Noví Akatsuki 07 - nový "kamarád"

Nový „kamarád“

Na tohle video se podívejte než začnete číst "člověče nezlob se" jinak nepochopíte .. http://www.youtube.com/watch?v=-CLdSDBZ-oU 8:51

Byla jsem nadšená, už za pár hodin odcházíme do Konohy! Rychle jsem uvařila oběd pro všechny členy a vyrazila do pokoje si zabalit ty nejdůležitější věci. Za půl hodiny na mě už Pein křičel, že jeho a Itachiho zdržuju, tak ať laskavě hejbnu zadkem. Protočila jsem oči, hodila si batoh na záda a vzala si pouzdro se zbraněmi. Když jsem zbíhala schody, tak se opět projevila moje 'šikovnost', zakopla jsem o vlastní nohu a sletěla schody po hlavě dolů. Když jsem vztávala Pein zase prohodil něco o zdržování a vyrazil ke vchodovým dvěřím.
Byli jsme už v polovině cesty a ve vzduchu viselo ticho. Pokaždé když jsem se snažila nahodit nějaké téma, tak mi ani jeden neodpověděl. Díky Jashinovi nám cesta rychle utekla a před námi se objevila brána Konohy, za kterou se rýsovali obrysy domů a velké skály s nerospoznatelnými výběžky směrem k vesnici. Na hranici cesty a začátku vesnice nás zastavili dva mladíci, říkali, že hlídají bránu. Museli jsme chvíli čekat, až nás příjdou vyzvednut joninové a odvedou nás k budově Hokage.

„Hej Sasuke!“
Černovlasý mladík se otočil na svého kolegu a jemným kývnutím hlavy dal najevo, že ho poslouchá.
„Bábi Tsunade říkala, že sem příjdou Akatsuki.“
„Hmm. A co já s tím?“
„No, já myslel, že když tam máš bratra, tak že se s ním půjdeš aspoň pozdravit.“
„Naruto, to že si s Itachim dopisujeme neznamená, že se musíme taky nutně vidět a navíc, to že sem příjdou mi nenapsal, takže tu ani být nemusí.“
„Ale notáák Sasuke... já vím, že by jsi byl šťastný, kdyby přišel. Vždyť už jste v pohodě, ne?“
Sasuke se dívat zarytě do země a neměl se k odpovědi. Až po hojné chvíli se otočil na Naruta s úsměvem na tváři a přikývl na souhlas.

Před budovou Hokage nás ninjové opustili a my se pod vedením tachiho vydali ke kanceláři. Stanuli jsme před mohutnými dřevěnými dveřmi. Pein natáhl ruku, zaklepal na ně a po tichém vyzvání je otevřel a my jsme vešli.
Hokage seděla u stolu plného papírů a něco psala. Po pár vteřinách zvedla lhostejně hlavu od své práce a všechny si nás prohlédla. „Dlouho jsme se neviděli, doufám, že jste měli příjemnou cestu.“ ani nečekala na odpověď a hned pokračovala dál. „Co je tak neodkladého, že jste přišli už dnes?“
Pein se ke mně otočil a řekl mi, ať jdu zařídit věci, co mi sepsala Konan, že tohle se mě netýká. Chtěla jsem protestovat, ale při Peinovu přísním pohledu, jsem z místnosti vystřelila jako raketa. Sešla jsem schody zpá tky do přízemí a vyšla z budovy. Už se začalo stmívat a já jsem potřebovala najít nějaký hotel, jenže jsem se tu vůbec nevyznala a bála jsem se zeptat lidí, protože by při jediném pohledu na plášť utekli, tak jsem si sedla před budovu a čekala až Itachi s Peinem skončí rozhovor s Tsunade.
Uběhli už dvě hodiny a já jsem myslela, že zhynu stářím. Konečně jsem vedle sebe uviděla dva páry nohou, tak jsem si uraženě stoupla a vyštěkla na ně. „Kde sakra jste tak-“ bohužel jsem křičela na nesprávné lidi. Místo Peina a Itachiho přede mnou stáli dva pro mě úplně neznámí mladíci. Jeden byl vysoký blonďák a modrýma očina a druhý, na rozdíl od něj černovlasí kluk s černýma očima. Všimla jsem si, že se mu na krku lesknul stříbrný řetízek se znakem Uchiha klanu.
Chvíli jsem si je prohlížela a pak mi to docvaklo! Narovnala jsem se a s nataženou rukou a vyvalenýma očima jsem na ně ukázala. „Ty si Sasuke, že jo?! A-a-a ty jsi Uzumaki Naruto! Ach můj bože, tak dlouho jsem-“
„Rino, jsme tu.“ najednou vedle mě objevili mí dva společníci, kvůli kterým tu na chodníku sedím už dvě hodiny a chystali se k odchodu.
Než jsem stačila něco říct, tak promluvil Itachi ke dvěma neznámým. „Rád vás vidím. Jak se vám vede?“
Blonďák si dal ruce za hlavu a se širokým úsměvem se pustil do vyprávění. „Bezva! Oba jsme složili Joninskou zkoušku, já se teď učím od Tsunade, jak zvládat úřad Hokageho, prý chce koncem roku odstoupit a přenechat mi to. Jooo! A mám holku!“ všichni se spolu začali bavit o novinkách, jak ve vesnici, tak v Akatsuki, ale debata šla úplně mimo mě, do chvíle dokud Sasuke neřekl „Takže tohle je ta Rina? To o ní si mi psal?“ přišel za mnou, chytil mě kolem ramen a přivedl k nim. „Hmmm, měl jsi lepší vkus, nic proti... jinak, já jsem Sasuke Uchiha, Itachiho bratr.“ natáhl ke mně ruku na znamení pozdravu, já jsem mu ji taky podala a s velkou nechutí v hlase, jsem mu odpověděla „Rina, Deidarova mladší sestra... a mimochodem, já vím, kdo jsi.“ Sasuke se spokojeně usmál a začal si vykládat s Itachim. Já jsem si ho prohlížela a už při tomto prvním setkání jsem si na něho udělala názor – je to protivný, drzý a arogantní chlap!
„Mimochodem Rino“ podíval se na mě Pein „zařídila jsi nám ubytování? Zdržíme se tu trochu dýl, než bylo v plánu.“
„No... já... ne, nezařídila.“
Viděla jsem na Peinovi, že mi chce vynadat, ale jako první promluvil Naruto. „Sasuke, ty máš určitě v domě spoustu volných místností.“
„Jo, to mám. Mohli být u nás, je to velký dům. Itachi, tvůj pokoj jsem nechal jak byl.“
„Děkuju.“

Cesta do Uchiha sídla trvala jen pár minut, když jsme dorazili, tak nás Sasuke provedl po domě a řekl, ať si vybereme pokoje a vybalíme si. Měla jsem pokoj vedle Itachiho, trval na tom. Když jsem si vybalovala, měl na mě divné otázky, prý jestli si vybavuju něco z toho dne, co mi zabili tetu a jestli se mi někdy nestalo, že by se kolem mě hýbaly věci sami od sebe. Řekla jsem mu, že když jsem ráno trénovala, tak jsem byla naštvaná a plná zlosti a najednou vedle mě narazil kámen do skály. „Proč se na to vlastně ptáš? Co se děje?“
„Řeknu ti to ráno, teď si s tím hlavu nedělej. Pojď, dáme si večeři.“ Přišli jsme do kuchyně a uvařili si dobrou večeři.
Po večeři jsem se srašně nudila, tak jsem navrhla, že bysme simohli pustit nějaký film, ale Sasuke řekl, že na film nemá náladu, tak jsem ze skříně vytáhla Člověče nezlob se. „Víš, jak se to hraje Sasuke?“
„Hmm, ne.“
„Aha, prostě posunuješ figurky... musíš hodit kostkou a nahlas zavolat BOŽÍNKU!“
„To jako fakt?!“
„Jo... a musíš při tom takhle třepat rukama. Hraje se to tak odjakživa.“
„Dobrá.“
„Tak házej.“
Sasuke hodil kostkou a hodil šestku. Dal figurku na hrací desku, zamával rukama a při tom zakřičel „božínkuuu!“.
„Buzíku!“ a začala jsem se smát.
Sasuke zrudnul, dal ruku v pěst a naštvaně řekl „Ty šmejde!“