jediná možnost, jak být trochu pánem nad svým osudem je, přidat se k teroristickým organizacím a žoldákům, kteří opustili vesnice. A i tam číhá smrt naprosto všude.
Onen červenovlasý mladík, zmíněný na začátku, je současným Devatenáctým Mizukagem, je mu teprve čtrnáct let, ale patří k historicky doloženému a silnému klanu, proto byl zvolen. Je vlastníkem Futtonu a Youtonu, tudíž patří k neobvykle silným shinobim.
Jeho méně schopný bratr skončil v reprodukční budově, aby Skrytá Mlžná nepřišla o tak vzácné a unikátní geny, které se dochovávají až od Páté Mizukage.
Devatenáctý Mizukage, jménem Keigo Terumizu, je ve své funkci teprve několik měsíců, i když na nynější poměry je to poměrně dlouhá doba na postu Kageho.
Život ve Skryté Mlžné se zdá být hodně těžký, díky častým útokům teroristů, ale právě tato vesnice je na tom nejlépe.
Skrytá Oblačná se musela několikrát přesunout, protože byla kompletně zničena. Ve Skryté Písečné je několik desetiletí trvající hladomor, který nepřestává. Průměrná váha ninjů tam je třicetsedm kilogramů. Ve Skryté Kamenné se rozšířil kmen záhadné nemoci, která během jednoho roku snížila počet obyvatel na třetinu. Skrytá Listová je kočovnou vesnicí, která se kvůli drancování zbytků přírody Země Ohně, přesouvá každý půl rok na nové místo. Jedná se o současnou nejslabší vesnici, která nevyhrála jediný boj, natož válku, již sto dvacet devět let. Vládnoucí období Hokageho trvá většinou od dvou po pět týdnů a je často vybírán z řad absolventů akademie.
Lidský druh zaniká a společně s ním i svět. Divoká zvěř se bývá spatřena jednou až dvakrát ročně. Dochovalo se asi šest druhů dřevin. Jediné více méně nedotčené místo jsou vodní hlubiny, protože tam se většina ninjů nedostane.
„Nejenom shinobi, ale lidstvo a dokonce i život...to vše končí...až na boje... Osobně jsem zvědavý, zda až zůstanou jen dva lidé, zda bude boj pokračovat...“ Podotkl onen černovlasý muž, který se nyní nacházel u hořící hromady mrtvých těl.
Jeho jméno je Liu Kanade a se svými dvaceti sedmi lety je momentálně nejstarším ninjou Kirigakure. Za ním se náhle objevil malý klučina, osmiletý, ale ještě bez uniformy shinobiho.
Byl to Hyori Modotte, nejméně učenlivý student akademie, avšak snílek a věčně pozitivní kluk. Měl světle modré vlasy a červené oči, taková kombinace byla doopravdy zvláštní, ale vzhledem k přímo šlechtění lidí, nic tak zcela nemožného.
„Já to zastavím... Ukončím tyhle boje a lidé budou žít šťastně. To mi věřte.“ Řekl Hyori a Liu se na něj otočil. Moc dobře ho znal, protože Liu leckdy chodil vyučovat do akademie, jelikož patřil k nejzkušenějším lidem Kirigakure.
„Nejsi ani shinobi a i mladší děti jsou silnější, než ty. Měl bys zvážit svá slova.“ Odvětil zkroušený Liu, protože v oné hromadě před ním byli i jeho příbuzní, kamarádi a dokonce jeho studenti.
Včera totiž jeden terorista odpálil část akademie, zabilo to třicet dětí nejvyššího ročníku, takže Mlžná přišla o celou jednu generaci absolventů.
„Já to dokážu! Uvidíte!“ Dodal ještě sebevědomě Hyori a usmál se na svého senseie. Při čemž Liu jen zakroutil hlavou. On sám nikdy nebyl takto pozitivní, ani z malé části, a proto kluka nechápal.
Nom, takže tohle vylezlo z mé mysli o.O Inspiraci jsem vzal díky svému RPG a díky ochestrální hudbě.
Osobně doufám, že se to bude líbit aspoň někomu ^^
Snad se mi podaří vydávat toto nějak pravidelně
Misia Obl.: Těšila jsem se na základě popisu série na temnou budoucnost, ale tak postapokalyptický výjev jsem tedy nečekala. Někdy na mě popravdě působil až nereálně. Také mě zarazily další nelogičnosti, např. kágové se mění jak na běžícím páse (vydrží několik týdnu až měsíců), od dob Naruta uběhlo mnoho staletí a přesto máme “teprve” 19. mizukage. Když zapojím fantazii, tak si to vysvětlit dokážu. Možná v některých staletích žádní kagove nebyli, to rychlé střídání je možná záležitosti posledních několika let, možná se počítají jen ti, co vydrží déle…. Ale mám prostě radši, když to dává smysl už z textu. Ale jinak mě to baví, takže přijímám veškerá pravidla světa, tak jak byl popsán, a těším se, co se v něm rozehraje.
Mise L3: Postapokalyptická scéna? To zní zajímavě... Stav světa je vylíčen dost drasticky, až nereálně drasticky. Neumím si představit, že v bojích zahynou prakticky všichni dospělí a zároveň přežije dost dětí, aby se dalo mluvit o vesnici... a ty děti budou v krutých časech schopné udržet svoji existenci delší dobu... i stav přírody se zdá být za bodem zlomu umožňujícím přežití zemědělců, natož ještě uživení neproduktivních armád. Ale chápu, že šlo o to, vykreslit naprostou, zjevně beznadějnou katastrofu. Snad jako odrazový můstek pro rozdmýchání malé jiskřičky naděje, doufám. V tom zmaru mě ale potěšila informace, že se Pátá mizukage nakonec rozmnožila
Pravidla a rady ohledně vkládání obrázků najdete na stránkách Jak přidat obrázek a Pravidla vkládání FA.
Jinak pořád na Konoze funguje hra Útok na Konohu, kde si můžete pořádně zmasakrovat pár „padouchů“.
Zajímavý nápad, takový postkatastrofický...pravda, orchestriální hudba je na tyto nápady jako dělaná, také při ní tvořím.
Osobně se těším na další díl, fakt mě zajímá, co bude dál...
Asi se může zdát, že na Naruťáka tak trochu nadávám. Ale to spíš na ten konec mangy. To na začátku a to uprostřed si stále nosím v srdci.
Jo, a můžete mrknout i sem, občas tu něco o Naruťákovi i písnu: http://naoki-keiko.blog.cz/
Shinobi svět k takové katastrofě směřuje od začátku, takže by nebylo tak zvláštní, kdyby to nějak takhle dopadlo.
Dnes ráno jsem nad tím hodně přemýšlel, ale ještě uvidím, kam to bude nakonec pokračovat
Musím říct, že je to dobrý nápad. Jen tak dál
Díky a vynasnažím se Jen jsem lehce lempl v psaní na čas, takže to bude zajímavé
no tak doufám že se ti bude chtít v tomhle jsem trochu jako Sasori.. nerad čekám :3
Máš kliku, druhý díl už mám sepsaný, ale vydám to nejdříve ve čtvrtek, páč chci mít když tak pár dní, kdybych nestíhal psát, či mít ideu