Zničené sny - Díl 2.

Díl 2. - Předání

Liu se po nějaké chvilce podíval na oblohu a odhadem, dle polohy Slunce, zjistil čas. Trochu si povzdechl při pohledu na Hyoriho. Nechtěl totiž vidět, jak budou jeho ideály a naděje zničeny jako u všech.
Následně na něj mávnul jen rukou a pomalu se odtamtud vydal, měl hodinu ve škole, i když s jinou třídou, než Hyoriho. Hyori se na lehké zamávání pousmál a došel blíže k hořícím tělům, při čemž je pozorně sledoval. Nyní tam byla nová várka mrtvol, takže některé ještě nezačaly hořet.
Hyori přemýšlel nad tím, co se stalo pár hodin předtím. Pohádal se s jedním starším klukem. Ten hoch se jmenoval Zaito Karyū. Byl již třináctiletý a docela schopný jounin, avšak nijak výjimečný. Geny všední a rodina chudá, proto nebyl brán ani v potaz při výběru Mizukageho. Pro vesnici byl běžným shinobim, jen možná lehce talentovanějším, jenže o to rada vesnice nestála.
Zaito měl černočervené krátké vlasy, modré oči a byl docela malý na svůj věk. Za to však agresivní v boji a díky tomu většinou vyhrával. Jedinečné na něm byl akorát tak element jeho čakry. Měl Raiton, což ve Skryté Mlžné bylo hodně neobvyklé. Proto nebyl brán tak vážně, lidi brali jeho rodinu za imigranty, i když Zaitova rodina žila v Kirigakure již několik generací.
V jednom však lidé Mlžné měli pravdu, členové rodiny Karyū měli původ odjinud. Většina má dojem, že ze Země Blesku, ale jisté to není a proto se raději o přesném původu nebaví. Shinobi to nezajímá, předsudky zůstanou, ať bude rodina Karyū pocházet odkudkoliv.
Hádky mezi Hyorim a Zaitem byly velmi časté. Setkávali se díky tomu, že Hyori byl umístěn do domu vedle toho, kde žila Zaitova rodina. Hyori byl sirotek a tak taky skončil v tom horším domě, který chtěli lidé z oné čtvrti nechat strhnout a postavit nový, ale na to nebyly finance a ani čas.
Tahle hádka proběhla jako obvykle. Hyori vylezl ven poničenými dveřmi domu, když se Zaito vracel z mise.
„To je v hajzlu... Zatracená hovada teroristická... Stejnak jsou z Oblačné, ale tam si to ani trochu nepřiznaj, proč by?... Vymlátit Zemi Blesku a byl by klid...stejnak dělaj nejvíce bordelu...“ Zasyčel Zaito a uviděl Hyoriho, který se na něj zamračil.
„Kdyby lidé spolu lépe vycházeli, nic z toho by se nestalo.“ Podotkl mladší z kluků a otočil se směrem k akademii.
„Kdybys aspoň trochu za něco stál a uměl víc, jak Henge no Jutsu, mohl bys něco sám dokázat... Počkat, ty neumíš ani to Henge... Jsi nejslabší ve svém věku z děcek, co jsou ve vesnici... I ty čtyřletí fakani jsou silnější, než ty... Takže drž hubu a krok...“ Odsekl mu ten starší a to vyvolalo hrození pěstí na straně slabšího.
„To by nejdříve musel někdo začít myslet, abych já mohl něčeho dokázat.“ Zanadával si na účet Zaita, který k němu přišel.
„Spodina, jako ty, mi nebude rozkazovat a ani nadávat... Táhni špíno...“ Okřikl Hyoriho Zaito, shodil ho na zem a plivnul si na něj, načež odešel k sobě domů.
Hyori si plivanec jen otřel, vstal a porovnal si oblečení. Poté se vydal k akademii.
Zaito zanedlouho zase vyšel a zamířil ke kontrolní stanici vesnice, v bílém ohořelém plášti. Shinobi, jako Zaito, měli párkrát do týdne službu u kontroly mrtvol. Bylo totiž důležité prohledat mrtvá těla, jak těch ze strany Skryté Mlžné, tak i těch ze strany nepřátel, kteří umřeli někde v Mlžné.
Bylo to nezbytné, stávalo se, že do těl byly ukryty výbušniny, či hořlaviny a to v případě spalování padlých, mohlo činit velké problémy.
Zaito měl ten den směnu a tak i s rouškou kontroloval mrtvé, co dostal přidělené. Po pár hodinách to měl hotové a již odpočíval s jedním spolupracovníkem, nemálo starším.
„Dnes to byla pořádná hromada, co?...“ Ozval se jeho starší kolega a Zaito jen souhlasně přikývnul, nechtělo se mu po tom mluvit.
„Hlavně sekce sedm, tam jich bylo hodně... No jo, severozápadní oblast, často pod útokem těch barbarů z Kumo... Ale ještě, žes ji zkontroloval...“ Poznamenal Zaito a jeho kolega, který si chtěl zapálit cigaretu, se zastavil a s otevřenými ústy na něj chvilku zíral.
„Já myslel, žes to zkontroloval ty...“ Odvětil a Zaito vyskočil na nohy.
„No do prd*le!“ Křikl jen Zaito a vydal se ke stolu, kde si našel záznamy, kam byla ta hromada odvezena.
„Tys nevěděl, že máš vzít práci za Rena, když zemře?!“ Zařval na něj starší kolega a Zaito jen polknul a bouchnul do stolu.
„A jak mám ku*va vědět, že Ren je tuhej?!!“ Odsekl mu a rozběhl se směrem, kam měli odklidit mrtvoly ze sekce sedm, očividně nezkontrolovaná těla.
Zaito běžel vesnicí a brzy to našel. Bylo to nedaleko akademii, což bylo o to horší. Jeho kolega ho nechal samotného, protože raději došel pro ostatní, aby tu hromadu zvládli ve více lidech. Zaito měl hlavně úkol evakuovat oblast, pro jistotu.
Jak Hyori stál a sledoval plameny, blížící se k nové várce mrtvol, uslyšel dusot a pak i silné dýchání. Ohlédl se a uzřel Zaita v tom bílém ohořelém plášti.
„Vypadni odsud!“ Vykřikl starší z nich a vyběhl směrem k hromadě.
„Tebe nebudu poslouchat, ani kdybys byl Mizuk.....“ Stačilo zaznít z úst Hyoriho, když bylo slyšet zasyčený výbušných lístků na jednom z těl a následný výbuch.
Zaita běžícího k hromadě tlaková vlna výbuchu odhodila směrem, ze kterého se přiřítil a hodila ho do zdi, takže ho to na pár chvilek omráčilo.
„Zaitooooo!“ Bylo první, co zaslechl mladík, i když hlasem někoho, koho zrovna nemusel.
Modré oči staršího chlapce se otevřely, i když jedno záhy zavřel, protože mu do něj vtékala jeho vlastní krev.
Zaito se rozhlédl po okolí. Všude byla těla, většinou již zuhelnatělá. Rovněž plameny. Teprve tam dorážely jednotky ninjů, které začaly okamžitě hasit a evakuovat oblast.
V tom Zaito uzřel něco hrozného. Mladé tělo Hyoriho, které však nebylo v jednom kuse. Končetiny měl zcela pryč, až na jednu ruku, díky které se očividně přitáhnul až k Zaitovi a cloumáním za nohu se ho snažil probudit. Trup měl silně zranění a krev z něj tekla, až byl Zaito šokovaný, že je ještě při vědomí.
„Díky bohu...jsi v pořádku...“ Oddechl si Hyori, zatímco z jeho úst vytékala krev. Zaito na něj jen otřeseně díval.
„Jak se ku*va můžeš starat o mě, když jsi na cucky?! Doktora, hned!“ Zařval starší mladík a chtěl se zvednout, ale ještě nebyl zcela v pořádku a jeho tělo bylo roztřesené a pohmožděné, díky odhození na zeď.
„Protože...protože jsi silnější...jsi nadějí Kirigakure...ne jako já...bláhový snílek a neschopný... Proto ty musíš žít a sloužit vesnici...mě stejnak nepomůžou...“ Sykl již slabším hlasem mladší z nich a Zaitovi se vyvalily slzy z očí.
Smrt viděl hodněkrát, ale ne nikdy tak mladého a ještě, aby se před smrtí dotyčný staral o někoho, s kým se vlastně nenáviděl. Naprosto to otřásalo logikou Zaitova světa.
„Proč by ses...“ Chtěl se zeptat, ale Hyori ho přerušil kašláním.
„Nejsem schopný ninja, ale nejsem hloupý...proč bych se o tebe měl starat, když se nesnášíme?... Protože chci mír, mezi všemi, a to až do konce...“ Dostalo se Zaitovi odpovědi a následně se Hyori přestal hýbat, kašlat, dýchat, žít.
Zemřel na následky zranění z výbuchu. Jedna z posledních věcí, co však udělal před smrtí, byla, že předal svoji ideologii Zaitovi, který si v duchu řekl, že musí dosáhnout toho, čeho chtěl dosáhnout Hyori sám.
Krom toho však i Zaita zachránil, protože to tělo Hyoriho ochránilo Zaita od plného zásahu výbuchem, plameny a střepinami země.