5 jutsu 1) A Hokage se smál
Byla noc. Většina Konohy spala, nebylo také divu. Kdo by si nechtěl po náročném dni ninji zdřímnout? To asi všichni, jediný problém byl, že někteří neměli kam ulehnout.
Po temné uličce se rozléhali kroky. Osamělé a nespěchající k rodině ani do postele. Ani jedno totiž jejich původce neměl. Co tedy měl? Nic. Kromě přesvědčení o zbytečnosti vlastní existence a svých myšlenek. Zpoza rohu se vynořil chlapec, ne starší 15 let. V otrhaných šatech se třásl zimou. Boty neměl, chodidla, jimiž kráčel po cestě, měl prokřehlá zimou. Hlavu měl skloněnou a zíral na zem, která mu utíkala pod nohama stejně bezútěšné, jako celý jeho život.
Kori Akira.
Mohl mít skvělý život. Stal by se 14. hlavou klanu Kori a sedal by na slavnostech vedle takových klanů, jakými byli například klany Uchiha nebo Hyuuga. Mohl mít ty nejlepší učitele a znal by ty nejsilnější jutsu. Ale tohle všechno mu takříkajíc uteklo mezi prsty. Uteklo mu to daleko do války a tam to zemřelo. Celá jeho rodina- matka, otec, strýc a všichni ostatní padli ve 3. velké válce ninjů, a proč? Protože byli příliš silní. Byli posledními dědici Hyoutonu. Poslední dědici Ledového elementu v celém světě ninjů. Byli vznětlivý a vzpurní, opití svou mocí, byli sobě vlastními pány a Konoha to respektovala.
Během začátků války se Konoha všemožně snažila jí zabránit, ale jak víc a víc boje vzrůstali, začalo jim docházet, že se to už nepodaří. Armáda Listové se rozpadala. Každý klan chtěl armádu vést a bojovat jinak a s někým jiným, a když už se zdálo, že se strhne válka ne mezi vesnicemi, ale mezi klany ve vesnici, rozhodl se Hokage zakročit. Rozhodla se Zničit dvě mouchy jednou ranou.
Los padl na nejsilnější klan, na původce hádek a bojů o velení, na klan Kori. Hokage jim předal velení a jakožto nejsilnějšímu klanu Konohy předal velení.
Nechal je, aby se sami rozhodli kde zakročit, nebo si to tak myslel klan Kori. Nenápadně a po troškách je ale stejně nakonec Hokage přiměl vybrat si tu osudovou misi S. Misi S „Jen na oko".
Měli s klanem Hyuuga napadnout a zničit vesnici skrytou ve Vodopádu. Měli počkat, až jim klan Hyuuga dá znamení a vtrhnout do spícího města. Klan Hyuuga měl ale na pokyn Hokageho jiný úkol, měl počkat, až se začne vojsko vodopádové šikovat, vydat znamení a stáhnout se. Tak se také stalo.
Když ale klan Kori vtrhnul do vesnice, bylo už pozdě na ústup. Měl se bít, na život a na smrt. Měli všichni zemřít a vzít sebou co nejvíce nepřátel kolik zvládnou. Měl vyvraždit Vodopádovou a přitom sám padnout.
Dokonalý scénář podle Hokageho. Do rána bylo jezero rudé krví padlých a Hokage se smál. Nepřítel je téměř pryč a nepokoje ve vesnici ustali, úžasný plán, ne?
A Hokage si znovu tleská. Jak je chytrý a vypočítavý. Nejen že dokázal rozmetat klan Kori, on myslel i na to, jak zachovat ledový element. Nenechal vyvraždit všechny Kori. Jednoho si nechal. Malého Akiru, kterého dá vychovávat k nenávisti k ostatním vesnicím, zvlášť k té, která z něj udělala sirotka. A když setrvá, může mu jednou Akira posloužit jako dobrá zbraň! Poslední držitel ledového žezla, to zní dobře a ještě líp to bude fungovat! A kdyby náhodou zjistil pravdu… no co, může ho dát odstranit, jako jeho klan, klan, jenž netušil, že síla je známkou slabosti a vychloubání s ní známkou blbosti. když bude mít štěstí, bude Akira stejně bláznivý jako jeho rodiče a spolkne mu to i s navijákem!
A jak předpovídal, tak se i stalo. Dal Akiru vychovávat nejlepším ninjům. Jeho talent byl obrovský a brzy ovládl led. I plán vychovat z něj zbraň byl dokonalý. Akira přísahal pomstu Vodopádové a všem ostatním, kdo mu v ní budou chtít zabránit.
Byl držen zkrátka a neměl moc šancí jít si hrát ven. Na příkaz Hokageho nesměl mít přátelé. Čím víc lidí bude znát, tím větší je pravděpodobnost, že mu někdo nechtíc vyzradí pravdu. I tak ale Hokage netušil, o všem, co se okolo mladého Kori děje. A proto netušil, že ač Akira nedostal výchovu ve svém vlastním klanu, podobá se svým rodičům víc, než byl kdo schopen odhadnout. O jasných večerech se vykrádal ven ze sirotčince a díval se na oblohu, na měsíc. Někdy vylezl na strom, aby měl jistotu, že ho nikdo nevidí. Skryt mezi listím pozoroval hvězdy. A právě teď udělal Hokage obrovskou chybu. Akira nebyl ve vesnici jediný, kdo toužil po volnosti, moci a síle.
Jednou vnoci se vykradl na palouk za sirotčinec, položil se do trávy a přemýšlel o smyslu života, o síle a o pomstě. Tak, jak přemýšlel vždy. Tu noc se nevrátil do sirotčince, protože pod noční oblohou usnul. Spal, a bylo mu jedno, že v sirotčinci s panikou shánějí někoho, kdo by byl ochoten donést zprávu Hokagovi otom, že zklamali.
Zvláštní, že ho na tom palouku nenašli. Ale skryt ve vysoké trávě ho snad ani nikdo nehledal. Unaven svým tréninkem spal celý den. Nerozptylovalo ho prahnoucí slunce, ani hluk ozývající se z vesnice. Nic nevnímal a snil o... no, o čem jiném, než o pomstě.
Znovu se probudil až další noc. Možná se probral, že už byl dostatečně odpočatý, nebo ho probrali hlasité zvuky na okraji lesíka. Buď jak buď, vstal, a šel sledovat tu vřavu. Že je to boj, byl Akira přesvědšen ihne. Cinkání shurikenů a občasné záblesky toho byli jasným důkazem. Na okraji lesa se skryl do houští a tiše pozoroval zápas. Bylo to něco jiného, než čeka. Byli to pouze dva malý kluci a pes.
Chvíli tam ležel, a protože byl přesvědšen, že je pořád ona noc, kdy na louku ulehl, nikam nespěchal. V myšlenkách se tiše smál. Tito dva kluci nebyli příliš zkušení. Mohli být stejně starý jako on, ale evidentně ještě neovládali tolik chakry, jako on a nebyli ani tak zruční.
Náhle jeden z nich spustil paži s připraveným shurikenem.
,,Vzdává se?" pomyslel si Akira těsně před tím, než chlapec vrhl svůj shuriken po něm. Vyskočil a jen tak tak se mu vyhnul, bohužel se odhalil.
,,Co tu pohledáváš?" zeptal se opovržlivě chlapec.
,,Nic! A i kdyby, tebe to nemusí zajímat!" odpověděl Akira a lehce rudnul.
,,Ty nás sleduješ?" otázal se druhý, mnohem mírnější chlapec.
,,Jo." přiznal zahanbeně Akira.
,,Fajn," zamumlal příjemnější z protivníků a cestou k Akirovi odstrčil chlapce, se kterým bojoval a který chtěl něco, asi něco nehezkého říct. ,,Já jsem Naruto, Naruto Uzumaki. Pamatuj si moji tvář, jsem nejlepší ninja Konohy!" Akira mu podal nabízenou ruku. Byl k němu tak milý, i když ho vůbec neznal...
,,...A ten bručoun je Kiba. A te pes..."
,,To je můj kamarád! Žádný pes!"
,,A ten pes je Akamaru!" dořekl vzdorovitě Naruto.
,,Aha..." zakoktal Akira, než ale stačil říct něco zajímavějšího, Naruto ho předběhl.
,,Hele, kdo jsi vlastně ty? Ty nechodíš na Akademii, že ne?"
,,Ne, já mám soukromého učitele, jsem Kori Akira."
,,Soukromýho? Seš nějakej machr, ne?" Zeptal se se založenýma rukama Kiba a Akamaru se pu usadil k nohám.
,,Ne, no..." Akira zaváhal, nikdy se Ebisa- sensei neptal, proč nechodí do akademie, ale domyslel si, že to bude něco společného s jeho vyvražděným klanem, to bylo ale to poslední, o čem chtěl těmhle dvoum vzteklounům vyprávět.
,,Asi jsem pořád lepší než ty!" uchechtl se Akira a ukázal na Kibu.
,,To určitě, nebýt toho, že jsem tě ucítil, skoncoval bych to s tímhle hlupákem, než bys řekl švec!"
,,Hlupákem!?" zaječel Naruto. ,,Já jsem nejlepší ninja Konohy a ty..." šťouchl Kibu do prsou ukazováčkem. ,,Ty mi budeš jednou sloužit!"
,,A proč se tu tak rvete?" přerušil je rychle Akira.
,,No... tak jsi to tu viděl, ne? Tenhle si o sobě furt myslí, že je nejlepší a já mu chtěl dokázat, že není"
,,Máš pravdu, Kibo, nejlepší ninja jsem totiž já! Kori Akira!"
,,Ty? Fajn, Kori Akiro, vyzývám tě na souboj! Tedy závod, kdo první doběhne na vrcholek skály, ve které jsou vytesány tváře Hokagů, je nejepší! Tři,dva,jedna,teď!" vyjekl Kiba a pelášil k cestě. Naruto i Akira ho následovali. Za chvíli už běželi bok po boku.
Proběhli kolem sirotčince, akademie a běželi dál, tedy běželi by, kdyby se Akira nezastavil.
,,Už nemůžeš co?" vykřikl ještě Kiba, naž i s Narutem zmizeli za rohem.
,,Ne..." zašeptal Kibovi odpověď, i když mu bylo jasné, že nemá ani nulovou šanci, že by ji závodník zaslechl.
Uslyšel to. Uslyšel někoho, kdo jasně vyslovil Kori. Zajímalo ho to a tak se vrátil o pár kroků. Stál před domem hlavní rodiny Hyuuga.
Zastavilo se mu srdce. Tedy si to myslel. ,,Museli jsme je zradit... Neměli jsme navíběr... Je správné, že zemřeli... Toho kluka by měli zabít..." Jen tyto útřžky se mu uchovali v paměti. Jen toto si zapamatoval z rozhovoru dvou několika Hyuugů, kteří seděli na lavičce před domem.
Té noci Akira nedoběhl va skálu, toho rána se nevrátil do sirotčince a ani nepřišel na trénink.
A Hokage šílel. Pracoval na tom plánu tak tvrdě, snažil se, odřízl Akiru od světa a zajistil si nejmocnější zbraň Listové. A teď je to pryč! Pryč je jeho snaha a pryč je šance, že se Akira kdy vrátí. Pryč je možnost postavit ho do čela armády Ninjů. Ale teď… bude ho muset zničit. Rozmetat a zajistit tak, že se nepostaví do čela jiné vesnice a neobrátí svou pomstu na Konohu.
O sedm let později se Akira prochází po noční Konoze. Jeden z nejhledanějších Nukeninů ohnivé země, živ a zdráv. Nikdy ho nechytili. Popravdě málo kdo se o to snažil. Všichni znají Akirovu nenávist vůči Listové a nikdo nechce, aby si ji vybyl na nich. Tedy krom dvou. Kiba a Naruto ho vyhledali a poslechli si jeho příběh. Pomáhají mu a věří v něj, jako jedni z mála. A jako jedni z mála se rozhodli nebránit mu v pomstě, proti Hokagemu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Moc hezký. Těš8m se na dalš8 d8ly •}
Super! Takové tajemné... Rozhodně se těším na další díly
Občas si tak večer ležím v posteli, dívám se na hvězdy a říkám si: Kde mám ku**a střechu?!
Tobiho syn je hodný chlapec! Ne! Tobiho dcera je ještě hodnější chlapec!! *by Somča *
Gaiův táta: Sobečtí lidé jsou... jako kočky. Gai: A chlupatí lidé? Gaiův táta:Taky jako kočky. xDDD
On Naruto v téhle povídce vlastně původně nebyl, ale nechtěli mi povídku vzít bez nějaké Naruto postavy, a když něco napsat musím, a nepíšu to sama od sebe, tak mi to přestává myslet a nic lepšího mě nenapadlo
... Nevím, co říct.
Můžu hledat jak chci a stejně nenajdu dobrou povídku. Přiznávám si to - většinu toho, co čtu, stvořily desetileté holčičky, které veškerý děj (a nedej Jashin nějaký pár) vyzradí již v druhém odstavci a podle charakteru, jež tyto malé tvůrkyně postavám přiřadí, jasně poznám, kterou osobu ona pisatelka má ráda a kterou ne.
Nikdy mě to nezaujme. Teda, ne nějak zvlášť. Spíš mě baví ty pravopisné chyby a syntax. A teď - zcela náhodou - narazím na tvou povídku.
Musím říct, že mezi dnešní Naruto tvorbou, mě tato opravdu zaujala. Nevím, co očekávat. A to mě opravdu nutí přemýšlet. Bude mít dobrý konec, pro hlavního hrdinu? Jak onu pomstu hodlá provést? Copak asi umí za kouzla se svým ledem? Šrotuje mi to v hlavě!
Líbí se mi, jak píšeš. Tak jednoduše a přitom dokážeš vše výstižně popsat. Žádné zbytečné sáhodlouhé myšlenkové odstavce. Tak se mi to líbí. Rozhodně moc hezké! Jediné, co mě zaráží, je fakt, že by Naruto jen tak souhlasil s pomstou, která je mířena na hlavu Hokageho.
Čekám pokračování. Chci vědět, jak se to vyvrbí! Překvap mě!
(Už vím proč nepíšu komentáře.) (Kuso, delší to být nemohlo, Nixal?) (Gomenasaii...) (Pokud nenapíšu nic k dalšímu dílu, nediv se)
OH MY JASHIN!
Itachi, Hidan, Sasuke, Naruto - NAVŽDY!!
Kurama!!! < 3
Přesně tak Sasuu... ty patříš k nim!
×××
HA! A o co, že bude Hokage Shikamaru! :DDDD