Krev, kam se podíváš

Bývala mým denním chlebem

Když nastane noc, oni jsou ti, co se většinou pouští do práce. Tajná vnitřní policie vesnice. Vojáci s minimem emocí a maximem odhodlání splnit misi. Taky tam kdysi pracoval, přešel hned, jak všechny ztratil. Krev už mu nevadila tolik, co dřív, jen si opět zvyknout na kodex ninjů bez vyjímek, bez přátel. Možná budete mít to štěstí, že se vám jenom vyhnou aniž je zaregistrujete.
Nosí na rukou krev, někdy i nevinných. Nosil ji také a stal se jejich velitelem. Jak dospíval, měl ruce špinavější a mysl temnější. Co zapříčinilo Kakashiho odchod z řad ANBU? Že by znovu nalezené svědomí?

Krev mé krve

„Je špatné, že toho začínám litovat?“ stekla ji z oka slza.
„Vůbec ne,“ usmál se položiv ji bradu na rameno, „víš kolik toho bych s vámi chtěl ještě začít?“ vzal ji za hřbet dlaně a zezadu políbil.
„Myslíš že Konoha dopadne jako my?“
„Ne a nemysli na to.“
Krev tekla a nebylo ji málo. Stékala po jouninské vestě, zástěře, plášti, sandálech. Dopadala kamsi dolů, na cosi, co v tu chvíli žilo v nevědomosti, stavem velice krásným.
„Promiň.“ sklopila oči.
„Něco ti povím. Teorie dědičnosti je krásná věc.“ utěšoval ji.
Stiskla mu ruku: „Stejně tak krásná jako obětavost z rodičovské lásky.“

V krvi je síla

„Bacha ať nepřekročíš limit!“
„Ano!“ odpověděla a hodila další kunai. Náhle však ztratila rovnováhu a spadla.
„Jsi v pořádku, Tenten?“ pomohl ji na nohy Lee.
„Tos nemusel, zvedla bych se sama.“ řekla naštvaně z důvodu, že se jí cvičení nevyvedlo.
„A od čeho jsou přátelé?“ zasmál se kolega.
„No jo.“ odvětila a hleděla na řez, co ji způsobil kunai.
„Je to jen ranka.“ konstatoval Neji.
„Já vím. Ale ještě nejsem dobrá na to abych nad tím mohla přemýšlet.“ zvedla své náčiní.
Krev, co dokazovala její zranitelnost, byla i důkazem toho, že není na začátku své cesty a ona to věděla.

Jako voda života

„Shizune, nůžky!“.
„Tady.“ obdržela je od podřízené. Její doménou nebyla politika, jak by se mohlo zdát, nýbrž jiné odvětví humanitní vědy.
„Musí na operaci. Hano, nebreč mi tu!“
„Ale…“
„Počkej na chodbě, všechno bude dobrý!“ Tsunade byla nekompromisní a vyhnala kunoichi z ordinace. Krev na její rukou nikdy neznamenala smrt, ale pravý opak. Zranění ani nemoc si před ní nemohli být jistí. Když operace skončila, vešla blondýnka do chodby.
„Tak jak?“ tekly Haně slzy, čekala již jen na termín rozloučení. Vzala ji za ruce a usmála se: „Jediné, co můžeš je se s ním jít přivítat jako sestra s bratrem.“