Slzy na listech Sakury, 1. díl

„Ale no tak, Riki, musíš se mě chytnout, pokud chceš, aby to fungovalo!“
„Pfheh.. No jo..“ blondýnka si odfoukla ofinu z očí a znechuceně se chytila za ruku drobné černovlásky.
„Hele, nemysli si, já z toho taky nejsem zrovna nadšená po tom, co se stalo, ale musíme to zkusit!“ Rikiyou tiše přikývla.
„Tak do toho.“ Černovlasá Shinju* zavřela oči, chytila kamarádku za ruku a poskládala pečetě, které potřebovala k teleportaci.
„Awww, Shin, nějak to..“
„Ticho!! Musím se soustředit!!“ *VŽUM*
„Etooo.. Kde to jsme?“ Shinju byla trochu zmatená a Riki se snažila zadržovat smích.
„To se ti trošku nepovedlo, co?“
„Počkej, počkej, to není možný, je to kousek za Deštnou... Měly bychom být kousek od Akasídla..“ Riki, která mezitím, co si Shin povídala pod nos, zkoumala okolí najednou zařvala.
„Héj, koukej!! Támhlé!!“ Shinju doběhla k Riki a zjistila, že asi půl kilometru před nimi je jejich vysněný cíl – Akasídlo.

Po pár minutkách běhu** dorazily před bránu Akasídla.
„Přelezem to?“ Zaculila se Shin.
„Můžeš.“ Riki sotva popadala dech.
„Ty, Shinju, musela jsi protestovat a donutit mě abych tě nesla? Ještě dostanu kýlu.“
„Ale prosimtě, dláto s medem.“ Někdy bylo opravdu náročné porozumět jejím slovním spojením.
„Vysadíš mě na tu bránu? Já tam nedosáhnu...“
„Protože jsi prcek!“
„To teda nejsem!!“ Shin se zuřivě postavila před Riki, která měřila 175 centimerů a pozorovala jí ze svých 165 *** centimetrů. „Ale seš...“ Zašeptala Riki mezitím, co jí vysazovala na bránu, aby mohla z druhé strany otevřít.
„Já to slyšela. Prosím bloncko.“ Shinju se na pátý pokus podařilo otevřít bránu a uklonila se jako pravý lokaj.
„Jsi fákt moc vtipná.“
„Heh, já vím.. Počkej, musíme na sebe upozornit. Hééj, je tu někdóó?? Halóó!!“ Dřív než Riki stačila cokoli říct nebo udělat, Shin zaječela z plných plic.
„A do háje..“ Najednou uslyšely mohutný dusot **** a před nimi v okamžiku stáli nasupení Akatsuki.
„Kdo jste?!“
„Jak jste nás našly?!“
„Co tu děláte?!“
„A proč tu jste?!“ nějací týpci se tam přeřvávali a snažili se vypadat hrozivě. „Rikiyou?!“ Tory vypadala nadmíru překvapeně, když uviděla svojí ségru.
„Shinju?! Co tady děláte??“ procpala se i Mira dopředu.
"Zase ty?!" změnila Tory výraz z překvapeného na naštvaný. Riki, asi zvyklá na tohle chování, se jenom uculila a odpověděla jí:
"Taky tě ráda vidím ségra..."
Mira jenom stála a čučela s otevřenou pusou. Myslela že svou sestru už neuvidí, protože když byl Itachi donucen vyvraždit klan a ona se Sasukem to přežili, myslela, že byli jediní. To ale netušila že Shinju byla zrovna na návštěvě u Hyuugů. Ti si jí pak nechali u sebe a ona měla zákaz se s ní vídat.
Dopředu se procpali i Deidara s Itachim a napodobili Miru v jejím čumění na ty dvě. Jako první se vzpamatoval Deidara.
„Jashine-sama!" zařval z plných plic, až sebou všichni trhli.
„Co jsem ti udělal? Proč mě trestáš? Nejdřív sem pošleš tady tohle," ukázal na Tory, „a pak ještě Rikiyou!"
„Tobě řekl jménem a mně tady tohle! To není fér," pošeptala sestře Tory.
„Klid," zpražil Deidaru Itachi, „ony nám to určitě nějak vysvětlí, že?" obrátil se na obě narušitelky.
„Táta ti vzkazuje, že mě máš hlídat," odpověděla bráchovi Shinju.
„Co se tady děje? Tobi chce nové kamarádky!" mandarinka se odněkud přiřítil a skočil rovnou na vyděšenou Fialku.
„Tobi!" ozvali se dvojhlasně Tory s Deidarou a odtrhli Tobiho od jeho nové oběti.
„Nechte mi ho!" rozfňukala se Shinju. Jedenáct lidí kolem ní otevřelo pusu údivem.
„Počkej," Tory ji chytila kolem ramen, „tohle je Tobi. Chápeš? Ty se s ním chceš kamarádit?" mluvila s ní tónem "hráblo ti?!".
„Ano, přesně tak," Fialka se jí vymanila a pomohla vstát Tobimu, kterého skopl Deidara na zem.
„Fuuj, a já se jí dotkla," pronesla štítivě Tory a začala se utírat do sestry.